b

Humanita aneb útěk z přírody

18. června 2008 v 8:34 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Toto je pouze první část brzy obsáhlejšího a komplexního celku názorů na lidstvo všeobecně. K této myšlence mě přivedlo mnoho zpráv z tisku a televize, jaké to úspěchy lidé vymysleli a dokázali. První část má název útěk z přírody zcela záměrně, brzy pochopíte proč. Odkazuji se ze začátku na článek Homosexualita - metla lidstva? Který najdete v rubrice Moje názory. Předem upozorňuji - nejsem zaujatá proti žádné menšině, už vůbec ne proti té homosexuální! Toto je článek (první z mnoha), který kritizuje celé lidstvo. Opět jde jen a jen o moje subjektivní názory, pokud není přímo uvedeno, tak z ničeho nečerpám a používám opravdu jen svůj mozek. Díky za pochopení. Lúmenn

Vzhledem k tomu, že se vyrojily negativní komentáře na více než dva roky starý článek o homosexualitě, navážu na něj a vysvětlím nejen svůj negativní postoj k homosexuálům (který neznamená, že je netoleruji, pouze je nepodporuji) a rozvinu myšlenku o tom, kterak lidé sedí na větvi, kterou si podřezávají.
Můj fiktivní příběh z budoucnosti je o době, kdy lidé opustili přirozenou cestu vývoje jako druh Homo sapiens a stali se jakýmsi umělým organismem, který se rodí v líhních a jehož život je překroucený: muži žijí v párech s muži a ženy s ženami, opačné a dnes přirozené chování je bráno za nemoc. Nejde o shazování homosexuálních párů, věřím, že mezi lidmi stejného pohlaví může být silná a vřelá láska, ale proti čemu stojím, je adopce dětí těmito páry. Argumenty, jako láska k dítěti a lepší prostředí než v dětském domově nebo ve špatné a kruté heterosexuální rodině, jsou sice silné, avšak silnější by měla být matka příroda. Příroda je ta nejmocnější síla na zemi a když dala mužům a ženám moc společně plodit potomky, asi tím chtěla docílit i toho, aby své děti společně vychovávali. To, že tomu tak není, je ukázkou slabosti lidského rodu a ne slabosti mocné přírody.
Před pár lety jsem vedla debatu po internetu s jednou lesbičkou, která se nebyla schopná smířit s mým odmítáním homosexuálů jako nevhodných a špatných. Dnes jsem dost daleko od těchto slov, ale přesto stále pohlížím na tuto zvětšující se menšinu s obavou. Má slova, že "homosexualita je proti přírodě" se ona dívka snažila zbořit argumenty o žábách, které mění pohlaví, o hermafroditních hlemýždích a homosexuálním chování dalších X druhů zvířat. Snažila jsem se o tomto tématu (homosexualita u zvířat) zjistit co nejvíce a výsledkem bylo, že u mnoha druhů (od antilop po šelmy) se vyskytuje homosexuální chování mezi samci, kteří, když není doba páření, si vybíjí chuť na sex mezi sebou. Ale (!) když nastane doba, kdy samice "dostanou chuť" a jsou ochotny se pářit, okamžitě mají zájem zase o ně. Opačně to je pouze u hyen, kdy samice si užívají spolu, ale opět, když se do té doby frigidní samci přihlásí, že je čas páření, jsou hned pro. Tím je vybita sexuální frustrace samců nebo samic, ale rod zůstává zachován. (Argumenty o žábách a hlemýždích vůbec nerozvádím, člověk taky nemá křídla/chobot/žábra a ptáci/sloni/ryby je mají.)
O co mi tedy jde? O jednu jedinou věc - člověk se vymaňuje z vlivů přírody a doslova kašle na její zákony. Že muž je přitahován mužem (potažmo žena ženou) není to, co by mělo být trnem v oku moralistům, křesťanům či zákonodárcům, ale to, že onen muž (žena) pak není ochoten najít si partnera opačného pohlaví a zplodit s ním děti, jak velí instinkty přírody.
Ale abych nebyla nařčena z antispolečenského chování a politicky nekorektní mluvy vůči jedné menšině, otevřu si pusu i na ostatní "popírače" zákonů naší planety, resp. vesmíru.
