b

Srpen 2009

Odpověď pro Ellu (minulé životy)

31. srpna 2009 v 20:03 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Tady máte možnost ptát se autorů blogu (mě a Finna) na všechno, co vás zajímá - osobní záležitosti, zajímavé věci na něž chcete znát náš názor, ale také otázky, na které neznáte odpověď a myslíte si, že my ano. Další kdo této možnosti využil (opět:)) je Ella.

Týdenní novinky (31.8. - 6.9. 2009)

31. srpna 2009 v 9:23 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Novinky pro tento týden (31.8.- 6.9.2009)
Co poslouchám: velký mix punku, metalu, soundtracků
a gothiky:)
Co sleduju: tento týden nebyl na filmy vůbec čas, ale
plánuju konečně shlédnout Formanovy Vlasy
Co čtu: přečtena Božská magie od Doreen Virtue, teď čtu
knihu o Bioenergetice
Na co se těším: pomalu se začínám stěhovat do Brna, dny
příjemně strávené s Kubou, že si konečně po týdnu pokecám s Finnem
Na co se netěším: nic hrozného v dohledu;)
Co mě nejvíc štve: ztuhlá záda po spaní ve stanu
Co mě nejvíc těší: psaní článků, přesun do Brna, krásné počasí
Citát pro tento týden: Není moudrý ten, kdo ví mnoho, ale ten, kdo ví,
co je potřeba (Ezop)
Návštěvnost blogu za minulý týden: 1708 lidí (uááá vy jste zešíleli:) )
Co vás tento týden na blogu určitě čeká: série článků na téma
Změňte svůj život, chci zase trochu na ťuknout záhadologii a snad
se tu objeví i moje povídka (5.-7. místo, jupííí!) ze soutěže Ježíšku já chci plamenomet,
u které čekám zda mi to pořadatelé povolí, když ještě nevyšla sbírka;)

XIV.kapitola - Otázky a odpovědi v městě Galadhrim 2/3

30. srpna 2009 v 19:00 | Lúmenn |  Paní prstenů - Nedokončené poslání...
Lúmenn a její přátelé konečně dorazili do Lórienského lesa, kde se jich ujali Pohraničníci, aby je odvedli za Paní Galadriel. Ale v srdci Lúmenn je zaražený trn vzpomínky a Manamrodovy a Finwandilovy pohledy tolik bolí. Co ještě přinese pobyt v Lórienu a jaké otázky ještě budou zodpovězeny?

Odpovědi pro Ellu (schizofrenie a otherkini)

30. srpna 2009 v 18:05 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Tady máte možnost ptát se autorů blogu na všechno, co vás zajímá - osobní záležitosti, zajímavé věci na něž chcete znát náš názor, ale také otázky, na které neznáte odpověď a myslíte si, že my ano. Další kdo této možnosti využil je Ella.

Lum je zpátky z výletu, trochu zmokla, už je tu:)

30. srpna 2009 v 15:36 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před dvěma hodinami jsem se dokodrcala zpátky domů a kromě koupelny (očista) a kuchyně (krmení dravé zvěře) jsem jako první zakotvila samozřejmě u počítače a vrhla se na blog jako dítě na cukrovou vatu. No ano, strašně jsem se těšila na vaše komentáře a tak, však to znáte - pět dní nejsem u netu a absťák se projeví na plné pecky:)
A jak bylo?

XIV.kapitola - Otázky a odpovědi v městě Galadhrim 1/3

29. srpna 2009 v 6:15 | Lúmenn |  Paní prstenů - Nedokončené poslání...
Lúmenn, Sam, Aragorn, Arwen a Manamrod pokračují ve strastiplné pouti - hladoví a unavení konečně opustili temnotu Gordú a pohřbili Froda, který podlehl svým zraněním. Ale stále ještě nejsou v bezpečí před slídivými nazguly a musejí se dostat do Lórienu, než bude pozdě. Zda se jim to podaří a co je čeká ve Zlatém lese odhalí tato kapitola.

Píseň noci

28. srpna 2009 v 16:51 | Lúmenn |  poezie...
Stejně jako každý správný folkový písničkář musí mít píseň anděl, tak každý správný básník musí mít alespoň jedno dílo s názvem píseň. Ať už píseň podzimní nebo večerní nebo jen píseň;) A já abych tedy byla tím správným básníkem mám Píseň noci, dílo, které mě napadlo v okamžiku před usnutím a já byla natolik duchapřítomná, že jsem se zcela probudila, vstala a pustila se do psaní. zda jsem udělala dobře posuďte sami:)

XIII.kapitola - Svítání 3/3

27. srpna 2009 v 18:10 | Lúmenn |  Paní prstenů - Nedokončené poslání...
Strmé schody, unavené nohy, Frodo, který sotva dýchá. Ale co zbývá unaveným poutníkům, než zabrat a všechny své síly vložit do zdolání schodů, jež jediné je mohou dostat na sluneční světlo a zdravý vzduch. Kdo se dočká svítání a pro koho slunce zapadne?

Na cestách...opět

26. srpna 2009 v 9:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Ve chvíli, kdy čtete tento článek, já už sedím ve vlaku a jsem na cestě do Kutné Hory za Kubou. Kromě pobíhání po tomto krásném historickém městě mě tento týden ještě čeká kovářské sympozium Hefaiston na hradě Helfštýně, kam odjíždíme přímo z KH v pátek. Domů do svého krásného jeskynního pokojíčku se navracím až v neděli odpoledne, kdy zas budu mít pár chvilek na připsání něčeho na blog.

Autorský klub zas a znova

25. srpna 2009 v 21:38 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Hehe, autorský klub existuje teprve chvíli a už rozděluje blogaře na několikero táborů:

- přijati, stanuvše se hrdými členy klubu
- přijati, ale nenadšeni se směřování klubu
- nepřijati a smířeni s verdiktem
- nepřijati a uraženi do morku kostí
- nepřijati, rozčilení, ukřivdění, ba přímo nasraní
- ti, kteří se nehlásí, protože je jim to úplně šumák

Nejvtipnější skupina jsou samozřejmě ti, kteří nebyli přijati a jejich uražené pixelkovaté ego pak jedovatě plive po Krutomluvovi i členech klubu. Ale co je moc je vážně moc - u tohodle jsem nevěděla zda se smát nebo brečet (opět nad lidskou blbostí - pokolikáté v posledních dnech už???), takže jsem se nakonec řehtala na celé kolo!:D
O čem mluvím - o rozhovoru s jednou blogerkou, který Krut velmi výstižně nazval "samočistící schopnost autoského klubu". Přečíst si ho můžete na tomhle odkaze a připravte se, že to stojí za to:D

Hádanka posledního hříchu

25. srpna 2009 v 17:00 | Lúmenn |  poezie...
Jen jednoduchá rýmovačka vzniklá z náhlého nápadu (takové básně píšu většinou do mobilu, který bývá nejbližším psacím nástrojem po ruce, a tahle nebyla výjimkou). Ačkoli odhalení hádanky je více než snadné, představte si, že jste velmi staří a velmi velmi hladoví a někdo vám tohle posměšně šeptá do ucha;)

Umřete na rakovinu? Odškodné vám zaplatí výrobci cigaret!

25. srpna 2009 v 16:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Že svět je šílený a bláznivý o tom není pochyb, ale co je moc, to je vážně moc. Zase po dlouhé době čtu zprávy na aktuálně.cz a do očí mě praští titulek "Dcera kuřačky vysoudila po letech miliony dolarů". (přečíst článek si můžete tady)
O co jde? Původně jsem myslela, že to je zase klasický a dnes tak moderní hon na kuřáky - dcera vysoudí na matce miliony za to, že jí jako malé kouřila pod nos. Ale vůbec ne, vážení, je to ještě horší!
Jedna paní z Ameriky vášnivě kouří a kouří hodně a to celých 47 let svého čtyřiašedesátiletého života. No a protože tak moc kouří, dostane rakovinu a umře. To se samozřejmě nelíbí její dceři, komu by se taky líbilo, že mu umře máma, to dá rozum. Ale dceruška místo aby pohřbila maminku, zaplakala si a šla životem dál, přišla s nápadem, že se bude soudit s máminým vrahem - tedy cigaretami. A protože cigarety nejsou fyzická ani právnická osoba, podala žalobu na jejich výrobce.
Soud se táhl léta a slečna nakonec vysoudila 13,8 milionů dolarů (ano, čtete správně a je to zhruba čtvrt miliardy českých korun kdyby vás to zajímalo;).
Co tím chci říct? Že svět definitivně zešílel!!!
To jako když zbaštím jed na krysy, mají moji potomci zažalovat výrobce jedu, že měl nějak zabránit tomu, abych ho snědla? A nebo co když mi na nohu spadne kladivo od firmy XY, dostanu ganrénu a umřu? Může za to XY že nezabezpečila své kladivo dostatečně?
Příklad na velmi velmi podobné bázi je třeba člověk, co denně jí vepřové a umře na infarkt. Vepřové maso nezpůsobuje infarkt, ono jen stejně jako cigarety u rakoviny zvyšuje pravděpodobnost jeho výskytu. Ale člobrda prostě umře na infart a jeho potomci zažalují jatka, že můžou za smrt jejich táty/dědečka/strýce. Jatka se brání, že pána nikdo nenutil vepřové jíst a že přece každý ví, že jíst vepřové není zdravé, ale rodina mrtvého masožrouta je nakonec ubije argumentem, že na vepřovém mase nebylo dostatečně zdůrazněno, že po jeho konzumaci se může umřít. Rodinka dostane pár milionů a k soudu už se tlačí další člověk, jehož maminka prý hodně pila alkohol a před týdnem umřela na selhání jater...

Takže proboha lidi vzpamatujte se! Suďte se, můžete-li něco vyřešit - potrestat vraha, napravit škody, jež vám někdo přímo způsobil, dostat zpět to, co vám patří. Ale mrtvé rodiče a děti vám žádný soud nevrátí, žádné peníze nenahradí přítele. A hlavně si uvědomte, kdo vždy první nese vinu - ten kdo sedí za volantem auta nebo ten, komu auto patří? Ten, kdo někoho zabije pistolí nebo ten, kdo mi tu pistoli v dobré víře půjčil? Ten kdo kouří cigarety a nehledí na zdraví nebo ten, kdo ty cigarety vyrábí?
Zamyslete se konečně a neřešte cypoviny. Já se pak rozčiluju a nedělá mi to dobře:)

A abyste věděli, že takových případů není málo, mrkněte se třeba sem

Perličky z poradny

25. srpna 2009 v 15:27 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Původně jsem chtěla tento článek pojmout ve stylu "ty nejvtipnější dotazy z poradny pro puberťáky", ale jak jsem tak na bravowebu projížděla dotazy a ukládala je do článku, zjistila jsem, že to až taková sranda není. Nevím jestli je to proto, že je mi 20 a pubertu mám už nějaký ten rok za sebou a nebo se opravdu s dnešními mlaďochy něco děje, ale některé dotazy ve mě probudily upřímný smích, jiné mě zase donutily otevřít pusu a nechápavě kroutit hlavou. Nebojíte-li se ponořit se do duší puberťáků jedenadvacátého století, čtěte dále.

XIII.kapitola - Svítání 2/3

25. srpna 2009 v 8:00 | Lúmenn |  Paní prstenů - Nedokončené poslání...
Lúmenn se za pomoci Sama, Aragorna, Manamroda a Arwen snaží rozluštit tajemnou trpasličí šifru, která jim má prozradit, kde se nachází východ z pokladnice. Poslední říkanka byla docela snadná, co se pod ní ukrývá a zda se naši přátelé konečně dostanou na slunce, vám odhalí následující řádky.

Krásné narozeniny, kamaráde:)

25. srpna 2009 v 0:01 | Lúmenn |  o blogu...
Je minuta po půlnoci a z dvacátého čtvrtého srpna roku dvoutisícího devátého se stal srpen pětadvacátý. A právě tímto okamžikem zahořely pomyslné svíčky na pomyslném dortu a můj blog vstoupil do třetího roku své existence.
Všechny předcházející narozeniny jsem tak nějak přešla, asi jsem si na vzpomněla moc pozdě nebo vůbec, já ani nevím. Proto tu magickou trojku musím blogu trochu vynahradit a pár kecy ho potěšit. Ehm, tak tedy:

Můj milý blogu, má internetová stránko nejdražší z nejdražších, jsou tomu již tři roky co mě napadlo založit si na internetu svůj prostor a začít na něm zveřejňovat své články, ano, jsou tomu přesně tři roky, co jsi se zrodil, aby jsi několikrát málem padnul a zpomalil na své trnité cestě a potom zase vstal a šel dál - stejně jako jsem to několikrát v životě udělal já.
Za tu dobu, co se známe a co společně trávíme čas, jsi udělal velké pokroky, inu zase stejně jako já. Snad je to pouze tím, že jsi mým zrcadlem, ale já tě stejně podezřívám z toho, že máš kus vlastní osobnosti, kterou projevuješ:) Ať je to jak chce, kráčíme oba stále kupředu. Čísla na počítadle se zvyšují skoro před očima, komentářů utěšeně přibývá den ode dne, dokonce jsem díky tobě zažila i svých pět minut slávy, kdy se mnou dělali rozhovor:)
Přinesl jsi mi opravdu mnoho - spoustu skvělých lidí, které ačkoli neznám, mnohdy je považuji za své kamarády, ne-li přátele; pomohl jsi mi zlepšit úroveň mého psaní, zvýšit frekvenci tvorby povídek a básní a získat na každou z nich konstruktivní kritiku; dal jsi mi smyslupného koníčka, když jsem byla doma s pochroumanou páteří a nevěděla kam se vrtnout a co se bude dít s mým životem; naučil jsi mě toleranci k cizím názorům a zařídil jsi mi spousty podnětných diskuzí a ještě mnoho dalšího, na co si v tuto chvíli nedokážu vzpomenout.
Můj příteli, stvořený z hromady bitů a pixelů a přesto živoucí a dýchající, děkuji ti. Děkuji za to všechno, co jsme spolu prožili a do dalších let tvého života ti přeji, aby nám to spolu šlo minimálně tak dobře jako dosud, aby problémy se serverem byly co nejmenší, aby mé články, které tvým prostřednictvím čtou stovky lidí týdně, byly stále tak oblíbené a dávaly čtenářům radost, poučení, nové pohledy a inspiraci stejnou, ne-li větší měrou jako v posledních třech letech.
Tak tedy, příteli z virtuálního světa internetu, koutku mojí duše, střípku nereálné reality, v němž se zrcadlím, přeji ti vše nejlepší k tvým třetím narozeninám a ať to zní vůči neživé entitě jakkoli zvláštně - mám tě ráda.
Tvá stvořitelka a milující autorka Lúmenn


PS: Zajímá-li vás něco více z historie těchto stránek podívejte se sem.

Osud

24. srpna 2009 v 23:07 | Lúmenn |  poezie...
Došla jsem ke dvěma zvláštním skutečnostem - první je, že tu mám zveřejněná kvanta svých básní, ale zdaleka ne všechny básně z poslední doby (cca dva roky) jak jsem naivně doufala. A ta druhá - občas tak listuju svými básněmi, že bych sem mohla něco hodit, když už mám takhle navečer poetickou náladu a najdu nějakou, která se přímo hodí na situaci, kterou právě prožívám, prostě jako bych ji napsala před pár minutami a ne před mnoha měsíci:)
Ať tak či onak, básní, které vaše ctené oči ještě něčetli mám v "šuplíku" dost a dosti a vzhledem k tomu, že ve středu zmizím a objevím se zase až v neděli, nějaké z nich vám sem na příští dny přednastavím, to abych vás nezanedbávala a vaše umělecké cítětí po dobu mé nepřítomnosti nestrádalo:) (wow já žasnu nad tím náhlým záchvatem sebevědomí:D)
A jako první mi padla do oka báseň Osud, napsaná kdovíkdy, ale pasující na poslední dny až to bolí:)

