b

Cesty

15. února 2009 v 20:43 | Lúmenn |  literární díla...
Mám takový sešit, který jsem si koupila před více než pěti lety a zapisovala do něj každou báseň, která mě zaujala. Čas běžel a sešitek opuštěně ležel na dně šuplíku až donedávna. Zase jsou ho otevřela, sfoukla pomyslný prach z jeho stránek a začetla se do básní, které mnou pohnuly před několika lety, abych zjistila, že mé nitro rozechvívají stále.
Báseň, kterou jsem opsala do počítače a rozhodla se zveřejnit zde, jsem nalezla jednoho březnového rána roku 2004 v klubovně skautů v České Třebové. Rozespalýma očima jsem hltala její řádky, napsané na zdi, a musela si ji okamžitě zapsat. Ačkoli formou není dokonalá, její myšlenka je mi blízká, až příliš blízká…tak tedy od neznámého autora pro všechny snílky, cestovatele a dobrodruhy s toulavýma botama a hlavou v oblacích:)


Jsou lidé, kterým volnost stačí
jen na úrovni vlastní cely
ženou se k smrti, aby měli to
co má soused a pokud možno dražší
i to je cesta - svého druhu a oni
po ní vysíleně kráčí
po celý život v bludném kruhu.


A pak jsou druzí, kterým znějí v hlavě
závratné tóny. Ti kašlou na pohodlí
a kromě k bohu se modlí
taky k ohni, lesům, potokům a trávě
a k slunci, ať u dělá z deště duhu.
A jejich cesta míří nesmlouvavě
někam, kde nelze chodit v kruhu.


Co ještě patří k rytmu téhle cesty?
Zaťaté zuby a naběhlé žíly
svírání mozolnatých rukou v pěsti
ramena otlačená od popruhů
a také víra, že jít x-krát přes rozcestí
bývá hezčí než hnát se přímo k cíli
a vlastně chodit pořád v jednom kruhu.


To věčné přibití na kříž cest
je naše touha, odměna a trest.
Trest za to, že jdeme věčně cestou druhů
a že se nenecháme vést
těmi, co chodí celý život v kruhu.

Taky se tak těšíte na jaro, rozkvetlé louky, voňavé lesy, hořící ohniště, smějící se hlasy, studenou vodu v potoce, žár slunce, smradlavé ponožky, připálený guláš, modrou oblohu, jemný deštík, hvězdnou oblohu, zvuk kytary…??? Aaaach já děsivě!!!
Už aby to bylo, jinak uhniju zaživa:)



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 15. února 2009 v 20:53 | Reagovat

Ta báseň je inspirující - a... nemůžu se dočkat.

2 Kiqi Kiqi | Web | 16. února 2009 v 5:53 | Reagovat

Krásná báseń...fakt moc pěkná....

No...já jakožto bronch. astmatik...heh...jaksi rozkvetlé louky a tak dále nemusím, fóbie z hadů mi taky moc nepřidá....ale...tak docela se těším...na Jaro a LéTO a některé ty věci...pokud zase nebudu tam, kde bych být nechtěla :(... ;)

3 zuse zuse | Web | 16. února 2009 v 7:31 | Reagovat

Já se na to...víc než těším...

4 Broken Angel- Mishennka Broken Angel- Mishennka | Web | 16. února 2009 v 13:27 | Reagovat

vzpomínka na to,jak jeden idiot na prokletém lese neustále brnkal na kytaru..:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama