b

Červenec 2010

Blázinec: Kapitola II. (2/2)

30. července 2010 v 15:10 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
blázinec
Co už jste četli: Magda se po jednom z nejhorších zážitků se stvůrami pokusí o sebevraždu. Je převezena na JIPku, kde se pomalu probírá a nakonec je v dost zuboženém stavu převezena na psychiatrii - místo, jehož se odjakživa děsí. Tam je vyšetřována primářem Nováčkem, který ačkoli je zkušeným psychiatrem, v Magdě vidí něco trochu jiného než běžného pacienta a bojí se s ní zůstat v místnosti o samotě...
Všechny předcházející části si můžete přečíst, kliknete-li na název tohoto příběhu na pokračování (Pracovní název: Blázinec) hned pod názvem této kapitoly.


...žádný pexeso!!!

29. července 2010 v 13:01 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Přijde starší pán k lékaři, ten ho vyšetřuje a povídá:
"Dědo, vždyť vy jste v úplně hrozným stavu!
Povězte mi, že vy pijete?"
"Nepiju, pane doktore."
"Aha, ale že kouříte?"
"Nekouřím, pane doktore?"
"Ne? Sakra...no a co teda rád děláte?"
"Hraju pexeso."
"Tak dědo, odteď nesmíte hrát pexeso!"

Na tohmle vtipu je nejhorší, že je naprosto ze života. Dneska jsem si na něj vzpomněla při ranní cigaretě. Pokud kouříte, pijete a cpete se sladkým a smaženým, doktoři vás zbožňují - vaše nemoci jsou způsobené vaším nezdravým životním stylem a je to všechno v pohodě.
Ale co když najednou přijde člověk, který nepije, nekouří a cpe se akorát tak BIo zeleninou? Pak je najednou po diagnóze a doktoři neví, co s vámi.

Plazmové bohatství

28. července 2010 v 18:13 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Včera večer si to štráduju po ulici a můj zrak padne na osvětlené prostory realitní kanceláře. Za obří výlohou se blýskala ještě obrovštější plazmová televize. Než mi stihlo dojít, proč by měla mít realitka plazmovou televizi, zašla jsem za roh.
Došlo mi to až za chvilku. Moc, bohatství, peníze...čím větší máš plazmu, tím větší jsi boháč. Hlavou mi proběhla ordinace u mého doktora, kde na velké plazmě dokolečka běhají reklamy. A pak na ordinace dalších dvou lékařů, které jsem byla v nedávné době nucena navštívit - velké plazmy, velké reklamy. Hospoda, kam ráda chodím na pivko? Hned dvě plazmy. Šampónský klub, kam jsme ze srandy zavítali před pár dny s Liz? Tam jich svítilo do lokálu aspoň pět.
Nikdo se na ně nedívá, nikoho nezajímají. Ale jsou tam. Blikají a rozptylují pozornost - jako obludné kýče z porcelánu, které jsou stejně hnusné jako drahé nebo jako přezdobené hodinky s diamanty, na kterých nejde poznat čas, ale cena, ta bezpochyb.
Máte doma plazmu? Velikou, velikanánánskou? Tu největší? A nebo vám plazmové bohatství nic neříká?
S pokorou přiznávám, že jsem jen chudý bezplazmovec, který se modlí ke všem bohům, aby digitalizace dolezla i do jeho krajů a on mě konečně od té debility, zvané televize, definitivní pokoj. Tedy aspoň doma, jinak mě ta mrcha bude otravovat všude, kam přijdu, ukazujíc na odiv svůj dokonalý obraz - dokonalý, leč zbytečný.

PS pro všechny televizní maniaky: Koukněte se někdy do lesa. Je 3D a má lepší barvy. Fakt.
PS pro všechny odpůrce plazmení: Tenhle článek by vás mohl zajímat;)

Pohlazení po duši - 28.července 2010

28. července 2010 v 15:05 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
Už několik týdnů se tu neobjevilo žádné pohlazení po duši, až mi jedna z vás napsala - nejen, že jí pohlazení chybí, ale taky, co by si na pohlazení přála. A protože zmíněná písnička je opravdu hladivá a patří mezi mé oblíbené, radu Lucien jsem se rozodla poslechnout a dnešní pohlazení tak přinese Hvězdná cesta do nebe. Známá, ohrátá a přesto šílené krásná písnička od Led Zeppelin - Starway to Heaven.