Sedmnáct slabik života

24. srpna 2009 v 20:42 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tak nějak zjišťuji, že blog se mi čím dál víc zvrhává do podoby jakéhosi deníčku - když je mi smutně, divně, krásně nebo jakkoli jinak, sednu k počítači a zvěčním tady své myšlenky. Snad je to nedostatkem rozptýlení v mém životě (haha, Lúmennko, dobrej vtip - ty která poslední dny nevíš kde ti hlava stojí mektáš něco o nedostatku zážitků) nebo trpím notorickou potřebou se s někým dělit o své pocity. Hm myslím, že to nebude ani jedno - spíš prostě není dostatek myšlenek na psaní smyslupných článků - jako třeba těch o záhadách, magii, hudbě, názorech a kdo ví čem, čeho tady donedávna bylo plno.
A teď najednou listuju blogem a Paní prstenů, Lúmennčin povzdech, opět část kapitoly, povzdech, áá pohlazení po duši, povzdech...
Jsem holt nějak zmatená, nemůžu se soustředit (to se prý zamilovaným lidem občas děje) a sumírování mých myšlenek do čitelných vět mi začíná dělat krapítek problém. Už te´d mám pocit, že se tenhle výplod nedá číst, natož chápat (och Lúmennko kam to spěješ!).

Hele ať mi dá ta druhá pokoj! (a nedám!)
Asi bych měla míň číst Kulhánka:)

Týdenní novinky (24.-30.8.2009)

24. srpna 2009 v 10:38 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Novinky pro tento týden (24.- 30.8.2009)
Co poslouchám: soundtrack z Repo! The genetic opera
a zaujala mě kapela Fairyland
Co sleduju: vřele doporučuju Repo! a taky
jsem se konečně mrkla na zfilmování Koraliny (knihy od
Neila Gaimana) a není to vůbec špatné;)
Co čtu: novou Enigmu a Epochu už mám za sebou, teď mě čeká
knížka o tarotu
Na co se těším: Hefaiston (kovářské sympozium) o víkendu
spojený se setkáním s Liz, která konečně dojede z Anglie, juch!
Na co se netěším: nic hrozného v dohledu;)
Co mě nejvíc štve: trocha únavy ale není to nic hrozného
Co mě nejvíc těší: zatím hladký a vcelku nebolestivý průběh změn v mém
životě, krásný konec léta, čas strávený s Kubou
Citát pro tento týden: Milovat znamená ve štěstí druhého
nacházet štěstí vlastní (Leibnitz)
Návštěvnost blogu za minulý týden: 1382 lidí :)
Co vás tento týden na blogu určitě čeká: vzhledem k tomu, že od středy
se zase budu toulat kdovíkde (Kutná Hora a pak Hefaiston na Helfštýně)
tak toho zase moc nebude, ale oproti minulému týdnu se zkusím
polepšit:)

Stracené ráj

24. srpna 2009 v 0:43 | Lúmenn
Já dycky řikám, že my hanáci sme fajni lidi. Nic neřešime a sme névic v pohodě:) Jasny, je nezvykly mě slyšet tagle mluvit (teda psat) ale věřte mě nebo ne, občas mě rupne v kóli a je ze mě zas uplné Hanák, takové jakym sem se narodila a jak taky umřu. A my tu na té našé hané máme takovy pohodovy všecko - kromě mluvy aji hudbu. Tož si ju poslechnite a řeknite, že to neni pravda:)

Okej, už budu zase mluvit/psát normálně, ale tahle kapelka se jménem Stracené ráj (v překladu Ztracený ráj, to jen aby bylo jasno) je opravdu něco, co hodí do pohody i ty největší bruočuny, prostě posuďte sami:)


Tráva (opravdu hodně nakažlivá písnička)

(více hanácké bigbýtové tvorby po perexem)

Pohlazení po duši - 24.srpna 2009

24. srpna 2009 v 0:19 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
Tak si tak sedím u počítače, za oknem hluboká noc a na icq Kubísek a Liz. A jak si tak povídáme, smějeme a je mi s nima fajně, přijde mi odkaz na tohle video. A já koukám, cukají mi koutky, pak se mi roztáhne tvář do širokého úsměvu a nakonec se řehtám na celé kolo. A mám hroznou chuť to vyzkoušet taky.
Jen se podívejte sami - možná to budete chtít po pár vteřinách vypnout jako já, ale doporučuju abyste (opět stejně jako já) vydrželi až do konce a pak mi napište, co to s vámi udělalo. Protože co víc pohladí po duši, než čistý a upřímný smích od srdce, který si lidé bojí dopřát:)?