b

Proč už nepíšu o politice

Úterý v 17:59 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Možná jste si všimli, že až na výjimky, se na blogu už zdaleka tolik nevěnuji politickým tématům, jako dříve. Před pár lety jsem psala komentář v podstatě ke každému novému zákonu či nařízení, pokoušela jsem se o tu více tu moně povedené analýzy současné politické situace v České republice, nabádala, abyste chodili k volbám a propagovala Pirátskou stranu, jíž jsem byla členem. V té době jsem taky v podstatě pořád četla noviny, sledovala zpravodajství, politické komentáře, blogy, publicistiku. Dokonce jsem patřila k těm magorům, co si sednou na dvě hodiny k přenosu z poslanecké sněmovny, když se řeší něco důležitého a večer strávený s Václavem Moravcem mi přišel jako dobrý nápad. Jenomže poslední dobou už na to všechno přestávám mít žaludek. Nevěřila jsem, že mě někdy politická garnitura znechutí natolik, že úplně rezignuju, jako se mi to děje poslední dobou...
 

Smrt u domácího porodu? Ne, další manipulace.

Pátek v 11:37 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Na internetu se objevila další poplašná zpráva o úmrtí dítěte u domácího porodu a samozřejmě je kolem toho zase hysterie a lidé se v diskuzích předhánějí, jak by ty krávy, co rodí doma, všechny nahnaly do vězení. Přitom, budeme-li vycházet z informací článku, zde se rozhodně o plánovaný domácí porod nejednalo.
Ano, ta slova plánovaný, jsou zcela zásadní. Stejně jako je zásadní k nim dodávat ještě "informované, vědomé a zdravé rodičky". Protože cokoli jiného nikdy zastánci práv žen rodit doma nepodporovali a podporovat nebudou - protože nejsou padlí na hlavu. V tomhle případě paní plánovala rodit v porodnici, ale vše proběhlo velice rychle a na to, cokoli řešit, již nebyl čas. Jenomže to by někdo musel číst i něco jiného, než provokativní titulek.

Good bye, Club 27!

17. dubna 2017 v 13:44 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Předevčírem jsem ležela večer doma v posteli, do půlnoci zbývalo pár minut, a já si pohrávala s myšlenkou, jaké by to bylo, vyhrabat někde ve sklepě brokovnici a vymalovat zeď "na Cobaina". Samozřejmě, že jsem to nemyslela vážně, sebevražednými choutkami netrpím a brokovnici taky doma nemáme, ale těmito lehce morbidními úvahami jsem se po svém loučila s věkem 27 let. A od včerejška je to jisté - do Klubu 27, tedy mezi slavné umělce, kteří právě v sedmadvaceti letech zemřeli, se už nikdy nezařadím (ne, že bych o to tedy nějak výrazně stála:)). Včera jsem totiž dosáhla "krásného" věku osmadvaceti let. Bye bye, klube 27, bye bye, další roku mého života. Už zase jsem měla narozeniny...
 


Barvy jara z Lúmennčí zahrádky

12. dubna 2017 v 18:09 | Lúmenn |  fotky...
Když jsem tyhle fotky ukázala mojí mamince, spráskla ruce a prohlásila: "Po kom vy, holky moje, jste? Tvoje sestra zahradničí, ty zahradničíš a já to rejpání v hlíně nikdy nechápala." A vážně nevím, po kom jsme, protože jsme v dětstí patřily k lidem, kterým uschnul i kaktus (vážně uschnul, chudáček, kéž by to byla jen metafora). A kde se ve mě poslední roky vzala touha pokoušet se pěstovat rostlinky a obklopovat se jejich vůní a krásou, to už vůbec netuším.
První pokusy vypěstovat aspoň jednu pokojovou květinu, která do měsíce nezahyne žízní, u mě začaly sice už před lety, ale nikdy nebyly úspěšné. Až když jsem se v roce 2015 přestěhovala do domečku se zahradou k drahému, vypleli jsme si svůj kus úrodné jihomoravské půdy a vypěstovali dýni Amátu. Další bydlení, už bez zahrádky, ale zato s malinkým dvorečkem, moje pěstitelské touhy ještě zesílilo a tak jsme loni s drahým stvořili vysoký záhon a slavili první zahradnické úspěchy. Letos ve zvelebování našeho betonového plácku pokračuji a k užitkové zahrádce začínám tvořit i tu okrasnou. Jak to zatím na začátku jara vypadá uvidíte v celém článku;)

Vzduch po dešti krásně voní...

10. dubna 2017 v 23:22 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Před chvílí se za mým oknem objevil modravý záblesk a já se v první chvíli lekla, že mě sleduje nějaký stalker a právě si mě zvěčnil svým teleobjektivem za použití blesku, jak sedím u počítače v domácím oblečení, srkám čaj a překládám rozhovor pro Spark. Až když jsem vytáhla sluchátka z uší, došlo mi, že venku se odehrává jarní bouřka. Jak rychle přišla, tak rychle odešla a když jsem vyšla na zahradu, ucítila jsem tu nádhernou charakteristickou vůni deštěm promáčené hlíny.
Mám strašně ráda vůni po dešti, vlhkou, kyprou, zemitou vůni plnou života, plnou příslibů. Můj život je momentálně krajinou po dešti, krajinou, v níž se pod povrchem pomalu probouzí nový život a už už se dere na tento svět.

