b

Tobě

25. srpna 2006 v 18:36 | No kdo asi?:-) |  poezie...
Tobě, Elodare...

Jste jako naostřený meč,
můj pane jenž se nebojíte stínů.
Jste jako naostřený meč,
co na mé smrti nese vinu.
Podlomená kolena a uslzené oči,
nebojte se pane, já už nemám strach!
Já před ostřím vaším neuskočím,
moji krev teď vpije popelavý prach.
Jste jako vítr nad modravým mořem
unáší mě v dáli do krajiny snů.
Budete mou vášní, budete mým hořem,
já chci s vámi zemřít na konci svých dnů.
Podlomená kolena a krev na bílé dlani
zabte mě můj pane, já už nemám strach.
Nebojím se teď a nebudu se ani,
až se přiblížíte vy, můj milovaný vrah.
Jste slunce na obloze siné
rozum vás nenávidí a srdce miluje.
Jste slunce na obloze siné,
jste horoucí peklo, co mě spaluje.
Podlomená kolena a puklé srdce moje,
milujte mě pane, já se nebojím.
Probudím se ráno, slunce do pokoje
svítí zlatě oknem a já jenom sním.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Qûdí Qûdí | 22. prosince 2016 v 18:25 | Reagovat

Tak nádherné... Nic takového jsem v životě nečetla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama