b

Jarní aneb Guerilla Poetring ke dni poezie

Dnes v 19:14 | Lúmenn |  poezie...
Včera, tedy 21.března, byl mezinárodní den poezie a k té příležitosti probíhalo po republice vícero akcí. Jednou z nich byl i tzv. Guerilla Poetring, tedy umisťování básní do vejného prostoru. Pravidla byla veskrze jednoduchá - slož báseň, napiš ji na papír a ten umísti někam do ulic. Myšlenka se mi moc líbila a už dlouho jsem nenapsala žádné verše, takže jsem si sedla ke kusu papíru, ohlodala u toho tužku na holé dřevo, protože psaní na povel není moje doména a nakonec přeci jen vyplodila pár řádků inspirovaných jarem (které tedy upřímně patří hluboko pod můj průměr, inu na povel to fakt neumím). Tyto řádky jsem pak umístila při pozdně večerní procházce se psem do ulic a snad si jich alespoň někdo všiml, než je mohl poničit v noci na dnešek déšť. Takže trošku netradičně dnes moji poezii můžete číst na fotografiích z "místa činu" a další řádění veršotepců si můžete pak případně prohlédnout na odkaze výše.
PS: kdo pozná místo, kam jsem veršíky umístila, dostane malého bezvýznamného a hlavně imaginárního zlatého bludišťáka:)
 

Test: Jsi genderový/á džihádista/ka?

12. března 2017 v 17:14 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Po internetu začalo kolovat video, v němž při živém vysílání pro BBC vpadnou do otcovy pracovny děti a způsobí krátké zábavné vyrušení. Tedy, zábavné jak pro koho. Zatímco část veřejnosti se pobaví nad vtipnou epizodou, která připomíná různé drobné trapasy a přeřeky moderátorů zpravodajství, které se pro pobavení vysílají v silvestrovských vydáních zpravodajských pořadů, část genderových aktivistů, levicových intelektuálů a členů strany Zelených z 44 sekund trvajícího videa dokázala vyvodit děsivé závěry o rodinném zázemí a osobnosti ve videu vystupujícího profesora Roberta Kelleyho. Toto video tak nabízí jedinečnou možnost otestovat se, zda patříte mezi tzv. genderové džihádisty a nebo to máte v hlavě v pořádku. Chcete se otestovat? Pojďme na to!

Obchodníci se lží

10. března 2017 v 20:56 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Housenka na chvilku vylezla ze své kukly, rozhlédla se po světě a má chuť se do ní zase pěkně bleskem vrátit. Pokud vám to nedává smysl, odkazuji se na svůj poslední článek, v němž píšu, že potřebuju nějaký čas oraz, protože mi už ze všeho tak trošku drbe. Odpočívám stále, snažím se relaxovat, sebevzdělávat se, věnuju se psovi, domečku, zahradě a svému drahému a pokouším se všelijak si užívat život, to zas jo, ale střety s realitou mě pořád sráží k zemi víc, než bych si přála.
Třeba dneska si můj drahý zapnul odpoledne ČT24 s přímým přenosem ze sjezdu ČSSD, což u mě okamžitě vyvolalo akutní Tourettův syndrom. Takže už netrpím vykřikováním sprostých nadávek nejhrubšího zrna jen tehdy, když se na obrazovce objeví Agent Bureš, už se to přeneslo i na zubatou pleš předsedu vlády a jeho stranu. Bezva. Za chvilku začnu mlátit hlavou do zdi kdykoli uslyším znělku zpravodajství. Aby bylo jasno - mě neštve to, že někteří lidé existují a mluví do televize, mě neuvěřitelně se*e, že ti lidi neustále lžou, až se jim od pusy práší a na jejich popularitu to nemá sebemenší vliv...
 


Fáze: housenka

27. února 2017 v 16:38 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před pár lety na Masters of Rock přišlo takové to ráno, kdy vás sere úplně všecko - a nepomáhá na to ani kafe, ani vyprošťovák, ani palačinka se zmrzlinou a šlehačkou. Jediné, co zabralo, bylo obléknout si zelenou bundu s kapucí mého asi dvoumetrového kamaráda, do které jsem se v pohodě zabalila celá, že mi z té zelené změti trčel jen obličej. Vypadala jsem jako housenka a rozhodla jsem se být naštvaná housenka, takže jsem na kolemjdoucí metloše vydávala různé podivné mručivé a chrčivé zvuky, které zněly zhruba jako "chrňaňaňaňaňa". Po půl hodině housenkování bylo po smutku a špatné náladě a ze zelené kukly se vylíhnul překrásný, ehm dobře, takže prostě jenom motýlek:) Vlastně Lúmennka. A proč vám tuto historii povídám? Chrňaňaňaňaňa....protože jsem housenka právě teď!

Zbraně, zákony a terorismus

15. února 2017 v 16:23 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před pár týdny mi do mailu přistála nabídka zúčastnit se pořadu Máte slovo Michaely Jílkové na téma držení zbraní občany a momentálního zpřísňování legislativy na půdě EU. Docela mě to konsternovalo, protože to rozhodně není téma, jemuž bych se nějak víc věnovala, až později jsem zjistila, že mě doporučil jeden kamarád. Každopádně jsem nakonec odmítla, trmácet se dvě hodiny do Prahy a stejnou dobu zpátky jen proto, abych se pohádala před kamerami, na to fakt nemám ani čas ani náladu. Ale od té doby mi to nedá a hodně jsem se o tuto nově připravovanou směrnici začala zajímat (základní info třeba zde). A není to tedy rozhodně téma, z něhož bych skákala do stropu.

Válka proti igelitkám. Cesta k míru?

9. února 2017 v 9:39 | Lúmenn |  videoblog...
Rozhodla jsem se, že se zase pořádně opřu do video blogování, protože cítím, že mi na tomhle poli ujíždí vlak a pokud nechci skončit zapadaná prachem v antikvariátu, musím se aspoň trošku přizpůsobit trendu doby - a tedy kvákat (aspoň občas) do kamery:) Na druhou stranu jsem si ale vybrala docela zajímavé téma, které se teď hodně řeší - igelitky. Co je na igelitkách k řešení? A proč jsem psala dopis Greenpeace a vedení obchodního centra? Všecko se dozvíte ve videu a dost taky pod ním:) Tak šup, rozklikněte celý článek a jdem na to:))

Mám vlastní exlibris!

8. února 2017 v 16:18 | Lúmenn |  literární díla...
Latinská slůvka "ex libris" znamenají "z knih" a aby dávala smysl, bývají doplněna o jméno člověka. Výsledné sousloví pak zní třeba Ex Libris Karel Novák, tedy Z knih Karla Nováka. Takže i pokud jste se nikdy s termínem exlibris nesetkali, asi vám došlo, že jde o jakýsi podpis majitele knihy. Mohlo jít o vlepovací kartičku s obrázkem a textem, o prostý nápis perem nebo také o razítko.
V dnešní době, kdy je knih na světě mnohem více, než čtenářů a existují obchody v nichž pořídíte knížky i za třicet korun, podepisování knížek ztratilo na významu. Ale ještě v 19.století, kdy byly knihy poměrně drahé, měl každý vášnivý čtenář svoje exlibris, jímž si označoval své vzácné knižní poklady. Dnes jsou tyto exlibris (většinou tištěné kartičky s obrázky významných umělců, viz) předmětem sběratelů a tak možná podle názvu článku čekáte, že jsem se dala na sbírání starých, zažloutlých připomínek knižních majitelů. Chyba lávky! Dostala jsem totiž k Vánocům svoje vlastní exlibris!

Kdepak ti voliči ANO jsou?

6. února 2017 v 15:48 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dost často se pohybuji v hranicích své sociální bubliny, tvořené středopravými liberály, kteří nakonec volí Piráty, protože i když některá jejich agenda je příliš doleva, stále se jedná o nejdůvěryhodnější uskupení na české politické scéně. Ale samozřejmě tento názor nesdílí všichni lidé, s nimiž se potkávám. Když totiž svou miniaturní, z několika jedinců složenou, sociální bublinku opustím, přicházím do styku s poměrně značným množstvím lidí nejrůznějších politických preferencí. A to včetně ultra levicového anarchisty, který volby zcela bojkotuje a považuje je za nástroj zla a zotročení lidstva. Celkově pravidelně přicházím do styku řádově s desítkami lidí, občasný kontakt párkrát do roka pak jde do stovek. Není to samozřejmě žádný reprezentativní vzorek populace, ale najdou se tam lidé chudší i bohatí, méně vzdělaní i s doktoráty, manuálně pracující i intelektuálové, ženy i muži, takže jde o docela pestrou směsici nejrůznějších politických chutí.

Budoucí matky? Ne, těhotní lidé!

31. ledna 2017 v 11:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před časem jsem psala zamyšlení k propírané básničce o maminkách od Jiřího Žáčka a v některých komentářích zaznělo, že básnička skutečně je nevhodná, že znevažuje ženy, ale že přece nikdo netvrdí, že by měla být zakázaná a že to možná s kritikou genderového aktivismu trošku přeháním. A tramtarará, o týden později si v britských novinách The Telegraph přečtu, že byl vydaný nový manuál pro medicínské pracovníky pro komunikaci s pacienty. Ehm, klienty. Ehm, v češtině by to asi mělo být s klienty a klientkami, abychom bylo eňo ňůňo korektní. I když, jak to tak čtu, asi bych pro čirou korektnost měla říci s klienty, klientkami, klienty, jež právě prodělávají proces změny na klientku a klientkami, jež se právě mění na klienty a také se všemi, kteří se necítí být ani klienty ani klientkami, ale vyznávají neutrální gender. Nebo tak něco. Protože ten manuál je vážně nátřesk.

Další články


Kam dál