b

Prosinec 2009

Pohlazení po duši do nového roku:)

31. prosince 2009 v 6:00 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
A je to tady, poslední den roku 2009, kdy mnozí sčítáme své chyby a násobíme je svými úspěchy, abychom zjistili, jak moc se ten uběhnuvší rok povedl či nepovedl. K této příležitosti se hodí nějaké přání, ať je ten další rok ještě úspěšnější než byl tento, ale to je příliš otřepané.
A tak pro vás mám na rozloučení se s tímto rokem takové zláštní zamyšlení, které mi přišlo v mailu od mamky. Původně to byla prezentace, ale já ze všech mouder udělala souvislý text, jímž vám chci do nového roku popřát a zároveň vás donutit se zamyslet nad tím, jestli žijete a nebo jste žiti:)
S láskou a úsměvem - Lúmennka

Václav Hrabě: Horečka - část III. Odpoledne a večer

30. prosince 2009 v 16:58 | Lúmenn |  literární díla...
Poslední část Horečky, povídky o jednom dni jednoho studenta, který miloval ženy, cigarety a divadlo a přesto neby šťastný a přesto byl jako vy nebo já.
Je tu proto, že je vynikající a taky proto, že je na internetu špatně sehnatelná a ne každý má dobře zásobenou knihovnu ve svém městě či dokonce obýváku. Ale stojí za to ji číst. Děkuju ti, Lizzie:)

Václav Hrabě: Horečka - část II. Dopoledne a odpoledne

30. prosince 2009 v 16:57 | Lúmenn |  literární díla...
Pokračování úžasné povídky od Václava Hraběte pro všechny, kteří je vodách internetu hledali stejně marně, jako já a přesto velmi toužili si ji přečíst.

Václav Hrabě: Horečka - část I. Noc

30. prosince 2009 v 16:56 | Lúmenn |  literární díla...
Před týdnem mi Liz chtěla dát přečíst jedno dílo od našeho oblíbeného básnika Václava Hraběte, ale knížku v níž to tehdy četla měla z knihovny a na internetu bylo k nesehnání. Po stažení tří porno filmů, čtyř nesmyslů a dvou úryvků se nám konečně povedlo sehnat celou Horečku a já ji se zájmem přelouskala. Je to dílo o mě, o vás a o všech mladých lidech, kteří chodili po světě před námi, chodí po něm teď a budou po něm kráčet i za stovky let. Mládí je totiž pořád stejné, mění se jen kulisy, móda a počet vypitých panáků a vykouřených cigaret.
Mládí je jen jedno a Hrabě to věděl, i když žil před padesáti lety a už dávno není mezi námi. Až si to z jeho pera budete chtít přečíst stejně jako já, chci vám ušetřit práci s hledáním a stahováním a tak mi snad Vašek odpustí, že jeho dílo zveřejňuji zde. Pro všechny mladé poety, snílkovské mimy a lidi, co se ráno budí s bolavou hlavou a verši na rtech.

Mrazivý večer v Brně

30. prosince 2009 v 12:44 | Lúmenn |  poezie...
Po dlouhé době se mi zase podařilo stvořit báseň a ačkoli pojednává o večeru, byla napsána v chladném ranním vzduchu na brněnském nádraží, kde kulisy smutku, beznaděje a mrazivého pocitu osamění vytvořily i za dobér a usměvavé nálady tuhle baladu o puklém srdci, cigaretách a lásce, na niž věři nemá cenu. Nebo má?

Barbar punk

29. prosince 2009 v 19:20 | Lúmenn |  Barbar Punk...
Bylo nebylo, v jednom zapadlém městečku jménem Prostějov zrodil se Hrdina, jež světem chodí jednou za sto let (jestli vůbec). Zoval se Horset. A tento Muž (slova jako Muž, Hrdina a Barbar se v Horsetově případě píší s velkým písmenem;)) si v jednom méně zapadlém městě jménem Brno našel věrného druha, slovoucího se Mamut. A tito dva velcí Barbaři, Mužové činu a Hrdinové své doby založili kapelu, jejíž jméno se hrdě neslo od úst k ústům ve všech klubech po celé Moravě.
A to jméno zní
Barbar Punk!

Pohřběte mne do údolí...

29. prosince 2009 v 19:04 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Stydím se. Lidičkové, fakt se děsně stydím. Jebu na vás. Omlouvám se všem útlocitným a oduševnělým čtěnářům, ale toto sprosté slovo je na místě. Kloudný článek aby člověk pohledal a krom nějakého toho žvaněníčka a stručných záznamů, co je nového a co čtu, se tu neobjevuje nic. Vůbec nic. Dokonce i vaše dotazy zodpovídám se zpožděním.
A ještě se za to kurva pořád omlouvám:D
(Lum se omlouvá i za ty výrazy, ale včera byla na punkovém koncertě a ještě ji to nepřešlo:D)
No jo, prostě věnuju svůj čas kde čemu (kromě učení se na zkoušky, heh) a občas bych se chtěla rozčtrvtit (rozpůlit je málo), abych mohla dělat úplně všechno co chci.

Týdenní novinky (28.12.2009-3.1.2010)

29. prosince 2009 v 18:47 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Novinky pro tento týden (28.12.2009-3.1.2010)
Co poslouchám: nacpala jsem si konečně komp hudbou, kterou jsem
pozbyla při formátování harddisku, takže si užívám power a pagan metalu:)
Co sleduju: na Štědrý den jsme koukali na Krtka:) a pak
tak různě zajímavé filmy, co chytneme v televizi
Co čtu: přečtena kniha od Doreen Virtue Víly a nyní dočítám
další vánoční dárek - Zaklínačku Lotu od Petry Neomillnerové
(skóre knih k Vánocům: 13, juch:))
Na co se těším: na oslavu Silvestra s kamarády, rodinou a mijáškem,
na začátek zkouškového (ať už to mám za sebou:))
Na co se netěším: na biflování, ale snad ho nebude zas tak moc;)
Co mě nejvíc štve: únava po včerejší kalbě:D
Co mě nejvíc těší: hraní deskovek, které jsem dostala k Vánocům, čas
strávený s přáteli, zejména včerejší super koncert Barbarů a následná
kalba a pak taky povánoční domácí pohoda:)
Citát pro tento týden: Lepší je rožnout svíci, než proklínat houstnoucí tmu
(kniha japonské filozofie, sestřin dárek k Vánocům)
Návštěvnost blogu za minulý týden: 1580 lidí
A na Poslu světla vás bylo 700;)
Co vás tento týden na blogu určitě čeká: Abych byla upřímná - vůbec netuším,
protože mě zaměstnává milion jiných činností, než blogování...i'm sorry, bude líp;)
Píseň pro tento týden: The Doors - Light my fire


Nový rok a nový rok

27. prosince 2009 v 9:57 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Já si jen tak vzpomněla, že všichni teď třesou rukama přátelům a píšou smsky a maily, kde přejí hodně lásky, zdraví, štěstí, whatever do Nového roku. A jak to tak čtu, vlasy mi vstávají hrůzou na hlavě a vzpomínám si na naši učitelku češtiny. Jde o to, že:

...když někomu přeju šťastný Nový rok, přeju mu tím příjemné prožití prvního ledna - tedy svátečního dne, co se nazývá Nový rok a píše se svelkým písmenem.
...ale když někomu přeju šťastný nový rok, s malým písmenkem, tak mu přeju příjemné prožití celého následujícího roku, letos tedy 2010.

Takže to klasické přání na pohlednicích "Veselé Vánoce a šťastný Nový rok" je zcela v pořádku, jinými slovy posíláte přání hezkých svátků.
Ale když do smsky, mailu nebo dopisu (píše je dnes ještě vůbec někdo?:)) napíšete "A přeju ti hodně zdraví, lásky a spokojenosti v Novém roce" tak jste tomu chudákovi popřál hezký jen jeden den a tentokráte je gramaticky správně "n" malé.

A když už jsme u těch smsek, kdo mi ještě někdy v životě napíše slovo "vánoční" s velkým V, toho vlastnoručně udávím pravidly českého pravopisu. Vánoční se jakožto přídavné jméno píše s písmenem malým, zato Vánoce jsou vždy a všude s velkým.

Já se strašně omlouvám za tuto pravopisnou buzeraci, ale mnohdy tyto základní věci neznají ani redaktoři velkých serverů nebo časopisů a to je člověku fakt do pláče. A mimoto vám tahle drobná pravopisná možná rada ušetří nějaký ten sváteční trapas:) L.

...tohle bych vám asi měla oznámit:)

26. prosince 2009 v 18:30 | Lúmenn a Finnister |  Lúmennčin veřejný deníček...
No, nechci abyste se hned v komentářích seběhli a začali mi gratulovat, ale myslím, že vy byste tohleto měli vědět. Takže vážení, dne 24.12.2009, téměř na den přesně dva a půl roku od našeho seznámení, jsme se s Finnýskem za účasti celé rodiny zasnoubili.
Já miluju jeho a on miluje mě a řekli jsme si, proč to trochu nezoficiálnit:) Na termín svatby se zatím neptejte, protože Finnovi schází ještě rok do maturity a podobné plány máme až po ní. Ale každopádně - mou ruku jako by už měl. Vlastně nejen ruku:)
Forever love, forever dream a tak všelijak podobně:) Vaši blázni Lum a Finn:)

Dobré skutky se maj' dělat (nejen) o Vánocích...

26. prosince 2009 v 18:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když mi bylo třináct, byla jsem děsně zapálený skaut (to jsem neustále nehořela, abyste si nemysleli, jen mě to strašně bavilo;)) a pořád jsem plnila nějaké body do stezky, plnila odborky a hlavně jsem jako divá dělala modrý život. Kdo neznáte foglarovky, je to taková tabulka, kde každý den vybarvujete sedm modrých okýnek - za čištění zubů, ranní cvičení, mytí ve studené vodě, slušnou mluvu, čestné chování, dobrý čin a radostný prožitek. Tehdy jsem měla skoro všechna okýnka za dobrý čin bílá, nevybarvená, protože jsem měla pocit, že dobrý skutek je nesení tašky staré paní, převádění slepce nebo něco podobně okatého.
Až jako starší jsem pochopila, že dobrý skutek neznamená jen pomoc někomu, kdo zrovna potřebuje a nic za to nechtít. Že dobrý čin může být i úsměv nebo dárek jen tak pro radost, dobrý čin je i jet do práce tramvají místo autem nebo si místo řízku koupit květák z eko-farmy, zvednout papír, co leží na zemi, dát drobné někomu, kdo vypadá, že je potřebuje nebo půjčit spolužákovi papír a tužku, když si je zapomněl. Takové maličkosti děláme každý den a vlastně si ani neuvědomujeme, jak moc je to dobré a jak je to strašně úžasné.
Ale o tom vlastně mluvit nechci. Chci se podělit o nádherný pocit, který jsem měla dnes odpoledne. Šli jsme s Finnem na procházku s pejskem, vzali jsme i rohlíky a krmili jsme kačenky a labuťku (je tam letos zatím jen jedna) na rybníce. A jak se tak vracíme z procházky, padne mi zrak na kopec lepenkových krabic pod balkonem paneláku, co stojí hned vedle našeho domu. Když chodíme s Finnem večer kouřit na balkon, vídávame na nich už několik dní lehat starého bezdomovce.
Už párkrát jsme se bavili o tom, že bychom mu měli nějak pomoci. Ale nevěděli jsme jak - peníze propije a když mu dáme horkou polévku a něco na zub, bude u nás zvonit každý den.
A tak jsme se rozhodli pro "tajný dar". Dokud si ještě nepřišel lehnout, vzali jsme ze skříně starou tátovu zimní bundu, mamka zabalila do krabičky nějaké cukroví, kterého stejně letos máme jak pro půl armády, a oba dárky jsme mu položili na jeho lepenkové lože.
Ten pocit, když jsem věděla, že jsme udělali něco dobrého, stál za všechny peníze světa. Dokážu si představit ty rozzářené oči pána ve špinavém potrhaném kabátě, když uvidí krásnou teplou bundu a zamlsá si na mamčiných vanilkových rohlíčcích. Mě to nestálo vůbec nic, jen chvíli štrachání ve skříni a cestu rozbahněným trávníkem. Pro něj to bude asi jediný vánoční dárek, který letos dostal.
Ne modrý život, ne povinnost, ne nějaké morální a etické kodexy, ale právě ten úžasný pocit je ten důvod, proč bychom měli dělat dobré skutky.
Ať jich za tyhle vánoční svátky (a klidně i po nich) vykonáte co nejvíce, to vám ze srdce přeje Lúmennka - ne kvůli těm, jež potěšíte a jimž pomůžete, ale kvůli vám, protože dávat lásku, radost a světlo je ten nejúžasnější pocit na světě:)

Odpověď pro Elvenu (kouzla)

25. prosince 2009 v 12:30 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Ještě než odpovím na tento dotaz, chtěla bych vás požádat, abyste magicky laděné otázky nedávali sem, ale na Posla (kdo ještě neví - je to můj druhý web a vstoupit na něj můžete přímo tudy). Ne, že bych vám tady neodpověděla, ale tento blog se od magie i duchovna tak trochu "distancuje" a většinu jeho čtenářů toto téma tolik nezajímá, proto na to příště prosím zkuste myslet:) Na Poslu k tomuto účelu slouží tzv. "Poradna a odpovědna". Děkuju:)

Elvena: Ahoj Lúmenn, Už dlhšiu dobu sa snažím spraviť nejaké to dobré kúzlo. No stále mi to nevychádza. Tak by som sa Ťa chcela spýtať, či bude problém vo mne (nie som na to stvorená), alebo v kúzle. Fakt neviem prečo mi to nejde. Používam aj sviečky a zariakavania sú stručné. Prosím, poraď mi. :)

Tož šťastné a veselé:)

23. prosince 2009 v 18:12 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...

(než začnete číst tento článek, pusťte si tohle video, které zaručeně naladí vánoční atmosféru:))

A je to tady. Dnes v noci sice slezl téměř veškerý sníh (tedy aspoň u nás:)) a venku to vypadá spíš na březnovou oblevu, ale ve skutečnosti už zbývá jen pár hodin do magického a kouzelného data - dvacátého čtvrtého prosince.
Proč magického? Nesouvisí to s narozením jednoho roztomilého díťátka, které ve věku třiatřiceti let přitloukli na kříž, ba ani s tím, co staří keltové nazývali Yule. Ta nejmagičtější věc na celém světě je totiž láska a její koncentrace na Štedrý večer každoročně stoupá po celém světě. Je to sice jen jeden den v roce, ale i to je dobrý začátek a kdo ví, třeba jednou přijde doba, kdy plný lásky bude celý rok:)
Zatím se ale musíme spokojit jen s jedním večer kdy hážeme (nebo se o to aspoň pokoušíme) všechny všední starosti za hlavu, sedíme pod voňavým jehličnánkem a obdarováváme drobnostmi i mega dary své nejbližší.
Máte-li pocit, že u vás doma není vše ok, že se hádáte a že tohle a ono, prosím vás, hoďte to pro zítřek za hlavu a usmívejte se. Ne. Smějte se, radujte a cpěte se cukrovím u pohádek (co na tom, že si v lednu neobléknete gatě!). Napište smsky všem lidem, na které jste v průběhu roku neměli čas a řekněte všem okolo něco hezkého. Věta mám tě rád se nikdy neomrzí:)
Zapomeňte zítra na spory, hádky a neshody, zapomeňte na finanční krizi a na to, že váš kapr je nějak hubený a borovička je umělohmotná a z výprodeje. Nemyslete na to, že venku třeba není sníh a že děti budou mít špatné známky, že rodiče se plánují rozvádět nebo že babička je na tom špatně se zdravím. Zítra je magický den, den lásky a radosti. Všechny špatné myšlenky hoďte dnes večer pod polštář a pokud nemůžete jinak, vezměte si je, až budete pětadvacátého vstávat (nejlepší by sice bylo abyste je tam nechali rozpustit, ale nemůžu chtít všechno hned:)).
Buďte zítra šťastní. Mějte radost, oddejte se té atmosféře, která nemá obdoby. Pohané, křesťané, židé, ateisté a vyznavači kteréhokoli náboženství, nemyslete zítra na svoje bohy, vykašlete se zvysoka na to, kdo a kde se narodil, komu a proč. A slavte lásku. Lásku mateřskou a rodičovskou, lásku přátelskou a partnerskou, lásku ke zvířatům, k lidem, k přírodě, k Bohu nebo třeba lásku k těm vynikajícím vanilkovým rohlíčkům, co napekla babička. Slavte lásku a nenechte si ničím kazit náladu:) Alespoň pro zítra.

Krásné a ještě krásnější Vánoce, plné štěstí, pohody, úsměvů, dárečků, vůní a hlavně, hlavně LÁSKY vám ze srdce přeje Lúmennka.

Mám vás ráda:)



Odpověď pro Laivinë (mágové)

21. prosince 2009 v 10:51 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Laivinë: Ahoj Lúmenn, chtěla bych se tě zeptat: Jak se pozná člověk co čaruje nebo se prostě zajímá o magický věci (prostě magie)? Děkuji moc za odpověď.

