b

Don't let the world change you. Change the world!

18. května 2009 v 9:56 | Lúmenn |  povídky...
Rozhodla jsem se moje životní motto, které vidíte v nadpisu, převést do literárního díla. No díla, je to spíš takové dílko, jen pár řádků, které se mi objevily v mysli včera před usnutím, ale přesto jsem do nich dala snad víc, než do jakékoli mé povídky. Takže - nedovolte světu aby vás změnil. Změňte svět!

Dívka zpříma hledíce do očí Smrti tasila svůj meč a jediným máchnutím přeťala poslední provazy, držící pohromadě Realitu. Kulisy obklopující její svět se začaly bortit - falešné hvězdy, falešné nebe, falešné životy…
Doteď slepým lidem padaly pásky z očí a oni uviděli nahou, ničím nepřioděnou Pravdu, jak kráčí mezi nimi a rozdává svoji moudrost všem. Ti, jejichž duše byly čisté a zářící, vděčně přijímali její požehnání a ti, jimž duše postupem času zčernala a zošklivěla, padali pod dotykem její ruky mrtvi k zemi. Svět se měnil…ne, neměnil se, jen se vymaňoval ze spleti lží a předsudků a ukazoval svoji pravou tvář. Poslední nitě loutkové hry jménem Realita padaly k zemi, kde se kroutily a svíjely, aby se nakonec rozpadly v prach. Ze země vytryskly proudy čiré energie a rozlévaly se mezi bortícími se zbytky Iluze, očišťovaly srdce lidí od posledních střípků bolesti a strachu a naplňovaly svět láskou, která až doteď dřímala hluboko ve všem, udušená nenávistí neschopna se probudit.
Země očištěná od všeho zlého, od všeho falešného a hraného, náhle začala vzkvétat závratnou rychlostí a stromy pohlcovaly města ještě před okamžikem slepých lidí. Ti však nyní prozřeli a z radostí přijímali nový svět - a ti s černými a prohnilými srdci, jichž se ještě nedotkla Pravda, v zoufalství prchali před krásou Přírody, nevěda, že nemají kam prchnout.
Poslední kulisy Reality padaly do pěnícího moře, zbytky betonové zástavby se nechtěly vzdát rostoucímu kořenoví a některá falešná srdce lidí nechtěla uvěřit tomu, co vidí, ale proměna už byla téměř dokonána. Byl to bolestný, ale nádherný přerod.
Dívka, která v dlani svírala meč, na jehož ostří se odrážely nové, opravdové hvězdy, to však neviděla. Neviděla bortící se impéria, probuzenou lásku, odhalené pokrytectví, ani čirou radost. Ležela mrtvá v tratolišti vlastní krve, kterou očistila svět, ale s její blednoucí tváří si přesto pohrával úsměv. Dokázala jsem to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liz Sky Liz Sky | Web | 18. května 2009 v 11:19 | Reagovat

rozhodla jsem se že si zakážu číst tvoje příspěvky v hodinách výpočetní techniky. Mám teď takovou rozněžněnou náladu, že bych chodila všechny obímala vykřikovala, aby odhodili masky a běželi vstříc novéééému světu plnému lááásky, přátelství, upřímnosti.... áááááá xD

2 Bella Bella | 18. května 2009 v 12:45 | Reagovat

Myslím, že bychom měli být jako ta dívka...

3 Luz Luz | 18. května 2009 v 12:59 | Reagovat

Páni... to je úžasné. Stojí to za to, žít pro to dobré, jakkoli beznadějně to někdy v tomto světě může vypadat.

4 Violetti Violetti | E-mail | Web | 18. května 2009 v 15:45 | Reagovat

Och... Tak teď jsem se tak rozvášnila, že budu kamarádovi držet palce ještě víc a okamžitě půjdu udělat všechny svoje povinnosti, protože tím udělám jiným radost.
Děkuji :) Tohle jesem teď potřebovala číst :)

5 Criwo Criwo | Web | 18. května 2009 v 18:06 | Reagovat

Úžasem zůstávám státi. Neuvěřitelně krásné.

6 net-destroyer net-destroyer | 5. března 2010 v 20:55 | Reagovat

Kus pravdy, ne bo spíš Pravdy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama