D.Trussoniová: Angelologie

Dnes v 19:48 | Lúmenn |  literární díla...
Angelologie
Autor: Danielle Trussoniová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 424
Rok vydání: 2010 (česky)

Vydala jsem se takhle do knihovny a ejhle, půjčovní prostory byly zavřené. Jediné, co bylo k mání byly čerstvě vrácené knihy a tak jsem se do nich ponořila. Tahle kniha mě zaujala jak svým názvem, tak anotací a tak jsem po ní sáhla. A rozhodně to nebyla chyba.
 


Fenomén jménem Bianca Johnsson

Středa v 21:21 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Dvacet tisíc lajků, tisíce vášnivých odpůrců, nekonečné diskuze, hezká tvářička a záplava sprostých slov. Taková je facebooková stránka Simony Laňkové, vystupující pod "uměleckým" pseudonymem Bianca Johnsson, která notně zahýbala usedlým českým internetem.
Sleduji její projevy tu a tam už delší dobu, kdy mě na ni upozornila Lizzy s tím, že se na jejím FB výborně baví. Ano, ze začátku skutečně byl profil Biancy profesionálním trollingem, kdy hodně hezká slečna prudí ostatní narážkami na svůj zevnějšek a pod jejími ne zrovna servítky si beroucími statusy se objevovaly skutečné výstřelky internetové nenávisti.
Pokud by "projekt Bianca" časem vyšuměl do ztracena, ukázal by jistě všem, že se lidé nemají brát tolik vážně a měli by se odnaučit závidět někomu krásu. Protože ze začátku to skutečně vypadalo, že Simona alias Bianca je vzdělaná pěkná mladá kočka, která chce zvednout ze židle pár lenivějících dvacítek a ukázat jim zrcadlo. Taková reflexe společnosti, na jejímž konci jsem čekala závěr "hele, lidi, jsem úplně normální buchta a takhle jsem machrovala proto, abych vám ukázala, že se máte prvně koukat na sebe a pak až po ostatních". Ale ten se nekonal. Naopak.

Nový ro(c)k

15. července 2014 v 22:11 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Asi si říkáte, že jsem se musela zbláznit, když plácám o novém roce v polovině července. Abyste pochopili - já to mám trošičku jinak a už mnoho let nepočítám roky od ledna do prosince, ale od Masterů do Masterů. Ano, mám na mysli festival Masters of Rock, který se každoročně koná ve Vizovicích a kam jsem letos zavítala již posedmé v řadě a poosmé celkem.
Každý rok, když procházím mezi těmi davy černě oděných lidí a z reproduktorů se ozývá má srdcová muzika, metal, bilancuji, co se stalo za uplynulý rok, co mě potkalo a co všechno se změnilo. Letošní "oslavy Lúmennčího nového ro(c)ku" byly trochu méně bujaré, než ty předchozí a vlastně jsem velkou část fesťáku prožila tak trochu zádumčivě.

Ukryto v Pološeru

10. července 2014 v 18:54 | Lúmenn |  filmová díla...
Nejsem velkým fanouškem televizní tvorby, ale občas se i mezi ní najde skvost - kvalitní seriál, pořad a nebo dokument. Jedním z nich je i cyklus České televize Pološero.
Pod taktovkou dramaturgyně Jany Škopkové vzniklo několik desítek dílů se silnými lidskými příběhy v neobvyklých životních situacích, které však mnohdy mohou potkat někoho z nás či naše blízké. A nejde jen o témata běžně zmiňovaná v médiích jako je šikana, anorexie či dětské domovy, ale i tabuizované nebo opomíjené příběhy vězňů odsouzených na doživotí, lidí sociálně vyloučených, znásilněných žen nebo lidí, co potkali UFO. Pod perexem najdete pár tipů na zajímavé díly.

Uorganizovaná

9. července 2014 v 22:33 | Lúmenn |  zbraně a LARPení...
Uběhly dva týdny, kdy jsem na blog nenapsala ani čárku, ale věřte mi, že jsem celou tu dobu nezahálela. Letos jsme si totiž my, jakožto skupina Dhoulích jezdců, ukousli pořádné sousto a pokusili jsme se zorganizovat již třetí ročník bitvy pod naší taktovkou - Moravského pána prstenů ve velkém stylu.
Zda se nám to podařilo musí účastníci bitvy potvrdit sami, ale podle příznivých ohlasů se nám to docela povedlo. Ačkoli letos byl organizační tým o dost větší, než poslední roky, nedařilo se ukočírovat bitvu tak hladce jako minulé roky - možná i proto, že nakonec přijelo přes 160 registrovaných bojovníků a tím jsme se stali jednou z těch větších akcí v republice.

Už jsem dlouho nebyla v AZ Kvízu, co říkáte?:)

23. června 2014 v 22:34 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Bylo nebylo, Lúmennka před nějakou dobou uspěla v castingu do soutěže Nejchytřejší Čech, resp. tedy bez větších obtíží prošla vědomostním testem, ale pro produkci nebyla dost dobrá a tak se soutěže nakonec neúčastnila (což je škoda, bo jsem ten milion prostě chtěla...co si někdo z producentů jen tak dovoluje si říct, že já, matador televizních soutěží, se jim tam nehodím?:D).
Nu a protože prostě nemůžu bez televizních soutěží žít, přišel na řadu po roce čekání na casting můj oblíbený AZ Kvíz, do něhož jdu již potřetí.

O půlnoci

17. června 2014 v 19:19 | Lúmenn |  poezie...
Nejhorší na básnění je, že mi prostě nejde, když jsem spokojená a šťastná, což (díky bohům) většinu posledních dní jsem. Ruku v ruce s milovaným a obklopena přáteli létám mimo realitu, povinnosti řeším jen jsou-li skutečně nezbytné a užívám života.
Ale i přesto jsou některé noci příliš dlouhé a někdy nejde usnout, i kdybych hodně chtěla. V těch okamžicích do ruky uchopím pero a tořím tak, jako dřív.
Uznávám, že už jsem stvořila lepší věci, ale přesto vám předkládám poslední výtvor. A slibuji, že budu více psát:)

W.Serno: Synové ďábla

7. června 2014 v 17:04 | Lúmenn |  literární díla...
Synové ďábla
Autor: Wolf Serno
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 316
Rok vydání: 2002 (originál), 2008 (česky)

To takhle zatoužíte po historickém románu, takže brousíte knihovnou a hledáte, co vám padne do oka a čirou náhodou si vyberete jednu z nejoblíbenějších knih svého přítele, aniž byste o tom měli nejmenší tušení. Tolik ke koincidencím.
A nyní ke knize. Kdyby autor uměl psát (a nebo možná překladatel překládat) a vyhýbal se klišé, byl by to skvělý čtenářský zážitek. Takhle je to zajímavá, ale ničím překvapivá detektivna z 16.století.

Zkouška dospělosti

5. června 2014 v 20:11 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Minulé týdny se v mém okolí nesly ve znamení maturit - hrozně moc lidí z okolí skládalo tuto tzv. "zkoušku dospělosti" a já na tu svoji vzpomínala s jistou dávkou nostalgie. Sedm let uteklo jako voda a já mohla s odstupem sledovat všechno to učení, stresování a modlení.
Ten stejný týden, co mnozí z mých blízkých (včetně mojí sestry), zakoušeli nervy na potítku, jsem já zažívala nervy úplně jiného rázu. A uvědomila jsem si, jak vlastně maturita byla směšná. Já vím, čtete-li si to právě vy, letošní maturanti, proklínáte mě do horocucích pekel. Co nervů vás to stálo! Ale vězte, že za pár let, až se vás někdo zeptá na maturitu, jen zvednete útrpně koutek a v duchu si pomyslíte, že to byla vlastně úplná legrace. Čím je totiž první zkouška dospělosti oproti všem dalším zkouškám, které vám život přichystá...

Další články



Kam dál