b

Iluze svobody

11. ledna 2009 v 11:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Prohrabávání složek v počítači přináší zajímavé myšlenky. Třeba tohle zamyšlení nad svobodou, tou opravdovou svobodou, která nejspíš nikoho z nás nečeká.


Každý chce být svobodný. Dříve být svobodný znamenalo nebýt otrok, dnes je to možnost projevit své názory, mít možnost volby, jakási nezávislost na nikom (a ničem), krom těch věcí či lidí, u kterých si to budeme přát. Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. A to je největší ALE pojetí svobody, nejpevnější ohrada, kterou nelze přelézt, bez narušení mnoha bolestivých bariér.
Ale to není otázka, která mě začala dnes pálit v mysli, když noc se chýlila k ránu a na nebi zářily hvězdy. Po dlouhé době zažívám večer, kdy mě ráno nečeká otravné vstávání, a tak pročítám knihy, internet a diskutuji s přáteli, na které jsem neměla ke své lítosti už dlouho čas. A v té souvislosti se mi vybaví myšlenka: Jaká je to svoboda, když ráno musím v šest vstávat do práce? Tedy nemusím, ale chci, opravím se, protože potřebuji peníze. Tedy nepotřebuji, ale chci je, protože bez peněz bych neměla na jídlo, oblečení, hygienu a jiné základní potřeby (o těch nezákladních ani nemluvím).
Kdy tedy člověk získá absolutní svobodu, neomezenou potřebami svého věčně hladového, unaveného a zpoceného těla? Bude to smrt co nás oprostí od vězení materialismu anebo se někdy dočkáme evoluce, kdy se člověk povznese a budeme žít bez spánku, hladu, špíny jako čistě duchovní podstaty našich mozků? A kromě biologických a materiálních potřeb, jaké budeme v takové existenci ještě mít důvod uspokojovat? Estetické, filozofické, vzdělávací? Možná jiné, ušlechtilé a vznešené, možná pro naše materiální myšlení nepředstavitelné.
Jak krásně to zní, ale zaručený návod zatím neexistuje. Buddhisté a taoisté podnikají pokusy, ale kdo ví. Mě tedy nezbývá nic jiného, než užívat si svitu hvězd a hudby, kterou obstarává můj chrápající přítel a smířit se s tím, že ještě dlouho potrvá, než lidstvo vymítí tak otravné věci jako potřeba spánku, jídla a hromadění majetku. Protože opravdová svoboda nás v těžkých tělech nečeká ani s nejlepšími zákony a státními zřízeními.

(Ale snít s pohledem na tisíce světelných let vzdálené světy je přesto krásné a iluzi o nabytí svobody to ještě více podporuje. Jak říkal Oscar Wilde: Všichni jsme ve stoce. Ale někteří z nás se dívají na hvězdy.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 11. ledna 2009 v 16:26 | Reagovat

Zajímvé zamyšlení. Jestli se na to díváš takhle, tak žádný tvor není svobodný a nikdy nebyl. Pračlověk MUSEL lovit a jeho žena vařit.

   Není to hezká vidina, když člověk ví, že každé ráno vstává do školy a pak zbylých čtyřicet let bude zase vstávat do práce pět dní v týdnu. Ale pro přežití to zas tak velká oběť není.

2 ScaSha ScaSha | E-mail | 29. prosince 2014 v 21:48 | Reagovat

Hm. Možná teď stojím v místnosti, která mě svým prostorem omezuje, ale dokud mám volnou svou cestu k zadnímu východu, tak je v té místnosti absolutní svoboda pro mě zbytečná a asi i neskutečná - nedokážu probořit stěny té místnosti, a pokus se mi to podaří, vyjde to nastejno, jako když vyjdu tím zadním vchodem, akorát ta místnost bude zničená... Tak zbytečný a šílený nápad, až by to stálo za to o něm polemizovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama