b

Únor 2011

Historicky první televizní reportáž o Barbar Punku

28. února 2011 v 21:21 | Lúmenn |  Barbar Punk...
Pokud sledujete televizní soutěž Superstár, tak jste před pár okamžiky dokoukali jedinečnou reportáž s Mamutexem, který se pořádně obul do poroty. Tuhle reportáž mám nahranou a brzo ji uvidíte na youtube, jen co se dostanu k uploadování;) Zatím nám ale TV Nova připravila další lahůdku z barbařích krajů, kterou je pětiminutová reportáž z nedávného pražského koncertu Barbar Punku, ve které se dozvíte nejen, zač je toho být barbarem, ale taky uvidíte rozhovor s celou kapelou o tom, jak se dali dohromady, co jim přináší štěstí, proč vlastně hrají a co svojí muzikou chtějí dokázat. A stojí to za to!


Sex - nejpřirozenější věc na světě

25. února 2011 v 13:01 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Téma týdne vyvolalo šílenou bořui názorů, mezi nimiž se velmi často ozývá puritánství a snaha o tabuizování sexu. "Vždyť na blog chodí děti a ty by o sexu vědět neměli", "na blog.cz píšou náctiletí a ti ještě o sexu nic nevědí" a nebo nejšílenější názor "blogy s erotickým obsahem by měli být označeny a blog.cz by neměl podporovat takováto témata". Autor posledního názoru dokonce zvažoval odchod z tohoto "zvráceného" hostingu.
Četla jsem články, kde figurovala slova jako "nechuťárny" či "úchylárny" (rozuměj sexuální praktiky). Články o tom, jak se o sexu nesmí psát, nesmí mluvit a vlastně celé to téma jako by bylo špinavé.
Něco vám povím. Sex nesmrdí. A není to nakažlivá choroba. Naopak - sex voní po milovaném člověku, chutná po jeho rtech a když bychom se podstaty sexu mohly dotknout, byla by měkká a hřejivá. Sex je krásný, fascinující, zajímavý, příjemný a hlavně a především, je přirozený.

Čajráž je ZPĚT jako Čajgar

24. února 2011 v 15:08 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tento článek je bohužel již neaktuální - Čajgar musela být opět zrušena pro lidi, kteří za čímkoli alternativním vidí jen fet a nevyřáděnou mládež.
Juch, juch, juchejdá a ještě jedno velké juch! I přes to, že nám to zlí a hloupí lidé nepřáli, povedlo se nám znovu z ničeho a na koleně vybudovat zbrusu novou a ještě lepší alternativní čajovnu, kde si může na své přijít úplně každý. Pokud nevíte, o co jde tak to v krátkosti shrnu - Čajgar je místo (a dovolím si tvrdit, že možná jediné v téhle zemi), kde peníze nehrají žádnou roli a každý, kdo si chce posedět nad šálkem čaje či vodní dýmkou, má možnost přijít a vše, co sní, vykouří a vypije pak zaplatit jakoukoli částkou, jakou sám chce. Dnes nemáte? Žádný problém, dáte příště víc!
Taková je Čajgar, čajovna v garáži, kde je vítaný úplně každý. A taková taky byla, než před zhruba půl rokem zanikla, kvůli peticím několika pitomců, kterým vadilo, že se mladí lidé baví i jinak, než válením u televize. Naštěstí jsme se nezalekli a díky Horsetovi, který oběhal spousty majitelů, až sehnal nový prostor, můžeme dnes s hrdostí říct, že myšlenka nekomerční alternativní čajovny nezemřela a žije dál! A je mnohem lepší!

Dvě významná výročí

23. února 2011 v 15:56 | Lúmenn |  osobnosti...
Tento týden oslavili své narozeniny dva pro můj život hodně významní lidé a já bych jim chtěla touto cestou nejen popřát, ale taky upozornit na dva lidi, bez jejichž děl bych asi dnes byla trošku jinde než jsem.
Jeden z nich vám možná bude připadat dětinský, hloupý, zbytečný a kdo ví co ještě, ale pro moje dětství je prostě nenahraditelný a dodnes jeho pohádky miluji. A ten druhý je tak trapný, až se mi o tom nechce psát, ale chci mu popřát stejně ze srdce, jako komukoli z mých přátel. O kom je tedy vlastně řeč? Jak jste možná poznali z obrázku, o Zdeňku Milerovi a Kurtu Cobainovi.

Tentokrát speciální třítýdenní novinky:) (7.-27.2.2011)

23. února 2011 v 15:00 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Poslouchám: od napsání článku o mé metalové TOP 5 se nějak nemůžu zbavit Freedom Call
Freedom Call - Carry On
Shlédnuto: dva dost psycho filmy, výborný thriller Nezvaná a pak narpsto šílený film s mým oblíbeným Leonardem DiCapriem z prostředí psychiatrické léčebny 50.let - Prokletý ostrov
Přečteno: dočtena kniha povídek Panoptikum od Jeffrey Deavera a tři díly dětského fantasy od Gartha Nixe - Sedmá věž
Čtu: čtu čtvrtý díl Sedmé věže a až to dočtu mám v plánu dáreček od Mamutka - povídkovou sbírku humorného sci-fi Sorry, vole, error
Zaujalo mě: znovu otevřena Čajráž! Více informací brzy v nějakém článku:)
Kam se chystám: jen pár malých akcí s přáteli a ve středu příští týden nastupuji do lázní, takže s logem to ten měsíc bude bůhví jaké

Cikánský problém není rasistický problém

20. února 2011 v 18:40 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-novinky-domaci/139351/cesi-jsou-rasisti-tvrdi-nejnovejsi-pruzkum.html
Slovo rasismus se v souvislosti s cikány skloňuje ve všech pádech a při tom jde vlastně o něco úplně jiného, než že mají tmavou kůži. Cikáni jsou mi dokonce v mnohém sympatičtí - jsou ohniví, energičtí, zvídaví, většina z nich krásně zpívá. Ale na druhou stranu je jejich komunita natolik zchátralá, že mladá generace cikánů už je předem odsouzena k duševním poruchám, alkoholismu, feťáctví a odporu k práci a vzdělání. V jakémkoli smyslu.
Rodiče flákači vychovávají děti flákače, hloupý cikán se směje chytrému cikánovi a šustí přitom bankovkami ze sociálních dávek. A to je problém. Ne to, že někde nějakej "gadžo" řval po cikánovi "držko přismahlá". Protože výkřiky v opačném směru se dějí úplně stejně často a bílý mlátí opáleného za to, že je opálený, zhruba se stejnou frekvencí, jako je tomu naopak. Rasistické chování je vzájemné, o tom není sporu. A o omezování majoritní komunity, tedy té naší, tou minoritní, tedy cikánskou, snad taky ne.
A prívě na tohle téma jsem nedávno našla velice zajímavou reportáž časopisu týden, kde se jeden z reportérů pokusil učit na základní škole, kde je (politicky nekorektně spočítáno) 90% cikánů. Jak to dopadlo čtěte níže.

Blázinec: Kapitola VII. (2/2)

20. února 2011 v 16:35 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
blázinec
Slibovaná druhá část sedmé kapitoly mého "veledíla".
Veškeré úvody a okecávačky si pro dnešek odpustím, kdo chce, nechť si je přečte u minulého dílu a kdo vůbec neví, o co kráčí, může si veškeré předchozí části přečíst zde.
Tak a je vymalováno a vy všichni, co jste zvědaví, co bude dál, se rovnou můžete začíst pod perex:)

Blázinec: Kapitola VII. (1/2)

17. února 2011 v 17:00 | Lúmenn |  Pracovní název: Blázinec...
blázinec
Je to tak - povedlo se mi napsat další kapitolu!:) Optě patří k těm kratším, má jen něco kolem dvou a půl stránek, ale zato jsem se rozhodla vám ji naporcovat co nejdříve a tak se dnes dočkáte jedné části a už v neděli druhé:)
Možná se do příběhu zase ponořím "až po uši" a začnu psát více, ale nebudu nic slibovat, však uvidíme, jak se to vyvrbí a kam mě příběh Blázince zase zanese...
Co už jste četli: Nebudu již shrnovat kompletní děj, kdo se k Blázinci dostal teprve teď, si jistě raději přečte přímo jednotlivé části, než rychlé shrnutí (učinit tak může zde). V posledním pokračování jsme odhalovali tajemství psychadelických Magdiných obrázků, které nenechali klidným ani pana primáře Nováčka a nakonec jsme se spolu s Magdou a Kájou šli podívat na tajuplný památník obětí velkého požáru nemocnice, na kterém se nachází fotka rozcuchaného bledého chlapce s dvojbarevnýma očima...

Czech&Slovak blog awards 2011

16. února 2011 v 8:00 | Lúmenn |  o blogu...
Možná je to úplně nesmyslná soutěž, ale tak proč to nezkusit:) Pokud máte rádi tenhle blog a chcete mě podpořit v soutěži Czech&Slovak Blog Awards 2011, kterou pořádá internetová televize TVStrela, udělejte to, prosím, na následujícím odkaze.
Za všechny hlasy budu moc vděčná:)


(pokud pro mě chcete hlasovat (v což upřímně doufám, muhehe:))
sjeďte na stránce dolů a vlevo je "hlasovací lístek", kde jsem pod číslem 10:))

Sent valentajns dej

15. února 2011 v 21:36 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
http://supermp3.webovastranka.cz/image/478_Zamilovan%C3%A9_obr%C3%A1zky_a_animace
Tak prý byl včera den všech zamilovaných bláznů. A nejen bláznů, prostě všech, co mají nějakou spřízněnou duši, se kterou si šeptají sladká slovíčka a dělají na sebe ňuňuňu, zatímco se vodí za ručičku po parku.
Nevím, mě to běsnění naštěstí nějak minulo, snad proto, že jsem nemocná (meine kleine liebe záda + nakažení chřipkou od sestry;)) a tak nevylízám z domu a neprocházím se po obchodech, vyzdobených kýčovitými rudými srdíčky.
Původně jsem chtěla napsat pár vět ve stylu "komerce, bla bla bla, milujte se každej den, bla bla bla, na co pitomej americkej svátek", ale bude to asi zbytečné, protože takových článků jistě za poslední dva dny vznikly mraky.
To si radši zavzpomínám na dobu, kdy mi bylo kolik, deset? Jedenáct? A na to, jak jsme se spolužačkami rozdávali valentýnky svým stejně starým idolům.

Vaše reklama na lumenn.blog.cz

15. února 2011 v 10:51 | Lúmenn |  o blogu...
Tento článek vám čtenářům asi moc neřekne, ale případné komerční návštěvníky by mohl zaujmout, takže ho prosím nějak přežijte a pokud třeba víte o někom, kdo si chce umístit reklamu někam na internetové stránky, dejte mu vědět:)

Lúmennčina TOP 5 - metal

14. února 2011 v 17:20 | Lúmenn |  hudba...
http://www.gymnct.cz/~halo/index.php?option=com_content&view=article&id=57:styly-metalu-a-f&catid=49:styly-hudby&Itemid=39
Dneska jsem poslocuhala po cestě autobusem mp3jku a začala jsem přemýšlet, které kapely bych mohla zařadit do nějakého svého "nej" žebříčku a tak jsem si v hlavě škatulkovala a přesouvala, až se mi zrodil nápad celý tento žebříček sepsat.
Zatím jsem dala dohromady své milované metalové kapely a časem se chci dostat i k gothickým a punk-rockovým. Doufám, že až se na to za pár let podívám, nebudu se mlátit do hlavy, ale spíš se usměju a řeknu si - jednou byli v mém srdci a zůstali tam napořád.
Takže - co mám nejdradši, když mi duní do uší a které kapely se staly mými "top fajv" v oblasti hudby nejtvrdší, kovové, metalové?

Hra na pravdu

13. února 2011 v 21:21 | Lúmenn |  poezie...
Zase jsem si v blbé náladě hrála se slovy, jako poslední dobou tak často.
A více než báseň je to vskutku jen taková hra, nemá to ani moc pointu, jen je v tom jako na velké hromadě svinčíku naskládaná všechna bolest, která se mi teď kupí v duši, hrozíce ji rozervat.
První dva verše jsem si dnes zapsala do deníku a pak mě nějaká tajemná síla, jíž se dá říkat Múza, Inspirace a nebo jen čiré Zoufalství, donutila psát. Snad se zase někomu trefím do nálady, i když v jeho vlastním zájmu vskutku doufám, že ne...takovou náladu bych nikomu nepřála..

Televizní soutěže došly

11. února 2011 v 22:22 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/prvni-vyherce-v-chcete-byt-milionarem
Protože jsem fanda do televizních soutěží, hodně mě zaujal článek na Aktuálně, kde se (ne)oblíbenost tohoto televizního formátu rozebírá (celý čti zde). Jsem člověk, který by nejradši ty soutěže prolezl všechny a věřím si, že bych to zvládla často i poměrně vítězně, ale bohužel, stihla jsem jen Bludiště, protože všechny mé jiné oblíbené soutěže přestaly vysílat dříve, než mi bylo 18. Tuhle magickou věkovou hranici jsem přivolávala od malička jako šílená tím více, čím méně soutěží se na televizní obrazovce objevovalo. Fandila jsem, rvala si vlasy hrůzou, když někdo neznal odpovědi na jednoduché otázky a strašně jsem chtěla sedět před kamerou.

Smysl života

11. února 2011 v 12:04 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
http://www.theregister.co.uk/2009/02/26/helix_nebula/
Smyslem života zdá se být pohyb - vše živé se hýbe, vše je neustále v pohybu. Každičký atom se neustále pohybuje, aby pomohl udržet samotnou podstatu života. Jenomže pohyb není příčinou, život nevznikl proto, aby se hýbal, ale hýbe se proto, že vznikl a že jde dál. Ale kam?
Já osobně věřím, že kdysi dávno, v dobách, které si naše mozky nedovedou představit, před mnoha a mnoha miliardami let se z Ničeho vylouplo pár nicotných částeček, které samy o sobě nic nevážily. Byly to fotony, částice světla a pár těhle malinkých pidi částeček se spojilo v jednu větší. A jak zářily, nabývaly na síle, až se z hlubin záře fotonů vynořila Mysl. Osamělá, jedinečná Mysl, která zjistila, že existuje uprostřed Ničeho a sama je de facto také Ničím, jen pospojovaným dohromady. Mysl rostla a zvětšovala se, ale pořád byla osamělá. A tak se v Mysli se zrodil Nápad a ona se rozprostřela do obrovské velikosti v jediné mocné ráně, kterou my dnes nazýváme Velký třesk. Kdo ví, jak se z Ničeho stalo Něco, kdo ví jak vznikla prapůvodní Mysl, odpověď na tuto otázku ani není účelem článku. Ten se spíše ptá na to, co se s Myslí, kterou dnes nazýváme Podstatou života, Matkou přírodou, prvotním principem či Bohem, stalo potom.

V jámě mý duše

10. února 2011 v 23:37 | Lúmenn |  poezie...
http://absence-is-steel.deviantart.com/art/The-Agony-of-Eden-61229241
Zas mi moje "veselá" nálada přihrála pár veršů. Asi to tu brzo předělám na emo blogíseQ a budu tu psát o tom, jak se řezinkám do praciček. Do těch se samozřejmě neřezinkám, přece jen se někde v hloubi svojí poslední dobou čím dál nemocnější duše mám ráda a z některých věcí už jsem naštěstí vyrostla.
Přesto mám pocit, že si ubližuju, ne na těle, ale v myšlenkách, kdy mě ty neodbytné kurvy pronásledují a nedají si pokoje, útočí na všechny moje smysly a snaží se mě dohnat do stavu absolutního zoufalství.
Ale já se nedám, potvory!
A o tom je taky tahle nadějně beznadějná báseň. Poslední dobou s oblibou píšu nespisovně, vybíjejíc si tak zatím neznámé básnické pudy. A proto se tenhle další výblitek mé mysli jmenuje tak, jak se jmenuje a je takový jaký je. Sračky a prázdnota zatím vítězí na všech frontách, ale nebojte, chystám se na protiútok! Argh! Tak!:)

Bylo hůř, ale bylo už taky líp...

9. února 2011 v 19:32 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Lum xicht
Pár dní relativní pohody uběhlo jako voda a na mém zdravotním i psychickém nebi už jsou zase mráčky. Co mráčky, pořádná oblaka, co se snaží zastínit i poslední paprsky slunce, co ještě zbyly.
Ke statusům na fejsbůku mi jeden kámoš poslední dobou pořád píše "emo" a má asi pravdu, připadám si jako emák, už jen patku a jedem. Nějak v sobě nemůžu najít radost ze života, kterou bych tolik zase chtěla prožívat. Vždyť poslední dny tak krásně svítilo slunce a já si ho ani nemohla úplně užít, jeden den jsem se aspoň prošla po venku, ale pak? Práce, vyřizování a dnes spánek. Prospala jsem celý den, protože moje hlava se rozhodla mě úplně zničit a bolí tak, jako by mi do ní někdo neustále třískal kladivem. Pořádně velkým.

Pohlazení po duši (s baletem) - 7.února 2011

7. února 2011 v 18:28 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
http://baletinky.blog.cz/0708
Tančit balet je náročné, ale také okouzlující. Pohyby, ze kterých se běžně pohyblivému člověku tají dech a pózy, při kterých křupou všecky kosti. Baletka je synonymem elegance a lehkosti.
Ale co když má baletka jen jednu ruku a její partner tančí dokonce jen s jednou nohou? Pak dostává tanec úplně jiný rozměr a stává se z nej dechberoucí a zároveň dojemný zážitek.
Dva lidé, kteří navzdory svému obrovskému pohybovému handicapu tančí. A tančí úchvatně. Video, které vám představím níže, mi nedávno přišlo e-mailem a já ho prostě musela zveřejnit. Je v něm odhodlání, je v něm krása a hlavně je v něm poselství - a totiž, že ať už jste na tom jakkoli, vždycky můžete začít tančit. A tohle poselství hladí po duši snad ještě více, než krásná hudba a fascinující podívaná.

Svět snílků, svět noční oblohy

5. února 2011 v 19:00 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
http://www.dimijianimages.com/More-p20-Madagascar-p7/night-sky-from-Madagascar-gallery.htm
Hlavní hrdina mého oblíbeného seriálu byl sice kapitánem lodi hvězdné flotily a mezi hvězdami se pohyboval denně a nadsvětelnou rychlostí, ale hvězdy jako malé tečky na obloze ho nikdy nepřestaly fascinovat. Jmenoval se kapitán Picard (seriál Star Trek) a jeho kariéra začala tím, že jako malý kluk lehával v trávě a díval se na oblohu. A snil.
Nevím, jestli se mi někdy naskytne možnost dělat kapitána hvězdné flotily a nevím vlastně, jestli by mě něco takového bavilo, ale dívání na hvězdy považuju za stejně fascinující činnost, jaká byla pro Jean-Luca Picarda. Jen zavrátit hlavu a dívat se. Nejlépe daleko od města, kde není hrůzostrašné světelné znečištění, ale jen černomodrá obloha a jasné hvězdy na ní.

Gothic pictures vol.14

4. února 2011 v 17:40 | Lúmenn |  gothic obrázky...
alenka
Lúmennka si tak brouzdala po blogu a zadívala se do rubriky "gothic obrázky", kde s hrůzou seznala, že už do ní nic nepřibylo od sprna roku 2009 (nepočítám-li slideshow od DarknessSoula z loňského července). A to je poměrně dlouhá doba na to, jak často a hojně jsem přidávala gothické fotky dříve. Inu, je poznat, že gothika už pro mě není prioritou a tenhle životní, hudební a módní styl už neřeším tolik, jako dříve. Přesto se letos na dvě gothic akce chystám a dostala jsem chuť si to všechno připomenout. A tak jsem zavítala do mého oblíbeného klubu na hofylandu a přináším várku zajímavých goth fotek pro inspiraci i potěchu oka:)