b

Prosinec 2010

Silvestrovské pohlazení po duši (s kočičkami)

31. prosince 2010 v 21:35 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
www.simonscat.com
Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. A já si můžu být jistá, že celý rok prožiju s kočkama. Yoshikiho i malého nalezence Muzgaše jsme sice věnovali do dobrých rukou, ale pořád máme doma ještě tři kočičí bestie, které si rády hrají, mazlí se, papají a ničí různé kusy nábytku. Jsou zvědavé, nespoutané, umňoukané, vlezlé, vychytralé a člověk se na ně nikdy nemůže zlobit.
A úplně stejná je Simonova kočka, respektive kočky, protože tenhle pán má doma hned tři kočičáky, podle kterých kreslí svoje dokonalé kočičí příběhy.
Pokud máte doma taky kočičí miláčky, určitě je v následujících videích poznáte. A nejen že vás tyhle příběhy z domácnosti, kde vládnou kočky, pohladí, ale určitě vás taky pobaví. Inu jak se máte na Nový rok, tak byste se měli mít po celý rok (ano, pochybuji, že tento článek čtete na silvestra večer, kdy oficiálně vychází:))
Tak se bavte, hlaďte (duše i kočky) a mějte se fajn. Všechno pěkné do nového roku vám přeje Lúmennka

PFko od kočičáka a rozloučení před Silvestrem

30. prosince 2010 v 14:19 | Lúmenn, Finnister |  svět podle Lúmenn...
Konec roku nastal, oslavy přichystal a Lúmennka vyráží směr Ptenský Dvorek, kde budeme s přáteli slavit Silvestra. Tradiční akce s tradičními lidmi na tradičním místě, na kterou už se strašně moc těším:) Finník zas dnes ráno odjel do Ostravy za další bandou kamarádů, kteří bohužel nemají peníze na výlet za náma. A sestra ta si to zas všera odšinula do Brna za svým mužem a svoují bandou.
Celá republika se srocuje v malých skupinkách, aby spolu ti nejbližší oslavili příchod nového roku, už dvoutisícího jedenáctého od (údajného) narození Krista. Tak ho taky pořádně zapijte, oslavte a přivítejte zpěvem, řevem, smíchem a veselím, protože když už nic jiného, je to zas další záminka ke skvělé kalbě:)

PS: PPFPF
PPS: ta zkratka se mi strašně líbila, vedle toho PS to vypadá fakt dobře:D Ale teď bezzkrakový překlad - pod perexem Finnovo pé efko:)

Šťastnej a veselej:) Lum

Strašidlo nebo hrozba?

29. prosince 2010 v 13:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
http://archiv.poweroff.cz/hlavni/Islam/index.html
Achjo. Znáte to. Potřebujete si ráno přečíst maily nebo nové komentáře na blogu a tak si otevřete prohlížeč a...a tam máte nastavenou webovou stránku vyhledávače, jehož součástí je i přehled česrtvých zpráv. A tak kliknete na  článek "Evropou obchází strašidlo. Démonizovaný islám" a zas vás to naštve.
Evropou totiž vážně obchází strašidlo, které se jmenuje islám, ale kdo by se nám mohl divit? Proč vše posuzujeme jen s moderních kontextů? Mrkněme se do historie. Co pro nás byli v minulosti vždy mohamedáni? Hrozba, útočníci, ničitelé, plenitelé. Turků, Arabů a Maurů se bála celá Evropa. Kam přišli, rozsévali zkázu, nemilosrdně zabíjeli a mučili i ženy a děti a šířili své náboženství, což pro tehdejší křesťanskou Evropu byl asi nejhorší zločin.
Dnes jsou to prý naši přátelé, kteří nás nebudou násilím obracet na víru, jen nám mírumilovně ukáží, že jejich náboženství je moc pěkné, milé a sympatické, budou s námi žít v míru a lásce, své mešity a minarety stavět vedle našich kostelů a všichni se budeme mít dobře. Po staletích válek se tahle představa dostává do kolektivního vědomí asi těžko. Možná, kdyby nás muslimové v Evropě přesvědčovali o tom, že opravdu jsou hodní a že ustoupí naším tradicím a našim zvykům, protože my jsme tady doma, pak bychom jim možná věřili. Nebo bychom to aspoň zkusili. Ale realita na nás přímo řve pravý opak...

Jedovatý "řetězáčeQ" od Venom

29. prosince 2010 v 9:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
http://my-pathetic-romance.blog.cz
Jsem velký fanda všemožných řětězáků a dotazníků a zodpovídat otázky mě šíleným způsobem baví. Ano, šíleným, protože to hraničí s posedlostí. Asi si pak připadám slavná nebo zajímavá nebo co, ale jak vidím nějaký test, který si můžu udělat, vědomostní kvíz nebo jen prostý rozhovor, už se nemůžu dočkat, až ho vyplním.
A tak mě Venom hrozně potěšila, když stvořila vlastní řetězovou příšernost, jejímž účelem je prý rýpaní se lidem v hlavách a všeliké jiné vtipné věcišky. A to bych nebyla já, abych to neposlala dál:)
Chcete-li se také ocitnout pod palbou jedovatých otázek, mrkněte sem a pak dejte vědět, kde se vaše otázky dají přečíst a patřičně rozebrat. Muhehehehehe....

Zimní podvečer

28. prosince 2010 v 19:31 | Lúmenn |  poezie...
http://arushofthoughts.blogspot.com/2008/12/as-i-was-going-through-my-diary-and.html
Nevím, čím to je, že většinu večerních básní píšu ráno. Pro mě je ráno neudepresivnější část dne a v zimě to platí dvojnásob. Člověk musí z vyhřáté postýlky hupsnout přímo do mrazivého, sychravého, bledého jitřního dne. Brr, hnusný pocit. A dnes ráno se z tohohle hnusného pocitu vyklubala krátká rýmovačka, kteru ještě podtrhl pohled na zasněžené město.
Všichni o mě víte, že nenávidím zimu. Jsem jarní tvor, milující vyhřáté louky, kvetoucí polní kvítky, zelenající se stromy, kalby pod širým nebem, plápolající oheň pod hvězdami...dobře, prostě miluju teplo, jaro, léto, toulky přírodou a tak a zimy už mám po krk!!! Jako vždy na konci prosince už prskám jak kočka, kterou vyhnali od kamen a říkám "zimy stačilo":) Ale proč to vlastně povídám, všechno je ukryto na pár řádcích dnes ráno vzniknuvší veršovánky o zimním podvečeru:)

Jak získat podepsanou fotku Barbar Punku?

27. prosince 2010 v 17:00 | Lúmenn |  Barbar Punk...
bp
Do téhle rubriky už nějakou chvilku nic nepřibylo, ale Mamutex mě zaúkoloval sháněním fešných fanynek ("Samozřejmě nééé pro mě, miláčku!") a tak mě nenapadlo nic lepšího, než vás konečně seznámit s mým malým návodem na získání fotky s podpisy všech členů kapely.
Možná čekáte korespondenční adresu, jako to bývá v Bravíčku, a pár řádků o tom, že stačí napsat žádost v ofrankované obálce bla bla bla... a "hvězdy" vám svou podškrábnutou fotku pošlou. Prdlajs.
To byste to totiž měly, milé dámy, moc jednoduché. Dámy? Ano, protože návod je určen pouze jim. Pokud pánům vadí tato hrozná diskriminace, možná pod perexem zjistí, že vlastně diskriminováni být chtějí...

A jsou za náma...

27. prosince 2010 v 15:57 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Lumí
Kdože? Nepřátelé? Emzáci? Oživlé mrtvoly? Ale ne, neohlížejte se. Protože Vánoce jsou stejně neviditelné a právě ty mám na mysli. Jako každý rok to bylo milion příprav, nářků a bědování nad spáleným cukrovím, zmatků s úklidem, vydaných peněz na stromečky, dárečky, papáníčko a tak všelijak podobně a teď je po tom. Ani jsme si to nestihli pořádně užít.
Je fakt, že Vánoce u nás byly jako každý rok super, spousta dobrých věcí k jídlu a rodinná pohoda, radost z dárků, prostě skvěle strávený večer:) Ale byla to taková chvilka, najednou je to za námi a zase se vrátila všední realita, zase jsme oslavili další Vánoce a za rok touhle dobou budeme říkat, že to zas rychle uteklo, vždyť poslední Vánoce byli před chvílí.

