b

Květen 2009

Kdybych byla...

31. května 2009 v 18:18 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dlouho tu nebyl žádný dotazník;)
Btw.: za inspiraci děkuji Veruce

Kdybych byla ovoce, byla bych
… jablko, tvrdé na omak a sladkokyselé na jazyku
Kdybych byla barva, byla bych
… rudá jako západ slunce, jako krev a jako milující srdce
Kdybych byla zvíře, byla bych
…osamělá vlčice
Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych
… sporák, co zapálil celý byt

(více pod perexem)


Volejte sláva a 5 dní se radujte!

31. května 2009 v 15:32 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...

Přijali mě na Fakultu sociálních studií (samozřejmě obor psychologie) do Brna!!!

Juch, juch, juch a ještě jednou juch! Zítra jdu na zkoušky na FF Brno a pozítří do Olomouce, ale s čistou hlavou a v pohodě, protože když to nedám, nic se neděje.
Hop a hej, bude ze mně psycholog:) Muhehehehehe:D

A taková poznámka pod čarou - dostala jsem se i do Olomouce na historii, což ale byla jen taková poslední berlička, kdyby nevyšla psychologie;)


Dračí galerie

31. května 2009 v 14:17 | Lúmenn |  fantasy obrázky...
Na speciální přání Daniely jsem prolezla internet a jak jsem jí slíbila, tak činím - což znamená, že v tomto článku najdete ty nejkrásnější obrázky draků, dráčků a dračisek, jaké se mi podařilo najít.
Btw.: Dani, tebe tak čeká speciální překvapení, nech sa páči;)
Tenhle dráček ve mně evokuje představy té nejelementárnější přírody,
živlu tak surového a tak čistého, že to ani slovy nelze vyjádřit

***

Proč mám ráda "blogísky"

31. května 2009 v 13:27 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Hodně často píšu o tom, jak mě štvou malé holčičky a jejich třpytivé a blikající blogísky. Ale protože na všem se dá najít něco pozitivního, rozhodla jsem se na tuto tematiku podívat i z druhé strany a říct si, proč mám blogísky ráda.
Jistě si všichni vzpomenete, když jste byli v pubertě a chtěli jste celému světu říct, co si myslíte, co máte rádi a co vás štve. Já nahrávala kazety, kde jsem hrála na klavír a flétnu, četla povídky a říkala své názory - problém byl, že tyto kazety si nikdy nikdo neposlechl a tak celý štos mých keců vyleptaných do magnetického pásku ležel na poličce, dokud jsem kazety v rámci úklidu nevyhodila.
Dnešní mladí (i ti starší;)) ale mají úžasnou možnost založit si jednoduše a rychle internetové stránky a na nich prezentovat svoji osobu. I když je ten web jenom snůška zkopírovaných fotek, populárních písniček z youtube a blikajících pixelek, pořád dává dušičce puberťáka víc, než kdyby si všechny ty obrázky lepil do sešitku - což jsem mimochodem jednoho času taky dělala:)
Další nespornou výhodou blogů je to, že se člověk od mala naučí dělat s počítačem - e-mail a vyhledávač patří k základním znalostem, ale díky blogu jsem se naučila dělat třeba ve photoshopu, kvůli originálnímu designu, stříhat videa, abych mohla zveřejnit i písně, které na youtube nejsou, zlepšila jsem si práci s textovým editorem atd. atd. A protože dnešní doba se bez počítačů v podstatě neobejde, každý kdo umí něco navíc si zvyšuje svou šanci na uplatnění.
Taky si vzpomínám, že ve svých dvanácti jsem jen horko těžko sháněla mezi přáteli lidi, které baví fantasy, hrají dračák nebo se zajímají o Pána prstenů, jako tehdy já. Když si vedete blog s určitým tématem, zvyšuje se šance, že narazíte na podobného blázna jako jste vy a díky němu začnete svou zálibu rozvíjet. Ať už je to fantasy, jízda na koni, život celebrit, metal, hip-hop, móda nebo psaní povídek, někdo kdo sdílí vaše nadšení se dřív nebo později najde.
Dokonce i ty přiblbé soutěže přitahují lidi s podobným zaměřením a nebo alespoň slečnu s mizerným designem donutí naučit se nové věci na PC, aby si vylepšila vzhled blogu a vyhrála SONB.

Když tedy nevidíme vše černobíle (popřípadě jen černě nebo jen bíle, což je většinou ještě horší), zjistíme, že na všem se dá najít něco skvělého a hodnotného. A co vy? Napadá vás ještě nějaký přínos blogískování a nebo na tom vidíte jen samé negativa? Podělte se o názor:)

Není metal jako power metal

31. května 2009 v 13:00 | Lúmenn |  hudba...
Jsou písně, které vás nakopnou a dají vám sílu jít dál. A pak jsou písně, které vás nakopnou dvojnásob a vy se na své cestě rozeběhnete kupředu. Takový je power metal - žánr, který protkává mou hudební cestu od malička až dodnes a který pro mě nikdy neztrácí své kouzlo. A hlavně, když už mi dochází dech, sotva pletu nohama a chce se mi kecnout na zem a na všecko se vykašlat, stačí si pustit některou z mých oblíbených písní tohoto žánru a ztracená energie se mi zase vleje do žil.
A protože v dnešním deštivém odpoledni jistě trocha energie přijde vhod, stvořila jsem pro vás nakopávací power metalový koktejl:)

Kopanec první:
FreedomCall - Flame in the Night


Stupeň povzbuzení 8/10
Tahle písnička má naprosto dokonalý text a zároveň se u ní nestihnete ani chvíli nudit,
střídají se melodie, zpěv sboru a sólisty a tvrdé kytary s něžnými sóly...no prostě
power metalová klasika

Dovoluji si vás pozvat

30. května 2009 v 20:01 | Lúmenn |  o blogu...
Lúmennka už nějakou dobu se zájmem čte literární počin mé kamarádky Liz a její spolužačky - jedná se o příběh ze světa Harryho Pottera, ale brýlatého čaroděje s bleskem na čele se tam nedočkáte. Holky se rozhodly zmapovat dobu Pobertů a tak hlavní roli v jejich příbězích hraje Sirius Black, Remus Lupin, James Potter a Peter Pettigrew a k tomu samozřejmě další vedlejší postavy včetně alter eg autorek.
Jenomže psaní na pokračování je náročné na čas a inspiraci se taky mnohdy nechce přijít v tu pravou chvíli a tak druhá autorka, Sophie, se psaním skončila. A milou Liz nenapadlo nic lepšího, než abych v tom pokračovala s ní. A protože příběh vážně stojí za to, tak jsem se do toho pustila.
Tímto si vás na blog s příběhem LoupFer (vlčí kletby jestli se nepletu v překladu) dovoluji pozvat, za a) kvůli zvýšení návštěvnosti a za b) samozřejmě proto, že jsem zvědavá na kritiku. Kapitola z mého pera sice přibyde nejspíš až za týden či dva, ale aspoň máte čas si pročíst dosavadní příběh.
Takže kdo budete mít čas a chuť začíst se do příběhu plného lásky, napětí, puberťáckých výstřelků a děsné srandy jste vítáni zde:


(btw. až to tu uvidí Liz, tak mě rozkrájí na kostičky:D Ale holt reklama musí být;) Těšíme se na vaše ohlasy.)

Čekání na...

30. května 2009 v 19:51 | Finnister |  Finnova tvorba...
Osamělý večer s sebou přináší nejrůznější náměty ke psaní - a mně včera přinesl tohle. Aneb moje první povídka na tomto blogu, takže buďte shovívaví:) Finn

Lúmennka a Stonehenge

27. května 2009 v 14:49 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Dnes si tak prohlížím mé oblíbené blogy a u Lady Roveny narazím na článek o Stonehenge. Víte, Stonehenge je taková moje posedlost - to místo mně přitahovalo na obrázcích i ve filmech, kdykoli jsem o něm slyšela napínala jsem uši a když se mi před čtyřmi lety nabízela možnost jet do Anglie a vidět ho na vlastní oči, neváhala jsem. Londýn, Westminster, Oxford, Bath...to všechno jsem viděla na svém výletě do Anglie, ale já celou dobu byla duší u Stonehenge. Dnes už vím, že jsem na tom místě před staletími byla, nevím sice proč a za jakým účelem, ale je to víra, hraničící s jistotou.
Takže se mi nedivte, když jsem zase viděla fotky toho nejúžasnějšího místa na světě, že jsem prostě musela o něm něco napsat i na svém blogu. Při té příležitosti jsem si vzpomněla, že mám nejen spoustu svých fotek ale také jsem jako slohovku do češtiny napsala "reportáž" ze Stonehenge. Spíš než reportáž je to souhrn mých pocitů a ještě k tomu psaný asi před třemi lety (tudíž slohově za mým dnešním spisovatelským uměním notně pokulhává...), ale vystihuje mou náladu dostatečně:)
Tak tedy - Stonehenge...

Andělé - sólo pro něhu

27. května 2009 v 12:11 | Lúmenn |  fantasy obrázky...
Galerie roztomilých, něžných a zdánlivě bezbranných andělů a andílků aneb nepouštějte Lúmennku na DeviantArt:)
Malý andílek spinká - o čem se mu/jí asi zdá?

***

Jsem...

27. května 2009 v 11:17 | Lúmenn |  názory a myšlenky...
Sestra včera přitáhla domů knihu s názvem "Jak si zvýšit sebevědomí". Mávla jsem nad tím nejdřív rukou, takových knížek jsem už viděla, ale nedalo mi to a začala jsem si v ní listovat. Trklo mě do očí hned několik myšlenek, které sama potkávám v knihách o andílcích a duchovním léčení a musela jsem se usmát tomu, jak je všechno úžasně provázané:)
Jedna myšlenka mě tam ale úplně dostala svojí jednoduchostí a jasností - velká pravda jen v pár jednoduchých slovech...

Bojujte s terorismem!:D

26. května 2009 v 17:32 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Lúmennka dneska celý den tráví střídavě spánkem a ležením, protože její krční páteř se rozhodla vyhlásit protestní stávku. Naštěstí teď na večer už se umoudřila (možná ji uklidnil super vanilkový puding od Finnýska...) a nechá mě, holka jedna zlobivá, dokonce i sednout ke kompu.
A tak než zatnu zuby a konečně vezmu do ruky učebnici psychologie (v pondělí a úterý zkoušky, juch juch:/) aspoň pobavím své drahé čtenáře něčím vtipným.
Tenhle obrázek jsem našla na hofále a řehtala jsem se ještě další půl hodiny, no posuďte sami:)

Japonci jsou BLÁZNI!!!!

25. května 2009 v 18:19 | Finnister |  anime, manga a Japonsko...
Někdy se ptám sám sebe, co je všechno schopen člověk udělat, aby byla sranda, naši japonští přátelé mě ovšem dovedli k názoru, že COKOLIV, však uvidíte sami.

Krása přírody

25. května 2009 v 12:38 | Lúmenn |  zajímavé obrázky...
Venku za oknem svítí slunce, včely se div nepřetrhnou jak bzučí mezi květy a Lúmennka dostala chuť pokochat se fotkami přírody. Přidejte se:)
K prohlížení doporučuji pustit následující píseň - je to Pagan Land od kapely Narsilion


***


Změna nebo návrat?

25. května 2009 v 10:41 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Možná jste si všimli, že na blogu v posledních dvou měsících ubyly články o gothice a o hudbě, ubylo depresivních obrázků, povídek i mých básní - přiznám se smutnou báseň jsem už přes měsíc nenapsala a všechny v té době zde zveřejněné byly ze starších zásob. Mohli jste si všimnout nového vzhledu - docela negativně laděný design ála staré černobílé filmy vystřídal měkký a příjemný modrofialový soumrak. Témata článků se stále více zaměřují na duchovno, spiritualitu a léčivou sílu myšlenek.
Pokud vás tato změna vyděsila, nejste sami. Mí přátelé a rodina to mají ještě o něco těžší - přestala jsem v podstatě ze dne na den nosit černé oblečení, zbavila se negativních zářičů v podobě obrázků na zdech a našlápla na cestu pozitivního myšlení a zdravé stravy. Naštěstí, ačkoli je tato změna podivně náhlá, mamka (hlavní člověk, co mě tak nějak duchovně vede), přítel, ségra i kamarádi ji vnímají veskrze pozitivně. A v neposlední řadě se cítím, že jsem konečně šťastná, že jsem konečně zase našla samu sebe.
Ale trochu vyděšený včerejší komentář od Onney mě donutil zase spadnout na zem a uvědomit si, že pro všechny nemusí být můj obrat o 180° stravitelný nebo příjemný. Právě proto vzniká tento článek, kde se snažím vysvětlit, co pociťuji a proč do vás v posledních týdnech valím jeden duchovně zaměřený článek za druhým.

Podstatou hmoty je myšlenka

24. května 2009 v 16:31 | Lúmenn |  názory a myšlenky...
Poslední dobou jsem si zamilovala knihy paní jménem Doreen Virtue - tato spisovatelka má na kontě několik psychologických knih, ale nejvíce se zabývá tématem víl, andělů a schopnosti žít šťastný život jen za pomoci pozitivních myšlenek. Že je to nemožné jsem tvrdívala taky, ale jde to, zatím pomalu a těžce, ale jde to. V pár článcích tu na blogu jsem se už jejích teorií a myšlenek dotkla (např. Mějte se rádi), ale rozhodně všem doporučuju vybrat v knihovně či knihkupectví některou z jejích knih a začíst se.
Ale tenhle článeček nezačínám takovým úvodem pro nic za nic. Momentálně totiž od ní čtu knihu Můj život ve světle, kde popisuje jak se po mnoha životních kotrmelcích dostala až na dráhu spisovatelky, léčitelky a duchovní učitelky a zároveň tím v podstatě poskytuje návod, jak můžeme se svým životem udělat totéž. A protože já od malička toužím pomáhat lidem a v současných chvílích usiluji o přijetí na psychologii, jsou mě její slova balzámem na duši a úžasným povzbuzením.
Nejvíce se mi však do mysli vryly následující věty, které jsou kupodivu jednou z "manter" církve křesťanské vědy.
(dále čtěte pod perexem)

Vymyjte si mozek...

23. května 2009 v 20:12 | Lúmenn a Finnister |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Protože Lúmennka do vás poslední dobou rve samé vážné věci, články nabité názory a informacemi až k prasknutí, rozhodla se to trošku odlehčit. A tak vám za přispění Finnýska přináším absolutní, nekompromisní a úplné vymytí mozků. Kdo chce vidět víc, nechť klikne na celý článek...

Slabikář k ničemu za sedm milionů

22. května 2009 v 11:51 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Už nějaký ten měsíc vždycky nadávám, kdykoli vidím "pana ministra" Kocába v televizi. Připadá mi jako šašek, co se směje do kamery, ale reálně nedělá vůbec nic. Včera se nedostavil na jednání v parlamentu, novinářům utíká a cigáni ho milují, protože jim slibuje hory doly. Nehorázně mě štve, z nostalgií vzpomínám na Džamilu, která vymýšlela aspoň takové ptákoviny, že nešly realizovat a tak se na jejím veledůležitém ministerstvu v podstatě nic nedělo.
Ale Kocábek na to jde trochu jinak. Vymýšlí taky ptákoviny, které mu procházejí a tahá nám z kapes peníze. Poslední počin mě teda dostal. V rámci kampaně proti týrání dětí, která stojí sedm milionů (ano, čtete správně 7 000 000 Kč) pan ministr vymyslel za přispění poradců slabikář. K čemu? Čtěte a žasněte(více pod perexem):

Kocourkov!!! aneb radši nesledujte, co se děje a hlavně nikomu nic nepůjčujte

21. května 2009 v 20:48 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tak jsem dneska spokojeně vypnula televizi, naštvala jsem se jenom jednou (viz tady) a chci si jen tak odpočinkově pročíst blogy. Otevřu prohlížeč, najede mi centrum.cz a do očí mě majzne článek. A jak už to tak bývá, čtu a vidím odkaz, zase čtu a kliknu na další odkaz, další článek. Takže chtě nechtě jsem zase začala číst zprávy, když se mi ruka roztřásla na myši a oči se přilepily na obrazovku.
Pánové a dámy držte se, bo tohle se mnou málem seklo.
Bylo nebylo, firma Hyundai pořádala testovací jízdu nového auta. Dva novináři sedli do auta, jeden za volant, druhý vedle něj a tradá na silnici, zkoušíme, co to autíčko umí. Umělo toho dost, pánové to vytáhli na sto padesátku a vysekali se. Ani jeden to nepřežil. To je smutné, ale vzhledem k tomu, že viník nehody se zabil, nemáme co řešit, takže kluky pohřbíme a jede se dál. Omyl!
Pozůstálí po oběti nehody, tedy tom novináři, co neřídil, utrpěli citovou újmu. Umřel táta od rodiny, je to pochopitelné, ale co je nepochopitelné je, že zažalovali formu Hyundai, jakožto vlastníka a provozovatele vozidla. A Vrchní soud jim to v dubnu přiklepl. Takže majitel auta platí za to, že v něm nezodpovědný řidič někoho zabil. Není to úžasné?
V diskuzi jsem samozřejmě narazila na super nalogie, z nichž mě zaujaly tyto:
- na bowlingu si půjčíte kouli, kterou následně zabijete dalších deset sportovců a pak sebe. Odškodné pozůstalým zaplatí majitel bowling klubu.
- v půjčovně aut si půjčíte auto. Narazíte do baráku, zabijete sebe a pět lidí a zničíte ten dům. Odškodné pozůstalým zaplatí půjčovna aut, bude-li se majitel zbořeného domu soudit, možná vysoudí na půjčovně i majetkovou újmu.
- kámoš má flintu pověšenou v nezamčeném bytě, vy mu ji ukradnete, postřílíte deset lidí a pak se zabijete. Kamarád vám nezabránil v "půjčení" zbraně, tudíž vyplázne odškodné pro všechny pozůstalé.
Co z toho vyplývá? RADŠI NIKOMU NIC NEPŮJČUJTE - zejména žádná auta, zbraně, těžké předměty a jiné nebezpečné věci, nikdy totiž nevíte, co komu s tím udělá a kolik vás bude stát odškodné.