Okurková sezóna

27. července 2010 v 20:42 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
love world
Dnes v noci se mi zdálo, že píšu jakýsi skvělý článek na blog ... a pak se vzbudím a zjistím, že to byl jen sen. To naštve. A tak už od rána brousím kolem kompu a tvářím se hrozně intelektuálně, to abych přivolala nějakou brilantní myšlenku a onen snový článek stvořila.
Jenže ta potvora ne a ne zabrat a tak tu sedím a mačkám písmenka, díky nimž vznikají tyhle kraviny. Inu okurková sezóna, všichni se dovolenkují a mají prázdniny - když tak koukám na etymologii těch slov, hned mě napadá: když je dovolená, je vše dovoleno, a o prázdninách to zas mají lidi prázdno - ať už v hlavách nebo kdekoli jinde.
Mě se v posledních dnech zdá, že ono prázdninové prázdno, které vyplňuje jen sklizeň okurek a zprávy o tom, že je vedro (no né, vedro v létě!) nebo že jsou strašné bouřky (no né, bouřky v létě!), prostě že to ultimátní a dovolené prázdno postihlo krom mého mozku i všechny ostatní orgány. Duši nevyjímaje.

Dark Art

26. července 2010 v 20:19 | Lúmenn, DarknessSoul |  gothic obrázky...
Nestává se mi to moc často (čímž chci tak nenápadně naznačit - jen se nebojte, buďte vlezlí, drzí a dělejte to taky!), že by se mi některý z vás, čtenářů, ozval s prosbou "Lum, něco jsem vytvořil/a a chci, aby to vidělo hodně lidí, můžeš to dát na blog?"
Ale když už se to stane - říkám, jen do toho a ukažte co ve vás je. Zrovna v DarknessSoulovi toho myslím dříme hodně, ať už mluvíme o uměleckém talentu či o temných fantazicíh. A tak věřím, že se všem příznivcům trošku morbidnější či industriální estetiky bude jeho prezentace fotek líbit.
Jedná se o jakousi rekapitulaci jeho díla za poslední roky a pokud vás prezentace zaujme, navštivte i jeho stránky.
Ale teď už dost řečí a vstupme do hlubin jedné "temné duše"...

Čtrnáctidenní novinky (19.7 - 1.8.2010)

26. července 2010 v 18:54 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Novinky pro těchto čtrnáct dní (19.7.- 1.8.2010)
Co poslouchám: po MoRu si ujíždím na kdečem mětalovém, ale
taky irská hudba a jiné hopsavé fantasy melodie:)
Co sleduju: oblohu...a u večeře si pouštím sstarý seriál BBC
Letopisy Narnie - doporučuju:)
Co čtu: přečten dokonalý dáreček, který přesně sedl - Jedenáct minut
od Paula Coelha, teď čtu (Bude) vaše dítě vrah? od Cyrila Valšíka
Na co se těším: na užívání prázdnin a tak nějak na všecko:)
Na co se netěším: nic hrozného už snad v dohledu není:)
Co mě nejvíc štve: raději bez komentáře...
Co mě nejvíc těší: skvělé Mástry, které jsem si moc užila, podpis od Joeyho
na prsách i plakátě, moji úžasní přátelé a večery s nimi trávené
Citát pro tento týden: Láska není v druhém člověku, je přímo v nás: probouzíme ji.
Ale abychom to dokázali, potřebujeme toho druhého. Svět má smysl,
pouze když máme s kým sdílet své pocity... (P.Coelho; Jedenáct minut)
Návštěvnost blogu za předminulý a minulý týden: 1030 a 1179 lidí (chjo, ty
prázdniny mi ale kazí průměr:D) A na Poslu vás bylo 506 a 679 (wow, co O_o?)
Co vás tento týden na blogu určitě čeká: Další díl Blázince tu bude určitě a nějaké
nápady na článešky mám taky, však uvidíme:)
Píseň pro tento týden: Harlej - Zrzi, zrzi
(jooo, písnička o mně:D Od mástrů ji žeru!:))



Půlnoční haiku

25. července 2010 v 10:14 | Lúmenn |  poezie...
Jak v nedávném článku zmiňuji, ve středu začala odbíjet radnice půlnoc a ten zvuk mi v hlavě stvořil krátkou básničku. Lehce jsem ji osekala a vzniklo z ní dokonce i haiku - sedmnáctislabičné půlnoční zamyšlení depresáře tak trochu v krchovského stylu. Budiž mi přičteno k dobru, že jsem secítila o trochu lépe, než (mini)báseň vyznívá:)

Blázinec: Kapitola II. (1/2)

24. července 2010 v 15:41 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
blázinec
Krátká rekapitulace z minula: Magda se po jednom z nejhorších zážitků se stvůrami pokusí o sebevraždu. Je převezena na JIPku, kde se pomalu probírá a nakonec je v dost zuboženém stavu převezena na psychiatrii - místo, jehož se odjakživa děsí.
Všechny předcházející části si můžete přečíst, kliknete-li na název tohoto příběhu na pokračování (Pracovní název: Blázinec) hned pod názvem této kapitoly.

Chlapec a Dívka

23. července 2010 v 14:51 | Lúmenn |  povídky...
Vím, že netrpělivě čekáte na další díl Blázince (a zítra se ho taky dočkáte;)), ale dnešní den a včerejší noc ke mně přihrály povídku, která se psala skoro sama, jako když si hvízdáte nápěv, který někde zaslechnete.
Neptejte se mě, proč zase tolik píšu...každopádně už je to tak. A tak příběh Chlapce a Dívky nezůstal jen jakousi ozvěnou na okraji pozornosti, ale stal se opravdovou rozehranou melodií. Nakolik v ní hrají moje vlastní životní noty ponechám "ve hvězdách" :)

Už ne...

22. července 2010 v 10:10 | Lúmenn |  poezie...
Včera večer mě při zvuku odbíjení našich radničních hodin napadla taková půlnoční miniaturka a jak jsem tak na ni hledala papír, objevila jsem v bloku pár měsíců starou báseň, na kterou jsem úplně zapomněla. Patrně vznikla taktéž ve chvíli těsně před usnutím a pak už se její zvuk do bdění nedostal.
A tak ji přináším dnes, když už mě její slova včera večer udeřila do očí a snad vás její mrazivá atmosféra aspoň trochu zchladí v dnešním horkém dni. Nesněží v ní...jenom bolí a já z hloubi duše doufám, že to už mám za sebou...
PS: Půlnoční miniaturky slibované v úvodu se dočkáte do konce týdne, stejně jako dalšího dílu Blázince, na který se už někteří z vás ptají:)

Letem světem MoRem...

21. července 2010 v 17:25 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Ano, jsem naživu a ano, je to už dva dny, co jsem přijela z mástrů, ovšem můj barbaří miláček zítra odlétá do teplých krajin (rozuměj: odjíždí stopem na jih Francie) a tak jsem se nejprve věnovala našemu loučení a až nyní mám čas sednou k netu a něco napsat o tom, jak na tom metalovém fesťáku bylo. A bylo tam "fucking" (jak by řekl Erik Adams) dobře!

Poloviční haiku o mastrech na rozloučenou

14. července 2010 v 12:41 | Lúmenn |  poezie...
Za pár okamžiků vyrážím na vlak a už po čtvrté vyjedu na můj oblíbený fesťák - moje milované kapely, spousta přátel, jídla, chlastu a zábavy...co víc si přát? A jak tak pobíhám po bytě a dobaluju věci, napadlo mě poloviční (tj. osmislabičné:)) haiku o mastrech a tvrdé hudbě.
Neberte to vážně jako poezii, je to jen blbůstka pro zasmání, pro dobrou metalovou náladu a taky na rozloučenou, protože se tu až do pondělka neobjevím. Mějte se metalově:)

Právě jsem viděla UFO!

12. července 2010 v 22:59 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Sedím tak u kompu, odepisuju na maily, věnuju se restům za dobu, co jsem byla pryč a přepadne mě chuť na cigáro. Tak skočím pro Finna, sedíme na balkóně, kouříme a kecáme o tom, že v srpnu má být na obloze Mars nejjasnější za posledních x tisíc let a že to bude luxusní podívaná.
A najednou mrknu na oblohu nad panelák, co stojí u našeho baráku. "Co to je?" vyhrknu a pak jen asi půl minuty koukáme jako blázni.
Na panelákem se pomaličku vynoří rudá zářivá věc - asi jako hvězda, jen asi desetkrát větší, zářivější a červená. A ta věc letí, ale ne jako letadlo, rachejtle nebo meteor - letí pomaličku a jakoby se u toho houpala. Letí nahoru a pak doprava, doleva, dolů, nahoru a zas doprava, tančí si po obloze jako by se nám předváděla a postupně přeletí kus od paneláku. V tu chvilku začnu uvažovat, že skočím pro mobil a natočím to, ale bojím se, že mi to zmizí a tak jen stojíme s Finnem s otevřenou pusou a koukáme.
Ta červená zářicí věc se chvíli poté, co jsem začla mluvit o natáčení zastavila a chvíli zářila na místě a pak jakoby se začala vzdalovat nebo vyhasínat, každopádně během krátké chvíle se zmenšila až zmizela úplně.
Celé to trvalo asi 25 nebo 30 vteřin, nevíme, co to bylo, jak to bylo velké ani jestli to byla vážně nějaká emzácká loď, co však víme jistě, nebylo to ani letadlo, ani žádná hořící věc, nebyla to rachejtle, padající meteor nebo cokoli, co už jsme na obloze viděli. Takže to byl (aspoň námi) neidentifikovatelný létající předmět - UFO. A jsme z něj dobře mimo...

PS: Tohle "pozorování" se odehrálo v Prostějově kousek od rybníka cca ve 22:40 hodin večer dnešního dne (tj. 12.7.2010) - máte-li někdo podobný zážitek z blízkého či vzdáleného okolí nebo vás napadají nějaká možná vysvětlení, co to bylo, dejte vědět, díky:)

Prázdninový režim

11. července 2010 v 19:56 | Lúmenn |  o blogu...
Léto mě letos zastihlo v úplně jiném stavu než loni - zatímco loni jsem stále práce neschopná a ještě ne student prožívala prázdniny spíš pasivně a krom jediného LARPu a tradičních mástrů nikde nebyla, letos lítám všude možně a nevypadá, že by se to mohlo změnit.
Dnes jsem přijela z pětidenního LARPu Gothic Medailon, což byla úžasná akce, kterou jsem si parádně užila s bandou supr lidišek (samozřejmě i s Finníkem, Mamutexem, Liz a Horseťákem;)). Larpilo se suprově, snad až si trochu odpočinu (inu spaní na zemi mým zádům dává stále dost zabrat;)) tak napíšu něco jako recenzi, ať má Draugí (hlavní org;)) radost:)
Sice mě zmáhá vedro, ale mám skvělou náladu a jsem hlavně plná naděje, že všecko bude lepší a že nakonec zvládnu přibrat a jezdit po akcích a užívat si život. Tahle akce mi potvrdila, že to i s mou pos**nou páteří jde a že to chci:)
No ale zpět k tomu, co hlásá název článku - ano vážení, nedá se nic dělat, ale mezi tím vším letním dováděním fakt nezbývá moc času na blog, dnes jsem po šesti dnech poprvé u netu a zítra ani pozítří na počítač díky různým povinnostem čas mít nijak zvlášť nebudu. No a ve středu ráno si balím a odpoledne následně odjíždím na mastry, takže ať dělám co dělám, ke kompu se dřív než v pondělí nedostanu a pak mě zase čeká kopec plánů a akcí a...

proto nabíhá na blogu takzvaný prázdninový režim, tento hustodémonsky krutopřísný název jsem vymyslela úplně sama a úplně vystihuje to, co se tu bude dít. A to bude - NIC. Tedy zas tak tragické to nebude, až zas přiletím odněkud s báglem a kecnu na židličku před noťasem, přidám nějaké článečky, postřehy, zážitky, fotky či moudra, ale musím předem upozornit na fakt, že to moc často nebude, tak maximálně dvě blbůstky týdně. Holt léto volá a já si ho chci užít, dokud mi na to stačí fyzička a dokud jsem plná elánu a chuti.
Tak užívejte taky, neseďte u komplu a ačkoli se tu občas i během prázdnin sejdem, ať neslibuju nesplnitelné tak vám z rozběhu za zážitky mávám a řvu z plných plic - nashledanou v září:)
LUm jazyk

Blázinec: Kapitola I. (2/2)

11. července 2010 v 19:25 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
blázinec
Jak jsem řekla, dosti bylo úvodníků a tak jen napíšu, že první část tohoto příběhu si můžete přečíst tady.

Mlha přede mnou, mlha za mnou. Znělo jí v hlavě když se jí do tmy spánku vetřelo monotónní pískání přístrojů a ona pomalu otevřela oči. Zpočátku byla kolem opravdu jen mlha, z níž vystupovaly nejasné obrysy kovového rámu postele. Mlha a roztančená barevná kola. Chtěla si promnout oči, ale když se pokusila zvednout ruku k obličeji, seznala, že je přivázaná k posteli.
Mlha se pomalu rozplývala. Jen ta protivná barevná kola stále vířila po místnosti, jako hejno šílených bludiček. Rozhlédla se, což bylo okamžitě provázeno houpavým pohybem v žaludku. Celá místnost se zatočila a mlha se na okamžik vrátila.

Čtrnáctidenní novinky (5. - 18.7.2010)

11. července 2010 v 19:22 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Ano, je to trošinku divné, ale vzhledem k absolutní absenci času, který bych mohla věnovat sezení u komplu mi nezbývá nic jiného, než najet na "prázdninový režim", což obnáší i přeměnu týdenních novinek na čtrnáctidenní;)

Novinky pro těchto čtrnáct dní (5. - 18.7.2010)
Co poslouchám: dřevárnické odrhovačky u ohně a začínám
se připravovat na MoR a ujíždím si na Lordi a Manowarech:)
Co sleduju: maximálně tak hvězdné nebe... i když po příjezdu
domů jsme s Mamutexem po letech zalehli ke Star Treku:)
Co čtu: jen tak z nudy jsem přelouskala úžasné Nikdykde od
Neila Gaimana, jinak na čtení není moc čas
Na co se těším: na MoR a kalení z kamarády a Lizzie, na užívání
léta, na Joeyho předlouhá sóla na basovku a tak:)
Na co se netěším: nic hrozného už snad v dohledu není:)
Co mě nejvíc štve: bolavé tělo a únava po LARPu, nedostatek času na blog
Co mě nejvíc těší: úžasný LARP se skvělými lidmi, bezva kalby, nové
tváře, moje barbaří zlatíško, se kterým jsme si to parádně užili, noční
telefonáty Řimbabovi a prostě tak celý život:)
Citát pro tento týden: ...a až se dostaneš na samé dno, odraž se a pluj
zpátky na hladinu (neznámý autor)
Návštěvnost blogu za minulý týden: 1145 a 1126 lidí (chjo, prázdninový
režim, což?:)) A na Poslu vás bylo 518 a 554.
Co vás tento týden na blogu určitě čeká: Asi nic moc...najíždíme na
prázdninový režim, přátelé:/
Píseň pro tento týden: Manowar - Kings of Metal
(no joo, těším se jak děcko na Vánoce:D)



CD - z hudebního nosiče symbolem?

6. července 2010 v 16:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nedávno jsme se s Mamutem bavili o kapele a o tom, že budou patrně koncem prázdnin nahrávat Cdčko a nějak jsme dospěli k debatě o tom, jak to pak s cedkem bude dál. Jestli ještě v dnešní době má cenu prodávat opravdu fyzický výrobek - tedy plastovou desku s vypálenými stopami a nebo jestli se na to vykašlat a hodit písničky ke stažení na net rovnou.
Nebudu teď polemizovat, jestli má nebo nemá cenu dávat na koupené CD nějaké bonus tracky, co na netu oficiálně nejsou, ale není problém pro každého, kdo má CD, je na net během pát minut hodit. Spíš mě zaujala otázka, proč si vlastně lidi dnes ještě kupují Cdčka.

Blázinec: Kapitola I. (1/2)

4. července 2010 v 19:00 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
blázinec
Musím se přiznat, že mě nebaví pořád psát úvodníky k povídkám a básním. Takže - nechť toto dílo mluví samo za sebe:) Vítejte v Blázinci, vážení...

Hlomoz aut. Mihotavé světlo pouliční lampy. Studený bledý srpek měsíce nakukuje do pokoje. Okenní tabulky se slabě zatřesou kdykoli kolem projede náklaďák. Chladný březnový vzduch proniká mezerami mezi oknem a zdivem staršího činžovního domu. Z kilometry vzdáleného nádraží sem v nočním tichu zaznívá hlášení. Pravidelný odjezd ve dvacet tři hodin padesát minut. Kolem domu projelo další auto, jehož světla zahrála na stropě krátké představení stínohry a pak se pokoj zase propadl do tmy.

Pracovní název: Blázinec - Úvod

4. července 2010 v 16:02 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
Před nějakou dobou jsem začala psát jeden příběh, který se mi zničehonic vynořil v hlavě (no, nebylo to zničehonic, ale po přečtení jednoho ne moc dobrého románu od jedné hodně mladé české spisovatelky, ale co, stál jen dvacku a inspirace je, narozdíl od dobrých knih, k nezaplacení).
A teď mě ten příběh zase chytil do pracek a tváří se, že bych mohla být tak laskavá a neukládat ho na hromadu nedopsaných románů, hned vedle pubertální Paní prstenů a postupubertálního Kocoura a Lomiel (obé v případě zájmu naleznete v rubrice Moje tvorba). A nemám prý toho chudinku ani nechávat ležet v místech ještě vzdálenějších a hlubších, kde leží další dva romány, které nikdy nespatřily světlo světa a vzhledem k totální ztrátě nitě už je asi ani nikdy nespatří. Dokonce ani tady na blogu ne (jsou fakt mizerné, psala jsem je už strašlivě dávno a hlavně nemám napsáno víc, než pár stran).