b
















Komentáře

1 Gauri Gauri | Web | 21. prosince 2010 v 13:03 | Reagovat

To je tak smutný..:( Ale bohužel, takhle to na světě chodí...Vlastně možná za chvíli zažiju něco podobného. Táta má moc milou fenku Elišku, neposlušnou, přátelskou, pořád by tě jen olizovala a skákala na tebe, pořád nám dokazuje její lásku, jenže teď je nemocná...A táta jí nemůže vzít k veterináři kvůli nedostatku peněz. Bojím se o ní! Mám jí strašně ráda a nechci aby odešla. Už osm let tak šťastně kňučí, když přijedeme na víkend k tátovi, už osm let mi vždycky svým skákáním ušpiní kalhoty, už osm let s ní tak nehorázně ráda chodím na procházky, i když mě neposlouchá a měla sem kvůli ní už tolik problémů se sousedy...Je to ten nejlepší přítel! A teď hrozí, že o ní přijdu, o tohle všechno...
Doník vypadá na moc milého pejska, určitě ste si na něj všichni odnesli spoustu krásných vzpomínek, které vám nikdo nevezme. Jsou to zážitky k nezaplacení. Psi jsou úžasná stvoření. Někdy mi přijde, že jsou přímo určení k tomu nám dělat v životě radost, když máme perné dny i když ne.
Každý komu umřel pejsek říká, že už nejde si nepořídit dalšího...Protože pak už vlastně víme o co přicházíme, o všechny ty krásné zážitky o to jejich lumpačení. Vsadím se, že i u vás se za chvíli objeví neposedné štěňátko podobné Doníkovi. ;)

Přeju upřímnou soustrast.

2 Evule Evule | 21. prosince 2010 v 13:18 | Reagovat

jeeežiš, upřímnou soustrast....

3 Raven Raven | 21. prosince 2010 v 13:23 | Reagovat

Je to smutné...bohužel, je to něco s čím nejde prakticky nic dělat...A já jsem jen ráda, že když umřel Montík, babiččin pejsek, byla jsem ještě dost malá a tak úplně to nevnímala...Ale přesto...byl to pejsek na kterého nikdy nezapomenu.

Doník vypadá na vážně úžasného tvorečka...Určitě na něj máte spousty vzpomínek, spousty zážitků...A on bude pořád žít...ve vašich srdcích...Já vím, že je to taková...poněkud ohraná fráze...ale...je to pravda :) Je to tak...I když Doník už umřel, pořád měl důležitou roli v tvém životě...nejde na něj zapomenout...

A tak...prostě ti tímhle vším chci říct...Upřímnou soustrast, soucítím s tebou...je to...hrozný :(

4 Bels Bels | Web | 21. prosince 2010 v 13:51 | Reagovat

Hodně dojemnej článek. Je zajímavé, jak se člověk může upnout ke zvířeti. Vzpomínám, když jsem byla menší a umíraly nám kočky a pak křeček, taky mi ukáply slzičky, naštěstí už je to dlouho. Teď máme Zuzanku a ta je ještě mladinká ;)

5 Aailyyn Aailyyn | Web | 21. prosince 2010 v 13:55 | Reagovat

To je hodně smutná událost. Je mi to líto. Sama mám psa, ačkoli jsou to někdy hrozné potvory, přesto jsou to součásti rodiny.

6 Elysia Elysia | Web | 21. prosince 2010 v 15:31 | Reagovat

chudacek malej, to je mi lito, aspon ze uz ho nic neboli..mel ale stesti, ze si ho na prvni pohled zamilovala ta neposlusna holka a vzala si ho domu:), urcite se u vas mel moc dobre a urcite se ma dobre i ted.. bolest uz nechavaji jen nam, kdyz odejdou:(

7 Florrie Florrie | Web | 21. prosince 2010 v 15:35 | Reagovat

Upřímnou soustrast. Moc mě to mrzí. :-(

8 Zdenina Zdenina | Web | 21. prosince 2010 v 16:18 | Reagovat

Smrt zvířete vždycky bolí, já to vím. V červnu jsem pochovala naší Alinu, která zemřela stářím (bylo jí asi patnáct let).
Je to těžké, ale nakonec půjdeš dál. Nic jiného ani nezbývá.
Doneček vypadá jako milý pejsek... je mi to líto a upřímnou soustrast.

9 Lúmenn Lúmenn | Web | 21. prosince 2010 v 17:49 | Reagovat

Děkuju vám všem:)

10 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 21. prosince 2010 v 20:22 | Reagovat

To mě moc mrzí, vím, jaké je to, když nám umře zvířátko, které jsem milovali. papoušci mi umřeli, myška mi dokonce umírala v rukách... Dalo by se to "vyřešit" novým pejskem, ovšem je jasné, že ten smutek a vzpomínky na čas s Donečkem to nijak moc nezažene.

11 phoenix phoenix | Web | 22. prosince 2010 v 12:27 | Reagovat

myslím, že nemohl prožít šťastnější život než ve vaší péči...

12 marieke marieke | Web | 22. prosince 2010 v 21:10 | Reagovat

To mě moc mrzí, Lúmennko :-( Ale nakonec zbydou jen hezké vzpomínky :-) Byl moc krásný! Naše Meginka taky odešla ze dne na den. Odpoledne jsem byla u tehdejšího přítele a mamka s babičkou s ní jely na vyšetření...ale vrátily se bez ní :-( Z měsíc jsme měly nového psa, protože se to bez něj nedalo vydržet, ale na Meginku samozřejmě vzpomínáme každý den.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.