Solidarita podle Paroubka

21. května 2009 v 20:09 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Lúmennka si neustále zakazuje dívat se na zprávy a neustále svůj vlastní zákaz porušuje. A tak se dnes zase rozčílila. Proč?
Náš hodný a milý pan Paroubek si brousí zuby na premiérskou židli a je schopen pro to udělat cokoli. Že nasliboval lidem zrušení poplatků, pastelkovné, porodné, vyšší důchody a další peníze pro chudé a nemajetné nebo jenom líné, už všichni víme. Kde na to vezme peníze mi ale dodnes nebylo jasné. Ve večerních zprávách jsem našla odpověď.
Zdanění bohatých, tedy daňová solidarita jak tomu říká (plnou)Parouback. Pokud vyděláváte nad sto tisíc v rámci solidarity s chudinou budete mít vyšší daně - 30, 40 a možná až 50%. Na první pohled je to spravedlivé, kdo má hodně peněz si je dle ještě nedávného komunistického smýšlení nezaslouží a je třeba je přerozdělit tak, aby každý měl dost. Ale nikoho už nezajímá, že ten bohatý musel studovat, tvrdě pracovat a vykazovat maximální výsledky, aby si svoji pozici vydobyl. Že se základní školou a nedochozeným učilištěm dělám dělníka za minimální mzdu je spravedlivé - a to, že se dvěma vysokými školami a znalostí tří jazyků vydělávám dvě sta tisíc zrovna tak. Jenomže lidská závist je svině a Paroubek to dobře ví.
Ale zkusil tento chytrý předseda taky jednoduchou matematikou přijít na to, že ty "zlé bohaté" okrádá?
Pan Vopršálek, dělník, se mzdou 10 000 Kč zaplatí 1 900 korun státu každý měsíc (daň 19%).
Pan Vozihnoj, chirurg, se mzdou 100 000 Kč dá každý měsíc státu 19 000 Kč. To znamená o nějakých 17 000 korun měsíčně víc, než pan Vopršálek.
Ale státu to nestačí a tak panu Vozihnojovi ještě více přitvrdí. Se sazbou 30% zaplatí pan Vozihnoj každý měsíc 30 000 Kč státu. Tolik peněz pan Vopršálek dá státu za rok a půl.
Pan Vopršálek a pan Vozihnoj ale žijí ve stejném městě, jezdí po stejných silnicích, chodí do stejných nemocnic, na stejné úřady, chrání je stejná policie a k požáru zavolají tytéž hasiče. Pan Vozihnoj na tohle všechno přispívá 19ti tisíci každý měsíc, pan Vopršálek si ale "předplácí" jen necelé dva tisíce.
Ještě pořád se vám to zdá spravedlivé? Ještě pořád si myslíte, že pan Vozihnoj by měl být solidární? Já si to nemyslím, ale obávám se, že závistivé stádo zase vesele bučí a už utíká k volebním urnám...

Lúmennka čistá jako studánka:)

21. května 2009 v 10:40 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Včera jste si mohli povšimnout článečku o tom, že mě čeká regresní terapie. Včera jsme opravdu byli ve Zlíně u paní Majerové, ale na regresi ještě musím chvilku počkat, potřebuju nabrat energii a taky ještě vyčistit bordel, co si s sebou nosím. I tak to byl úžasný zážitek, málokdy totiž potkáte člověka se kterým si prostě sednete a jste schopni si s ním povídat úplně bez problémů.
Nezjistila jsem mnoho nových informací, ale aspoň mám potvrzené vše, co sama vím i od někoho, kdo se podobnými věcmi zabývá už dlouho. To, že s sebou nosím astrální potvůrky a nějakou tu bludnou duši jsem věděla, ale neuměla jsem se jich zbavit a to se mi díky paní Majerové včera povedlo - bylo to náročné, ale konečně mám od toho balastu pokoj. Jsem ještě po včerejšku trochu unavená, ale je mi rozhodně líp.
Regrese mě tedy čeká v červenci, v červnu konečně půjdu obnovit svou zmršenou iniciaci na rei-ki I. a doma mi leží hora nových krásných kamínků:) Prostě dobrá nálada až na půdu, ještě dneska nebo zítra půjdu na masáž lávovými kameny a tak nějak celkově je mi fajně:)
A vím, že tento měsíc vás s články trochu zanedbávám, ale pokusím se to napravit;) Lum