Tož šťastny a vesely:)

23. prosince 2010 v 22:28 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
A je to tady. Rok se s rokem sešel a zas to uběhlo jak voda. Vůně stromečků už se rozléhá v bytech, cukroví je napečené, Ježíšek balí poslední dárky a stánkaři balí, co zbylo z vánočních trhů. Zimní slunovrat je za námi, dny už se prodlužují a pohané, křesťané i židé se těší na každoroční rodinný svátek. Jsou tu Vánoce, Yule nebo jak tomuhle krásnému svátku, plnému radosti a lásky chcete říkat. A tak vám přeju, abyste je prožili s lidmi, které máte rádi, s lidmi, kterým chcete dělat radost maličkostmi i veličkostmi a hlavně v klidu, bez shonu, stresu a napětí. Vánoce nejsou o úklidu a cukroví, ani o předhánění se v tom, kdo dostal nebo dal dražší dárky. Vánoce jsou, alespoň pro mě, hlavně o lásce a jejím radostném přijímání i rozdávání v jakékoli podobě.
Užijte si je. Prožijte je tak, jak jste se na ně celý rok těšili. Splňte si sny a to ne ty hmotné, ale hlavně ty pocitové. Objímejte se, usmívejte se a mějte se rádi, aspoň ten jeden den v roce. Aura toho krásného dne, který nazýváme štědrým, je opravdu jiná, než ostatních všedních dní, a je to aura domova, rodiny a jak už jsem několikrát řekla, především lásky.
vánoční pohled

Bolest na duši aneb deprese a co s ní dělat (část II.)

23. prosince 2010 v 9:00 | Lúmenn |  psychologie...
http://deathgirl.blog.cz/0901/deprese
Pokračování článku na téma tohoto týdne - bolest na duši, ve kterém se dále věnujeme tématu depresí. V první části jsme si pověděli o tom, co je to deprese, jaké má příznaky a kde se berou její příčiny. Tahle část přímo navazuje a dozvíte se v ní, jak depresi léčit a co dělat v případě, že se vy nebo někdo z vašich blízkých ocitne v jejích spárech.

Bolest na duši aneb deprese a co s ní dělat (část I.)

22. prosince 2010 v 15:09 | Lúmenn |  psychologie...
http://deathgirl.blog.cz/0901/deprese
Téma týdne se tentokráte vylouplo jako velice zajímavá možnost zase obohatit rubriku psychologie. Už nějakou dobu chci podrobně popsat všechny možné duševní choroby (zatím jsem se dostala jen k poruchám příjmu potravy, které v této rubrice najdete) a nejen to, jak je poznat, ale hlavně jak s nimi bojovat.
A zrovna deprese je stav, se kterým mám své bohaté zkušenosti, o které se snažím dělit, aby lidí, kteří si musí projít peklem depresivních stavů, bylo alespoň o trošku míň. Tento článek by k tomu snad měl pomoci…

Čtrnáctidenní novinky (13. - 26.12.2010)

21. prosince 2010 v 18:34 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Poslouchám: kdeco všecko a protože jsou Vánoce tak samozřejmě moje klasické metalové koledy od Twisted Sister:)


Twisted Sister - White Christmas

Shlédnuto: i jako nemocná jsem se filmům úspěšně vyhýbala, jediné na obrazovce, na co padly mé zraky, byl Big Bang theory a správně geekovsky taky Star-Trek:)
Přečteno: dočten druhý díl dětské fantasy Akademie nočních můr od Deana Loreyho a knížka, kterou jsem vyhrála na Fénix Conu v tombole - Kronika konce světa od Shigora Birdmana
Čtu: leda novou Epochu a Enigmu a těším se na Vánoce, snad něco ke čtení dostanu:)
Zaujalo mě: Blog spisovatelů pořádá velice zajímavou soutěž, na niž určitě stojí za to upozornit - informace o soutěži i o Sborníku, který by z ní měl vzniknout, najdete ZDE
Kam se chystám: po Vánocích na klasický Mamutexův Vánoční "rajot" a pak až Silvestr...holt s nemocnejma průduškama si nemůžu moc vymrčovat:)

Zničehonic...

21. prosince 2010 v 12:40 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Doník
Ještě předevčírem tu byl a dnes je tu jen prázdný vyležený důlek na posteli. Ještě předevčírem jsem mu plná naděje slibovala, že to nic není a že všechno dobře dopadne. Ještě předevčírem pro něj ležel u babičky ve skříni zabalený dárek. Ještě předevčírem žil...
O kom je řeč?
O mém věrném kamarádovi, o chlupaté potvoře, která žrala posmrkané kapesníky a otravovala u stolu, o úžasném společníkovi do smutných dní, se kterým se dalo mazlit a dovádět, o ušatém torpédu, co tak rádo lítalo po zahradě. O našem psovi. O Donečkovi.

Nikdy nevěř elfům 2/2

18. prosince 2010 v 18:58 | Lúmenn |  povídky...
zdroj neznámý
Pokračování povídky, kterou jsem nakousla včera. První část (pro ty co si jí nepovšimli) včetně úvodu a pár slov o hlavní hrdince najdete tadyhle. Mimochodem jsem taky včera zapomněla zmínit, že za větu, která se stala názvem povídky, vděčím panu Simonu R. Greenovi, resp. jeho postavě Johnu Taylorovi. Tenhle detektiv z Noční strany totiž v posledním příběhu přijde na totéž, na co zaklínačka Clerriel v téhle povídce. A Norwan Digg je tak trošku inspirován elfem, který zavařil život soukromému detektivovi z temného a prohnilého srdce Londýna. To jen tak na okraj, aby všem, kteří mne inspirovali, byl vzdán hold stejnou měrou:)
A teď už zpět k příběhu...
(stejně se vsadím, že tenhle úvod nikdo nečte a všichni jste se rovnou vrhli na pokračování povídky, že mám pravdu?:P:))

Co si přeju k Vánocům aneb trocha veršů pro radost

18. prosince 2010 v 17:34 | Lúmenn |  poezie...
Spirit_of_Yule_by_Ironshod (from DeviantArt)
Namátkou jsem projela pár článků na téma týdne a koukala jsem se, co si milí blogeři (ve valné většině případů tedy spíš blogerky) přejí k Vánocům. Občas jsem se pro sebe usmívala a uvědomovala si, kolik těm holkám je a co jsem chtěla v jejich věku. Tričko s Hannou Montanou a povlečení s Justinem Bobrem to sice nebylo, ale taky jsem si v patnácti myslela na nový mobil, oblečení, počítačové hry a podobné hovadiny. A pak knihy, samozřejmě, kopce knížek, to se nezměnilo dodnes.
Ovšem, letos jich tolik nebude, všichni šetří a naše rodina není tak úplně výjimkou, takže jsme si se ségrou vydupaly tak akorát novou tiskárnu, kterou po té staré, odejivší (to asi nebude správný tvar...) do věčných lovišť, už fakt nutně potřebujeme. A pak taky zásobu čoček na příštího půl roku. Prostě nechutně praktické dárky pro dospělé...:(
Možná bych radši měla ten hrad z lega a knížku pro děti, co vydává zvuky když se mačká. A milion deskovek, autodráhu a oooobrovského plyšového medvěda do mé sbírky obrovských plyšových medvědů, která čítá ubohé čtyři kusy a jak jste si povšimli, počet "o" u nich taky není závratný:(. Ale plyšáčci nebudou, lego taky ne, protože Lúmennka už je moc velká na hračky a tak mi zbývá jen sedět u mísy s cukrovím, koukat z okna na padající vločky a přemýšlet o ideálním světě s ideálními dárky. Co by to bylo? To jsem poskládala do veršů, za jejichž absolutní nevybroušenost se předem omlouvám. Není to báseň v pravém slova smyslu, jsou to jen myšlenky poskládáné do rýmů, aby se lépe četly v předvánočním čase:) Ať se líbí a ať se díky nim na Vánoce těšíte ještě víc:)