Člověk, hrdě si říkající pán tvorstva, ovládá zemi, vodu i vzduch a zdá se, že už není nic, po čem by mohl prahnout. Omyl. Chce se stát pánem života i smrti. Nejsem věřící, ale i tak jsem si téměř jistá tím, že člověk tvrdě narazí a jeho neuvážené činy budou mít tvrdou odezvu. Naše vyspělé lékařství, které zachraňuje životy umírajícím. Naše úžasná medicína, která udržuje naživu i lidi, kteří v budoucím "životě" nepřežijí ani hodinu bez pomoci druhých. Naše humanita, co na jedné straně hlásá vhodné životní podmínky mrzákům, mentálně postiženým a chronicky nemocným a na straně druhé nechává umírat zdravé a silné muže a ženy ve válkách. Vymoženost civilizace? Přístup, který nás pozvedá nad zvířata? Vůbec ne. Jen další krok člověka na cestě pryč z přírody.
Humanismus, jak zpupně nazýváme člověčí teror na této planetě, se zdá dobrým a prospěšným pro všechny. Staré civilizace, které chápali přírodu jako matku, která je vlídná i krutá zároveň, zasunujeme hlouběji do propadliště dějin. Zvířata, jejichž smečky fungují na stejných principech už miliony let, stavíme na nižší stupínky vývojové řady i potravního řetězce. Naše moderní civilizace boří klišé minulosti, ale zapomíná, že některé věci nebyly jen bláboly a hloupá ponaučení, ale užitečné a prospěšné věci, které člověku umožňovaly být silný, ale ne pyšný; chytrý, ale ne vychytralý; mocný, ale ne tyranizující. Ale člověk jako buldozer rozrazil všecko. Cítil se být přírodou pokořen a tak se postavil nad ni. Opomněl, že příroda nechtěla, aby byl pokořený, jen pokorný. Kdo tento rozdíl nechápe, neměl by si říkat "Pán tvorstva".
Samozřejmě je těžké najít rozdíl, kdy moderní medicína pomáhá a kdy je už příliš domýšlivá. Ale nehovoří snad čísla o počtu (lidských!) obyvatel planety dost jasně? Nevidíme, že svět začíná být lidmi už přeplněn? Příroda se bouří a posílá na nás katastrofy, jako požáry, zemětřesení a tajfuny. Zasypává nás nemocemi, proti kterým neustále hledáme nové léky a když je objevíme, hlasitě se radujeme a zpíváme ódy na génia lidského ducha. Na jedné straně tedy přírodě ukazujeme naši moc tvořit a chránit životy před její krutostí. Ale když obrátíme list, nalezneme černé strany plné jmen lidí, kteří padli nebo byli zabiti ve válkách, vedených z malicherných důvodů, jako je moc, sláva a peníze. Tyto jména mrtvých nečteme nahlas a schováváme seznamy před přírodou, nepřiznáváme se k lidské krutosti a zamaskujeme ji hned humanitou nebo třeba rovností, svorností a bratrstvím.
"To příroda je k nám krutá, ne my k ní a už vůbec ne my, lidi, k sobě navzájem!" Tuhle nehoráznou lež pronášejí lidé už po staletí a to tak důkladně, že jí snad i věří. Nejen zplodiny v ovzduší a ve vodách, nejen mýcení pralesů nebo vraždění lidí mezi sebou jsou věci nad kterými je třeba se zamyslet. Tyto problémy pálí celé lidstvo a na první pohled poznáme, že jsou špatné. Ale jsou tu věci, které na první pohled vypadají nevinně, neškodně, ba naprosto v pořádku a přitom je to právě jeden z dosti hlubokých zářezů na lámající se větvi lidství.
Který rodič není nešťastný ze smrti svého potomka? Proto jsme vděční moderní vědě, že dokáže udržet na živu i děti narozené dlouho před termínem porodu nebo děti s těžkými vrozenými vadami, jako je slepota, hluchota, ochrnutí či mentální onemocnění. Bohužel radost rodičů ze života dítěte je jediný argument pro. Na bariéře proti stojí vysoké náklady na život takového člověka, miliony vydané na vývoj přístrojů, které nabídnou jakž takž normální život zdravotně znevýhodněným: peníze placené z daní zdravých občanů na lidi, kteří společnosti nijak neprospívají a nebo jen minimálně zkouší živořit v pracovním procesu. Ale pak je tu ještě jeden velice silný argument proti. Pokud totiž lidé s vrozenou vadou mají potomky, genetická mutace jde do další generace, kde má šanci přežívat nebo zmutovat ještě více. Není tedy náhoda, že sice dnes po porodu přežívá více dětí, ale není to jejich pevným zdravím, může za to převážně lékařská vyspělost, která dokáže udržet naživu téměř kohokoli - ale udržet na živu neznamená nechat žít!
Dalším strašákem moderní vědy, i když na první pohled se to zdá jako úžasná pomoc, je umělé oplodnění. Pokud muž není schopen ženu oplodnit koitálně, ale jeho spermie jsou zdravé, znamená to většinou, že jsou příliš pomalé nebo je jich málo. Nastoupí tedy lékaři se zkumavkami a pár může za 9 měsíců očekávat miminko. Špatná zpráva je, že pokud miminko bude chlapec, může v budoucnu počítat se stejnou částečnou neplodností, jako jeho otec. Nezačíná to už trochu připomínat katastrofický scénář s líhněmi?
Poslední věcí, kterou zmíním v dnešní části o vzdalování se přírodě, bude stárnutí populace. Všichni víme, že mezi zvířaty je nemyslitelné, aby staří (rozuměj - jedinci pomalejší, nemocní a slabší z důvodů vysokého věku) tvořili více než 10% stáda (smečky, hejna). Uskupení by nemělo šanci dlouho přežít, býložravcům by hrozilo častější napadání predátorů a masožravcům by prudce klesl index úspěšnosti při lovu. Ve zvířecích společenstvích funguje nepsaný zákon, že stáří ustupuje, aby mládí mohlo růst. A tak stárnoucí zvířata, která cítí, že jim docházejí síly, stojí v cestě predátorům, aby mláďata utekla a mohla vyrůst v silné jedince. Ale co člověk?
Samozřejmě, chovám úctu ke starším lidem, ale také cítím lítost, když hledím do matných očí, sleduji třesoucí se skvrnité ruce anebo pozoruji hrsti léků, díky kterým mohou být prarodiče naživu déle, než by jim to dovolila dřívější desetiletí ( o staletích nemluvě). Krásné je žít, ale kruté je přežívat. A tak místo toho, aby pětašedesátiletý muž zemřel na svůj první infarkt, je zachráněn, je mu namontován kardiostimulátor a musí se šetřit. V praxi to znamená také několik různých léků denně, častá vyšetření u lékaře (ať žije 30 korun, že), dýchací nebo pohybové obtíže a vidinu ještě minimálně jednoho, ale možná i dvou nebo tří infarktů, než si ho kmotřička smrt vezme k sobě definitivně. A co takhle sedmdesátiletá žena, unavená životem, ploužící se pomocí hole, které ještě najdou nádor na mozku. Je jí (a nebo jen jejím příbuzným) oznámeno, že umírá a do pár měsíců se dostaví kruté bolesti hlavy, ztráta orientace a mnohých dalších schopností mozku. Netrvá to dlouho a žena je upoutaná na lůžko, nepoznává své okolí, pomočuje se a kálí do postele, přijímá jen nitrožilní stravu, ztrácí zrak či jiné smysly a trpí ukrutnými bolestmi. Ale díky skvělým lékařům je jí "dopřán" ještě několik měsíců dlouhý "život" na nemocniční posteli pouze na vegetativní úrovni: de facto je mrtvá, ale tělo ještě dýchá a srdce bije, takže ji budeme "zachraňovat" dokud to půjde. Eutanázie? To by přece byla vražda! A tak jde lidská důstojnost některých starších lidí často do hrobu o mnoho let dříve, než oni.
Možná zní tyhle řeči kacířsky a budu upálena za své názory, neodpovídající světovému trendu humanismu, stejně jako upálili křesťané Giordana Bruna, když tvrdil, že planety se otáčejí okolo své osy a rotují kolem Slunce. Taky měl pravdu, ale nedočkal se nikdy ničeho víc, než pokrčení ramen a věty. "No, to tenkrát byla jiná doba."
A teď je taky jiná doba. Děti se nerodí, starci přežívají své syny a dcery, kteří umírají při autonehodách a válečných konfliktech, homosexuální páry mají mnohde stejná práva jako regulérní rodina muž+žena, život a smrt se učí poslušně panáčkovat a z nebe na nás prší humanita, jako kyselý déšť. To, že se v ní brzy utopíme, nikoho nezajímá. Jsme přece lidi, páni tvorstva! Hm, a teď bych prosila ještě tu O červené Karkulce.
"Člověk" to zní hrdě! Ale ne z každých úst. T. Janovic
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Trym Trym | 29. června 2008 v 13:39 | Reagovat

Ad homosexualita: nesouhlasím. Kdybys dotáhla své "podřízení se přírodě" ad absurdum, došla bys k tomu, že srát do záchodu je nepřirozený, že číst je nepřirozený, že jet autem je nepřirozený, že žít v domě je nepřirozený atd. Prd. My nepotřebujeme další děti (jak sama později uvádíš), takže si myslím že "neplodnost" homosexuálních párů je spíš klad. Jejich kritika zavání laciným moralismem, oni zkrátka můžou být spolu, protože můžou, a tečka.

Ad zbytek: naprostý souhlas víceméně se vším.

2 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 19. října 2008 v 22:37 | Reagovat

Měla jsi pravdu, podobný článek jako jsem napsal já, akorát ty píšeš líp. Vychválil bych ti tvé myšlenky až do nebes, ale byla by to ztráta času, jsem jen rád, že lidí se stejným názorem existuje víc a snad ještě přibude...

3 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 19. října 2008 v 22:41 | Reagovat

Pozn. Příroda na nás nic neposílá, tajfuny, bouře a další tu byly už před lidmi. Rozdíl je ten, že je víc lidí, proto jedno zemětřesení způsobí smrt víc lidí najednou. Kdyby se to samé, co se stalo v Pompejích stalo teď v New Yorku, byly by milióny "živých soch" a ne jen stovky..(teď nevim kolik jic hdoopravdy v Pompejích je, omlouvám se za možnou nepřesnost)

4 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 19. října 2008 v 22:45 | Reagovat

Na jednu stranu máš pravdu s tím rozením, v přírodě slabí jedinci nepřežijí, tak proč bojovat za jejich život, který někdy ani nevnímají...Na druhou stranu mě inspirují lidé  blázni, autisté, slepí. Ukáže se charakter a vůle bojovat, proto si zaslouží žít. Někdy nás mohou naučít víc než průměrný zdravý člověk. Ale lidé s mozkovým postížením větším, demencí atd, za jejich život bych se také nepřimlouval.

5 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 19. října 2008 v 22:50 | Reagovat

Tak jsem to dočetl celé a smekám...kéž bych všechny své myšlenky, které nejsou nijak daleké, skoro vůbec od těch tvých dokázal stejně bravůrně interpretovat...Brzy naviděnou :-)

6 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 19. října 2008 v 22:50 | Reagovat

Jo a přidal jsem si tě do oblíbených...

7 Lúmenn Lúmenn | Web | 21. října 2008 v 14:20 | Reagovat

Sirius: Děkuji, každá spřízněná duše dává chuť vytrvat a pokračovat:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama