b

Listopad 2010

Anti-pope aneb nejvíc zloghotycká píseň všech dob

30. listopadu 2010 v 9:55 | Lúmenn |  něco o gothic stylu...
Tohle mi dnes pustil bratr. A věřte tomu, že něco tak zlého a brutálního jste ještě neviděli. Pokud nevíte, co je to gothická hudba, rozhodně si nečtěte tento článek, kde se píše o takových koninách jako je gotic rock nebo darkwave.
Protože ta pravá GOTYK hudba je to, co najdete pod perexem. Je v ní krev, je v ní sex, je v ní Satan a to tak brutálně, že špičky jeho rohů trčí z obrazovky. Poslouchejte to a řežte se jako trů ívl ghots, protože tohle je fakt hustý!

Já v otázkách a odpovědích - vol.2

29. listopadu 2010 v 16:29 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Lum
Tak koukám na nové komentáře a vidím nový příspěvek pod prastarým článkem, kde jsem popadla e-mailový dotazník a vyplnila jej, aby se o mě čtenáři mých stránek něco dozvěděli. A dříve, než se k novému komentáři dohrabu, ulpím očima na odpovědích... no teda, to je něco.
Od chvíle, co jsem odpovídala na dotazníkové otázky uběhly teprve tři roky a já se v půlce odpovědí vůbec nepoznávám. A tak jsem se rozhodla pro sebe i pro vás tento dotazník obnovit a uvést věci na pravou míru. Občas si totiž uvědomuju, že ne každý se dívá na datum zveřejnění článku a tak díky starším kouskům můžu působit v lepším případě směšně, v horším blbě. A nebo rovnou obojí.
Původní verzi dotazníku najdete zde a pochází z 8.července 2007. Dnes jsem snad o něco starší a doufám, že i aspoň o trošilinku moudřejší. Ale koneckonců, to posuďte vy:)
Btw.: jen tak pro zajímavost, odpovědi, které jsou stejné jako před třemi a půl lety, jsou kurzívou.


Odpovědi pro Zuzku a DG (deprese a psychologie)

26. listopadu 2010 v 16:45 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Lumennka u okna
Dotazy ve "vy se ptáte, já odpovídám" už překročily stovku a je na čase přinést další odpovědi. Jestli k Vánocům opravdu dostanu web kameru na telefonování přes skype s mojí drahou maminkou, třeba mi šibne a stvořím i videoodpovědi jako jedna nechvalně proslulá růžovka. Ale co, být na titulní straně reflexu (byť v negativním slova smyslu) bych klidně brala:) I když o mě by tam mohli psát jen a jen v dobrém, muhehe (ironie, pro ty méně chápavé:)).
Ale webkou zatím neoplývám, takže mé odpovědi v klasiké, písemné podobě. Ale jen počkejte co doladím výslovnost a přečtu si knihy o rétorice...:P :)

Islám je přeci mírumilovné náboženství! To sotva...

25. listopadu 2010 v 16:20 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
http://thecanadiansentinel.blogspot.com/2009/12/hypocritical-muslims-cant-blame-swiss.html
Zase jsem po měsících blaženého klidu otevřela zpravodajskou rubriku a ke své smůle jsem zabrousila do záložky "zahraniční". Sevřel se mi krk a najednou jsem v něm měla knedlík jako hrom.
Zrovna včera přišla ségra naštvaná z multikulturní přednášky na téme islám, kde jakékoli názory typu "islám je krutý, nespravedlivý a zlý", byly ihned zadupány kopcem argumentů. Buďme tolerantní! Mějme rádi všechny lidi bez rozdílu jejich náboženského vyznání! Nasrat...
Mám ráda lidi, kteří jsou tolerantní. To muslimové nejsou. Mám ráda lidi, kteří uznávají svobodu a demokracii. To muslimové nejsou. Dokážu mít ráda člověka s jiným názorem, jiným přesvědčením i jiným pohledem na svět, ale ten člověk mi svůj pohled nesmí předhazovat a nesmí svými názory ubližovat ostatním či jim je dokonce násilím vnucovat. A právě o něčem takovém jsem se před okamžikem dočetla...

Když člověk zabije strom

24. listopadu 2010 v 16:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
dub3
Nevím, čím to, ale poslední dobou se rozmohlo vraždění stromů více, než jsem byla zvyklá. Jistě, vždycky lidé pro nic za nic káceli stromy a zanechávali po nich mrtvé, hnijící pahýly, trčící ze země jako zbytky kostí. Ale proč lidská lebka vyvolává strach a smutek, zatímco po pařezech vesele skotačí malé děti? Proč je vražda bytosti, oplývající nezměrnou energií a stářím menším zločinem, než zabití křehké, pomíjivé bytosti jménem člověk?
Já vím, člověk myslí, cítí, mluví, křičí bolestí. Ale to, že nerozumíme řeči stromů a neslyšíme řev řezaného kmene ještě neznamená, že se tak neděje. Podle toho, v co věřím a co vídám na vlastní oči, má strom jinou duši než člověk. Utrhnete-li větev, rozdělíte duši stromu na dvě části - malý kousek žije ve větvi dokud neuschne a zbytek žije ve stromu. Pokud uřežete strom a na místě zanecháte pařez, část duše pomalu zetleje ve dřevě, ale mnohem větší část zůstane v pařezu a kořenech, kde stále nasává živiny z půdy a v šíleném zmatení přežívá další roky, než odumře i pařez a duše mrtvého stromu se konečně spojí a odejde na Druhý břeh.
Nemusíte tomu věřit. Nemusíte to tak cítit. Ale pokud ve vás je alespoň malý kousek milovníka stromů, projděte si spolu se mnou mrtvou zahradou zavražděných bratrů a vzpomeňte si na ně...

Pohlazení po duši (s lesními zákoutími) - 23.11.2010

23. listopadu 2010 v 19:00 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
les
Za tento článek mě autorský klub ukamenuje. Ale tak ať! Vždycky jsem pohlazení po duši stavěla nad všechny autorské zákony světa a bude tomu tak i nadále. Který autor by se koneckonců nedmul pýchou, že jeho dílo dělá lidi šťastnými?
Všechny obrázky, které najdete pod perexem, jsem získala na blogu Alue, která je patrně posbírala všude možně po internetu. Jsou to obrázky lesních zákoutí, krásných místeček, kam byste si chtěli sednout a už nevstat - jen se kochat krásou přírody a nasávat ji do sebe plnými doušky. A protože se blíží zima a na sezení venku si budeme muset (aspoň my teplomilnější) počkat do jara, tohle nás všechny krásně zahřeje, i pohladí:)

Čtrnáctidenní novinky (15. - 28.11.2010)

22. listopadu 2010 v 17:41 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Poslouchám: po dlouhé době mě popadla chuť na filmovou hudbu a zase jsem si pustila soundtrack z Pána prstenů a podobných nostalgických lásek ze světa fantasy


LOTR - The return of the king soundtrack - Gollum's song

Shlédnuto: nejhorší a nejšílenější film všech dob - mrkněte a po**rete se...jmenuje se to Sissi a Yetti, ale my to překřtili na "Si sjetý", protože je to TAK šílený...
A jinak jsem byla v kině na Harry Potterovi, o němž se tu nebudu rozepisovat, jelikož recenzi najdete tadyhle:)
Přečteno: dočten desátý díl příběhů o Johnu Taylorovi - Hodný, Zlý a Nevyzpytatelný od Simona R. Greena
Čtu: Ztracený symbol od Dana Browna
Zaujalo mě: lidi jsou fakt blázni - naprosto mě dostalo, čím se baví ve volném čase Leoš Mareš. Včera jsem seděla na pivku s Mamutexem a zrovna to šlo v televizi. Z hospody jsme vypadli dřív, než jsme se dozvěděli, jak to vlastně dopadlo, ale oblíkat se do syrovýho masa proto, že nepolíbil ošklivou popovou hvězdičku? Chjo...čtěte třeba tady.
Kam se chystám: možná budu s Mamuťákem dělat čajku na Fénix Conu, ale to je zatím v jednání, o žádných koncertech, o které bych stála teď taky nevím, takže se chystám tak akorát do knihovny:)

Harry Potter a relikvie smrti

22. listopadu 2010 v 15:09 | Lúmenn |  filmová díla...
hp
Konečně přišel listopad, na který jsme se doma všichni těšili pomalu jako na Vánoce. Maminka, ségra, Finn i já - všichni zarytí fanoušci Potterovské ságy, jsme napjatě čekali, jak se povede převod poslední a bezesporu nejnapínavější části série do filmové podoby.
Už v pondělí jsme měli koupené lístky a v pátek v 8 hodin, jediný den po premiéře, jsme se nervózně usazovali v kině a v duchu se ptali "jaké to bude?" Aby jsme se tak moc netěšili, zpražil promítač napjatou atmosféru v našem přeplněném maloměststkém kině hned na začátku - pustil totiž film od půlky a než nahodil správný kotouč, v sále to nervózně šumělo a všude se ozývaly výkřiky "Voldemort!" "Už jdou Smrtijedi" a podobně.
Nakonec se ale žádný útok proti zvědavým mudlům nekonal, světla zhasla a první část závěrečného dílu Harryho Pottera, nesoucí přídomek Relikvie smrti, začala...

