Trochu jiný úhel pohledu na "vtip" o vzdělání

20. června 2016 v 17:18 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Po internetu už nějaký čas koluje "vtip", který má ilustrovat posun obsahu vzdělávání v matematice. Asi jste ho taky četli, existuje v mnoha variantách, ale pointa je stále stejná - dřív se matematika učila pořádně, dneska jsou to samý multikulti žvásty a děcka neumějí počítat. Taky mi tak ten vtip zprvu přišel. Ale pak jsem ho četla znovu a znovu, přeposílaný po sociálních sítích a blozích od různých lidí, z nichž někteří o sobě dokonce prohlašují, že jsou experty na vzdělání. Slyšela jsem smutný hořký smích na setkání asi dvaceti učitelů, když tento vtip přečetl Václav Klaus ml., aby tím ukázal, jak naše společnost degraduje a neumí naučit děti matematice. A pak mi to došlo - že to vlastně ani trošku není vtip a dokonce to ani není špatná zpráva o vzdělanosti. Naopak. Je to totiž to nejlepší, co se škole mohlo stát. Nevěříte?
 

Hořké zklamání z Vysokého hradu

18. června 2016 v 19:16 | Lúmenn |  filmová díla...
Když můj drahý přišel s tím, že se podíváme na seriál "The Man in the High Castle" (český překlad: Muž z Vysokého hradu), který se odehrává v alternativní realitě, v níž nacisti vyhráli druhou světovou válku, byla jsem nadšená. Alternativní nazi historie mi učarovala už v knižní sérii Františka Novotného Valhalla a tak jsem na dystopický svět, kde se na půlce amerického kontinentu pere o nadvládu Třetí říše s Japonským císařstvím, byla velice zvědavá. Jenomže desetidílný seriál nabídnul více otázek, než odpovědí a skvělý námět nechal vyčpět jak měsíc staré fusekle. Pokud nestojíte o spoilery, dál čtěte na vlastní nebezpečí.

O zbraních, dvojím metru a utahování šroubů

14. června 2016 v 18:26 | Lúmenn |  glosář...
Vždycky, když se stane nějaké neštěstí, v němž hlavní roli hraje něčí legálně držená zbraň, pod jejíž palbou umírají nevinní lidé, vyrojí se v televizi mluvící hlavy, které volají po zpřísnění zbraňových zákonů a mluví o příliš ozbrojené společnosti. Pokud tuhle zbraň v ruce třímá ještě ke všemu muslim, ty stejné mluvící hlavy neopomenou zdůraznit, že odporný čin neměl pochopitelně nic společného s islámem. Nejinak je tomu i v případě střelce z Floridy, který vtrhl do gay klubu a zavraždil 50 lidí a dalších 50 zranil. Omezení držení zbraní omílá vůbec americká Obamova administrativa už nějaký ten pátek, stejně jako se do omezování této občanské svobody teď po hlavě vrhla Evropská rada.
Občanské svobody? Ptáte se teď možná někteří. Vždyť kvůli těm zbraním umírají lidé! Když je zakážeme bude tady bezpečněji! Tenhle emotivní blud nemůže být dále od pravdy;)
 


Společnost nadbytku

13. června 2016 v 18:11 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes jsem se dočetla, že v USA se v domácnostech vyhodí 50% jídla, v Evropě jsme na tom jen o fous lépe - vyhodíme 38% jídla, které si domů koupíme. Na jednoho Čecha to prý děla nějakých 94 kilogramů vyhozených potravin za rok. Je mi z těch čísel trochu mdlo. Už nějaký čas sleduju všechno, co se kolem plýtvání jídlem šustne, zajímá mě dumpster diving, snažím se na tom sama doma pracovat a jídla si maximálně vážit - a když už něco koupím, většinou to zvládnu spotřebovat a sníst.
Ale stejně cítím, jaké mám v tomhle mezery a jak snadno se člověk nechá zlákat přeplněnými regály supermarketů k neuvážené koupi něčeho, co pak buď v ledničce přehlédne nebo na to ztratí chuť. A nebo to tak dlouho odkládá "na potom", až zjistí, že mu vytouženou laskominu sežrala plíseň.

Matka upírů a její děti

10. června 2016 v 8:30 | Lúmenn |  fotky...
Celý život jsem si přála zahrát si ve filmu nebo na divadle fakt pořádného záporáka. Takovou tu paní Lovettovou, s pološíleným úsměvem a s mrtvolami zakopanými ve sklepě. A nebo temnou královnu z dávných časů, co oživená kouzlem povstala a rozsévá smrt a zkázu, napichuje poddané na kůl a takové parádičky. Možná proto, že se v reálném životě věnuju právě pomáhání lidem a páchání nejrůznějších dobrých skutků, brala jsem to jako zajímavý výlet do neprobádané části mého já. Ale ve filmu jsem nikdy nehrála (a že jsem jako malá chtěla a jak:)) a na divadle se zlovolnému záporákovi nejvíc blížila role sršáně v představení Pavouček Pája, což vážně není nic, co byste si chtěli zapsat do životopisu:)
Proto mě strašně nadchlo, když můj drahý Alwin pořádal LARP Příhraničí a požádal mě, abych si zahrála epizodní roličku Matky upírů. Rozsévání smrti a zkázy a pološílený úsměv se spojily do jednoho a já si scénku s epickým proslovem a následným pokusem o zmasakrování opuštěné vesničky na Sibiř náramně užila:) Téma tohoto týdne "Děti Noci" mi pak připomnělo, že bych se mohla konečně na blogu pochlubit s fotodokumentací této taškařice - tak tady to máte:)

Nálada pod psa. Doslova.

9. června 2016 v 17:59 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Přemýšleli jste někdy, proč se ustálilo přirovnání "cítit se pod psa"? Předpokládám, že to vzniklo z ne zrovna radostného osudu našeho zvířecího souputníka, ze všeho toho hlídání a uvazování u boudy, blech a stravy složené ze zbytků by se vážně jeden cítil úplně na nic. A cítit se hůř, než pes, muselo být teda už vážně něco. Já když mám náladu popsanou tímto přirovnáním, se ale obvykle právě k mému čtyřnohému chlupáčovi uchýlím pro útěchu a on se mi stul na klíně. V tu ránu jsem skutečně pod psem a díky hlazení psího kožíšku aspoň na okamžik zapomenu na to, co mě tíží.
A upřímně je toho poslední dobou nějak moc. Ne, že by se vlastně dělo něco konkrétního, to díky bohům právě naopak. Ale nějak místo abych se dokázala radovat s přicházejících letních dní, stále častěji jsem doma na gauči pod psem a do jeho velkých oušek šeptám všeliká tajemství.

Zvláštní znamení

8. června 2016 v 21:09 | Lúmenn |  glosář...
O víkendu jsem dočetla knížku z mého oblíbeného žánru detektivek (jmenuje se to Slib mlčení a je to vážně dobrý;)) a scéna, kdy hlavní hrdinka-policistka vyslýchá matku zavražděné dívky mě přivedla na zajímavou úvahu. Skoro v každé detektivce, kde najdou oběť, která už trošku (nebo spíš trošku víc) podlehla rozkladu a nelze ji tedy identifikovat podle obličeje, se ptají rodinných příslušníků pohřešovaných osob na "zvláštní znamení". Jsou tím myšlena třeba mateřská znaménka, jizvy a tak podobně. A jak jsem tak četla tu knížku, kde matka zavražděné bez přemýšlení vychrlí "mateřské znaménko na levém kotníku", říkala jsem si, jestli bych já u svých blízkých dala dohromady nějaké to zvláštní znamení, kdyby je nedej bože vykuchal za živa sériový vrah v Ohiu.

Rychle a stručně aneb glosář

7. června 2016 v 22:30 | Lúmenn |  glosář...
Doba nás neúprosně tlačí k rychlosti - co není rychlé a stručné nemá šanci. A ačkoli jsem milovníkem květnatých souvětí, sáhodlouhých zamyšlení a rozevlátých přirovnání, i já se občas chci vyjádřit k něčemu aktuálnímu jen v pár větách. Občas tak činím na sociálních sítích (ne, na twiteru ne, 140 znaků je pro mě pořád málo:)) a myslím, že není od věci s tím začít i na blogu. Inu, času není nazbyt a ačkoli bych se někdy s láskou vrátila do dob, kdy jsem se celé dny mohla piplat s psaním rozkošatělých článků, život mě neúprosně tlačí ke zkracování, co to jde. Tak uvidíme, jak si nový glosář povede a jak dlouho tu vydrží:) První článek z této rubriky už si můžete přečíst zde;)

Země svobody?

7. června 2016 v 19:10 | Lúmenn |  glosář...
V Česku je poslední dobou módní kritizovat Ameriku, která donedávna byla jakousi ikonickou "zemí svobody", za to, že o tuto svobodu přichází - vzmáhající se politická korektnost, tvrdé takzvaně protiteroristické zákony, sledování občanů, však to znáte.
Ve světle toho je trochu úsměvné, že zatímco u nás se plánuje zákon, který umožní státu pokutovat až patnácti tisíci občana za to, že nebydlí na úředně nahlášené adrese, v Americe berou jako hrozný zásah do občanských práv nutnost prokázat se identifikačním dokladem, když jdete volit. Možná se od "země svobody" přeci jen máme co učit;)

Další články


Kam dál