Nikdy nevěř elfům 1/2

17. prosince 2010 v 13:11 | Lúmenn |  povídky...
zdroj neznámý
Není to tak dávno, co jsem avizovala stvoření nové povídky. Ačkoli je to z hlediska žánru divné a naprosto nepravděpodobné, nápad obsadit jako hlavní hrdinku drsnou zaklínačku, která pro nadávku nejde daleko a rozhodně si s ničím nedělá servítky, se zrodil u Venom na blogu. Tam jsem četla povídku, která je absolutně nepodobná té mojí a najednou mě zčistajasna liskla inspirace. A bylo to.
Čtyři hodiny jsem strávila bušením do klávesnice a na jeden zátah stvořila tohle krátké dílko, které nemá nijak vyšperkovanou pointu a vlastně je celé jakoby spíš kusem příběhu vytrženým z kontextu, než opravdovou povídkou.
Hlavní hrdinka Clerriel se jmenuje podle mé postavy v dračáku a je zaklínačka. Její povaha odpovídá mé jiné postavě z DrD a když nad tím tak přemýšlím, až na zbraň (kterou má má poslední, třetí postava se kterou hraju:)) a jméno je to vlastně celá Neomeniel, zvaná Neo. Nejmenuje se tak jen proto, že nechci aby to vypadalo jako Matrix:D
Takže - nátura podle dračáku, příběh ze světa, kde se náš dračák odehrává a zápletka, která ke mě tak trochu spadla z nebes a trochu jsem se inspirovala v příbězích Petry Neomillnerové, jejíž Lotě se ta moje zaklínačka taky tak trochu podobá. Omlouvám se za občasné stylistické chybky a drobnosti, povídka ještě není po závěrečné korektuře, ale se zápalem plic na krku se mi do toho fakt nechce a chci, abyste měli co číst, když už nemám moc chuť psát a celé dny jen čučím na filmy nebo do časopisů. Povídka je poměrně dlouhá a tak je rozdělená na dva díly, ten další vyjde zítra navečer:)

Já jsem barbar, ty seš barbar...

14. prosince 2010 v 15:32 | Lúmenn |  fantasy obrázky...
Barbarian_by_JLVB
Lizzie nedávno prohlásila, že už jí u mě na blogu docela chybí typ článků, které jsem ještě nedávno zveřejňovala - a totiž obrázkové galerie (nedávno? Poslední zveřejněný článek v rubrice fantasy obrázky je z července minulého roku!).
Vlastně nevím, proč jsem se na brouzdání po netu a shánění všemožných obrázků vykašlala - snad proto, že tento počin je málo autorský (a já jsem přece členem AK!:P:D), snad proto, že nebyl čas? Kdo ví. Ale dneska jak tak marodím jsem dostala chuť si trochu "zabrouzdat" a trošku se zasnít do fantazijních světů. A nenapadlo mě nic lepšího, než barbarské téma - inu, mám to pořád doma, proč bych si na to nevzpomněla, že?:) A ne, že by můj barbar nebyl fešný a já nebyla ta nejvíc sexy barbaří žena pod sluncem (ne, nejmenuju se druhým jménem Kalužová a ano, je to myšleno jako vtip), ale když mrknete na obrázky, které tvoří umělci na deviantartu, zjistíte, že barbaří klišé nenaplňujeme ani z poloviny.
Za a jsme moc oblečení, za b nám oběma chybí pořádný buster sword velikosti pádla a za c já i Mamut postrádáme megasvalstvo.
Ale kožešiny máme taky. Heč!:P
Teď však nechme mluvit pero, tuš a barvy, jimiž třeba má ruka rozhodně nevládne;) (ale mečem jo...trošku...dřevěným...)

Krutibrko na drátě

14. prosince 2010 v 10:46 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
free avatar čiči
Hajám v postýlce s plnou konvicí výborného čaje a noťásek si mi hezky hoví na kolenou. Dobrá zpráva je, že už nemám horečku. Špatná, že beru z**vený antibiotika, dejchám asi milimetrovým průchodem v zánětem ucpanejch průduškách a proklínám den, kdy začlo sněžit. Ochladí se, mým průduškám se to nelíbí a okamžitě začnou protestovat. A pak přijde jaro, oteplí se a zas se to těm orgánům nezvedenejm nepozdává a zánět je tu zas. Už mě to fakt nebaví. A to jsem kvůli těm mrškám (a kvůli penězům a kvůli tomu, že se mi prostě chtělo) skoro přestala kouřit a své běžné dávky nikotinu jsem omezila na méně než polovinu. Krutibrko na drátě, to je fakt spravedlnost.

Jen si tak trošinku zatwiteruju

13. prosince 2010 v 17:07 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Lum je nemocná. Lum a Mamut byli včera v Superstar (ála hegeška a barbar). Mamut proti očekávání všech postoupil dál. Lum nepustili ani za Osvaldkou a Haberou. Mamut jede v lednu do divadla. Ten punkovej barbaří holomek jim nakope zadek! Reportáž bude. Vydržte až mi klesne horečka a budu se moct normálně nadechnout. Konec sdělení;)

Mé vzory

9. prosince 2010 v 12:13 | Lúmenn |  osobnosti...
Je to už nějakou dobu, co jsem stvořila článek s názvem "Opravdové celebrity", ve kterých se zmiňuji o lidech, které obdivuju a kteří jsou jistým způsobem mými vzory. Po dvou letech jsem si dnes ten článek četla a pořád nenacházím nikoho dalšího, kdo by se mi tolik vepsal do srdce i do duše, jako ti zmiňovaní.
Jak jsem to tak pročítala, přemýšlela jsem, jak tedy pojmout článek na téma týdne, abych se už znovu neopakovala a abych v pár kratičkých větách nakonec neřekla - přečtěte si již napsané. A pak mi došlo, že vzory, které ovlivnily můj život, nejsou jen mezi osobami žijícími či zesnulými, ale také mezi lidmi, kteří nikdy ve skutečném světě nežili a přesto dali lidstvu mnohdy více, než ti opravdoví a reální.
O kom mluvím? O hrdinech z knih a filmů, kteří byly mými vzory od dětství až dodneška. Je jich více, ale jen někteří mě ovlivnili natolik, že je mohu hrdě nazvat svými vzory.
Tady jsou...

Ne, ne, NE! Oni prostě NEČTOU!

9. prosince 2010 v 11:34 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Probohy na kolečkách, to jsem se zas zvedla ze židle. Že děcka nečtou, víme už dávno, štve mě, to rozčiluje mě to, ale už jsem s tím tak nějak smířená. Ať se ve svých PC hrách a internetovém klipovitém světě třeba utopí. Ale že jsou ti parchanti (teď se omlouvám všem 15-ti letým, co jsou intelektuálně na výši) ještě k tomu všemu blbí, to je moc i na mě.
Ve čtenářském testu jsme propadli. Čtenářský test je ale jednoduchý jako facka a vzdládla bych ho i v době, když mi bylo pět. No, tehdy jsem četla pomalu, tak ať to nepřeháním, v sedmi. Přečíst text, správně ho interpretovat a odpověď občas nějak zdůvodnit.Co je na tom k***a tak těžkého???
Schválně si ten test zkuste - najdete ho TADY (pozor, správné odpovědi jsou psané přímo pod otázkou, tak si dávejte bacha, abyste si je omylem nepřečetli).
Není samozřejmě celý, ale pochybuju, že by nějaká z následujících otázek byla o moc těžší, než ty triviálnosti, které měli naši puberťáci řešit.
Kam jsme se to dopracovali? To dnešní patnáctiletí fakt nečtou? A nebo ti, co čtou nědělali test? A nebo jsme prostě národ blbců, co neumí ani porozumět textu na úrovní základního vzdělání?

Jsem vzteklá, smutná a vykolejená. Berte mě, prosím, s rezervou...