Červenec telegraficky

Středa v 16:41 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Venku se sbírá na bouřku, hřmí a já mám konečně po skoro týdnu čas sednout si k blogu a sesmolit pár řádků. Uvařená, unavená, přepracovaná, ale taky šťastná, spokojená a lehká jako peříčko:) Jak to jde dohromady? Vlastně ani nevím:) Jen vím, že pobíhám od jednoho k druhému a od třetího k čtrvrtému, takže můj poslední týdny poblázněný mozek nemá vůbec čas přemýšlet nad blbostma. Jako vedlejší efekt tedy nemá ani čas vymýšlet a sepisovat články, ale stejně je takové dusno a vedro, že u počítače nikdo nesedí a všichni leží někde u vody nebo sedí ve stínu zahrádek ve společnosti oroseného moku, takže já si tu odložím krátký článeček a zase poběžím:)
 

Domácí násilí otevřeně - III. - V bludném kruhu

22. července 2016 v 15:00 | Lúmenn |  psychologie...
Rozhodla jsem se v sérii, která bude několik následujících dní vycházet tady na blogu, přiblížit problematiku domácího násilí od první chvíle a ukázat dynamiku vztahu s násilníkem. A nejde jen o suchopárné statistiky, ty vlastně v článku nenajdete vůbec - je to osobní vyprávění ženy, vyprávění mě samotné, která jsem si s násilníkem prožila své a která věří, že otevřená zpověď a intimní nahlédnutí do psychiky oběti psychického a fyzického týrání může pomoci dalším ženám, aby do podobného vztahu nespadly a když už spadnou, aby se dokázaly dostat ven, jako jsem to nakonec dokázala já. A rozhodně ne nezraněná, ne nepolámaná. Toto je třetí část, která nese název V bludném kruhu. Prosím, než začnete číst tento článek, přečtěte si nejprve první a druhou část.

Domácí násilí otevřeně - II. - Jak se to zvrtne

20. července 2016 v 15:00 | Lúmenn |  psychologie...
Rozhodla jsem se v sérii, která bude několik následujících dní vycházet tady na blogu, přiblížit problematiku domácího násilí od první chvíle a ukázat dynamiku vztahu s násilníkem. A nejde jen o suchopárné statistiky, ty vlastně v článku nenajdete vůbec - je to osobní vyprávění ženy, vyprávění mě samotné, která jsem si s násilníkem prožila své a která věří, že otevřená zpověď a intimní nahlédnutí do psychiky oběti psychického a fyzického týrání může pomoci dalším ženám, aby do podobného vztahu nespadly a když už spadnou, aby se dokázaly dostat ven, jako jsem to nakonec dokázala já. A rozhodně ne nezraněná, ne nepolámaná. Toto je druhá část, která nese název Jak se to zvrtne. Prosím, než začnete číst tento článek, přečtěte si nejprve první část.
 


Domácí násilí otevřeně - I. - Jak to začíná

18. července 2016 v 21:20 | Lúmenn |  psychologie...
Tuto sérii článků připravuji už dlouho a je pro mě velmi osobní. Kromě toho, že bych ráda přiblížila problematiku domácího násilí čtenářům, je to trochu i moje terapie, jak se se zážitky ze vztahu s násilníkem konečně vyrovnat a uzavřít v sobě tuhle kapitolu života, která pro mě byla realitou půl roku před čtyřmi lety - a dodnes mě občas budí ze sna. Ačkoli se o domácím násilí a o násilí páchaném muži na ženách mluví stále častěji, pořád mám dojem, že je to ve společnosti přijímáno spíš obtížně. Obětem je málokdy poskytnuta podpora a většinou to celé skončí hláškou "ona byla blbá, měla se s ním rozejít".
Já se rozhodla v sérii, která bude několik následujících dní vycházet tady na blogu, přiblížit problematiku domácího násilí od první chvíle a ukázat dynamiku vztahu s násilníkem. A nejde jen o suchopárné statistiky, ty vlastně v článku nenajdete vůbec - je to osobní vyprávění ženy, vyprávění mě samotné, která jsem si s násilníkem prožila své a která věří, že otevřená zpověď a intimní nahlédnutí do psychiky oběti psychického a fyzického týrání může pomoci dalším ženám, aby do podobného vztahu nespadly a když už spadnou, aby se dokázaly dostat ven, jako jsem to nakonec dokázala já. A rozhodně ne nezraněná, ne nepolámaná. Toto je první část, která nese název Jak to začíná.

Referenda jsou prý nebezpečí pro demokracii. A volby ne?

