Legenda o posledním z dhoulů

Úterý v 21:13 | Lúmenn |  povídky...
Už dlouho tu mluvím o specialitce, kterou jsme vymysleli kolem našeho psa dhoula Gabriela. Kde se vzalo to pojmenování? Dhoul je skutečné zvíře, které vlastně našemu Gejbovi vůbec podobné není, ale když jsme si ho před dvěma a půl lety pořídili, tuhle šílenost plácnul náš kamarád Mamut a od té doby se to tak vžilo, že kolem vznikla celá legenda a z obyčejného pouštního psiska, jímž dhoul na této planetě v skutečnosti je, se stalo mýtické zvíře obdařené mnoha podivuhodnými schopnostmi. Náš LARPový příběh, kterak jsme dhoulíčka přivedli z dalekého severu a proč je poslední z dhoulů, to se dozvíte v krátké povídce, kterou jsem k tomuto účelu sepsala:) Podobný příběh kdysi stvořila už Sovička, ale z necyklopedie, kde byl nahrán, jej bohužel smazali. Zde snad přetrvá:))
 

Ptejte se mě, na co chcete, a já, na co chci, odpovím, vol.4

Neděle v 21:36 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Je čas odlehčit napjatou atmosféru, vzniknuvší různými pseudohlubokomyslnými články a pojďme se chvíli trochu bavit:) Jakýmipak otázkami jste mě to zasypali tentokrát? A jaképak duchaplné odpovědi jsem ze sebe zvládla vypotit? Pojďme na to:)
Připomínám, že otázky do dalšího "dotazníku" můžete klást pod tímto článkem, o čem je vlastně tahle rubrika se pak dočtete tu:)
Pozn.: Než se zeptáte, tu mandalu vlevo jsem vybarvovala já;)

Sluníčkový protimluv

23. července 2015 v 11:47 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Už nějakou dobu sleduju lítý boj "odpůrců islámu" zvaným též "náckové a xenofobové" proti "příznivcům lásky a tolerance všeho" tzv. "sluníčkářům". A samozřejmě i naopak. Jako by se mí přátelé na facebooku rozdělili na dva tábory, zabarikádovali se v dogmatech a metají po sobě tu argumenty, ale obvykle spíše jedovaté urážky. Ti první se hodně shlukují kolem organizace "IvNČR" (Islám v české republice nechceme), ti druzí kolem hnutí "Hate free culture", (volná parafráze by byla "Nenávist v České republice nechceme"). Jedni i druzí jsou přesvědčení, že mají pravdu.
Problém nastává v okamžiku, kdy dojde k určité "srážce ideologií", které tzv. sluníčkáři brání všechny najednou. Člověk si klade otáku, co tedy tito lidé brání - svobodu? A kde ta svoboda končí? A čí svoboda je přednější? Narazila jsem na poměrně zásadní protimluv, se kterým se tato na první pohled láskyplná správňácká komunita potýká a nijak zvlášť jim to evidetně nevadí...
 


S křížkem PŘED funusem

20. července 2015 v 21:03 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Česká republika v současnosti žije několika společenskými tématy, která ostře polarizují náš malinkatý nárůdek. Málokdo je v těchto otázkách na vážkách, většina lidí ma jasno a je ochotna za svoji pravdu bojovat do roztrhání těla. Mám na mysli zejména zákaz kouření v hospodách, kvóty na ženy ve vedení firem nebo různé pokusy o zničení diskriminace. Ne, nebudu na tyto otázky hledat odpověď (protože to už jsem několikrát na blogu učinila, kdo hledá, najde;)), ale pokusím se objasnit, proč si myslím, že řešit kteroukoli z těchto věcí shora a nařízením, je (řečeno ústy klasika) kapitální békovina.

Jak se ve svitu dat rozpadá mýtus o učňovských oborech

19. července 2015 v 13:23 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Nevím, kde se to vzalo, ale pamatuji si, že už v době, kdy jsem já studovala střední školu (takže cca 10 let zpět;)), moji rodiče vzdychali a říkali, že by možná bylo lepší, kdybych nebyla tak chytrá a nechodila na gympl, že mít dneska vejšku je k ničemu, zato řemeslníků je jako šafránu a koupou se v penězích. Odkud tento mýtus vykvetl do dnešní podoby, kdy ho jako mantru obhajuje i ministr školství, vážně nemám ponětí. Ve světle tvrdých dat ale mohu říct jedno - je to blbost.
Jsem ráda, že si dnes žurnalisté dávají tu práci a analyzují, počítají a zjišťují si fakta. Protože v době internetu není tak těžké strávit odpoledne čísly a statistikami a na konci rozptýlit pochyby. Tento přístup mám moc ráda a jsem potěšena, že jej aplikuje moje nejoblíbenější rádio - Český rozhlas. Kompletní analýzu čtěte zde.

Powerdhouls a jiné maličkosti z Masters 2015

15. července 2015 v 22:38 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Ano, já vím, že Masters of Rock skončily s úderem nedělní půlnoci a dnes se již blíží ta středeční, ale holt nemládnu a prožít půlku fesťáků prací a druhou párty, to se na vás prostě chca nechca podepíše. Letos jsem si bohužel neužívala nenáročných interview v pohodlí backstage, ani užívání kapel za účelem následného reportu, ale náš pan šéfredaktor mě i Lizzy zvolil "mobilními sčitatelkami metalistů". Co že to obnáší jsem se skutečně dozvěděla až na místě a poflakování po festivale a pokec s lidmi se změnil v tak trochu nevděčný úděl Jehovistů. "Dobrý den, nechcete si chvíli promluvit o Ježíši Kristu metalu?" A to prosím tihle sektáři rozdávají svoje časopisy zadarmo, zatímco mi pochtívali po lidech třicet korun:) Na druhou stranu, naše misie měla úspěch (aspoň doufám) a dny plynuly díky činnosti jako voda:)

Tak zase...už podeváté:)

7. července 2015 v 23:16 | Lúmenn |  hudba...
Nikdy bych nevěřila, že napíšu větu, začínající "před deseti lety touhle dobou jsem se chystala na Masters of Rock do Vizovic". Bohové, to zní úplně neuvěřitelně. A přesto je to pravda. Před deseti lety to bylo hubené šestnáctileté štěně, které odjelo s partnerem a kamarády na vysněný metalový fesťák ze skautského tábora, na nějž se po Mastrech zase vrátilo. Teď si batoh (ten stejný batoh) balí šestadvacetiletá mladá žena. Zase jede s přítelem a kamarády, jen se jich (obého:)) v jejím životě za tu dobu protočil celý orloj. Je redaktorkou Sparku, takže už potřetí jede na Mastry pracovně. Změnilo se toho tak moc, že se mi z toho točí hlava a ani ten rukáv z pásek na mé ruce mi nestačí k návratu do reality...(pozn. a možná i proto jsem se původně přepočítala a v názvu článku chybně uvedla poosmé, i když se jedná o moje deváté Mástry, stárnu, blbnu:))

Když stát pláče na špatném hrobě

6. července 2015 v 17:36 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Vezmu to zeširoka. Představte si, že existuje produkt, který není pro lidské zdraví moc dobrý, vlastně by se dalo říct, že zdraví škodí - a to i těm, co jej nekonzumují, jen se vyskytují v blízkosti konzumenta. A přesně to je taky na něm napsáno - velkými černými písmeny přes půl balení, aby to nikdo nemohl přehlédnout. Nesmí se na něj dělat reklama v televizi ani na billboardech. Zákon zakazuje, aby byl prodáván osobám mladším 18 let, tedy nedospělým. Na spoustě míst je jeho užívání zakázáno - například ve školách, státních budovách či hromadné dopravě, prostě všude tam, kde by jeho užívání mohlo ohrozit zdraví ostatních lidí. Každá restaurace, i ta nejmenší hospůdka, musí být jasně označena již na vchodových dveřích, zda se v ní tento produkt konzumuje či nikoli. Kdo tedy nechce, v podstatě nemá žádnou možnost, jak se touto věcí nechat poškodit. A přesto stát chce zákonem zakázat užívání tohoto produktu i na místech, kde to dosud nebyl problém - ve všech typech restaračních zařízení, od barů přes vesnické špeluňky až po michelinskými hvězdami ověnčené high class restauranty. A ano, všem vám došlo, že mluvím o kouření.

Filozofie Star Treku a já

3. července 2015 v 20:17 | Lúmenn |  filmová díla...
Uvědomuji si, že je hodně zvláštní, že za celou dobu existence svého blogu jsem se zde ještě výrazněji nezmínila o seriálu, který do značné míry ovlivnil můj život a moji cestu a který považuji za jedno z nejlepších děl světové kinematografie. Teď, když jsem po asi dvacáté začala sledovat celý seriál od začátku se svým drahým, napadlo mě, že by bylo načase to změnit.
Vím, že pro hodně lidí je slovo "trekkie" urážka a nemenší počet diváků je přesvědčen, že Star Trek je nudná ukecaná přehlídka lidí v pyžamech, kteří ani neumějí pořádně bojovat. Ráda bych vypíchla pár věcí, kvůli nimž Star Trek miluji a které jsou pro lidstvo velkou výzvou.

Další články


Kam dál