Muži čtou muže, ženy čtou ženy a já jsem asi muž:)

Pondělí v 14:35 | Lúmenn |  literární díla...
Dnes jsem narazila na zajímavou studii o čtenářských rozdílech mezi muži a ženami - přečíst si článek můžete zde. Podle této studie, provedené na uživatelích serveru goodreads si ženy vybírají raději ženské autorky knih a muži zase pány spisovatele.
Na druhou stranu, je to trošku zavádějící, protože tato jasná data platí jen u nejprodávanějších knih roku 2014. S padesáti bestsellerů mezi ženami jich 45 napsaly dámy, v mužském žebříčku nejprodávanějších knih jich zase 45 napsali muži. Zbytek studie je popsán v článku trochu zmateně a vlastně vyznívá jako fňukání ženských, že jejich knihy jsou považovány za podřadné a pánové je nechtějí číst.
Já na to můžu jen pokrčit rameny a říct - jsem asi chlap:)
 


Když lidé mlčí

Neděle v 23:54 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Sedala jsem si se zívnutím k počítači, že napíšu před spaním nějaký článek, měla jsem vymyšlený úvod a obsah a všechno a pak jsem najednou sklouzla zrakem k tématu týdne a nevěřícně jsem vyvalila oči. Jako vážně? Zase budeš věštit, blogu? Už poněkolikáté se mi téma týdne trefilo do nálady a tohle až k nevíře - když jsem před pár dny jela autobusem na výlet do vánoční Vídně, sumírovala jsem si v hlavě přesně tento článek - a pak jsem se rozhodla jej nenapsat.
"Co bych řekla, ale nemůžu" je titulek tématu týdne, ale já jsem článek chtěla pojmout více obecně, protože, jak jistě chápete, vzhledem k tomu, že některé věci člověk v sobě dusí a neříká, znamená, že je ani nevypíše na blog, tedy v případě, že jako já skončil v pasti veřejně známé identity. Můžu si jen obecně povzdechnout - a ačkoli jsem tohle téma k psaní zavrhla, nakonec jsem se rozhodla pár řádků napsat. Třeba to někoho nakopne, když už ne mě:)

J.Svátek: Paměti kata Mydláře

7. prosince 2014 v 19:20 | Lúmenn |  literární díla...
Paměti kata Mydláře
Autor: Josef Svátek
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 216
Rok vydání: 2004 (originál vyšel v roce 1887)

O této klasické knize jsem slyšela již před mnoha lety od spolužačky na gymplu, ale sáhla jsem po ní až nedávno, kdy se na mě a na Lizzy zvesela smála na regálu v knihovně. Přiznám se, že jsem byla vzhledem k roku prvního vydání trochu skeptická, ale nakonec mě kniha z 19. století velice mile překvapila a četla se mi až s překvapivou lehkostí.

Liška v pasti

3. prosince 2014 v 14:19 | Lúmenn |  poezie...
Vždycky mi špatná nálada dávala Múzu největší a teď mě potvora nechala na holičkách, takže plodím jednu láskobolnou hovadinu za druhou. Jak bych chtěla z toho, jak se cítím, vytesat spanilé verše, ale dávám dohromady upatlané rýmovačky jako (dávné paměti) puberťačka.
Jediné, co stálo alespoň trochu za to, je tahle liščí veršovánka, která má pro mě mnoho významových vrstev. Můžete si v ní najít to svoje - část příběhu za mě napsal Antoine Saint-Exupéry, část někdo, kdo mi říkal lištičko a já se od něj nechala příliš snadno ochočit.

Hrdinové v bílém

2. prosince 2014 v 15:39 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes jsem v rádiu poslouchala rozhovor s Petrem Mackem, člověkem, který jezdí na mise Lékařů bez hranic a jako vždy, když slyším o této organizaci, padala mi čelist a mrazilo mě v zádech. Po nedávném znechucení nad lidmi ve mě zase převládla naděje. Tuto organizaci sleduji už dlouhodobě a moc jim fandím, fascnuje mě, že existují lidé, kteří se vzdají svého pohodlí a na úkor soukromého života cestují do zemí s minimální zdravotní péčí, aby pomáhali lidem v nouzi.
Před časem jsem se začetla do blogů lékařů z celého světa, kteří pracují v mnohdy nepředstavitelných podmínkách, kde zachraňují lidské životy, perou se s předsudky a poznávají jinou kulturu. Pod perexem najdete pár ukázek a odkazů, protože tohle čtení byste si určitě neměli nechat ujít.

Jak mi bylo najednou strašně smutno ze světa

27. listopadu 2014 v 19:31 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Jsem poslední dobou nějaká naměkko, což se dá pochopit, viz tento článek. A nevím, jestli to na mě nějak dřív nedoléhalo nebo jsem si toho záměrně nevšímala, ale poslední dobou ke mě dorazilo z různých zpravodajských webů mnoho špatných zpráv a já si tak nějak říkám, že celé to naše veleslavné lidstvo jde do ... no žádné pěkné místo to nebude.
Říkám si, že to přece nemůže být tak zlé, jenomže pak otevřu jakoukoli diskuzi a vyleje se na mě špína z nejhlubších zákoutí lidských duší...a nejedná se o žádné psychopaty a magory, ale o zcela "normální" lidi, kteří z pro mě nepochopitelného důvodu nešetří ve svém projevu nadávkami, odsudky a hnusnými výroky, aniž by kolikrát znali toho, komu je adresují.

J.M.Sakka: Tak žádá Bůh

26. listopadu 2014 v 10:00 | Lúmenn |  literární díla...
Tak žádá Bůh
Autor: Jean-Michel Sakka
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 272
Rok vydání: 2008 (originál), 2010 (česky)

Měla jsem chuť si trochu oddechnout u nějaké nenáročné knihy a podle popisu se tato zdálo jako výtečná volba - něco ve stylu knih Dana Browna, nějaká ta starobylá mystéria, teroristi a super chytří hlavní hrdinové, co zachrání svět. Ano, tak nějak to bylo. Ale zas taková pecka to tedy nebyla.

Každý konec je těžký...

25. listopadu 2014 v 11:29 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
twin peaks animated GIF...a nejtěžší jsou otevřené konce, kdy máte více otázek, než odpovědí a patrně vám ty otázky budou v hlavě strašit už navěky a odpovědí se nikdy nedočkáte.
Už to bude měsíc, co jsem přišla o svého drahého, o člověka, o němž jsem si naivně myslela, že s ním strávím zbytek života. Že je to poslední střípek do mozaiky mých vztahů a že jsem již dostatečně poučená svými minulými chybami (a že jich bylo), že si už zasloužím plnohodnotný vztah, že se budu vdávat a mít rodinu, tak, jako si to již dlouho přeji.
A ono se tak nestalo. A vlastně ani dodnes nevím, co se stalo.

Křest mé nové sbírky "Bouře ve sklenici vína"

24. listopadu 2014 v 19:52 | Lúmenn |  poezie...
Neuvěřitelné se stává skutečností a já jsem se po čtyřech letech slibů a chystání konečně dokopala k vydání další básnické sbírky:) Ta první, která nese název Tma na konci tunelu, vznikla v roce 2006 a její vydání bylo mým dárkem k sedmnáctinám od táty. A dlouhých osm let později jsem konečně dala dohromady druhou a opět jsem zvolila název, který upravuje známé rčení.
A tak vznikla Bouře ve sklenici vína, která obsahuje moje verše z let 2006 až 2010 a na jejíž blížící se křest bych vás chtěla nyní pozvat.
Všechno to vypukne už za dva dny, ve středu 26.11., v klubu Desert v Brně, veškeré informace najdete na plakátku pod perexem. Ilustrací se tentokrát zhostil můj známý Antonín Bednařík, který doufám, jednou bude tak slavný, jako ilustrátor mé první sbírky, Nikkarin, který momentálně sbírá jedno výtvarné ocenění za druhým, což mě upřímně těší:)

Další články



Kam dál