Lúmenn: Když ti řeknu, že nijak, asi ti to nebude stačit, co?:) Takže to vezmeme trochu zeširoka. Víš jak se pozná matematik? Nebo poznáš, že se někdo zajímá o filmy, o pěstování kaktusů nebo třeba o astrologii? Asi ne, co?:)
Pokud se tedy někdo zajímá o magii, není ničím výjimečný, je to předmět jeho studia a jeho zájmů, nemá to napsané na čele ani to z něj nezáří na metry. Jo, pokud je to někdo, kdo se věnuje magické praxi (nikoli teorii, ta s člověkem, krom více záhybů na šedé kůře mozkové, nic neudělá) už roky, nějak to na něm intuitivně vycítíš. Tím jak mluví nebo jak se dívá, máš pocit, že je to někdo, kdo prostě "ví".

Nejsmutnější píseň na světě

21. prosince 2009 v 10:23 | Lúmenn |  putování za záhadami...
Pokud máte poslední číslo Enigmy, určitě jste si přečetli článek o "Pochmurné neděli" - skladbě maďarského hudebníka Rezso Seresse, která prý nosí smrt. Tato píseň hrála v bytech sebevrahů, části jejích slov psali lidé na dopisy na rozloučenou a i sám její skladatel nakonec spáchal sebevraždu.
Ještě než jsem ale dostala do ruky tento článek, zahlédla jsem minulý měsíc název této písně v anotaci na příští číslo. A nebyla bych to já, abych si všechno nevyzkoušela na vlastní kůži:) Písnička je smutná, to vážně ano, táhlé tóny klavíru a houslí by člověka bez obtíží rozbrečely, úplně vidíte ten ošklivý pošmourný nedělní den, plný beznaděje. Ale smutných písniček znám mraky a tak mě to nedostalo tak, jak název "sebevraždená píseň" napovídá. Co bylo ale horší - ta melodie mi pořád zněla v hlavě a trvalo týden, než jsem se jí zbavila. Pak si ale stačilo na ni vzpomenout a zas tu byla, vtíravá do nekonečna se opakující melodie... prostě na zbláznění.
A pak si koupím Enigmu s oním článkem, kde se dočítám, že písnička není tak smutná, že byste po jejím poslechnutí vzali žiletku a podřízli si žíly, ale její vražednost spočívá právě v její vtíravé melancholii a v tom, že vám v hlavě bude znít tak dlouho, dokud se radši nerozhodnete to dobrovolně zabalit.
Podle vlastního pozorování tedy můžu říct - funguje to. Pro psychicky labilní osoby se sklony k neurotickému až psychotickému jednání je tahle skladba vskutku hrou s ohněm. A nám ostatním asi akorát pořádně poleze na nervy:)
"Vražednou" píseň včetně jejího textu najdete pod perexem.

Týdenní novinky (21. - 27.12.2009)

21. prosince 2009 v 9:53 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Novinky pro tento týden (21.-27.12.2009)
Co poslouchám: repráky jsou poslední týden podezřele tiché, jdu to napravit!
Co sleduju: zlepšuju si náladu u Blackbooks
Co čtu: přečtena Enigma a dvě knihy o islámu - Temné království
a Provdaná proti své vůli, pořádně mrazivé čtivo;
a teď louskám první díl Divokých a zlých od Kulhánka
Na co se těším: Vánoce jsou za dveřmaaaa!!! JOOO! Kopce cukroví,
dárečky, pohoda, naše šílená rodina, já to miluju!!!:)
Na co se netěším: první lednový týden začíná vír zkoušek:(
Co mě nejvíc štve: nachlazení a bolavé klouby z té pitomé zimy:/
Co mě nejvíc těší: přípravy na Vánoce, čas trávený s rodinou,
pohodová atmosféra v oddíle, psaní a čtení:), kreslení mandalek
a vydařená regresní terapie.
Citát pro tento týden: Příroda uzdravuje, lékař léčí (latinské přísloví)
Návštěvnost blogu za minulý týden: 1538 lidí
A na Poslu světla vás bylo 881 - tam návštěvnost stoupá, tady klesá, je vidět,
kam víc přispívám, co?:)
Co vás tento týden na blogu určitě čeká: Jak jsem minulý týden slíbila, tak se
i stalo a na Poslu vážně přibývalo dost nových článků. Ale jsou teď prázdniny,
tak budu mít víc času rozjet to pořádně i tady, přece jen je tenhle
měsíc jeden z nejslabších za poslední dobu. A to nee:)
Píseň pro tento týden: Manowar - Carry On