...a pozor na kameny!!!

31. března 2017 v 21:54 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Víte, co udělá normální člověk, když má čtyři práce? Nemám tušení, protože nejsem normální člověk a tak jsem si našla práci pátou. Samozřejmě, že nejde o žádné pravidelné osmihodinovky, nejsem Hermiona, abych to stíhala, ale protože fakt nepatřím mezi lidi, kteří by dokázali někde makat od-do každý den na jednom místě, mám hromadu drobných činností, z nichž dohromady polepuji svůj měsíční příděl korun českých. Kromě dvou redakčních spoluprácí, mého eshopu a dlouholeté práce v kanceláři korporačky, co půlce republiky dodává elektřinu, se ze mě stala i taková ta paní, kterou jsme na základce měli všichni rádi, protože nám něco povídala místo otravného vyučování. Rozuměj - přednášková osvětová činnost pro prťata na školách. To abych hned v praxi využila ty vůdcovské zkoušky, které se mi snad úspěšně podaří složit za měsíc a něco. Jo, jasně, vůdcáky, skaut, dva blogy, furt nějaké vzdělávací semináře a mimoto zahrada, pes, přátelé a muž. A nejvíc husté na tom je, že ačkoli jsem ještě před měsícem chtěla být housenka a zalézt do kukly, s příchodem jara se to všechno nějak otočilo a já zase lítám, jak hadr na holi.

5 věcí, které...

24. března 2017 v 21:44 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dneska jsem tak seděla na zahradě, pila večerní čajíček a kouřila večerní cigárko a napadlo mě, že už jsem strašlivácky dlouho nevyplňovala žádný blogerský dotazník, které mě vždycky děsně bavily. A tak jsem si jeden vymyslela - a samozřejmě si ho můžete půjčit na svoje blogy nebo pro svoje videa, jak chcete, kopyrajt si na něj lepit nebudu. Nazvala jsem ho 5 věcí, které... a překvapivě obsahuje několikero kategorií o pěti věcech, které miluju, nesnáším, koupila bych si je nebo mě dělají šťastnou. Pokud se chcete chvilku rýpat v Lúmennčině světě, prosím, tady je x-krát 5 věcí, které...

Jarní aneb Guerilla Poetring ke dni poezie

22. března 2017 v 19:14 | Lúmenn |  poezie...
Včera, tedy 21.března, byl mezinárodní den poezie a k té příležitosti probíhalo po republice vícero akcí. Jednou z nich byl i tzv. Guerilla Poetring, tedy umisťování básní do vejného prostoru. Pravidla byla veskrze jednoduchá - slož báseň, napiš ji na papír a ten umísti někam do ulic. Myšlenka se mi moc líbila a už dlouho jsem nenapsala žádné verše, takže jsem si sedla ke kusu papíru, ohlodala u toho tužku na holé dřevo, protože psaní na povel není moje doména a nakonec přeci jen vyplodila pár řádků inspirovaných jarem (které tedy upřímně patří hluboko pod můj průměr, inu na povel to fakt neumím). Tyto řádky jsem pak umístila při pozdně večerní procházce se psem do ulic a snad si jich alespoň někdo všiml, než je mohl poničit v noci na dnešek déšť. Takže trošku netradičně dnes moji poezii můžete číst na fotografiích z "místa činu" a další řádění veršotepců si můžete pak případně prohlédnout na odkaze výše.
PS: kdo pozná místo, kam jsem veršíky umístila, dostane malého bezvýznamného a hlavně imaginárního zlatého bludišťáka:)

Test: Jsi genderový/á džihádista/ka?

12. března 2017 v 17:14 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Po internetu začalo kolovat video, v němž při živém vysílání pro BBC vpadnou do otcovy pracovny děti a způsobí krátké zábavné vyrušení. Tedy, zábavné jak pro koho. Zatímco část veřejnosti se pobaví nad vtipnou epizodou, která připomíná různé drobné trapasy a přeřeky moderátorů zpravodajství, které se pro pobavení vysílají v silvestrovských vydáních zpravodajských pořadů, část genderových aktivistů, levicových intelektuálů a členů strany Zelených z 44 sekund trvajícího videa dokázala vyvodit děsivé závěry o rodinném zázemí a osobnosti ve videu vystupujícího profesora Roberta Kelleyho. Toto video tak nabízí jedinečnou možnost otestovat se, zda patříte mezi tzv. genderové džihádisty a nebo to máte v hlavě v pořádku. Chcete se otestovat? Pojďme na to!

Další články


Kam dál