14. července 2016 v 18:49 | Lúmenn |  glosář...
Po schválení Brexitu ve všelidovém hlasování se roztrhl pytel s kritiky přímé demokracie. Tomáš Halík dokonce prohlásil, že referendum je cesta do pekel a přímá demokracie zrůdná věc. Ondřej Neff se zase vyjádřil ve smyslu, že referendum ničí demokracii. Lidi jsou prostě pitomé, zmanipulovatelné ovce, kterým by se nemělo dávat právo o čemkoli rozhodovat - tak nějak poslední dobou debata nad přímou demokracií vypadá. Zato zastupitelská demokracie, to je jiná, ta je v pohodě, to jsou kompetentní lidi, kteří jsou oprávnění rozhodovat o osudech občanů - to, že si je tam občané (ti, kteří by radši do ničeho neměli kecat) zvolili, to se taktně přechází...
Co mě ovšem dneska rozsekalo tak, že jsem fakt málem začala mlátit hlavou o stůl, byla jedna z těchto "moudrých kompetentních" lidí, které jsme si zvolili, aby rozhodovali o této zemi, která se tak ztrapnila v rozhovoru, že zpovídat takhle profesor studenta ohledně zdrojů jeho práce, je to pomalu na vyhazov ze školy...

Hluboko uvnitř mám srdce, které tepe...

11. července 2016 v 22:40 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Dneska je vedro, že by se jeden zalknul - rozpálené Brno nás stíhá teplotami atakujícími čtyřícítku a i mě, letnímu tvoru, už je z toho mdlo. Hlásí bouřky - akorát čekám celý den a žádná pořád nepřichází. Jenom to dusivé lepkavé horko.
Možná tím horkem a tím věčným čekáním na bouřku by se daly shrnout poslední týdny v mém životě. Všecko je v pořádku, nic není špatně - naopak, všechno je vlastně nejlíp, jak kdy bylo. Ale přesto je něco špatně, vlastně možná všechno. A nebýt to zatracené vedro a nesedět doma sama při světle lampy a měsíce, asi bych o tom nepsala na blog. Vlastně bych o tom ani nemluvila, s nikým, ani sama se sebou, jak už je mým dobrým zvykem nějaký ten pátek. Říkám tomu moje prázdno a někdy tomu taky říkám vypnuté emoce. Je to bezva trik, akorát je zhruba stejně na nic, jako když týden neprší a vyprahlá země puká horkem. Co se pak stane, když vypukne déšť? Coby - suchá zem ho nestačí nasát a tak, když se bouře přežene, je pořád stejně vyprahlá a nic na ní neroste, jako předtím. A jestli přeci něco roste, tak to chcípne...

Změna je léto

7. července 2016 v 16:40 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Nepatřím mezi lidi, co by si hověli v prudkých životních změnách - k snídani prostě musím mít Earl Grey a vanilkový jogurt a specifické vyzvánění pro každého rodinného příslušníka si tahám z telefonu do telefonu už od roku 2005. Mám prostě ráda, když zaběhané a dobré věci fungují, těch nefunkčních se naopak zbavím poměrně snadno, zhruba jako když si převléknete spoďáry, které jsou sice vaše oblíbené a dělají vám hezký zadek, ale už je na sobě máte celý den.
Takže když se město brno rozhodlo, že rozbombarduje ulici, vedoucí ke mě do práce a šíleně mi zkomplikuje dopravu do práce šalinou, přizpůsobit se nově vzniklé situaci nebyl až takový horor. Co už ale hororovější bylo, byla změna brýlí - nástroje to ďábelského, který na svém obličeji rozhodně nenosím z nadšením. Ale změna je léto a léto je v plném proudu, přátelé, takže jak tyhle vlny v tsunami v poklidném rybníčku Lúmennčí existence dopadly?

"Máš krásný blog. Chceš vidět můj penis?"

5. července 2016 v 12:32 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
V té části internetu, kterou nezaplňuje ani porno, ani fotky koček (jako těch chlupatých, čtyřnohých, mňauuu, vy prasáci;)), si můžete občas přečíst stesky žen a dívek na téma "fáákt nechutné zprávy od mužských". Každá žena to zažila minimálně jednou (ale můj soukromý odhad je, že tak stokrát) - na ICQ, lidé.cz a libimseti (blahé paměti), na sociálních sítích a v neposlední řadě také na blozích. Scénář je vždycky stejný - osoba mužského pohlaví vám po třech vágních zprávách ve stylu "ahoj, jak se máš?" nabídne, jestli to jeho pohlaví nechcete vidět na fotografii, popřípadě se prostě neptá a vyblejsknutého bimbase rovnou pošle.

Ministerstvo varuje: Auta můžou zabíjet!

4. července 2016 v 12:53 | Lúmenn |  glosář...
O prvním prázdninovém víkendu zemřelo na silnicích 11 lidí. Jedenáct nevinných životů skončilo - a za všechno mohou, jak jinak, automobily. Je s podivem, že automobilové nehody jsou u nás každoročně příčinou stovek úmrtí a tisíců zranění, ale nikdo pořádně automobilovou dopravu nereguluje. Když někde vyběhne šílený střelec a začne pálit do lidí, hned se vyrojí spousty zpřísňujících zákonů omezujících držení střelných zbraní - a třeba v takové Velké Británii si bez bezpečnostních opatření nekoupíte ani nůž na chleba (co kdybyste ho někomu vrazili do ledvin, aha?). Ale auta, ti šílení zabijáci, si mohou bez omezení a regulací svištět na svých čtyřech vraždících kolech dál.

Další články


Kam dál