Hlásím návrat z Narnie:)

Středa v 11:05 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
U6 jste někdy prožili víkend na fesťáku? Vsadím se, že většina z vás určitě. Ale kolik z vás prožilo víkend v Narnii? No, minimálně ti, co navštívili letošní Trutnoff a prošli kouzelnou skříní na našem stánku:)
Řeknu vám zcela otevřeně, že nechápu, z čeho vlastně žijí stánkaři. Podle mě tak leda z prány nebo dobrého pocitu, protože zatím se mi stánkařský byznys bůhvíjak nedaří a po Trutnově mám jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. Doslova. Takže mě a mému týmu ve složení Jitřní poutník a Princ Kaspian, nezbylo nic jiného, než si naprdlačku náladu z mizerných kšeftů vylepšit jinak. Třeba tak, že vytvoříme svoji malinkou soukromou kouzelnou zemi v šedém a nepřejícném reálném světě. A ne, drogy jsme k tomu fakt nepotřebovali (no, minámálně já ne:D).
 

Lúmennčí mixování díky Mixturamu

18. srpna 2015 v 13:41 | Lúmenn |  inzerce...
Když mi před časem v mailu přistála nabídka na vyzkoušení a orecenzování produktů od firmy Mixturam, byla jsem docela skeptická. Další vitamínové doplňky na přesyceném trhu? A ještě si je budu sypat do krku já, která už mám za roky "lékařské péče" vypěstovaný odpor k tabletkám? Ale co, řekla jsem si, prostě to zkusím a uvidím.
Uběhl skoro měsíc, co mi domů přišel balíček s pěknou praktickou krabičkou a nápisem "Lúmennčin nakopávák" a já jsem se přistihla, že se na každodenní lupnuní tabletky těším, protože hernajs firnajs, ono mi to snad funguje nebo co:)

Islám versus islám

17. srpna 2015 v 12:36 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Právě jsem dočetla knihu o pákistánské dívce Malále Júsufszajové, která společně se svým otcem bojuje celý život za právo dívek na vzdělání a nakonec byla za své aktivity málem zabita talibánským střelcem. Ze střelného poranění hlavy se téměř zázračně uzdravila a dále pokračuje ve svém boji, kdy místo zbraně třímá pero, místo bomb vědomosti. A nakonec loni ve svých sedmnácti letech obdržela Nobelovu cenu za mír, čímž se stala jejím nejmladším laureátem. Kniha "Já jsem Malála" popisuje celý její příběh, od narození až po výstřel atentátníka a následné uzdravování v Británii. A celou dobu, snad na každém řádku, Malála vzývá boha, Alláha. Téhož boha, k němuž se odvolával i radikál, který ji málem zavraždil. Jak je to možné?
 


Jak Lúmennka spolkla Arabelin prsten

10. srpna 2015 v 20:04 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Vím, že ten nadpis možná působí trochu zvláštně, ale já se tak skutečně cítím. Jako Obelix, který jako malý spadl do kotle s kouzelným nápojem a od té doby byl obdařen nadlidskou silou, mám já teď dojem, jako bych spolkla magický prsten z pohádky Arabela a ten mi v mém žaludku začal plnit jedno přání za druhým.
Jsem hustokrutopřísně šťastná. Jo:)
V posledních týdnech se stalo pár věcí, které mi vyvolávají úsměv na tváři ještě teď a najednou všechno v mém životě běží, jak má, jako bych na to celý život čekala, jako bych k tomuto směřovala - prostě shodíte jednu kostku domina, tu správnou, a ono už to jede samo.
A ačkoli je venku vedro k zbláznění a můj krevní tlak sotva zvládá vyhnat životodárnou tekutinu až do mozku, jsem spokojená jako už dlouho ne:) Co je tedy nového a co všecko Arabelin prsten v mém břiše zařídil?:)

Zobali vrabci, zobali, igelitové obaly...

6. srpna 2015 v 11:34 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nejsem nějaký super eko cvok, co chodí od hlavy až k patě oděn v biobavlně z fair trade obchodu, nakupuje jenom od lokálních farmářů ve dřevěných bedýnkách a třikrát týdně si propočítává svou ekostopu. Smířila jsem se s tím, že jakožto jedinec žijící ve střední Evropě prostě nejsem s to být čisťounká jako lilium, ale i tak se snažím, aby můj dopad na přírodu byl co nejminimálnější (viz třeba seriál Jak šetřit přírodu). Ale občas mě fascinuje, jak moc je v lidech zakořeněné myšlení "co nechci, vyhodím" a jak se v jejich očích proměňuju v ekoteroristu v rejoiskách a batice jen proto, že jim navrhnu ekologičtější řešení jejich činnosti. Nejvíce přicházím do kontaktu s naprostým nepochopením toho, co dělají plasty s touhle planetou a popravdě z toho lezu po zdi...

"No a co, že o tom nic nevím. Mám NÁZOR!"

2. srpna 2015 v 11:49 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Taky vás věta v nadpisu vytáčí do běla? Je to totiž mantra všemožných internetových diskuzí, ale bohužel se mi začala promítat i do mého reálného života a tak nějak nevím, co si s ní počít.
Bavila jsem se s jedním člověkem a předložila jsem o jisté problematice několik argumentů, obvykle složených z různých informačních zdrojů (vědecké studie, odborné monografie, články na webech k tématu, názory odborníků, zkušenosti běžných lidí atd.). Dotyčný ale reagoval, jako by dané argumenty neslyšel a ačkoli se o problematiku nikdy v životě nezajímal a nepřečetl o ní víc, než dva řádky v dětské encyklopedii někdy v sedmi letech, byl ochoten se jako lev bít za svůj "názor". Proč toto slovo dávám do uvozovek?

Metoda uspávání dětí jako z hororu

31. července 2015 v 22:42 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Sousedé, co bydlí nad námi, si nedávno pořídili miminko. Teď mu může být něco kolem roku, nejsem takový ten zvídavý člověk, co pokukuje spoza záclony, takže odhaduju dle letmých setkání na chodbě těhotná paní versus kočárek.
Před časem jsem při čtení v posteli před spaním zaznamenala srdcervoucí dětský pláč. Několikrát jsem kvůli němu nemohla usnout - ne snad, že by dítě bylo hlučnější, než opilci pod okny na zastávce šaliny, nad níž jsme bydleli dříve. Ale jsem ženská a příroda nějak zařídila, že když slyším plakat dítě, nemůžu to jen tak přejít, jako cinkání dveří nočního rozjezdu nebo hádku páru na ulici ve dvě ráno. Ten pláč mi trhá uši. Nedovoluje mi v klidu usnout, občas se mi dokonce draly do očí slzy a měla jsem chuť to nebohé plačící dítě najít a obejmout. Dokonce jsem zvažovala zavolání sociálky, protože mi přišlo strašné, že někdo nechává dítě takhle usedavě plakat několik hodin, den, co den. A pak jsem díky článku, sdíleném na facebooku v jedné skupině, již sleduji, zjistila, že netřeba volat "paní Zubatou", protože rodiče toho nebožátka provádějí jen něco, co se krásně vědecky jmenuje Estvillova metoda.

Legenda o posledním z dhoulů

28. července 2015 v 21:13 | Lúmenn |  povídky...
Už dlouho tu mluvím o specialitce, kterou jsme vymysleli kolem našeho psa dhoula Gabriela. Kde se vzalo to pojmenování? Dhoul je skutečné zvíře, které vlastně našemu Gejbovi vůbec podobné není, ale když jsme si ho před dvěma a půl lety pořídili, tuhle šílenost plácnul náš kamarád Mamut a od té doby se to tak vžilo, že kolem vznikla celá legenda a z obyčejného pouštního psiska, jímž dhoul na této planetě v skutečnosti je, se stalo mýtické zvíře obdařené mnoha podivuhodnými schopnostmi. Náš LARPový příběh, kterak jsme dhoulíčka přivedli z dalekého severu a proč je poslední z dhoulů, to se dozvíte v krátké povídce, kterou jsem k tomuto účelu sepsala:) Podobný příběh kdysi stvořila už Sovička, ale z necyklopedie, kde byl nahrán, jej bohužel smazali. Zde snad přetrvá:))

Ptejte se mě, na co chcete, a já, na co chci, odpovím, vol.4

26. července 2015 v 21:36 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Je čas odlehčit napjatou atmosféru, vzniknuvší různými pseudohlubokomyslnými články a pojďme se chvíli trochu bavit:) Jakýmipak otázkami jste mě to zasypali tentokrát? A jaképak duchaplné odpovědi jsem ze sebe zvládla vypotit? Pojďme na to:)
Připomínám, že otázky do dalšího "dotazníku" můžete klást pod tímto článkem, o čem je vlastně tahle rubrika se pak dočtete tu:)
Pozn.: Než se zeptáte, tu mandalu vlevo jsem vybarvovala já;)

Další články


Kam dál