b

Můj styl, moje modla

22. února 2009 v 15:06 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...

Styly oblékání a hudby, které ovládají naše životy snad již více, než je zdrávo, rozdělují lidi. Hip-hoper se bije s metalistou, kdo je lepší, punkáč nadává diskantovi, emaři se hádají s gothiky, kdo od koho kopíruje. Tento fakt je známý a málokoho to vyvádí z míry. Jsme zvyklí na války názorové, náboženské a politické, proč ne tedy hádky o módu a pohled na svět.
Čeho jsem si však všimla nedávno a uvědomila si, že to dělám i já, je odsuzování lidí v rámci jednoho stylu. Znáte tu situaci, kdy jdete po ulici v černém dlouhém kabátě, sukni s řetězy a plackami na batohu a proti vám se vynoří podobné individuum. V mysli se objeví klasický řetězec "hm, hele další gothik ve městě, ale ten obrácenej pentagram, no to je děs a hele, má na tašce vedle nášivky Bauhaus nášivku Evanescence, no to je hrůza a ty boty byly pěkně drahý, no to je zbohatlickej kindergoth, fůůj…"
Místo pochopení a porozumění se tak s kolemjdoucím častujete nevěřícími pohledy a jeden druhého rentgenujete očima, jen abyste pak mohli svým kamarádům vyprávět, co se to po městě prohání za pozéra. Proboha proč?

Nařknutí z pozérství je dnes jedna z nejčastějších urážek mez mládeží. Nikdo není dost "cool" a "free", všichni jsou jen nepovedené kopírky. Je pozér ten hoper, co poslouchá komerční kapely? Je pozér ten punkáč, co si koupí conversky ve značkovém obchodě? Je pozér ten gothik, co nosí na krku obrácený pentagram a věří v satana?
Jasně, že neee! Zazní sborem napříč mladými. Tak proč tedy odsuzujeme, byť si to nepřiznáváme, každého, kdo nezapadá do našeho pojetí toho či onoho stylu?
Dalším příznakem "zbožštění" našeho módního či životního stylu je i to, kdy si nárokujeme určité oblečení či hudbu. Proč by nemohl týpek, oblečený v moderních riflích a bílé bundě a s tunou gelu na hlavě poslouchat Black Sabbath? Proč by nemohla naše rozkošná blonďatá spolužačka, která zbožňuje Rihannu, přijít do školy v černé sukni a síťovině?
Ale joo, mohla, mě to nevadí. Zase zabručí sborem. Nelžeme si do očí, bude nám to vadit, budeme se vztekat a pomlouvat ty, kteří nezapadají do našeho dogmatu o metlošovi či gothikovi.
Ano, svět je plný pozérů, jen je nutné toto slovo používat ve správném významu (více viz třeba v tomto článku). Proč by se ale černé oblečení s bondáží, zipy a krajkami nemohlo líbit někomu, kdo poslouchá techno? Proč by metalová hudba nemohla učarovat někomu, kdo na to vůbec nevypadá (více zase třeba v tomto článku)?
Nechci, vážně nechci odsuzovat někoho, kdo svůj vzhled nespojuje se zbytkem své osobnosti. Mě to tak vyhovuje, ale to neznamená, že to musí vyhovovat všem. Nechci odsuzovat někoho, kdo nemá tak široký hudební záběr jako já nebo kdo nezná význam symbolu, který nosí na krku, ale prostě se mu líbí. Nechci, ale dělám to, stejně jako mí známí, stejně jako vy, stejně jako všichni.
Jak s tím bojovat? Jak sama sebe přesvědčit, že vzhled, hudba a názory spolu nutně nemusí souviset? Sama nevím, ale stydím se za to, jak se dívám na mnohé lidi skrz prsty, aniž bych k tomu měla opravdový důvod. Co vaše zkušenosti, názory, rady, jak se tohoto zlozvyku zbavit? A nebo netrpíte tímto komplexem, který jsem sama pro sebe nazvala "můj styl - moje modla"? Jsem zvědavá na vaše reakce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 22. února 2009 v 15:22 | Reagovat

Ano, také tím trpím a také mě to nemálo štve. Nějaké řešení neznám nebo se aspoň ke mě ještě nedostalo. Jinak výborný článek, pro mě naprosto pravdivý...

2 SiriusNoir SiriusNoir | Web | 22. února 2009 v 15:29 | Reagovat

Jednomu mému spolužákovi se zalíbila holka. První dojem je z 90% vzhled, tak si ji prohlédl od hlavy až k patě. Všechno super, vlasy, obličej, postava...ale. "Fůůj co to má za boty? Tak do ní nejdu."

   To vystihuje přesně to, co se nelíbí mě. Už ten základ, že lidi dávají tak obrovský význam módnímu stylu, ať už je jakýkoliv. Povrchnost vládne světem mladých.

