Vzpomínka na básníka s kytarou

Úterý v 18:52 | Lúmenn |  osobnosti...
Na jaře roku, kdy se narodila moje sestra, smrtka kosila velikány hudby, až jí od ostří jiskry lítaly. Dvacáté smrtozeniny Kurta Cobaina jsme zapili v den kolaudace našeho nového bytu, nedožité sedmdesátiny Karla Kryla jsem oslavila jen tichým přiťuknutím a vzpomínkou.
Tento výjimečný člověk by v sobotu 12.dubna slavil sedmdesátiny. Bohužel se jich nedožil a nedožil se ani padesátin, protože 3.března roku 1994 (o měsíc dříve než Kurt) nás nadobro opustil. Pamatuju si na ten den velmi dobře, ačkoli mi bylo pět let. Vlastně si pamatuju na více věcí ze svého dětství, které se pojí s legendou českého písničkářství.
 


Magické jaro

Pondělí v 21:12 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Jaro mám ráda. Moc. Ledy praskají, země se probouzí a vzduch začíná tak zvláštně vonět. Životem. A vůbec takovou tou prapůvodní silou, která nás stvořila a kterou nechápeme. Letošní jaro vůbec přineslo víc věcí, které nechápu. A které jsou stejně magické a úžasné jako příroda sama.
Představte si, že už déle než rok nevěříte na lásku. Víte, že ta věc existuje, že jste ji možná někdy cítili, ale zbyla z ní jen vybledlá vzpomínka, která pálí jako rozžhavené železo. Už jste si zvykli spát ve studené posteli a objímat sami sebe kolem ramen, jen abyste se necítili sami. A i těch probrečených večerů, kdy toužíte spočinout v náruči spřízněné duši tak nějak ubylo a samota se stala vaším věrným průvodcem. Nebylo nikdy žádné my. Jenom já.
A v tuhle chvíli se najednou stane zázrak.

Nestíhám, nestačím:)

9. dubna 2014 v 19:26 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Přátelé, kamarádi, čtenáři mí milovaní, vím, že vás zase už týden zanedbávám, ale nedá se svítit, je toho teďka nad hlavu. Když zrovna nepřekládám rozhovory do Sparku a nesedím v práci, řeším objednávky nebo dodělávám věci v bytě, kam jsem se přestěhovala. A do toho nutně koulaudační párty a pak taky jeden nezapomenutelný večer, kvůli kterému jsem se nevyspala a díky němuž mě ještě teď příjemně mrazí kolem žaludku:) ALe nic nebudu prozrazovat:)
Nu a v pátek mizím do Prahy na Festival Evolutions, kde budu vykládat karty v poradenské zóně a všichni, kdo budete chtít, můžete se za mnou přijít podívat:) Teď už zase mizím pracovat, čeká mě ještě dlouhý večer plný angličtiny a frontmana kapely Saxon:) Mějte se krásně a pod perexem si třeba pusťte nestíhácí písničku, jež je sice jiného stylu, než obvykle poslouchám, ale vážně sedí:) Vaše uspěchaná Lúmennka

Keep calm and be goth

2. dubna 2014 v 8:00 | Lúmenn |  fotky...
To jsem se zase jednou do něčeho uvrtala - a helemese jaké z toho vznikly hezké fotky:) Autoři velmi zajímavého webu o gothice babybat.blog.cz mi nabídli zúčastnit se focení pro tento projekt a já ráda souhlasila. Fotografkou byla Alča Herzánová a celé jsme to spáchali v Brně na Špilberku, kde jsou moc pěkná zákoutí. Pod heslem "keep calm and be goth" jsem se nechala zvěčnit a zase si připomněla svoje "zloghotycké" časy, ačkoli tuhle módu už dávno nenosím denně. A vy se můžete pokochat, protože i z nešikovné modelky jako jsem já udělala tahle šikovná fotografka docela fešnou slečnu:)

Přestěhovaná

31. března 2014 v 22:04 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Už jste si určitě říkali, co se to se mnou děje (a jestli neříkali, tak asi dělám stále častější přestávky v blogování, že vám to ani nepřijde divné). Je to jednoduché, přátelé - stěhovala jsem se. A to zatím v největším ve svém životě. A taky (snad) naposled.
Před časem jsem psala o tom, že si bereme jako rodina hypotéku a bytisko v Brně už si konečně nebudu pronajímat, alebrž ho budu vlastnit. A je to tak. Po několika měsících různého zařizování a obíhání se konečně povedlo vše dokončit a byteček je už oficiálně náš. Zbývalo jediné - nastěhovat se. A tím se trávila posledních skoro 14 dní, na nic moc jiného nebyl čas.
Ráno do práce, odpoledne do druhé fachy, tedy na byt a uklízet, malovat, vybavovat, skládat nábytek a nakonec stěhovat všechny možné i nemožné "důležité zbytečnosti".
A teď je to HOTOVO. Sedím ve svém novém pokoji, který je jen a jen můj, většina krabic je už vyprázdněná, pejsek spinká v mých nohách tak, jak je zvyklý a já mohu usínat s vědomím, že už mě odsud nikdo nevyhodí.

Orgování v plném proudu

18. března 2014 v 20:24 | Lúmenn |  zbraně a LARPení...
My dřevárníci (kdo nevíte, co je to dřevárna, resp. LARP zjistíte v této rubrice) máme pro různé věci různé zvláštní názvy. Třeba organizátor akce je prostě zkráceně org a když pořádá bitvu, tak ji neorganizuje, ale orguje. Zní to trochu jako ork, ale kupodivu se to vůbec neplete:)
Já už jsem dva roky orgem akce s názvem Moravský Pán Prstenů, kterou jsem přebrala po starších kolezích z larpařské branže a letos spolu se svým orgtýmem připravujeme další, již třetí ročník. Pracujeme na alternativním dějinách Středozemě a je to vážně zajímavá zkušenost, takhle v živém hraní přepisovat Tolkiena. Co by na to chudák říkal?:) A tak jsem se rozhodla vám o tom povědět trochu víc:)

Kdo je „víc“? Zvíře nebo člověk?

13. března 2014 v 16:27 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Včera jsem vedla velice dlouhou a emotivní debatu s mojí kamarádkou Lizzy, která je již více než rok vegankou, tedy vynechala veškeré živočišné produkty ze své stravy. Došly jsme k zajímavé otázce - ona je přesvědčena, že zvíře a člověk jsou si rovni, že neexistuje žádná, jak to nazvala, druhová nadřazenost. A já, ač práva zvířat sama hájím a k vege životu nemám výhrad, jsem se s ní nemohla souhlasit.
Trochu jsme se chytly a dnes jsem o tom hodně přemýšlela. Proč mám pocit, že člověk je nadřazenější zvířeti, že prostě nemohu mezi krávu, slepici či koně a člověka dát rovnítko? Pokusím se své myšlenky srhnout.

Rozhovor mezi Obamou a Putinem

11. března 2014 v 20:48 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Tak tohle je asi nejlepší popis situace na Ukrajině, který jsem dosud četla. Že si my Češi děláme legraci ze všeho, je již tradice a i tomuto konfliktu se nevyhnul černý humor. Nejhorší na tom ale je, že to ani tak nemusí být vtípek, jako holá realita, protože co my víme o záměrech mocných a jejich vztazích, o věčné studené válce mezi Ruskem a USA a rozdělením sfér vlivu ve světě. Možná vše není jak se zdá.
A pokud ne, třeba by takhle nějak mohl vypadat rozhovor amerického prezidenta s jeho ruským protějškem...

Doufám, že smím doufat

7. března 2014 v 23:20 | Lúmenn |  poezie...
Ráda bych psala optimistické verše, plné jara a vůle k životu. A ono ne že by jaro nebylo cítit ve vzduchu a ne že bych nebyla obklopena přáteli, díky kterým život miluji. Ale někde v srdci mám pořád zabodnutý trn a v něm otisk ruky skřítka, přičemž on nebyl ten, kdo jej tam zabodl. Byla jsem to já. A o to hůře se každý večer usíná ve vychladlé posteli, o to hůře se ráno rozlepují oči do dalšího dne samoty.
Kéž by zapomenout bylo snažší, kéž by osvobození přišlo s příštím ránem, kéž by trn zarostl a přestal bolet. Ale naděje je to, co umírá poslední a dokud ve mě žije láska, nedokážu se jí vzdát.
Tak alespoň svou bolest uzamykám do veršů a doufám, že s tečkou za poslední větou zmizí z mého nitra.

Další články



Kam dál