Od tokofobie k přirozenému porodu IV.

Pondělí v 5:55 | Lúmenn |  psychologie...
Již čtvrtá část série o přirozeném porodu, jejíž autorkou je moje kamarádka a novopečená maminka krásného kluka Onni. V předchozích dílech mluvila hlavně o sobě, o svých pocitech a zážitcích, v tomto díle se na porody podívá více ve světle faktů a pokusí se vypálit rybník všem fanatickým zastáncům "tradičního, lékařem vedeného" porodu.
Kompletní sedmidílnou sérii najdete původně na jejím blogu, zde ji zveřejňuji proto, aby se dostala k co nejširšímu publiku. První část její cesty od panického strachu až k miminku v náručí, můžete číst zde.
 


Z úst rock'n'rollových ikon

Neděle v 6:00 | Lúmenn |  názory a myšlenky...
Ví se o mě, že sbírám citáty - dokonce jsem takový ten otravný magor, co je často užívá v běžné řeči, někdy si přijdu trošku jako citátová teta Kateřina:) Už deset let vlastním takový malý modrý sešitek, kam slavné a hlubokomyslné výroky zapisuji, v současné chvíli jich tam mám bezmála tři sta. A značnou část si pamatuji nazpaměť.
Jenomže nejen hlubokými moudry literátů a filozofů živa je duše, takže občas je fajn trošku slétnout z intelektuálního obláčku a vnořit se do hnusné reality, páchnoucí pivem a cigáry. Třeba do reality rock'n'rollu, z něhož vzešlo mnoho zajímavých osobností a které pronesly nezapomenutelné hlášky:) Inspirací článku byl server frontman.cz;)

Kolik čtete blogů?

Sobota v 16:32 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Čím více se na serveru blog.cz pohybuji (a je to krásných 8 let:)), tím více zjišťuji, jak je tato komunita specifická a prolnutá. Uvědomila jsem si, že blog.cz není jen platforma, umožňující lidem snadno si založit webové stránky, ale především komunita podobně smýšlejících jedinců, kteří svá vypiplaná internetová království navštěvují, komentují si články, vedou diskuze, radí si; vznikají zde nová přátelství, kluby, skupiny.
Nejsem si jistá, zda se podobné souznění vyvinulo i na jiných blogovacích serverech, ať už u nás či v zahraničí, ale každopádně se mi to líbí. A tak, jako mám přátele v reálném životě, s kterými si ráda sednu na pivo či k hrnku kouřícího čaje a popvídám si až do rána, stejně tak mám v blogovém světě své oblíbence, jejichž články mě baví a ráda si pročtu jejich názory, literární díla nebo se pobavím na tím, co pobavilo je.

Od tokofobie k přirozenému porodu III.

Sobota v 8:00 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
Další část sedmidílného seriálu z pera mé kamarádky Onni, která před časem porodila chlapečka a ráda by se o své zkušenosti podělila s ostatními ženami, které porod teprve čeká. Píše o tom, jak se z prvotní fobie z porodu stala zodpovědnou a cílevědomou matkou, vědomou si své ženské síly. Ve třetí části se zamýšlí nad porody matek své (i mé) generace.
První úvodní část najdete zde, celý seriál je pak na jejím blogu. Já vše zveřejňuji bez úprav, aby se článek o právu na přirozený porod dostal k co nejširšímu okruhu čtenářů (a zejména čtenářek:)).

Znovuzrození

24. října 2014 v 22:04 | Lúmenn |  poezie...
Takový ten pocit, když se z jedné věty, kterou si přečtete pozdě v noci na čísi facebookové zdi, pokusíte stvořit verše. Není to podle mých představ, ale i tak jsem se v těch několika hala bala sestavených řádcích pokusila vyjádřit vše, co se mi poslední dny honí v hlavě.
Smutek, netrpělivost, bezmoc, otázky, láska...a taky naivní naděje okřídlence, který mezi lidmi nemá co pohledávat, ale přesto mezi nimi musí žít, smáčený deštěm lidských slz, s křídly uřezanými marnou touhou. A možná jeho hlava bude další, která přibude do krví zbroceného dláždění...

Od tokofobie k přirozenému porodu II.

23. října 2014 v 7:30 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
Moje kamarádka Onni nedávno porodila krásného kluka - Alexandra. Své zážitky kolem původní tokofobie (= strach z porodu) až k těhotenství a porodu sepsala do série článků, které původně zveřejnila na svém blogu, ale aby se dostaly k většímu počtu čtenářů, souhlasila s tím, abych články zveřejnila i zde.
Nic neměním, nic nepřidávám, jen opravuji překlepy a dodávám obrázky, jinak je všechno její původní tvorba, psaná v ich formě. Článků je celkem sedm, pokusím se je přidávat na střídačku s jinými, aby těch porodních zážitků nebylo příliš:) Tuto sérii po dlouhé úvaze zveřejňuji nejen zde, ale na svém osobním blogu, vždy ve stejném čase jako zde, proto se omlouvám čtenářů obou webů za duplicitu, ale takhle se velice hodnotné články skutečně dostanou k co nejširšímu publiku:)
Toto je druhá část povídání, první najdete zde.

D.Mičanová: Mlčení v růžovém

21. října 2014 v 8:00 | Lúmenn |  literární díla...
Mlčení v růžovém
Autor: Daniela Mičanová
Nakladatelství: Sursum
Počet stran: 124
Rok vydání: 2004

Tuhle knížku přihodila do košíku v knihovně Lizzy, když jsme tam byly naposledy. Zaujala ji ani nevím čím - žádná anotace, jen zajímavý název a povedená obálka. A ačkoli ani jedna nejsme fanynkami tohoto žánru, přečetli jsme ji. A mám z ní rozporuplné pocity.

Od tokofobie k přirozenému porodu I.

20. října 2014 v 8:00 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
Moje kamarádka Onni nedávno porodila krásného kluka - Alexandra. Své zážitky kolem porodu a těhotenství sepsala do série článků, které původně zveřejnila na svém blogu, ale aby se dostaly k většímu počtu čtenářů, souhlasila s tím, abych články zveřejnila i zde.
Nic neměním, nic nepřidávám, jen opravuji překlepy a dodávám obrázky, jinak je všechno její původní tvorba, psaná v ich formě. Článků je celkem sedm, pokusím se je přidávat na střídačku s jinými, aby těch porodních zážitků nebylo příliš:) Tuto sérii po dlouhé úvaze zveřejňuji nejen zde, ale na blogu Posel světla, vždy ve stejném čase jako zde, proto se omlouvám čtenářů obou webů za duplicitu, ale takhle se velice hodnotné články skutečně dostanou k co nejširšímu publiku:)

I pád na držku je pohyb kupředu

19. října 2014 v 15:23 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tento týden jsem si osvojila nové moudro - někdy nestačí se ve s**čkách jen brodit, někdy do nich prostě musíte spadnout a pořádně se v nich vyráchat. A když říkám pořádně, tak myslím fakt pořádně - nalokat se té hnusné bahnité vody plné odpadků, ponořit hlavu až na dno žumpy a nechat se držet za krk pod hladinou tak dlouho, až už skoro přestanete dýchat. V ten okamžik, kdy prožijete absolutní dno, se teprve můžete od něj odrazit.
Musím přiznat, že tak blbě na těle i na duši mi nebylo dobrých dvanáct let a to už je sakra doba, skoro půl mého života. Na druhou stranu si říkám, že to vlastně stálo za to. ne vlastně, zcela určitě.

Další články



Kam dál