Taková menší anketa

14. dubna 2015 v 8:00 | Lúmenn |  o blogu...
Už dlouho mi vrtá v hlavě pár otázek ohledně fungování mého blogu a protože už strašně dlouho si jedu svůj rybíz a nečučím napravo, nalevo, možná je čas se zeptat vás, čtenářů, jak to vidíte.
Předně - kupa rubrik tady sice je, ale nenapsala jsem do nich nic, jak je rok (a někdy třeba taky dva i víc) dlouhý. Taky skoro půlku článků tvoří recenze na knížky. A taky píšu mnohem míň, než dřív. Minimálně co se týče názorových a deníčkových výžblechtů si jakž takž držím nějaký stabilní počet, ale něco odbornějšího tu už nepřibylo dlouho předlouho. Proto prosím klikněte na celý článek a obětujte chviličku na zodpovězení pár mých otázek. Pánbu vám to oplatí na dětech (počtu, ne kvalitě;)).
 


"A děláš taky někdy něco jinýho?"

13. dubna 2015 v 17:55 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
"Hm, popravdě ani moc ne..."
A o čem, že je tato (ne tak úplně) imaginární otázka (ne tak úplně) neznámého kolemjdoucího a Lúmennčí odpověď? O čtení.
Už jsem jeden článek na tohle téma psala (a za boha nevím jak se jmenoval), ale dneska mě to trklo zase. A došlo mi, že skutečně většinu svého dne strávím čtením nějakých písmenek. Není to už nějaká diagnóza?
Začnu "veselou příhodou z natáčení". Před týdnem jsem četla výbornou knihu (ještě není zrecenzovaná, protože teď prostě čtu rychleji, než píšu recenze) a hodně jsem se do ní zabrala. Byla jsem zrovna u drahého, který měl na návštěvě kamarády, s kterými organizuje LARP, takže řešili akci a já v klidu v koutku četla. Ani jsem si nevšimla, že skončili a dokonce jsem si nevšimla, ani že můj milý už chvíli sedí vedle mě na posteli a kouká na mě.
"Ehm, copak?" zvedla jsem konečně oči. "Už jsou pryč?"
"Jo, konečně, nekoukneme spolu na nějaký film?"
Zoufale jsem na něj pohlédla a držela jsem před sebou Vánoční říši od Joe Hilla (no jo, byla to ona) jako štít. "Nechtěl by sis raději hrát nějakou tvou hru na počítači?" Naštěstí chtěl. Ale mě ve dvě hodiny ráno, kdy milý už dávno vedle mě chrupkal a já dočítala 666. (a poslední) stranu té knihy, kterou jsem otevřela odpoledne, došlo, že jsem asi trochu magor.

J.Rollins: Krvavé evangelium

10. dubna 2015 v 12:02 | Lúmenn |  literární díla...
Sangvinisté I. - Krvavé evangelium
Autor: James Rollins a Rebecca Cantrell
Nakladatelství: BB Art
Počet stran: 424
Rok vydání: 2013 (originál), 2014 (česky)

Tuhle knížku mi doporučil (a záhy i zapůjčil) kamarád a vychvaloval ji až do nebes. Co jsem se o ní dočetla v recenzích by se dalo shrnout jako "fantasy Dan Brown", což je popravdě žánr, který docela můžu a tak jsem se na první část série o Sangvinistech (sanguis = krev, čula jsem nějakou upířinu;)) s radostí vrhla. A můžu říct, že radost vydržela.

Košíkové vítězství

9. dubna 2015 v 20:12 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před nějakým časem jsem se rozčilovala, že ze supermarketů (konkrétně z toho, který mám nejblíže, takže jej nejčastěji navštěvuji - Lidlu) zmizely klasické košíky na ruku a byly nahrazeny nepříjemnými pseudomoderními obřími koši, se kterými se nakupuje pěkně blbě. Košíkové vztekání v únoru přineslo dopis firmě Lidl a jejich odpověď přišla v březnu, článek jsem nazvala Posun v "kauze košík". Dnes mohu s klidným srdcem oznámit, že dobrá věc se podařila! Dnes jsem šla po delší době na nákupy do Lidlu a hádejte, co mě tam čekalo...:)

Komunikace základ života

3. dubna 2015 v 19:27 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Slovní spojení z nadpisu má odkazovat na známý český film takovým složitým oslím můstkem, kterým chci naznačit fakt, že ačkoli je škola základní vzdělávací institucí, bez níž se neobejdeme, zrovna o mezilidské komunikaci nás toho naučí pramálo. Možná to spíše ještě zhorší - šeptandy, ústrky, vytáčky, výmluvy... spoustu nešvarů si osvojíme už v první třídě, ale skutečnou kvalitní mezilidskou komunikaci v nás musí vypěstovat až sám život - a nejhorší na tom je, že ani v dospělosti to příliš mnoho lidí neumí.
Chm, vždyť mluvit umí každý, tak co to tady ta Lúmenn vykládá, říkáte si teď možná. Ale mezi umět mluvit a umět komunikovat je veliký rozdíl, který je třeba brát v potaz. Komunikovat totiž pochází z latinského slova communicare, což znamená spojovat. Ano, komunikace nás má spojovat, ale přesto nás tak často rozděluje, hádáme se, nadáváme si - a to jen proto, že komunikovat neumíme.

M.A.Smith: Vymítač lží

2. dubna 2015 v 17:25 | Lúmenn |  literární díla...
Vymítač lží
Autor: Mark Allen Smith
Nakladatelství: Alpress
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012 (česky i originál)

To se takhle váš drahý rozhodne vystát pekelnou frontu v Mekáči v obchodním centru a vy zatím nevíte roupama coby, takže se jdete "mrknout po výlohách". A protože jste bláznivá knihomolka, bez zájmu přelétnete očima šperkovnictví, kabelkářství i všeliké obchody s předraženými hadříky a zaplujete "na čumendu" do Levných knih, odkud si potom odnesete za pade úlovek v podobě knihy. Tedy pokud jste já, tak určitě:)

-/./.-.././--./.-./.-/..-./../-.-./-.-/-.-- (cheche)

30. března 2015 v 23:36 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Řeknu vám, že vzpomenout si po letech nepoužívání na morseovku teda vůbec nebyla sranda - a na rovinu přiznávám, že jsem při jednom písmenku musela pro jistotu vytáhnout svůj stařičký skautský deník z doby, kdy mi bylo osm let a ověřit si paměť. Proto kdo vyluští nadpis, má u mě paprsek chvály:)
Zjišťuji, že rubriku deníček velice zanedbávám - zatímco dříve jsem si "veřejně vylévala" srdíčko mnohem více, teď ta potřeba nějak upadá. ne, že by se nic nedělo, naopak, ale možná právě proto, že většinu času trávím s lidmi a když nikoli, tak běhám po různých institucích, zařizuju, pracuju, mailuju, objednávkuju a jinak tvořím produktivní činnost (muhehe), není tolik času na deníčkové výlevy:)

M.Waltari: Zázračný Josef

28. března 2015 v 10:05 | Lúmenn |  literární díla...
Zázračný Josef neboli Život je dobrodružství
Autor: Mika Waltari
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 206
Rok vydání: 1938 (originál), 2008 (český překlad, který jsem četla)

Tuhle knihu mi půjčila spolubydlící a nejprve se mi do ní zrovna moc nechtělo. Za a proto, že mě Mika Waltari už dvakrát zklamal (Egypťana Sinuheta ani Tajemného Etruska jsem nedokázala dočíst), za b proto, že se mi strašně nelíbila hořčicově žlučovitá barva obalu (ano, vážně). Jenomže literatůra došla a na mě zbyl na polici s knihami k přečtení jenom žlutý Josef. Věděla jsem, že je to 70 let starý příběh o lásce a to mě ke čtení už tuplem nelákalo, ale otevřela jsem první stránku...a v půlce knihy jsem ospale mžourala na hodinky, že už bych měla jít spát:)

Povzdech moderního člověka aneb blbůstky pro lepší svět

24. března 2015 v 10:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Včera se mi pokazil "nový telefon", který jsem podědila po sestře. A při noční vycházce s pejskem mi začala šrotovat v hlavě úvaha, "co by kdyby...". Jasně, že by bylo super, kdyby svět byl lepší místo tak nějak obecně, děti v Africe neměly hlad, politici nekradli a všichni lidi by se měli rádi. A jasně, že to moc chci. Ale nad tím tak nějak soustavně brečíme všichni.
Já si dovolím zabrečet nad naprostými malichernostmi, kterými žije moderní člověk ve střední Evropě a které jsou zdánlivě strašně banální, ale kdyby se je povedlo nějak vyřešit, myslím, že by se nikdo nezlobil:)

Další články



Kam dál