Budou Vánoce a je rýma

20. prosince 2009 v 13:26 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Ačkoli tento nadpis mluví za vše, nemohu pod ním nechat prázdný prostor, přiznávám se však bez mučení, že se mi do psaní pranic nechce. Nějaký vir či co se totiž těsně před Vánocemi rozhodl, že mě potrápí a jelikož ta oteklá rudá bambule na místě mého nosu propouští jen minimum vzduchu, nepřekypuju zrovinka skvělou náladou. Ještě k tomu chrmlu jak starej tuberák a o ztuhlých zádech ani nemluvím. No prostě paráda:D
Ale tak ať jen nebrblu - budou Vánoce! Juch! No...to ale patrně víte. Oni se ti obludní tuční dědkové v červenejch hadrech, co na nás koukají z každé výlohy, dají jen těžko přehlédnout. V obchoďácích hrají koledy, na náměstích voní svařák a zní němé výkřiky zabíjených kaprů. Prostě vánoční idylka:)
Mamka se sistr dnes dodělávají poslední kousky cukroví a já na ně přes ty chrchle a sople ani nemám chuť, grrr:/
Teeeda, jak to tak po sobě čtu vidím samé pozitivní naladění, pak ať se divím, že na mě skáčou nemoci jak divé, s takovým smýšlením není divu:) Se jim ani nedivím:D (to je mi ale divných slov v jedné větě, což?:))
Jáj, tohle je krize - blábolím a žvaním, to není dobré. Možná to bude tím nedostatkem okysličení. A možná mě posedl duch Vánoc:)
Každopádně jdu asi zase chvíli zalézt do postele, kde na mě čekají moje zahřívací léčivé košišky. Aspoň něco příjemného v těchto zimou prokřehlých, chmurných předvánočních dnech. Už aby byl Štědrý den, těším se na dárečky - tedy ne na ty moje, ale na ty, co budu rozdávat, strašně ráda dávám radost. A abych jí v sobě mohla mít co nejvíc, jdu vyhnat rýmu a kašel. Patrně tím nejzoufalejším, leč nejúčinějším způsobem - česnek, med a citrón. Do bojeeee!!!

Léčba za peníze není zločin

19. prosince 2009 v 9:53 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Ještě nedávno se na každé druhé internetové diskuzi řešilo, zda mají lékaři právo od pacientů vybírat těch třicet korun a hodně lidí se tam ohnivě rozčilovalo, že ani omylem.
"Léčení lidí není povolání, ale poslání!"
"Doktoři by měli dělat přesčasi zdarma, je to poslání!"
"Už takhle mají dost peněz, žijou si jak prasata v žitě, vždyť složili hippokratovu přísahu!"
A tak dále. Nebudeme teď ale přemýšlet nad tím, zda šest let studia a těžká namáhavá práce mají právo být dostatečně oceněny. Vlastně tento článek nemá mít s lékaři nic společného. Půjde o trochu jiné léčení - léčení duše. A i to by prý mělo být zadarmo.
Opět ale nehovořím o studovaných psycholozích a psychiatrech, nýbrž o lidech, zabývajících se spíše alternativními metodami léčby - všechny ty kartářky, reikisty, různé regresní a kineziologiecké terapeuty, lidi, co dělají s anděly a meditacemi atd. atd. Možná se ptáte proč tohle téma nedám radši na Posla, ale obávám se poněkud tvrdší debaty a tak se o tom raději rozepíšu tady.

Článek o regresi

18. prosince 2009 v 10:53 | Lúmenn |  co nového na Poslu světla...

Jak píšu v týdenních novinkách, včera jsem byla na regresní terapii - jaké to bylo a další zajímavosti si můžete přečíst na Poslu světla, kam se tato tematika přece jen víc hodí.

Manowar na MoR! Juchechej!!!

15. prosince 2009 v 18:33 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Stále kritizuji pubertální dívky, že nekriticky zbožňují své idoly a odpustily by jim cokoli od aféry s prostitutkami po mizerné album. Ano, nesnáším tohle fanatické uctívání a přitom, vážení, dělám to samé. Na svoji obhajobu mohu alespoň říct, že moji idolové se už léta nemění a v mém srdci září už (v případě prvním sedm, v případě druhém pět) mnoho let stále tíž: jsou to heavy metalová kapela Manowar a power metalový skladatelský bůh Tobias Sammet.