Paměť v krabičce

Včera v 11:09 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když jdu ráno s pejskem, občas se mi v hlavě hodí představa, co by se stalo, kdybych si zabouchla v domě klíče a nikdo nebyl doma. A já bez klíčů, bez mobilu, jen se psem na ulici. Jak bych tuhle situaci řešila? Logicky mi dojde, že nejlepší bude sehnat někoho s mobilem a zavolat si o pomoc - spolubydlícím, co klíče mají nebo rodičům, aby zavolali zámečníka. A s tím se pojí jedna zásadní věc - musím telefonní čísla rodiny umět nazpaměť, jinak je mi cizí mobil platný, jak mrtvému zimník.
Takže mě napadlo se zamyslet nad tím kolik telefonních čísel umím zpaměti a jestli je to k něčemu dobré. Asi se nestane každý den, že by si člověk zabouchl klíče a neměl u sebe mobil, ale může nastat situace, že se vám mobil pokazí nebo vám dojde baterka a vy se stejně potřebujete spojit s blízkými. Umíte v tom případě jejich čísla?
 


Aktivní až za hrob (do hrobu?:))

Úterý v 9:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Původně jsem si tedy popravdě léto představovala trochu jinak - samé koupačky, válení se a párty. Jenomže na mě dopadl jakýsi syndrom zodpovědnosti či co a tak je moje léto především pracovní a snaživé. Dějí se dosti zajímavé věci a když mám chvíli klidu, tak místo lenošení u internetu trávím čas čtením knih.
Hodně teď musím skákat kolem podnikání (o kterém mám takový pocit, že jsem ještě pořádně nepsala a to podnikám už rok, jej:)), nějaký ten čas trávím i v práci a Sparkem a už mám za sebou dvě akce se stánkem a na další se chystám. A taky se mi vrátila chuť do psaní, z čehož mám upřímnou radost:) Prostě jsem nějak podivně aktivní, možná je to tím, že letos nejsou vedra, nevím.

N.Horáková: Tři v kruhu

Pondělí v 20:01 | Lúmenn |  literární díla...
Tři v kruhu
Autor: Naďa Horáková
Nakladatelství: Sursum
Počet stran: 142
Rok vydání: 2000

Na začátku roku jsem si dala předsevzetí, že letos zdolám alespoň jednu knihu týdně. Zatím jsem lehce ve skluzu, ale zrovna poslední týdny jsou na čtení velmi plodné a tak vás ještě chvíli budu "trápit" knižními recenzemi.
Navykla jsem si vybírat knihy v knihovně náhodou - prostě bloumám mezi regály a co mě zaujme, to popadnu. Tímto způsobem jsem se dostala i k překvapivě velmi dobré knize české autorky Tři v kruhu.

Můj život v bublině

Sobota v 13:40 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Často mám pocit, že svět je nádherné místo, plné úžasných lidí. Jsem obklopena přáteli, kteří mají každý svůj názor, který jsou schopni odargumentovat, jsou tolerantní vůči ostatním, chrání přírodu, hodně čtou, zajímá je umění, politika, věda. Říkám si, jak nádherný tento svět je, když na něm žijí takoví lidé. Jenomže pak mi dojde, že takový není svět, taková je moje sociální bublina, v níž žiji zavřená už mnoho let a lidi z okolního světa do ní vůbec nemají přístup.
Nejtvrdší setkání s realitou mi zajišťují internetové diskuze, díky nimž si bolestně uvědomuji, že všichni lidé zdaleka nejsou tolerantní a rozumní. Naopak.

J.Deaver: Hořící drát

14. srpna 2014 v 14:05 | Lúmenn |  literární díla...
Hořící drát
Autor: Jeffrey Deaver
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 450
Rok vydání: 2010

Poslední týden trávím docela ponořená v knihách a tak v krátkém čase přináším další knižní recenzi - opět na mého oblíbeného autora Jeffrey Deavera a jeho vůbec nejoblíbenější sérii o paraplegickém vyšetřovateli Lincolnu Rhymovi. Ten se v románu opět setká se svým "úhlavním nepřítelem" - nájemným vrahem nadprůměrného intelektu zvaným Hodinář, který se poprvé objevil ve stejnojmenné knize a tentokrát snad bude konečně dopaden. Nebo ne?

Ch.Chance: Carabanchel

13. srpna 2014 v 20:25 | Lúmenn |  literární díla...
Carabanchel - Poslední Brit v nejstrašnějším evropském vězení
Autor: Christopher Chance
Nakladatelství: Volvox Globator
Počet stran: 270
Rok vydání: 2008

Tato kniha mě dokázala překvapit hned dvakrát. Poprvé, kdy jsem ji uviděla na regálu v knihovně, jsem čekala, že se pod tímto titulem bude skrývat historický román. Jaké tedy bylo mé překvapení, když se kniha odehrávala v současnosti. Podle anotace pak kniha popisuje život ve strašlivém, dnes již zrušeném vězení Carabanchel a vy čekáte ubohého vězně, trávícího čas na marodce. Opak je pravdou - Christopher je mlátička, co si nedá nic líbit a nepočítaně víc zranění způsobí, než dostane.

Hlad po písmenkách

10. srpna 2014 v 11:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dobu, kdy jsem neuměla číst, si už vůbec nepamatuji. Ostatně, to asi málokdo, protože jednou vnutíte mozku fakt, že taková divná stříška je A a už nikdy se toho nezbavíte. Já byla písmenky ale posedlá už od věku, kdy jsem pochopila, že to není špína na papíře a tak jsem začala číst v době, kdy mi byly tři a maminka mi před spaním čítávala pohádky a Čtyřlístek.
Právě ten může za to, že malinká Lúmennka zjistila, jak ty podivné značky fungují, zatímco koukala mámě přes rameno. A tím taky započala neutuchající touhu všechna ta písmenka přečíst. A když říkám všechna, myslím všechna.

Nedívej se, bezdomovec

9. srpna 2014 v 19:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Poslední dobou sleduji debaty kolem preventivního opatření brněnské radnice, která se rozhodla bojovat proti bezdomovcům kovovými zábranami na lavičkách na nádraží, které znemožní člověku si lehnout. Připomíná to trochu kontroverzní opatření z Londýna, kde na místa, kde se často zdržují bezdomovci, nainstalovali ostny a po velkém pobouření veřejnosti je zase museli stáhnout.
Často slýchám, že bezdomovci si za svůj úděl mohou sami a tak nejlepší, co mohou lidé udělat, je se jich zbavit, vyšoupnout je pryč, aby neobtěžovali - prostě zavřít oči a tvářit se, že bezdomovci neexistují. Je fascinující, kolik zloby a zášti se vzedme v lidech, když s nimi mluvím o bezdomovcích, kolik jich háže tyto nevábně vonící lidi bez střechy nad hlavou do jednoho pytle. Ale ono nic není černobílé.

Anděl a slzy

4. srpna 2014 v 16:50 | Lúmenn |  poezie...
Zjistila jsem jednu věc - zamilovaní lidé by si nikdy, nikdy neměli psát po facebooku vážné věci. Pak to dopadá zbytečným smutkem a nocí, po které nevíte, zda přijde ráno. A hle, ono přišlo - růžové, mlhou ojíněné a s pár něžnými kapkami rosy, jako by před ním nenásledovaly kruté hodiny temnoty a strachu, po kterém zbylo pár mokrých kapesníků a tyhle verše.
Verše, které, doufám, zůstanou jen na papíře a nikdy se jejich inkoustové pařáty neprobojují do reality.

Další články



Kam dál