Zavazecí čidlo

Neděle v 13:14 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nedávno jsme s přáteli učinili naprosto přelomový vědecký objev, který odhalil velkou dlouhotrvající záhadu lidského soužití s rasou canis domesticus.
Otázka, kterou si lidstvo klade po celá staletí zní - proč je sakra pes vždycky na místě kudy potřebuji projít?
Vás, co nemáte doma psa, uvedu do reality - představte si, že vaříte oběd. Krájíte, smažíte, pobíháte po kuchyni. Kde se nachází pes? Ano, přímo pod vašima nohama. Další modelová situace - je ráno, nestíháte do práce a potřebujete se rychle vypravit. Skříň, koupelna, zrcadlo, pendlujete po bytě a kde je pes? Vždy tam, kam potřebujete šlápnout. A ještě jedna typická situace - nový nábytek, je třeba jej smontovat. Kde je pes? Nejprve leží na návodu. Vyženete psa z návodu a ten se přesune mezi šroubky, které rozhází po pokoji. Odeženete psa, posbíráte šroubky - a milý hafan se nachází přesně na přímce vytyčené šroubovákem a předznačenou dírou v nábytku.
 


Věčný (a zbytečný) spor vědy a víry

Čtvrtek v 18:00 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Poslední dobou nad tímto tématem hodně přemýšlím a pár událostí poslední doby mne přinutilo o tom konečně napsat článek. Velice často se totiž na internetu setkávám s válkou mezi tzv. esoteriky na straně jedné a tzv. vědci na straně druhé. Slovo takzvaně je namístě, protože mnohdy nejde o odborníky, ale o nadšence, kteří jsou přesvědčeni, že jejich výklad světa je ten jediný a správný a mají potřebu se do protistrany neustále navážet a kritizovat ji a to často za pomoci argumentů, postavených na vodě.

J.Červenák: Mrtvý na Pekelném vrchu

Čtvrtek v 12:00 | Lúmenn |  literární díla...
Mrtvý na Pekelném vrchu
Autor: Juraj Červenák
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 288
Rok vydání: 2014

Mám jen pár autorů, od nichž hltám každou novou knihu a Juraj Červenák k nim rozhodopádně patří. Bohužel jsem většinu jeho knih přečetla v době, kdy jsem ještě nepsala čtenářský deník na blog a tak si tu kromě Zlata Arkony 1 a 2, které považuji za zatím mnou čtené nejslabší knihy od jinak skvělého autora, jiné recenze nepřečtete. Tak jen ve zkratce doporučím skvělého Bivoje, vynikajícího Bohatýra a peckózního Černokněžníka a můžeme se vrhnout na tuhle středověkou detektivku.

D.Trussoniová: Angelopolis

10. září 2014 v 21:18 | Lúmenn |  literární díla...
Angelopolis
Autor: Danielle Trussoniová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 240
Rok vydání: 2013

Nedávno dočtená první část (Angelologie) této dvojdílné série mě upřímně nadchla a na druhý díl jsem se těšila jak malé děcko. Napjatě jsem čekala, až konečně předchozí čtenář mnou rezervovanou knihu vrátí do knihovny a hned jak mi došlo upozornění, běžela jsem pro ni. Možná o to větší bylo zklamání, které ve mě po dočtení zbylo...

"Je to můj blog a já si můžu mazat co chci."

2. září 2014 v 16:27 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
S touto větou už jsem se našem milovaném blog.cz setkala nesčetněkrát. Většinou ji vypouštěly z úst psaly třináctileté majitelky třpytkatých blogísků, které nebyly s to přijmout cizí názor a tak mazaly všechny nepohodlné komentáře či rovnou zakazovaly diskuze.
Inu, telecí léta mám za sebou taky a dokážu si představit, že v tomto věku se kritika snáší těžko.
Na druhou stranu - já sama si velmi cením toho, že jsem na svém blogu nikdy komentáře nemazala a diskuze nezakazovala. Jednou či dvakrát jsem stopla příliš vleklou diskuzi, která se zrhla ve flamewar mimo téma, ale i tak jsem nechala všechny příspěěvky zachovány k přečtení. Svobody slova si prostě vážím nadevše a nemažu dokonce ani nadávky na "ezomagora" na Poslu světla, s kterými se (naštěstí jen výjimečně) setkávám.
Bohužel jsem si všimla, že ne každý nechává na svém blogu zaznít nesouhlasné názory a jsou lidé, u kterých mě to mrzí více, než u jiných.

M.Pilzová: Stigmata duše

29. srpna 2014 v 12:16 | Lúmenn |  literární díla...
Stigmata duše - Reinkarnační román
Autor: Markéta Pilzová
Nakladatelství: Eminent
Počet stran: 189
Rok vydání: 2000

Nikdy jsem moc nečetla české autory, ale nedávno dočtená kniha Tři v kruhu mě přesvědčila, že ani české literární vody nejsou marné. Kniha Stigmata duše, kterou jsem náhodně vytáhla z regálu městské knihovny, mě taky hodně zaujala - ony snad české autorky umí psát tajemnou literaturu. Jistě, opět se tu objevuje trocha toho "ženského" čtení, ale i tak je kniha silná a má zajímavý příběh.

Stojí ti to za to? aneb cesta za jménem - část III.

28. srpna 2014 v 10:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Od chvíle, co jsem začala psát seriál o své cestě za jménem (I. část a II.část), jsem se setkala se dvěma typy reakcí - buď mě podporujete (děkuji!) a nebo slyším nadávky a kritiku. V podstatě jsem to čekala - typická česká malost námi i dvacet pět let po pádu komunismu cloumá. Co je psáno, to je přece dáno! To by tak hrálo, aby si každej dělal, co chce, kam bysme to pak dopracovali?!
Hodně z vás se mě ptá, proč vlastně chci mít mermomocí jméno Lúmenn v občance a jestli mi nestačí si tak "prostě říkat". Dokonce někteří z vás vzali za vlastní i historku z prvnho dílu a mají pocit, že se tak chci jmenovat jen kvůli mamince mého drahého.
Pokusím se vám tedy v tomto článku vysvětlit, proč chci být oficiálně Lúmenn.

Dvě velká Lúmennčí výročí

27. srpna 2014 v 18:17 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Konec srpna je pro mě už několik let šťastným obdobím, protože slavím jedno pro mě významené datum. A loni přibyl ještě jeden důvod.
Vy, staří harcovníci tohoto blogu, možná máte někde zasuté v paměti datum 26.srpna - tento den byl totiž zveřejněn první článek na lumenn.blog.cz a to básnička Tobě. Stalo se tak před osmi lety, roku 2006. Osm let, které jsem strávila psaním a tvorbou těchto webových stránek uběhly strašlivě rychle a já se nestačím divit, kolik věcí už jsem díky blogu (a s blogem:)) zažila. Mám za sebou ocenění blog roku, dvě povídky otisknuté ve sbornících, jednu básnickou sbírku (a na druhé se pilně pracuje), poznala jsem desítky zajímavých lidí, vedla stovky diskuzí, stala jsem se jedním z prvních členů autorského klubu, vyšel se mnou rozhovor na blog.cz...
Mám pocit splněného snu. Mám svoje místo, které tvořím nejen k obrazu svému, ale i vašemu, snažím se, aby můj snový soumrak měl svoje čtenáře a těch na blog zavítá kolem pěti stovek každý den. A já mohu říct jen jedno - děkuji.

Skřítčí jazyk aneb cesta za jménem - část II.

26. srpna 2014 v 13:41 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
V první části mého boje o jméno (ano, z cesty se stal boj;)) jste se mohli dočíst o tom, že mi na matrice sdělili, že Lúmenn nemohou uznat jako jméno a že se mám obrátit na soudního znalce. Tento soudní znalec je podle všeho v republice v oboru jediný a jedná se o paní Knappovou z Prahy.
Té jsem pochopitelně ihned napsala e-mail a odpověď za dva dny přišla. Takže se pohodlně usaďte, jízda teprve začíná.

Další články



Kam dál