   Styl oblékání na první pohled něco naznačuje, ale často zapracují předsudky a dál už se člověk ani nedostane. Ale myslím, že tohle se týká hlavně těch mladých, stádem ovlivněných povrchních lidí. Znám spoustu výjimek, s kterou se stýkám.

   Jednoduše řečeno chyba je už v jádru věci. Kdyby textilní trh nebyl takovým fenoménem a jen sloužil k zahřátí těla, neexistovala by podobná slova jako "pozér". Tyhle věci neřešim.

3 KK KK | E-mail | Web | 22. února 2009 v 16:54 | Reagovat

já tím netrpím... styl mám nejspíš svůj vlastní, ve kterém o od všeho trochu, takže by mi nikdo takle nadávat asi nemohl. Když potkám malé pankáčky nebo emáčky (máme tady ve městě pár takových:-) a jsou hrozně roztomilí), maximálně se na ně usměju.  Na gymplu mě s tímhle "stylováním" hrozně vytáčel jeden kluk, kterej byl snad jedinej ze třídy nekritickým vyznavačem nějakého stylu: byl hoper. Všichni ostatní jsme byli normální, sví- jenže podle něj naopak  "stádní" a "závislí"... nevím teda, kdo je závislej, jestli ten, kdo se oblíká levně a jak se mu chce, nebo ten, kdo si kupuje DC (nebo jak se to jmenuje) boty a píše w místo v ve všech textech včetně zápislů do sešitu? :-D Takže proto mě to vlastně nesere :-)

4 Lady-Starllete Lady-Starllete | Web | 22. února 2009 v 17:07 | Reagovat

nejhorší je, že už si na sebe nemůžeš vzít nic, co spadá pod nějaký styl, hned si emař nebo zase bárbí...

5 Kiqi Kiqi | Web | 22. února 2009 v 17:22 | Reagovat

Ach, tak toto vydím všude kolem sebe... člověk přijde do školy s hlavou obarvenou na černo a hned je emo...po ulici jde kluk co má v uších puštěnej metal a hned je to gothik... no já nevím, já se v těch stylech neorientuju... v podstatě jsou si některé hodně podobné a já pak mám guláš co je vlastně ten "správný" styl...

Proto je mi vcelku jedno, že poté co jsem se stala z blondýnky černovláskou mě nazývají emo( protože mi stačí to, že sama vím, že emo nejsem), nevadí mi, že mi říkají, že poslouchám gothickou hudbu protože vím, že většina mojí sbírky přímo do gothiky nespadá)...já na takový lidi prostě kašlu...

Každý si má brát na sebe a poslouvhat co chce, bavíme se ovšem jen o lidech, co kolem sebe poté nepokřikují...jsem emo, jsem gothik, jsem punkáč

Tak to je můj názor...no ;)

6 p.bloody/whats p.bloody/whats | Web | 22. února 2009 v 19:42 | Reagovat

Pokud je o reakci zájem, dovolím si reagovat:D

Když jsem se před dáávnými časy vídala s lidmi, kteří se hlásili k gothice,setkala jsem s touto netolerancí řekněme téměř prvně. Přijali mě, ale nebylo to tak jenoduché. Zkraje se na mě dívali jako na "tu pozerku", ale když mě poznali víc, zřejmě jsem se jim extremne líbila, páč mě brali mezi sebe. Ale zase - přišli za nimi kamarádi z nedaleke vesnicky a "co to tady mate za okrasu??" - jen proto, ze jsem mela dziny, tenisky a obyčejné triko s barevným vzorem. Neznalii moje chování a nevěděli, že jejich kamarádka gothička - oficiálně uznaná, oblečená podle striktních představ, milovala moje povídky:) hodně, hoodně mě ovlivnili, mám doma černou dlouhou sukni, troje sítky a jednu halenku skutečně výrazně gothického střihu:) a to i přesto, že jsem se nesnažila mezi ně dostat a být skutečným gothic stoupencem.

O ten povrch, ktrým se člověk na první pohled representuje by měl lidi odlišit od těch dalších a říct :bacha, žiju tou a tou ideologií či životní filozofií.

Ovšem, co když se těm, kdo skutečně žije ideologií punkového hnutí, nebude líbit číro, glady a našivky s áčkem? co když někomu bude slušet světlá džínovina a dejme tomu třeba křiklavě zelená? Zakážeme mu tedy pochodovat na demonstracích proti neonacistům, protože by nedělal dobréjmeno?

Řešení vidím v toleranci a v rozšíření stylů - tím myslím to, že budou tolerovat i jiné druhy obuvi, účesu apod. A to stoupenci všech stylů bez vyjímky.

Jináč.. to nevidím:)

Tady všichni poznáme, jak je těžké někam doopravdy patřit a pasovat mezi lidi stejného zařazení - tedy toho, do kterého chceme spadat. Některé zbloudiké dušičky se o to tolik snaží a nakonec nad nimi jejich "subkulturní" přátelé ohrnou nos a nazvou je pozééry. Smutné.. ale co naděláte?

lepší je možná nemít žádný z oficiálních stylů - jen ten vlastní. A je to. No řekněte, copak můžete být sobě samotnému pozérem?::D

7 Andula Andula | Web | 22. února 2009 v 20:08 | Reagovat

Já si leckdy si ani neuvědomuji,nebo si to nechci přiznat,že zas někoho hodnotím.Zkrátka se stane,že potkám někoho alternativního (je jedno jakého stylu alternativy) a říkám si....."co to poslouchá za kapely,ježiš ? no to bych si neposlechla...." No ale na druhou stranu....neodhaduji hudební vkus člověka a názory dle oblečení,jelikož oblečení je až druhotné....říkám si "jak můžeš toho a toho soudit jen kvůli tomu a tomu ?" je to blbost....ale každý se žel,někdy uchylujeme k blbostem...

8 Lúmenn Lúmenn | Web | 22. února 2009 v 20:12 | Reagovat

díky všem za názory, jsem za ně velice vděčná (jako vždy) :)

9 Michal Michal | Web | 23. února 2009 v 2:16 | Reagovat

Každý se uchyluje někam, to je normální jev. Člověk má potřebu zapadnout a dnes se vytvořila skupina lidí, která se snaží nikam nepatřit, ovšem už si neuvšdomuje, že patří do skupiny těch, co nechtějí nikam patřit. V reakci na některé komentáře bych ještě dodal, že věc nevyřeší "vlastní styl", protože když si představím, že si vlasy obarvím na černo, vezmu si růžový triko, krátký šortky a třeba Conversky, načež bude na šortkách nápis Britney Spears, tak budu pozér hned několika stylů, i když budu oblečen podle sebe.

Problém tohoto rázu je nejspíš právě v předsudku, který je ale založen na určitých obecné známých pravidlech. Setkáváme se s tím velmi často a mnohdy nás někdo překvapí (překvapuji rád, protože když si někam vylezu v bílý bundě a světlejch riflích, tak stejně budu poslouchat metal a nikdo mi to neodpáře). Útoky některých vybraných skupin jsou časté, ano, ale pokud na tohle nikdo nereaguje, tak se v podstatě nic neděje, je to jejich pocit, jejich snaha sami se mezi sebou tímto sblížit a ukázat všem, že drží spolu. Není to ale omezeno "pouze" styly oblečení nebo hudbou, sám jsem se často setkával i se skupinami různých sportovců, kteří se mezi sebou jen kvůli rozdílnosti sportů poprali. Takže si položme spíš otázku, zda má člověk opravdu potřebu patřit do určité skupiny lidí? Podle mě zní odpověď ano, což vede ke konfliktu těchto skupin, je to přirozené a nikdo s tím nic nenadělá.

Abych si nasypal popel na hlavu, tak s hoperem jsem se snad nikdy nebavil. Na jednu stranu o moc přicházím a na druhou mi to nevadí, takže asi tak.

10 La Duchesse La Duchesse | Web | 23. února 2009 v 9:30 | Reagovat

Já s tebou souhlasím.

Ať si každý poslouchá a nosí co chce, ale ať se v zápalu nadšení nerve k něčemu, k čemu nemá vztah, jenom pro to, aby byl zajímavým.

11 Slečna S. Slečna S. | 23. února 2009 v 10:44 | Reagovat

Hm.

Mně spíš překvapuje fakt, jak se  jsou lidé schopni neslušivě oblékat, kolikrát jim to až ubližuje. Nic mi do toho pochopitelně není, ale občas při pohledu na nějakou zvláště vyvedenou kreaci v duchu  jen nevěřícně kroutím hlavou.

12 Katharine Katharine | Web | 8. dubna 2011 v 13:54 | Reagovat

No ja by som povedala, že ak by "blonďatá spolužiačka zbožňujúca Rihannu", ako si to nazvala, došla v gothic handrách tak by ma to asi dosť nasralo. Rovnako ako ľudia, ktorí majú na krku krásny pentagram alebo iný symbol a netušia pri tom, čo to reprezentuje. Jak minule vravím kamoške "Krásny ankh" (mala úplne nádherný náhrdelník) a ona vrhla na mňa nechápavý pohľad vážne hodný teľaťa čumiaceho na nové vráta.. Tak som si vzdychla a pár vetami prehodila o tom, že je to egyptský symbol a blá blá blá :D
Ja nechcem po nikom aby keď počúva dajme tomu black metal tak aj vyzeral, ale vadí mi ak niekto vyzerá ako black metalista a pri úvdnom riffe ku Deathcrush sa znechutene zatvári.
To isté, nevadí mi ak niekto počúva goth-rock, tak nemusí vyzerať ako gothic, ale vyzerať ako gothic a nepočúvať goth-rock, to ma vie nadvihnúť zo stoličky. Snáď moje vysvetlenie dáva zmysel :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama