b

Mé cíle - 5 let poté

Neděle v 13:24 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Bylo nebylo, v roce 2012, sepsala si Lúmennka seznam svých cílů, kterých by ráda dosáhla. Seznamy byly celkem tři - cíle, které chci splnit do jednoho roku, do pěti let a do deseti let. Rok uběhl velmi rychle a roční plán jsem splnila na nějakých 80%, což je docela slušný výsledek, z něhož jsem tehdá blahé paměti měla vážně radost. A vžum, bum, svist, život se kolem mě prohnal jak stádo splašených koní a je načase zrekapitulovat cíle první pětiletky.
Bohové, to už je vážně pět let? Jako by to himbajs šůviks bylo včera! Pamatuju si, že jsem seznam psala ve své pronajaté garsonce s kuchyní v koupelně a prožívala dost divoké období života. Rozchody, domácí násilí, frustrace. Tehdy se ony cíle zdály jako naivní sen. Jenže to bylo před pěti lety - a teď je teď. Popravdě jsem seznam skoro úplně vypustila z hlavy, ani jsem si neuvědomila, že už uběhla taková doba a dokonce jsem i úspěšně zvládla zapomenout, jaké cíle jsem si stanovila. A přesto...
 

Za svobodu je třeba bojovat pořád

15. listopadu 2017 v 17:31 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Zase se nám blíží 17.listopad, ono magické datum, při němž se každoročně vyrojí záplavy článků, reportáží a fejetonů na téma Sametová revoluce, svoboda, demokracie. Znovu se vytahují otazníky kolem komunistické strany, ptáme se, zda máme ještě pořád svobodu a zda je fakt ta demokracie tak fajn způsob vládnutí. Skoro každý rok něco podobného napíšu i já. A pamatuju si, že pod tímhle typem článků se mi neustále objevují podobné komentáře: "Svoboda už dávno není, tuhle diktát z EU, tamhle šílené zákony, šrouby se utahují, není nad čím jásat."
Jenomže 17.listopad nám nepřipomíná, že svoboda jednou provždy vyhrála a šmitec, šlus, dobojováno, odteďka nám všem bude už jenom hezky. Právě naopak. Tohle datum by nám naopak mělo připomenout, jak strašně křehká svoboda může být a že bychom si ji neměli nechat sebrat.

Je manželství jenom papír?

12. listopadu 2017 v 20:15 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Od mé svatby uběhly již skoro dva měsíce a já si docela užívám manželský život. Na podepisování se novým příjmením jsem si teda pořád ještě úplně nezvykla, proces výměny dokladů jsem taky ještě zdaleka nedokončila a mluvit o svém drahém jako o "mém manželovi" mi taky ještě furt nejde přes pusu. Ale být vdaná je zatím děsně fajn - vlastně se v našem životě nic nezměnilo, ale jako by to mezi námi bylo...já nevím...pevnější? To je asi to nejvýstižnější slovo. Méně se hádáme, vlastně jsme se od svatby snad nepohádali vůbec, snáz řešíme spory a cítíme se zamilovaněji, než v prvních týdnech vztahu. Za mě je manželství teda zatím super věc, doporučuju :D
Ale dneska jsem chtěla psát o věci, se kterou jsem se samozřejmě ihned po oznámení touhy vdát se, mnohokráte setkala. "Ježišmarja, proč se chcete brát, vždyť svatba je jenom nějakej papír." Vážně je to tak?
 


Mé osobní Santiago aneb cesta do Avalonu

4. listopadu 2017 v 17:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Moje nejlepší kamarádka Liz žije už dva roky trvale v Anglii, takže tam poslední dobou jezdím několikrát do roka. A pokaždé, když se tam vypravuji, říkám si, že bych už konečně měla navštívit místo, po kterém toužím už mnoho let. Glastonbury Tor. Ynis Wittrin. Ostrov jablek. Avalon. Jedno z nejposvátnějších míst pohanství, mýty opředený kopec v hrabství Sommerset, který se kdysi klenul nad mělkým bažinatým jezerem, z jehož mlh vystupoval. A tentokrát jsem se konečně rozhodla, že nastal ten pravý čas. Mířím do Avalonu...

Kdybych byla módní blogerka...

29. října 2017 v 20:25 | Lúmenn |  fotky...
Před pár dny jsem stála u zrcadla, když jsem odcházela do práce, a říkala jsem si, že mi to zrovna docela sluší. A u toho jsem si jen tak z legrace prošla oblečení, co mám zrovna na sobě - a většinou to byly pár korunové položky ze sekáče. Tak mě napadlo, jaká by to byla sranda se vyfotit v několika svých outfitech a na způsob módních časopisů to doplnit o cenovky a místa nákupu. Prostě se převtělit do kůže módní blogerky a zahrát si na profíka přes hadry. Takže jsem vy v posledních dnech vytvořila pár zrcadlových selfíček a voilá! první módně blogerský článek je na světě:) Berte ho, prosím, stejně jako já s nadhledem:) I když, kdo ví, třeba s tím nakonec udělám kariéru :D

Me too, ale komu tím prospěju?

25. října 2017 v 15:22 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Pokud nežijete ve vakuu, asi jste v posledních týdnech narazili na hashtag #metoo neboli "já také", který se jako lavina šíří světem. Tato slova si na sociální sítě píší ženy, které zažily sexuální obtěžování. Kampaň má za cíl odtabuizovat téma sexuálního násilí na ženách a dát obětem odvahu vystoupit a podělit se o svoje zkušenosti. Zní to strašně krásně, že? Akorát já mám z toho pocit přesně opačný.

Povolební smutek, povolební radost

21. října 2017 v 21:40 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
A máme po volbách. Psali jste mi do komentářů, že byste si rádi přečetli nějaký předvolební článek, ale mám pocit, že jsem u všech minulých voleb řekla všechno, co jsem chtěla a jen bych se opakovala. Říkám to pořád dokola - běžte volit, protože volby můžou něco změnit a protože každý hlas se počítá a taky nevolte lháře, demagogy, zloděje a bývalé stbáky. A ze všeho nejradši bych napsala volte Piráty, protože to je strana, v niž vkládám už roky svoji důvěru já a za niž jsem taky před čtyřmi lety do sněmovny kandidovala. Ale tohle všechno už jste tu četli mnohokrát a mě se nějak letos nechtělo do předvolebního boje (který byl ostrý, tvrdý a místy už vyloženě otravný) nijak zasahovat.
K tomu, jak volby dopadly, se ale nemohu nevyjádřit - už proto, že tohle tady ještě nikdy nebylo. A rovněž nikdy jsem po sečtení volebních výsledků neměla tak ambivalentní pocity.

Blogerská výzva - zákulisí blogu

17. října 2017 v 20:22 | Lúmenn |  o blogu...
Narazila jsem dnes u Canli na blogerskou výzvu se sadou otázek, týkajících se psaní, tvorby a pochopitelně blogování. A protože bych to nebyla já, abych se po hlavě nevrhla na zodpovídání dotazníků, tak směle do toho a půl je hotovo:)
(Jen malá vsuvka - poslední dobou řeším asi tisíc bambilionů věcí, pročež jste si asi mohli všimnou, že na blogování nemám ni zbla času. Slibuju, že se napravím. A slibuju, že tohle nebudu slibovat furt dokola, aniž by se něco změnilo. Jsem vdaná žena, himbajs šůviks, dopřejte mi trošku novomanželské pohodičky:)). Ale dost řečí a vzhůru do blogerské výzvy:)

Svatební fotogalerie

13. října 2017 v 17:06 | Lúmenn |  fotky...
Už dávní králové se nechávali malířskými mistry zvěčnit ve svůj svatební den a pro mnoho lidí z 19. století byla fotografie ze svatby jejich prvním vyobrazením v životě. Není divu, že se krásné tradice svatebních fotek držíme i my v 21. století. A pochopitelně i my s drahým jsme na nedávné společné dvojrecitaci slova "ano" měli fotografa-profíka, který tam celý den běhal a mačkal spoušť. Z toho vzešly asi tři bambiliony fotek a pár z nich se kupodivu i povedlo. Chcete-li se pokochat tím, jak velkoúžasnolepě vypadali novomanželé Herajtovi ve svůj svatební den, čtěte dále tento článek.
POZOR! Následující článek může obsahovat zvýšenou koncentraci zamilovanosti, romantiky a ňuňáníčka, pročež doporučuju šlehnout si aspoň špetičku inzulínu, ať s váma ta záplava cukrování nesekne:)

Další články


Kam dál