Zimní píseň aneb buďme minimalisti

20. listopadu 2010 v 22:17 | Lúmenn |  poezie...
http://www.avatarist.com/avatars/Various/Holidays/Christmas/Snowflake.html
Kdysi kdesi jsem v úvodu k jedné básni napsala, že správný básník má alespoň jedno dílo, které má v názvu "píseň". A pak jsem zveřejnila tu svou, už dávno nevím, která to byla, a tvrdila jsem o ní, že je to má jediná "píseň". Musím se přiznat ke lži - ona to není tak docela pravda. Ve svých básnických začátcích bych našla "písní" hned několik, stejně jako "zpěvů" nebo dokonce (bohové chraňte mě) "písniček".
Naštěstí už jsem z této nazvací krize vyrostla. Přesto mě v jednom už poměrně velkém souboru straší pár děl s tímto názvem a já si je čas od času pročítám a směju se. Ano, taky jsem psala stylem "Petr - svetr - kilometr" nebo hůř "ty jsi moje láska, pevná jako páska". A někdy z těhle dob pochází i naprosto miniaturní miniatura, na niž jsem si vzpomněla hned, jak jsem viděla téma tohoto týdne.
Nesnáším sníh. Nevyvolává ve mě žádné emoce, není-li to vztek, frustrace nebo stav absolutní bezmoci, kdy moje milovaná zelená tráva zmizí pod nánosem toho bílého svinstva. A proto tohle debilní téma týdne odbudu prastarou básničkou z února 2003. Tak!

Moc proti lásce

19. listopadu 2010 v 16:14 | Lúmenn |  povídky...
zdroj neznámý
Při přehrabování se ve svém virtuálním šuplíku jsem našla jednu povídku, na kterou jsem málem zapomněla. Napsala jsem ji už hodně dávno - tuším, že někdy v roce 2004 nebo 2005. Tehdy jsem podobné bláboly o lásce až za hrob psala poměrně často, ale jen málokterý jsem dokončila. Tenhle příběh se měl později stát součástí delšího románu, který (jako většina mých dlouhých příběhů) zůstal nedokončen.
A tak si jej, jestli budete chtít, můžete vychutnat samostatně a zase se pohroužit do Lúmennčina nevybroušeného stylu z dob sladké patnáctileté puberty:) Vždycky, když už si myslím, že jsem na blogový talíř rozložila všechny zákusky z mé minulosti, nějaký se objeví. Trochu žluklý s opadlou šlehačkou, ale i přesto snad hosty neurazí. A pokud ano, berte to s rezervou a doufejte, že mě popadne inspirace a já vás pohostím něčím čerstvějším.

Bleskový průlet novinkami u Lúmennky

19. listopadu 2010 v 15:43 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
http://avatars.qkype.com/free-avatars/autumn-leaves-light-avatar-100x100-3023/
Hu ha ! Nebojte, neumřela jsem, neztratila jsem se ve svém labyrintu (zatím) nesplněných snů, jenom lítám od všeho k ničemu a melu páté přes deváté abych ten život nějak zplichtila dohromady. Nebo spíš do hromádky - malé, úhledné a kompaktní, která bude nejen hezká na pohled, ale bude taky výtečně chutnat a hlavně se v ní vyznám.
Jde to. Ale dře to:)
A tak než se tu objeví pár článků a věcišek, které mám (snad) naplánované na víkend (pokud se zas nestane něco neočekávaného), seznámím vás v pár větách s tím, co je u mě nového. Možná se budete divit, ale na to, jak je toho hodně, je toho docela málo. Ehm...dobrá, přiznávám, tohle jsou jenom kecy, které musí být dost dlouhé na to, aby ten krásný avatar s lístečky nebyl obklopen textem jenom z půlky, ale byl pěkně ohraničený. Což už je, tak pojďme k věci:)

...tak a ven s tím

16. listopadu 2010 v 18:58 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Lum u okna
Nazrál čas se tady na blogu svěřit s určitou životní změnou, která se v poslední době udála v mém životě. Nebylo to lehké rozhodnutí a ani teď ještě vůbec nevím, zda bude správné a k něčemu.Nezbývá než v to doufat:)
Poslední dva měsíce byly u mě ve znamení depresí, způsobeným ne podzimem, ale nespokojeností s mou životní cestou. Všechno mě přestalo naplňovat, což se projevilo i na blogu, kam jsem přispívala jen z donucení a kvalita článků šla docela dolů - samej výkec, jak je mi blbě a nic z toho.
Kromě blogu mě ale přestávalo bavit tak nějak všechno, život se stal setrvačností - žiju jen proto, že žiju a že sebevraždu považuji za nesmyslné řešení trablů. Škola se stala každodenním peklem, do kterého jsem chodila s čím dál větší nechutí a čím dál méně často. Rutina každého všedního dne mě ubíjela, ale stejně tak jsem neviděla smysl v tom jít s kamarády na kalbu. A pak mi došlo, co se stalo. Můj život ztratil cíl.

O Čajráži, undergroundu a neprošlapaných cestách

14. listopadu 2010 v 19:37 | Lúmenn, Mamut |  názory, úvahy a zamyšlení...
letak
Úvodu netřeba. Snad jen, že tento článek je z pera mého přítele Mamuta a pojednává o Čajráži, jejíž založení jsem avizovala zde. Tento text hovoří o jejím založení, ale bohužel také o jejím konci...

Tento článek má za úkol informovat "štamgasty" jedné brněnské undergroundové čajovny o osudu jejich oblíbeného "podniku", který je nyní zavřený. Taky ale vypráví příběh o tom, jak vzniklo hodně zvláštní místo v ruchu města, místo, kam mohl kdokoliv zajít na šálek čaje a kus pohody. Místo, jehož účelem nebyl jenom zisk a peníze…

Otevřený dopis KSČM

14. listopadu 2010 v 15:00 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Máte rádi politiky? Máte rádi šílené zákony, které vymýšlí, aby se zdálo, že za naše daně něco dělají? Máte rádi přenosy z poslanecké sněmovny, kde si pos(r)lanci cpou svá tlustá břicha a zalévají to chlastem, přičemž většina lavic zeje prázdnotou? Máte rádi komunisty, kteří jsou i po dvaceti letech od pádu jejich režimu stále u moci?
Pokud jste alespoň na jednu výše zmíněnou otázku odpověděli "ne", pak je níže zmíněné video právě pro vás. Možná znáte pořad Na stojáka a Tomáše Matonohu jste už v tomto skeči viděli. Pokud ne, klikněte na celý článek...

Blázinec: Kapitola VI. (1/?)

13. listopadu 2010 v 12:00 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
Ajaj, to jsem přehnala, čekat skoro měsíc se asi nikomu z vás moc nechtělo. Omluvuji se, vážení a snad to teď bude lepší. I když... mám před vámi náskok jen půl kapitoly, tak mám vskutku co dohánět...
Co už jste četli: Nebudu již shrnovat kompletní děj, kdo se k Blázinci dostal teprve teď si je jistě raději přečte přímo jednotlivé části, než rychlé shrnutí (učinit tak může zde).
Připomenu tedy jen poslední nejdůležitější momenty. Tím je bezesporu Magdina návštěva u doktora Bláhy, která skončí zvláštní vidinou, kdy Magda mladému lékaři za pomoci modravého světla otevírá oči. Vyděšená a zároveň fascinovaná svými schopnostmi pak touží vyzkoušet, co v ní ještě dřímá. Že to není úplně dobrý nápad zjistí v zápětí - vyhozené pojistky a kouřící zásuvky mluví jasně...
Co se v Magdě ještě skrývá? A kdo je tajemný hubený kluk, který se potuluje po oddělení jen před Magdinýma očima? Proč ho nevidí také magickými schopnostmi nadaná Kája? A nebo ho zavnímala v okamžiku, kdy se ocitla sama na toaletách, vyděšená chladem a tichými kroky za dveřmi kabinky, za nimiž nikdo nestál?

Friendship confirmed!

12. listopadu 2010 v 23:02 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Původně jsem chtěla napsat vysoce intelektuální článek, ve kterém se to bude hemžit citáty od slavných osobností na téma "přátelství". Znáte to - přátelé jsou blablabla; co je žíznivému voda, to jsou sociálně vyloučenému přátelé...
Zní to hezky, můžete až do nebes vychválit své přátele a kamarády, co vcházejí do dveří, když z nich zbytek světa odchází a umějí vám zazpívat píseň vašeho života, když i vy sami zapomenete slova. Můžete psát krásné věty, patetické a dechberoucí ódy na přátelství a nebo se filozoficky zpytovat, zda je přátelství víc než láska.
A nebo taky můžete hodit tohle klišé za hlavu a trochu si zanadávat - na blbou dobu a ještě blbější lidi, jež v ní žijí.

Amo tajredo

12. listopadu 2010 v 19:54 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Se to sype. Co se sype? Všecko se sype...
Tento týden byl vskutku náročný, náročnější než kterýkoli předešlý tohoto roku. Podle tarotu mám rok ve znamení Velekněze, což znamená zkoušky a neustálé učení. Ani bych nevěřila nakolik to bude pravda. Zkoušek jsem absolvovala nepočítaně a mám dojem, že tento týden jsem skládala jestli ne opravdovou maturitu, tak tu zkušební určitě.
Ráda bych se tu vypsala ze všeho, co se motá, zamotává, děje a sype, ale ještě není úplně vše dořešené. To, co je, ale taky bohatě stačí na vyražení dechu a knock out aspoň na osm vteřin. Při slově devět už se člověk zvládá hrabat na nohy, ale jestli kruci přijde ještě jeden úder, nevím, jestli se půjde ještě zvednout.

Čtrnáctidenní novinky (1. - 14.11.2010)

10. listopadu 2010 v 7:14 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Poslouchám: momentálně všehochuť v čele s Abney Park a Eluveitie, mixuju to s Manowar o kterých se mi zdál luxusní sen:)


Abney Park - Sleeping Isabella

Shlédnuto: pořád další a další díly Big Bang Theory, z filmů mě zatím nic nového nezaujalo
Přečteno: dočtena kniha od Jeffreyho Deavera - Modrá sféra
Čtu: momentálně nic, musím zajít do knihovny
Zaujalo mě: vánoční reklamy s Chuckem Norrisem, nevím na co vlastně jsou, ale "Bruslí" "No, no Bruce Lee, I'm Chuck Norris!" mě fakt dostalo (vzhledem k tomu, že nemám televizi tak doporučuju youtube, třeba tady)
Kam se chystám: dneska zase koncert BP (jo, nejenže jsem největší fanynka, ale bylo mi nakázáno, že tam prostě MUSÍM jít, jinak můj barbar nezvládne hrát) a zatím žádné plány na příští dva týdny nemám

Podzim v Lužánkách

7. listopadu 2010 v 11:28 | Lúmenn |  fotky...
lužanky4
V pátek bylo nádherně - svítilo slunko a i bez zimního kabátu bylo člověku krásně teplo. Jak se tak koukám na dnešní barvu oblohy, patrně to byl poslední takový den v tomto roce. A možná právě proto mě to tak táhlo ven - sotva jsem vstala (ehm, bylo asi poledne...:)), vyrazila jsem do Lužáneckého parku, rozvalila se pod svůj oblíbený strom a koukala se kolem. Všude barvy, na žlutém listí se odrážely paprsky hřejivého, ještě ne zimního slunce a tráva se zelenala, jako by za pár týdnů neměly přijít mrazy. V tu chvíli jsem si přála, aby vydržel podzim na věky nebo aspoň příštích pár měsíců, kdy ho vystřídá jaro.
Zima mě děsí, bílá barva ve mě nejsilněji ze všech probouzí smutek a deprese a v kombinaci s černými fleky vran a hnědou barvou špinavého sněhu a promrzlé hlíny je to kombinace doslova vražedná. Sebevražedná. Tak jsem aspoň na procházce do parku vytasila můj "suprkvalitní" mobilní foťák a zachovala si navždycky vzpomínku na krásný podzim. Až zas v lednu ztratím víru, že někdy ještě může být teplo a pokvetou kytky, mrknu se do tohohle článku a zas se trošku zahřeju:)

Bylo, nebylo a je aneb co zjevili barbarští bohové

5. listopadu 2010 v 16:31 | Lúmenn, Mamut |  Barbar Punk...
bp
Po dlouhé době zase článek, jehož autorem nejsem já. Ale nevygooglila jsem ho ani mě nezaujal bůhvíkde. Byl mi vtisknut do ruky (ač elektronickou cestou), abych šířila jeho poselství. A já to mileráda udělám.
Jeho autorem je Mamut, který je jak asi všichni víte nejen můj přítel, ale také kytarista folk-punkové kapely Barbar Punk, jejíž tvorbu zde naprosto nepokrytě a s nehraným nadšením už nějaký pátek propaguji.
V následujícím článku nás Mamut zavede nejen do historie punku jako hnutí, ale i hluboko do myslí, duší a snů barbařích válečníků na muzikantském bitevním poli...