b

Elektronická evidence zaměstnanců

Včera v 19:40 | Lúmenn |  glosář...
Internety prostě dokáží vymyslet vtip na úplně všechno do nejpozději pár minut poté, co se daná věc stane. A na EET už koluje sítí tolik vtipů, že si jima může Andy Babišů vytapetovat všechny fabriky. Mě hořce pobavil nový návrh z hlavy internetových vtipálků, který nyní budu volně v článku parafrázovat - jmenuje se elektronická evidence zaměstnanců.
 

Slovo nad zlato aneb balzám pro uši etymologovy

Úterý v 22:20 | Lúmenn |  krásy češtiny...
V (zatím bohužel velmi článkově chudé) rubrice "Krásy češtiny" jsem se rozepsala o své oblíbené vědní disciplíně, jíž je etymologie, tedy věda o původu slov. Ne, že bych po nocích louskala etymologický slovník, zas tak zažraný amatérský lingvista nejsem, ale kdykoli na nějaké poznatky z etymologie narazím, chtivě je hltám a obvykle se na nich na dost dlouhou dobu zaseknu. Objevovat původ slov a pokoušet se mapovat jejich složitou cestu až do našich úst, to je prostě něco senzačního - a spousta slov už pro vás nikdy nebude stejná, když objevíte jejich prapůvodní význam, stanou se jaksi bližšími a svět najednou dává o fous větší smysl. Ale o nadšení pro etymologii tento článek nebude - i když, možná trochu přeci jen:) Nedávno jsem totiž objevila hotový etymologický poklad v podobě pořadu Českého rozhlasu 2 Slovo nad zlato.

Dudlajdá!

Pondělí v 22:37 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Loni jsem Vánoce nějak pořádně nestihla zaregistrovat a najednou už tu byly, proběhly kolem mě jak stádo splašenejch sobů a zase zmizely v nenávratnu. Normálně mám každý rok zhruba od půlky listopadu nutkání všude věšet třpytivé ozdoby, vít adventní věnce a výt koledy, ale loni to na mě ne a ne přijít a najednou bylo po všem. Možná to bylo dáno prostředím, kdy jsme s mým drahým bydleli v jednom domě s jeho babičkou, která působí jako všechno možné, jen ne jako veselý vánoční skřítek. Myslím, že i Grinch by před ní strachy zalezl do skříně. Letos už si ale lebedíme ve svém a tak se stalo to, co se mě - nenapravitelnému milovníku Vánoc, prostě nevyhnutelně stát muselo. Dudlajdá, ejchuchů, šambalamba, nesem vám noviny, tramtarará, Vánoce jsou tady! Ehm, nejsou, já vím, ale za pouhopouhých devatenáct dní budou a já tradičně a nádherně vyšiluju:)
 


Meče pravdy, sítě lží a únava ze společnosti

2. prosince 2016 v 12:01 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Včera na mě po dlouhé době padl zase nějaký civilizační splín. Žiju už dlouho hluboko zahrabaná ve své šťastné sociální bublině a nerada z ní vylézám, nevidím v tom žádný smysl. Obklopená svobodomyslnými, inteligentními lidmi s neotřelými názory si tak v klidu lebedím, televizi nezapínám, diskuze nečtu, do hospod nechodím a většinu času trávím buď ponořená ve slastném pracovním zápřahu nebo čtením knih. O to horší je srážka s realitou, která na mě nemilosrdně útočí ze sociálních sítí a které se snažím vyhýbat jak čert kříži.
Nemám si s ní co říct, nemám páky na to, ji změnit a tak ji prostě ignoruju. Jistě, někdy mi vleze až do baráku v podobě různých nejnovějších udavačaských zákonů a jiných čupr novinek naší drahé vlády, ale obvykle ji ingoruju tak vehementně, že mě nechává být.

Trojité knižní vánoční nadělení

1. prosince 2016 v 20:56 | Lúmenn |  o blogu...
Nejoblíbenější vánoční dárek, který dávám i dostávám, je kniha. Co se taky od knihomola, co louská desítky knih ročně, asi dá čekat, že:) Naštěstí mám podobně laděnou rodinu a tak "placaté" dárky u nás prostě frčí. Pokud i vy rádi dáváte pod stromeček knížky a ještě jste je letos nestihli nakoupit, mám pro vás tip, jak udělat radost sobě, obdarovaným a zároveň i Lúmennce:)
Spolupracuji s internetovým knihkupectvím Martinus a pokud kliknete na tento banner:

martinus.sk

a pak si na Martinusu nakoupíte vánoční dárky v podobě knih, stanou se tři úžasné věci:
1) Nakoupíte za fajn ceny ve fajn eshopu, z čehož budete mít radost.
2) Obdarujete někoho knihou, což je nejlepší dárek ze všech, a on/ona bude mít radost.
3) Lúmennka dostane drobné procento provize z vaší objednávky a bude z toho mít radost.
To znamená trojitou radost a to už je pořádná porce radosti:) Ne, vážně, ten eshop je fakt supr a pravidelně si u nich zásobím knihovnu a affiliate program mají vcelku férový a vstřícný, takže budu ráda, když k příštímu nákupu knih použijete tenhle nebo jakýkoli jiný banner na mém blogu a přispějete tak na moje o klávesnici otlučené prsty, aniž byste museli vydávat jedinou kačku navíc z kapsy:) Díky všem:)

Co nám skutečně říká letošní ročník Slavíka?

29. listopadu 2016 v 18:46 | Lúmenn |  glosář...
O víkendu se uskutečnil x-tý ročník ankety, ve které vždycky vyleze na pódim rok od roku sešlejší Karel Gott, rok od roku vybotoxovanější Lucie Bílá a stále stejně křupanští čtyřakordoví Kabáti. Letošní ročník byl ale přeci jen evidentně v několika věcech výjimečný, protože se na internetech nemluví o ničem jiném. Pro tentokrát jdu s davem a vyřknu k tomu taky nějaký ten ortel...:)

Genocida knihoven pod taktovkou kolektivních správců

24. listopadu 2016 v 22:26 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Kolektivní správci děl jsou něco, jako mafiánské kartely. Platíte jim paušál za něco, ale nevíte vlastně pořádně za co, ani komu ty peníze pak předají a pokud nezaplatíte, tak vás zlikvidují. Není to sice tak dramatické jako v amerických městech třicátých let minulého století, ale nemá to k tomu daleko. Dokud sdírají z kůže hospodské a hoteliéry a zvyšují jim poplatky za každou televizi, kterou mají v lokále či na pokojích, ať zapnutou nebo jen jako lapač prachu, řekne si malý český člověk - dobře jim tak. I s těmi poplatky za presupci viny už jsme se naučili žít. Třeba že z každého okopírovaného papíru v copycentru, ať na něm bude váš zadek nebo nejnovější knížka od Rowlingové, zaplatíte nějaký ten halíř. To samé s prázdnými CDčky, flashkami, harddisky.
Podle mě je to samozřejmě hnus fialovej a dá se hodiny mluvit o tom, proč je to donebevolající číčovina, o tom, že následné rozdělování peněz autorům je netransparentní a podle hranosti v rádiích se úspěšnost interpreta ve 21.století fakt neposuzuje a nebo o tom, že 70 melounů na mzdy je pro pár úředníků taky trochu moc. Ale dneska chci psát o tom, co mě nadzvedlo tak, jako už dlouho nic - o genocidě knihoven.

Audiopovídka - O žárlivém Dni, spanilé Noci a puklém srdci slunečního boha

23. listopadu 2016 v 18:00 | Lúmenn |  povídky...
Bylo nebylo, Lúmennka si takhle jednoho dne vzpomněla na svoje dávná dětská angažmá v recitačních soutěžích, pohladila zaprášené diplomy a řekla si, že by ráda zase něco přečetla nahlas. A pořádně nahlas, veřejně a pro víc lidí. A tak vznikla první čtená Lúmennčí povídka, zatím natočená v nevalné domácí kvalitě, ale v případě úspěchu a zájmu to příště bude lepší a epičtější:). Inspiroval mě k tomu můj drahý, který nejenže už jednu mou povídku (Ve stoce) načetl a zveřejnil, ale vlastně byl u zrodu celého tohoto nápadu, když si jednoho dne sedl ke knížce pohozené u kamaráda na křesle a začal nám z ní předčítat, u čehož mi došlo, jak pěkný má hlas:) Pro první audiopovídkový pokus jsem zvolila několik let starou pohádku O žárlivém Dni, spanilé Noci a puklém srdci slunečního boha, kterou si jako jedno ze dvou mých děl můžete přečíst i v knižní podobě, konkrétně v benefiční knize Pohádky pro Kulíšky.

"Za todle jsme klíčema nezvonili!" "A za co teda?"

18. listopadu 2016 v 13:42 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Jak už to tak bývá, každý rok kolem 17.listopadu se vyrojí hromady úvah na téma "a bylo nám před tou sametovou revolucí vážně tak moc blbě?". Bilancuje se vývoj posledních, letos už sedmadvaceti, let a jedna mluvící hlava vedle druhé v televizi mluví o tom, že se máme hafo nebo aspoň trošku líp, ale hromada věcí se ne zrovna povedla - a na tom, co se nepovedlo se obvykle neshodnou. A do toho se na internetu hromadně začnou sdílet nejrůznější číčoviny, jako třeba ta, kterou vidíte vedle tohoto textu a ve větším vás čeká v následujícím článku. Lidi se smutně koukají na svou výplatní pásku a nasraně na zprávy na TV Nova a u toho si kladou otázku, jestli to celý s těma klíčema, demoškama a Havlem stálo za to.
"Za todle jsme klíčema nezvonili!" bije se v prsa internetový hrdina u fotek bezďáků, u zpráv o zneužívání státních dotací, o chudých rodinách, o gamblerech, o státním dluhu. A za co jsme tedy, resp. naši rodiče, zvonili klíči?

Další články


Kam dál