b

Když jsem byl mladší, svět byl krásnější…

10. listopadu 2008 v 15:16 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...

Znáte tu větu z úst svých prarodičů a rodičů a možná i vy sami si občas povzdechnete, že ten svět spěje jen a jen k horšímu. Rozhodla jsem se zavzpomínat, co že mi to z mého dětství a mládí nejvíce chybí.



Chybí mi Vánoce, ten pocit, kdy čekám na Ježíška a nedočkavě hltám rybí polévku, jen abychom už šli ke stromečku.
Chybí mi být noci vzhůru a vědět, že si rodiče můžou všimnout rozsvícené lampičky, jenomže nemůžu odtrhnout oči od té napínavé knížky.
Chybí mi děti, které si hrají na ulici, staví bunkry a střílí s klacků. Děti, které běhají po lese, šplhají po stromech ve špinavých teplákách a vyrábějí pasti na nepřátelé ze dřeva a listí. Děti, které sáňkují na kopcích mezi paneláky, jezdí na kole nebo skáčou přes gumu. Dnes jsou hřiště prázdná a jen obrazovky počítačů vyrábějí sny v osamělých pokojích.
Chybí mi nadšení v dětských očích pro vše nové. Děti, které znám, jsou jen stroje, které běží na sladkosti, mp-trojky, počítače a supermoderní hry.


Chybí mi děti, které zůstávají dětmi. Tolik holčiček se už v devíti letech maluje a voní, aby zaujalo kluky. Tolik kluků odloží hračky už ve druhé třídě a pak už jsou to velcí chlapi z rozkrokem u kolen.
Chybí mi upřímnost. Lidé lžou, že se mají dobře, lžou, že se mají zle. Podvádějí své přátele, aby dosáhli na úspěch a pak lžou, že jim to nevadí. Kamarádky do očí chválí tvůj nový účes a za zády si špitají, jak jsi nemožná. Kamarádi vrhají obdivné pohledy na tvou přítelkyni, ale pak hážou oči v sloup co sis to přivedl za ošklivku.
Chybí mi večery u svíček a krbu s teplým čajem a povídáním, večery u lampy a příjemné knihy, večery, kdy se chce jen tiše mluvit a lenošit.
Chybí mi pocit, že rodina je na světě ta největší hodnota. Lidé se pachtí jen za penězi a láska je pro ně prázdný pojem.
Chybí mi vděčnost za každý prožitý okamžik. Sama nemám daleko ke vzteku, že den se nevydařil a těžko si opět uvědomuji, že dar života je tím největším důvodem ke štěstí.
Chybí mi pocit soudržnosti mezi lidmi - už necítím "my" ale jen sobecké "já a já a já". Každý za sebe, zatnout zuby a jít. Neohlížet se, nemilovat, dřít.
Chybí mi vědomí, že toho všeho si nemusím všímat, že jsem ještě malá a můžu si hrát. Že jsem ještě školák a můžu se bavit. Už nejsem dítě ani puběrťák, stal se ze mě dospělý člověk a všechno, co mi teď chybí, jen těžko nalézám a shromažďuji. Hledejte úsměvy, rozšiřujte svou sbírku o úsměvy vás a vašich nejbližších, hřejte své srdce krásnými okamžiky. Člověk, obklopený pozlátkem jen těžko hledá pravou hodnotu života, skrytou hluboko pod ním. Láska možná není to, co hýbe světem, ale kvůli ní otáčení stojí za to. Měli bychom si ji vážit, protože tu si za peníze vážně koupit nejde.


Omlouvám se za melancholické a lehce trudnomyslné články z poslední doby, ale když mrholí, listí se válí v blátě a vítr třese okny, Lúmennka přemýšlí nad životem více, než je obvyklé. Tak s ní mějte trpělivost:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 10. listopadu 2008 v 20:20 | Reagovat

Smutné, trefné, docela ses mi trefila do nálady. Ale nevim proč u tebe tolik pesimismu, myslím, že ty se máš ke komu vracet a žít, prožívat ty věci, za který stojí žít...a věř, že to s těmi dětmi ještě zažiješ až tu radost a nedočkavost před Vánoci uvidíš na vlastní oči...Akorát nesmíš hned koupit počítač, ale přihlásit třeba na nějaký kroužek :-)

2 GNAS GNAS | 11. července 2011 v 21:51 | Reagovat

Obdivuhodná úvaha,taky občas mívám ten pocit že mi chybí,ta dětskost,doba kdy jsme všichni byli ve školce,bylo nám jedno kdo co poslouchá,jak se kdo obléká,neměli jsme problémy v práci,ve škole,spoustu pravidel a povinností,nicméně se to pokus vzít z té lepší stránky,jedna etapa končí,a začíná nová... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama