b

Prezidentské rozhodování

9. ledna 2018 v 11:46 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Za pár dní máme prezidentské volby, které už nějaký čas rezonují veřejným prostorem. Možná i proto, že na politické scéně se toho jinak moc neděje - Babiš mrčí, že se s ním nikdo nebaví a skládá si svoji jednobarevnou vládu, kterou nikdo nemá v plánu podpořit. Do toho se už celé měsíce řeší jeho vydání nebo nevydání a je to vlastně furt na jedno brdo. Není divu, že pak všichni dělají raději rozhovory s prezidentskými kandidáty, i když v českém parlamentním systému prezident nějak závratnou mocí neoplývá. A co je nejhorší - ze všech těch kandidátů neční žádná výrazná zajímavá osobnost a tak je z toho nakonec souboj "8 proti Zemanovi". A vlastně vůbec nejvíc nejhorší je fakt, že ani já si tak úplně nejsem jistá, koho volit.
 

Plním si sen! :)

8. ledna 2018 v 16:38 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Jak už asi víte, protože o tom vcelku často píšu, už víc než 4 roky mám internetový obchod. Za tu dobu se vcelku rozrostl. Z pár šutříků a přívěšků, které jsem tam měla na začátku, se nakonec stala i moje vlastní výroba magnetků, placek, batikovaných tašek, mandal a kdo ví čeho ještě. Nikdy nezapomenu na svůj první výjezd ze stánkem na festival Beltine, kde na holé dřevěné desce ležela hromádka kamenů a na režném provázku visely amulety. Jinak nic:) Nu a z toho nic pomalu rostu, vyvíjím se a po letech posílání balíčků jsem si řekla, že to chce změnu. A to pořádnou. A tak tento týden přebírám klíče od svého vlastního kamenného obchodu!

Nesbírejte už ta víčka

4. ledna 2018 v 13:37 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
"Uprchlíci si žijou jak prasata v žitě a na naše děti sbíráme víčka!!!" Kolikrát jste už tuhle větu četli v některé z internetových diskuzí? A kolikrát jste už narazili na nějaké srdceryvné obrázky nemocného dítka s výzvou, abyste na tu malou chuděrku sbírali víčka, aby si mohla dovolit léčbu/invalidní vozík/poníka...? Já na tohle naražím vcelku často a upřímně tuhle víčkovou mánii nechápu. Kdybyste totiž na ty nemocné dětičky sbírali drobáky z kašny, přispějete jim víc. Jak to?
 


Pavel Lion - chlapec bez tváře

3. ledna 2018 v 20:46 | Lúmenn |  osobnosti...
"Smrt jednotlivce je tragédie. Smrt milionů je statistika." Ačkoli autorem tohoto výroku je nechvalně proslulý sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin, nelze mu upřít pravdivost. Dodneška si vzpomínám na suchopárné hodiny dějepisu, v nichž jsme se učily o druhé světové válce. Milionová čísla nazdařbůh lítala prostorem třídy a celá ta děsivá nacistická mašinérie na zabíjení lidí se zdála hrozně odosobněná. Jak si vůbec chcete představit tak ohromný počet lidí?
Až v dospělosti jsem začala toto hrůzné období lidských dějin poznávat z jiného úhlu pohledu. Z toho osobního, lidského a tím pádem mnohem hlubšího. Jakmile začnete poznávat osudy jednotlivců, sevře se vám hrdlo a do očí vstoupí slzy. Takových příběhů jsou tisíce - a jeden silnější než druhý. Dnes se s vámi chci podělit o příběh Pavla Liona.

Nerušit, čtu!

30. prosince 2017 v 20:36 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Poslední týden v roce je pro mě posvátný. Až s nábožnou obřadností každý den na mnoho hodin uléhám pod huňaté a teploučké roucho, abych pod ním se šálkem horké a voňavé tekutiny uctívala božstvo, jemuž jsem velmi oddána. Toto božstvo voní papírem a tiskařskou černí a je v něm ukryto na tisíc příběhů. To božstvo zove se - kniha.
Kdyby to šlo, nad hlavou by mi blikala obří cedule s nápisem: "Dejte mi všichni pokoj, nerušit, čtu si!" Protože přesně to od Štědrého dne do Nového roku dělám a je to má nejmilejší část roku. Teplé fusekle (díky Ježíšku), voňavý čaj (díky Ježíšku) a kupa knížek (tisíceré díky, Ježíšku!) - toť nejlepší oslava posledních dnů odcházejícího roku. Tak vám všem přeju šťastné a knižní a teď pššt, nerušit, jdu si zase číst...
PS: A abyste neřekli, tak pod perexem vás čeká PFko :)

Zastavme komerci Vánoc - ve své hlavě

21. prosince 2017 v 14:55 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
"Vánoce už nejsou, co bejvaly za mejch mladejch let. Tehdy jsme dostali akorát fusekle a kolekci a jakou jsme měli radost! Teďka je to samá komerce, všude davy lidí a toho stresu!" Slýcháte kolem sebe poslední týdny tyhle povzdechy? Já ano. Objevují se v médiích, na sociálních sítích i v ulicích. Každoročně si někdo musí rejpnout do tradice Vánoc, do všudypřítomného vánočního byznysu, do toho, že se z Vánoc vytrácí jejich duchovní poselství a mění se tak akorát na davové obžerství přikryté tunami balicího papíru se soby a vločkami. Já teda nevím, ale tuhle již tradiční předvánoční skepsi jaksi nesdílím. Někdy mám pocit, že ono zostuzované zkomerčnění Vánoc se děje víc v naší hlavě, než ve skutečnosti.

Ta pravá vánoční atmosféra

19. prosince 2017 v 14:27 | Lúmenn |  hudba...
"Narodil se Kristus Pán, veselme se..." a nebo radši ne? Nevím jak vy, ale já nikdy nebyla velkým fanouškem klasických vánočních koled. Možná proto, že pro naši rodinu nebyly nikdy Vánoce příliš křesťanským svátkem a nějaké narození pouštního gurua před dvěma tisíci lety nás nechávalo vcelku chladnými. Navíc moje sestra ve svých dvou letech kdo ví proč přišla s tím, že jí dárečky pod stromeček nadělil Vinnetou, náčelník Apačů (více v článku Když dárky nosí Vinnetou), což se nakonec u nás doma stalo tradicí. Zpívat proto něco o Ježíškovi by bylo přinejmenším pokrytecké.
Přesto existují písničky, které pro mě osobně znamenají kouzlo Vánoc. Pokud vám také "Půjdem spolu do Betléma" způsobuje akutní bolest hlavy a "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš" vyvolává dávivý reflex, možná vás potěší Lúmennčí vánoční playlist:)

Pytlíčky plné radosti

14. prosince 2017 v 12:11 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Adventní kalendáře jsou poměrně rozšířený zvyk. Každý asi známe mrňavé čokoládky, které jednu podruhé vyjídáme a každý den jsme tak o kousek blíž k Vánocům. Jako malá jsem to milovala a nešlo ani tolik o čokynu, jako spíš o to těšení se. S každým otevřeným okýnkem se zdály Vánoce víc na dosah ruky. Ale už od mých sedmi let pro mě neexistuje jen ten kalendář s čokoládkami a okýnky, ale jeden mnohem lepší a tak nějak víc od srdce.
Maminčin vynález, kterému svorně celá rodina říkáme "pytlíčky", mě provází k Vánocům už neuvěřitelných 20 let. A nejenom mě.

Hlasování o kvótách a věšení "vlastizrádců"

10. prosince 2017 v 16:38 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nevím, jak vy, ale já si všimla už před drahnou dobou, že Tomio Okamura lže. Lže hodně a lže často. Což mě u někoho, kdo zastává pozici místopředsedy sněmovny, docela dost děsí. Lež, které nikdo nenaslouchá, nemusí být nijak nebezpečná nebo závadná, ale co když lež začne mít mnoho příznivců, kteří pak přejdou od pouhých slov k činům a začnou někomu zasahovat do života? To se momentálně děje několika europoslancům, kteří na Okamuru podávají trestní oznámení. Kvůli jeho statusu se na ně totiž sesypala vlna nenávistných reakcí a urážky na internetu přešly i v činy (zdroj), zatím tedy naštěstí jen ve slovní napadání, ale kdo by chtěl kecy o tom, jak byste měli viset, poslouchat, když jde s rodinou na nákup, že? Každopádně celá situace není úplně jednoduchá a tak ji pojďme zkusit trošku rozklíčovat.

Další články


Kam dál