b

Zbraně, zákony a terorismus

15. února 2017 v 16:23 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před pár týdny mi do mailu přistála nabídka zúčastnit se pořadu Máte slovo Michaely Jílkové na téma držení zbraní občany a momentálního zpřísňování legislativy na půdě EU. Docela mě to konsternovalo, protože to rozhodně není téma, jemuž bych se nějak víc věnovala, až později jsem zjistila, že mě doporučil jeden kamarád. Každopádně jsem nakonec odmítla, trmácet se dvě hodiny do Prahy a stejnou dobu zpátky jen proto, abych se pohádala před kamerami, na to fakt nemám ani čas ani náladu. Ale od té doby mi to nedá a hodně jsem se o tuto nově připravovanou směrnici začala zajímat (základní info třeba zde). A není to tedy rozhodně téma, z něhož bych skákala do stropu.
 

Válka proti igelitkám. Cesta k míru?

9. února 2017 v 9:39 | Lúmenn |  videoblog...
Rozhodla jsem se, že se zase pořádně opřu do video blogování, protože cítím, že mi na tomhle poli ujíždí vlak a pokud nechci skončit zapadaná prachem v antikvariátu, musím se aspoň trošku přizpůsobit trendu doby - a tedy kvákat (aspoň občas) do kamery:) Na druhou stranu jsem si ale vybrala docela zajímavé téma, které se teď hodně řeší - igelitky. Co je na igelitkách k řešení? A proč jsem psala dopis Greenpeace a vedení obchodního centra? Všecko se dozvíte ve videu a dost taky pod ním:) Tak šup, rozklikněte celý článek a jdem na to:))

Mám vlastní exlibris!

8. února 2017 v 16:18 | Lúmenn |  literární díla...
Latinská slůvka "ex libris" znamenají "z knih" a aby dávala smysl, bývají doplněna o jméno člověka. Výsledné sousloví pak zní třeba Ex Libris Karel Novák, tedy Z knih Karla Nováka. Takže i pokud jste se nikdy s termínem exlibris nesetkali, asi vám došlo, že jde o jakýsi podpis majitele knihy. Mohlo jít o vlepovací kartičku s obrázkem a textem, o prostý nápis perem nebo také o razítko.
V dnešní době, kdy je knih na světě mnohem více, než čtenářů a existují obchody v nichž pořídíte knížky i za třicet korun, podepisování knížek ztratilo na významu. Ale ještě v 19.století, kdy byly knihy poměrně drahé, měl každý vášnivý čtenář svoje exlibris, jímž si označoval své vzácné knižní poklady. Dnes jsou tyto exlibris (většinou tištěné kartičky s obrázky významných umělců, viz) předmětem sběratelů a tak možná podle názvu článku čekáte, že jsem se dala na sbírání starých, zažloutlých připomínek knižních majitelů. Chyba lávky! Dostala jsem totiž k Vánocům svoje vlastní exlibris!
 


Kdepak ti voliči ANO jsou?

6. února 2017 v 15:48 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dost často se pohybuji v hranicích své sociální bubliny, tvořené středopravými liberály, kteří nakonec volí Piráty, protože i když některá jejich agenda je příliš doleva, stále se jedná o nejdůvěryhodnější uskupení na české politické scéně. Ale samozřejmě tento názor nesdílí všichni lidé, s nimiž se potkávám. Když totiž svou miniaturní, z několika jedinců složenou, sociální bublinku opustím, přicházím do styku s poměrně značným množstvím lidí nejrůznějších politických preferencí. A to včetně ultra levicového anarchisty, který volby zcela bojkotuje a považuje je za nástroj zla a zotročení lidstva. Celkově pravidelně přicházím do styku řádově s desítkami lidí, občasný kontakt párkrát do roka pak jde do stovek. Není to samozřejmě žádný reprezentativní vzorek populace, ale najdou se tam lidé chudší i bohatí, méně vzdělaní i s doktoráty, manuálně pracující i intelektuálové, ženy i muži, takže jde o docela pestrou směsici nejrůznějších politických chutí.

Budoucí matky? Ne, těhotní lidé!

31. ledna 2017 v 11:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před časem jsem psala zamyšlení k propírané básničce o maminkách od Jiřího Žáčka a v některých komentářích zaznělo, že básnička skutečně je nevhodná, že znevažuje ženy, ale že přece nikdo netvrdí, že by měla být zakázaná a že to možná s kritikou genderového aktivismu trošku přeháním. A tramtarará, o týden později si v britských novinách The Telegraph přečtu, že byl vydaný nový manuál pro medicínské pracovníky pro komunikaci s pacienty. Ehm, klienty. Ehm, v češtině by to asi mělo být s klienty a klientkami, abychom bylo eňo ňůňo korektní. I když, jak to tak čtu, asi bych pro čirou korektnost měla říci s klienty, klientkami, klienty, jež právě prodělávají proces změny na klientku a klientkami, jež se právě mění na klienty a také se všemi, kteří se necítí být ani klienty ani klientkami, ale vyznávají neutrální gender. Nebo tak něco. Protože ten manuál je vážně nátřesk.

Ledne, táhni už do ***

30. ledna 2017 v 21:33 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Každý rok touto dobou prožívám tytéž pocity. A letos, kdy se zima rozhodla, že nám to natře a naprosto se vysměje nějakým teoriím o globálním oteplování, jsou ještě silnější. Daly by se popsat jednoduše - už toho mám po krk! Zima je prostě nejhorší roční období a žádný chladomil mi to prostě nevymluví. Jasně, pochopím, že někdo si nehoví v (mnou oblíbených) letních třicítkách a pálícím slunku, ale vážně někdo může mít rád teploty pod nulou? Co je na tom jako dobrého? To, že když vylezete ven, tak je vám do pár minut kosa na ruce, do půl hodiny kosa na nohy a do hodiny máte tak zmrzlé škraně, že nemůžete říct ani slovo? Říkají, že se mám pořádně oblíct a kosa mi nebude. Haha, to určitě. Naposledy jsem si vzala do nepromokavých glád dvoje teplé fusekle, pod gatě termolegíny, na sebe dva svetry, šálu, čepici, rukavice a flaušový kabát a stejně mi do deseti minut byla taková klendra, že bych se klidně nechala upálit inkvizicí, jen abych se zahřála.

Šílené sny maxipsa Lúmennky

26. ledna 2017 v 16:33 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Patřím mezi ty lidi, kteří mají barvité a živé sny a dokonce si je ráno pamatují. Ba dokonce jsou některé mé sny tak barvité a živé, že mám ráno trošku problém s návratem do reality a někdy se přistihnu, že vzpomínám na nějakou událost a nejsem si jistá, jestli se stala ve snu nebo ve skutečnosti. Některé snové spletence mě baví svou příběhovou linkou ještě po letech, jiné sny mám zapsány ve škatulce "hustej introspektivní nářez" a nalézám v nich zajímavé informace o mě a o mém podvědomí a pak tu jsou různé noční můry, jejich obsah by mnohdy vyděsil i režiséry japonských hororů. Ale asi nejoblíbenější sortou mých snů jsou sny humorné, které by nedala dohromady ani banda komediálních scénáristů.

10 nejlepších knih za rok 2017 - část I.

24. ledna 2017 v 20:50 | Lúmenn |  literární díla...
Loňský žebříček knih se mi sestavoval trochu hůře, než ty předešlé, protože na předních příčkách figurují jak celé knižní série, tak i více knih od téhož autora, které jsem prostě sloučila do příčky jedné, jinak by 10 nejlepších knih, které jsem za loňský rok přečetla, pocházelo z pera jen šesti autorů. A já bych vás nerada okrádala o další, mnou vysoce hodnocení knižní tipy. Tím jsem se ale dostala do situace, kdy musím přiřknout desáté místo buď třem rovnocenně hodnoceným knihám nebo z nich prostě s těžkým srdcem vybrat jen jednu. Nakonec jsem se pro zjednodušení žebříčku rozhodla vybrat jen jednu - a vyhrál to nakonec pochopitelně autor, od nějž jsem četla většinu tvorby a místo v žebříčku si tak zasloužil nejen svým posledním počinem, ale čtu ho pravidelně a ráda. Ale dost úvodních řečí, pojďme už na Lúmennčí knižní TOP 10 roku 2016, začínáme od desátého místa a v tomto článku si představíme druhou pětici toho nejlepšího, co mé čtenářské srdce loni potěšilo.

Básničky a domněnky

20. ledna 2017 v 13:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když se na sociálních sítích poprvé objevily statusy o čítankové básničce Jiřího Žáčka o maminkách, myslela jsem si, že to bude jen taková bouře ve sklenici vody, která se rychle přežene. Ale už týden se to ve veřejném prostoru diskutuje pomalu víc, než americké prezidentské volby nebo nástup EET. A v zásadě existují dvě strany barikády, přičemž jednu stranu obhajují genderové aktivistky a feministky, které básnička uráží, a druhou pak (bohůmžel pro ni) obvykle konzervativní čecháčci. A mě ta debata už pomalu dostává úplně do nepříčetna, protože prostě nejsem s to pochopit, jak se někdo jejím obsahem vůbec může cítit dotčen nebo dokonce volat po jejím odstranění z čítanek, což obhajuje bojem proti genderovým stereotypům.

Další články


Kam dál