b

Šaty dělají člověka

24. září 2008 v 13:27 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...

...aneb dogma staré tisíce let

Tato věta, kterou se nám před lety vlezlou písničkou pokusili vtlouci do hlavy Voskovec a Werich, byla vymyšlena nejspíš už v době, kdy opice druhu Homo slezly ze stromů a začali svou stále holejší kůži zakrývat kožešinami a jinými slušivými doplňky. Netrvalo to ani pár tisíc let a opička s hezčí kožešinou byla na první pohled identifikována jako manželka náčelníka, zato opička co už zdálky vypadala jako Popelčina příbuzná, nemohla být nikým jiným než otrokyní.
Prvotní "šaty dělají člověka" tedy sloužilo zejména k rozeznání bohatých a chudiny, králů a jejich poddaných, pánů a otroků. Hned v závěsu za sociálním vrstvením podle oděvu se objevilo genderové. Mužské a ženské odění, které bylo dlouho prostě stejný kus kůže přes boky, se léty a staletími naprosto odlišilo. Ještě před pěti tisíci lety se v Egyptě líčili jak muži tak ženy a šperky klidně mohl manžel půjčovat manželce. V pozdějších dobách ale muži měli potřebu se od žen více odlišit a tak dnešní pánové s líčidly či v sukni jsou označeni cejchem čtyřprocentní menšiny sotva vlezou do dveří.
Poslední časem jdoucí význam tohoto přísloví se váže k povolání - kominík v černém, kuchař s bílou čepicí, voják v uniformě, prostitutka ve vyzývavě těsné minisukni…většina povolání má svůj specifický oděv, který se samozřejmě v historických epochách může co do detailů lišit, ale archetyp zůstává zachován.
Podíváme-li se na naše hektické dvacáté století (a samozřejmě i těch pár let, které už jsme ukrojili z třetího tisíciletí) zjistíme, že dnes už oděvem vyjadřujeme mnohem více, než jen pohlaví (co třeba ženy v kalhotách a krátkými vlasy?), společenské postavení (roztrhané džíny nosí dnes i ty nejbohatší celebrity) nebo povolání (uniformita obleků a kostýmků - manažer/ka, učitel/ka, bankéř/ka nebo právník/čka?). Naše oblečení může vyjádřit vztah k určitému náboženství (háre krišna jsou třeba nezaměnitelní), zájmové skupině (skautské nebo sokolské kroje), příslušnost k národu nebo etniku (typické indické sárí, francouzské barety, muslimské závoje), náš názor na svět (trička s nápisem "No war" nebo "Paroubek škodí lidem" mluví za vše aniž bychom otevřeli pusu) no a v neposlední řadě prozradí i náš hudební vkus (metalisti, hopeři, diskanti … vybavujete si při každém slově něco jiného?).
Jak je vidět, oblečení má velkou moc ovlivnit náš názor na člověka, aniž bychom ho znali nebo s ním promluvili. A já si říkám, jestli ta moc není už příliš obrovská. Protože na rozdíl od barvy pleti, vlasů a očí (no ani s těmi už to není úplně stoprocentní), tělesné výšky a šířky, je oblečení tou nejproměnlivější součástí našeho vzhledu. Stačí pár minut a z anarchistického punkáče je hodný studentík, z rozkošné holčičky v lodičkách a sukýnce metalistka jako poleno a tak dále.
Bohužel, může to zajít ještě dál a člověk řadící se k určité skupině je ihned považován za divného nebo zvráceného, nevyznává-li patřičný dress-code. Mám kamaráda, kterému se děsně líbí kalhoty s rozkrokem u kolen, volné mikiny a ploché kšilty, ale nedá dopustit na punkovou a rockovou muziku. Punkeři ho za to naprosto vyčlenili ze svého středu a je pro ně černou ovcí, takový nepovedený záprtek, co neví, co chce. Krčíte teď rameny a nadáváte jeho rádoby kamarádům do blbců? Co takhle začít házet kameny do vlastních černých řad?
Určitě znáte tu situaci, kdy se třeba v baru dáte do řeči z gothicky oblečenou dívenkou, ze které vypadne, že poslouchá Pussy Cat Dolls a Madonnu. Bílý ksicht pravověrného gothika přijde i o poslední zbytek barvy a slečna se v našich představách smaží v ohni pekelném. Ale proč? Má snad právo na černé oblečení, glády a sítě na rukou jen metalová a gothická subkultura? Existuje nějaký zákon upravující normy oblékání tak, že plochý kšilt se smí prodat jen znalci rapové muziky, gel na vlasy jen popově orientovanému jedinci a znalostní test z metalových kapel musí předcházet každému nákupu na metalshopu? Neexistuje, ale přesto ho nosíme v hlavách a "šaty dělají člověka" už není jen doplňková poučka, nýbrž dennodenně používané schéma na hodnocení kolemjdoucích, spolužáků, přátel a známých.
Na druhou stranu se dá rozhořčení příslušníků subkultur chápat. Dovedeme-li to do absurda, co by asi říkali jeptišky na to, kdyby prostitutky oblékly jejich roucha? Ti, kteří milují svůj oděv a není pro ně jen slušivým doplňkem vizáže, ale vyjádřením sebe sama, mohou jeho spatření na "nekompetentní" osobě vnímat jako jisté znesvěcení. Dohánět však tento nepříjemný pocit do krajnosti, jako se dnes často děje, a vést války o to, kdo má právo na kecky (emaři nebo punkáči?) nebo řešit zda si diskofil může obléknout koženou bundu s pyramidami, je vážně zbytečné.
Šaty dělají člověka…a nebo spíš člověk z šatů dělá výkladní skříň své osobnosti, ve které dává na odiv své názory, přesvědčení, momentální náladu i charakter? Naše duše totiž pomalu ale jistě přestávají promlouvat jinak, než na materiální úrovni, která je nejjednodušší a nesrozumitelnější. A tak oblečením, vzhledem a planými frázemi říkáme vše, bez pohledu do hloubky, bez emocí, a potápíme se v oceánu, kde se přes nás valí "IN", "cool" a "trendy" vlny, kterým nerozumíme, ale ke kterým se musíme připojit, jinak nás pohltí. Záchranný člun ale není daleko, je to bezbarvá bezejmenná loď, která nás vysvobodí z rozbouřených vod a nebude nás nutit cpát se do stylů, podstylů a jiných škatulek. Musíme se jen naučit chápat, co to znamená slovo "já", i když jsme úplně nazí.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Estel Silmarien Estel Silmarien | E-mail | Web | 25. ledna 2009 v 23:06 | Reagovat

Těší mě když vidím že na zemi zbylo ještě pár inteligentních lidí :) tím myslím sebe a tebe hahaha :D

2 Daisy Daisy | E-mail | 16. března 2009 v 22:07 | Reagovat

Mám naprosto stejný názor,souhlasím s tebou!Mám miliony kamarádek,které poslouchají metal a neoblékají se do černého a nenosí glády:) Já jsem taky toho názoru,že metal není o tom,mít ho "na sobě" ale spíše v sobě:) Proč by si takový metalista nemohl vyjít v barevném? Nevidím v tom duvody...a to samé naopak,proč by si nějaký diskant,nebo hoper nemohl vyjít v černém? Tenhle svět stále jen nějak škatulkuje a mě to docela přestává bavit,jsem hlavně zastánce toho,ať je každý svuj:) hezká úvaha :-)

3 Kain Kain | 3. srpna 2010 v 19:42 | Reagovat

Já osobně si vybírám oblečení podle toho, jak moc je mi příjemný, jestli ho budu nosit ve smyslu "kominickej úbor by byl právníkovi na houby" a nakonec podle ceny - drahý obchody nejsou studentům moc nakloněný...

Tímhle problémem labelizace trpí dnes spousta lidí. Naše jediná možnost jak to zvrátit je začít s "převýchovou" už u malých dětí přibližně školkového věku. Děsí mě totiž představa, že za mnou jednou příjde můj pětiletý synek a řekne, že je nesmírnej punker.

4 Lúmenn Lúmenn | Web | 5. srpna 2010 v 21:03 | Reagovat

[3]: pětiletý punkáč? Why not?:) Když bude mít rád tu hudbu a názory, klidně dovolím svýmu dítěti chodit v roztrhanejch džínech a s čírem. Hlavně ať mi proobohy nepřijde v růžové sukýnce a s gelovejma nehtama...grrr:)

5 Zuzka Zuzka | 20. května 2014 v 19:13 | Reagovat

Je to moc pěkně napsané!

6 Vysvětlení Vysvětlení | 1. února 2017 v 10:21 | Reagovat

No jo, tady asi někdo (nikdo) nepochopil význam té věty. Je pravdivá, ale znamená to trochu něco jiného, než jak to chápete. Toto rčení poukazuje na to, že člověk a jeho povaha se pozná v tom jaké uznává priority. Tj kdo příliš lpí na vzhledu a povrchnostech, přikládá oblečení velký význam, ať už je chudý či bohatý. I chudý člověk si může ušetřit na drahé oblečení. Pozná se tak jedinec a jeho smýšlení. Má nutnost upozorňovat na svůj vzhled a zakrývá tím svou duševní prázdnotu. Většinou jednodušší a plytcí lidé.

7 Vysvětlení Vysvětlení | 1. února 2017 v 10:25 | Reagovat

V souvislosti s hudebními styly a podobně jak zde píšete to opravdu nebylo míněno. To jste si zas milé děti pojali dle svého. Jste však moc roztomilé svou naivitou :-)

8 Vysvětlení Vysvětlení | 1. února 2017 v 10:33 | Reagovat

Proboha ani se zaměstnáním to nemá nic společného:-) Hlavně že zde autorka napsala román a nepochopila nic. Prostě dobrý člověk - nezáleží mu na tom jak je oblečen a horší člověk - záleží mu na tom až moc. Tj duchovní vs materiální hodnoty.

9 Vysvětlení Vysvětlení | 1. února 2017 v 10:38 | Reagovat

Kdyby to bylo v souvislosti se zaměstnáním, nebylo by to "šaty dělají člověka"...ale "šaty dělají profesi" :-) Zde bude asi také někdo trochu povrchní až zabedběný, že :-)

10 Vysvětlení Vysvětlení | 1. února 2017 v 10:43 | Reagovat

Prostě být na tvém místě, tak si to smažu celé, protože tvůj článek je nesmysl a vychází z nepochopení. Děkovat nemusíš, rád napravuji pomýlené.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama