b

Březen 2011

Měsíc velký, největší

30. března 2011 v 12:00 | Lúmenn |  zajímavé obrázky...
Už je to nějakou dobu, co byl úplněk a Lum zjistila, že sem zapomněla přidat jeden odkaz, který ji moc zaujal. Kromě toho, že jsem jak vyjevená koukala na ten velikánský úplněk, který byl před týdnem vidět na obloze, jsem taky googlila nějaké pěkné fotky z této výjimečné události.
Výjimečné proto, že měsíc se dostal nejblíže k naší planetě za posledních 18 let. To se v polovině března stává vždy, ale letos to byl vážně mazec, protože na den největšího přiblížení připadl úplněk.
Mimochodem - střední vzdálenost Měsíce od Země je zrhuba 384 000 kilometrů, ale 19.března se náš satelit přiblížil na 350 000 km, tedy se posunul asi o 30 000 kilometrů, což už na něm bylo patrné.
Ale tohle všechno píšu jen proto, abych upozornila na zajímavou galerii fotek tohoto nádherného úkazu, kterou najdete zde. Vážně to stojí za to.

Koukali jste? Líbilo se? Máte fotky? Podělte se:)

Tak prý houba...

29. března 2011 v 12:04 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...

Nedávno jsem psala článek o tom, jak nám před domem pokáceli sakuru. Nedalo mi, abych nezavolala na městský úřad a nezeptala se, proč se tak stalo. Sotva jsem byla po třech klapkách přepojena na paní, která se o toto stará a zeptata jsem se, proč pokáceli tento podle mě krásný a zdravý strom, začala na mě křičet, jestli ten strom je podle mě fakt zdravý a jestli jsem viděla tu houbu.
Vzhledem k tomu, že jsem občas docela přecitilivělá na energie, co ke mě jdou od lidí, tak mě její litanie málem položila a neudržela jsem se, abych jí neřekla, ať na mě nekřičí, protože to fakt byl hysterák:) Pak už mi klidnějším hlasem řekla, že tam byla nějaká houba, která prorůstala větvemi a že jestli se myslím, že zdravé letokruhy jsou všechno, tak se pěkně pletu. Prý pod stromem stojí jakési auto (naše auto:)) a kdyby na něj spadla větev, popotahovali bychom město. To určitě, prostě spadne větev, tak spadne, za to nikdo nemůže, myslela jsem si, ale taktně jsem další výlevy přežila a s úsměvem se rozloučila. Lidi prý nárok na informování předem nemají, protože je stromů moc a lidí taky. A je to.
No tak teď nevím. Pokud hrozil pád větví, nestačilo ořezat nemocné větve? Musel se kácet celý strom, který opravdu podle letokruhů zdravý byl? Je mi z toho nějak divně. Chápu, že hrozí nebezpečí, že na někoho spadne větev, ale celý strom kvůli tomu podle mě zahynout nemusel. Mám aspoň dobrý pocit, že jsem se nedala a zeptala jsem se. Tak snad tam brzy nějaký nový stromek vyroste...ale sakura mi stejně bude chybět dál...:(

Pár Lúmennčiných vegetariánských receptů

28. března 2011 v 13:29 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nedávno jsem psala článek o mém životě s vegetariánem, pod nímž jste mě prosili o nějaké vegetarináské recepty. Tak jsem se zamyslela a z hlavy vylovila pár dobrot, které si s Mamuťákem vaříme. Nejsem žádná Maagdalena Dobromila Rettigová a návod k vaření jsem v životě nepsala, tak doufám, že moje recepty budou srozumitelné:) Já totiž nevařím podle návodu, ale prostě tam něco nahážu a ono z toho něco vznikne, tak věřím, že se taky necháte spíš jen inspirovat a sami si jídla dotvoříte podle nálady a chuti.
Předesílám, že vegetarián nejsem a nikdy nebudu, tak na mě nekřičte, kde je v tom jídle maso:) Pokud myslíte, že vám v tom bude víc chutnat kus kuřecího, klidně ho přijdete a z vege-receptů máme rázem masožroutské:) Proč ne, fantazii se meze nekladou. A v kuchyni to platí dvojnásob:)

Bylo nebylo druhej víkend

27. března 2011 v 19:50 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před dvěma týdny jsem se pokusila o něco jako článek z mého života a vzniklo z toho zamyšlení o lásce. Co za pamflet vznikne z tohohle zatím netuším. Mám v plánu zhodnotit tento víkend, zas se vrhnout do temných vod mojí mysli a třeba z toho vznikne i něco zajímavého.
Štěstí je, že tento víkend byl o dost lepší než ten minulý...no, lepší, jak se to vezme. Měl taky své mouchy, takové masařky vypasené, mrchy hnusné, co si sedají na mrtvoly a okusují je a smrdí a...kde jsem to skončila? Ach ano, mouchy. Masařky. Byly tady, zabzučely a odtáhly. Zas to stálo nějaký ty slzičky a zatnutý pěsti, ale v konečným důsledku to nebylo tak zlý. Možná to do jisté míry byl minulej víkend na ruby. Co to má znamenat ponechám raději bez komentáře, jsou věci, o nichž se ve veřejném prostoru nemluví, o nich se vlastně vůbec nemluví, ty jenom bolí a člověk by to za boha nepřiznal.

Konec snů

25. března 2011 v 20:00 | Lúmenn |  povídky...
Tak jsem uvažovala, co vám sem dát jako "čtení na víkend", protože dneska odjíždím do Brniska na punkovou akci a míním se tam zdržet (jako v Brně, ne na té akci:D) až do neděle, kdy se na posledních pár dní vracím sem do Slatinic, kde si "válím šunky" v lázních.
A protože jsem nedávno tak trochu třídila složku se svými povídkami, vzpomněla jsem si na dílko, které je už roky a roky napsané, ale na blogu schází. A protože chci, aby tu pro případné životopisce (muhehe:)) bylo moje literární dílo kompletní, nemohu tuhle povídku opomenout. Napsala jsem ji v roce 2001 a v témže roce jsem s ní vyhrála regionální soutěž pro mladé psavce. Dnes se tomu divím, povídka není nic moc, je to takové emo od jedenáctileté holky, ale vzhledem k věku dejme tomu, že to není tak zlé. Pokud vás tedy zajímá, jak psala Lúmennka před deseti lety a jaká byla její první v životě napsaná opravdová a nefalšovaná povídka, čtěte dál. Název a obrázek zde v úvodu dost jasně mluví o tématu, jehož jsem se ve svých jedenácti letech dotkla a o němž pojednává tahle krátká povídka z pera malé Lúmennky:)

Sbohem tvým květům...

24. března 2011 v 18:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes v dopoledních hodinách vyhasl život jednoho živého tvora, krásné bytosti se statným kmenem, v němž šuměla míza, a s bohatou korunou, kterou na jaře vždy obsypaly růžovobílé kvítky, jejichž měkká záplava pak na pár týdnů pokryla celou ulici. Dnes dopoledne zemřel pod pilami brutálních vrahů strom, jehož stín mě vítal den co den, když jsem přicházela domů a jehož květy zkrášlovaly celou naši ulici.
Dnes zemřela naše sakura.
Nebyla jsem u toho, zavřená dvacet kilometrů od domova v lázních jsem mohla jen zdrceně číst bráškův status na facebooku. Kdybych byla doma, postavím se ke kmeni a budu ho vlastním tělem bránit před těmi maníky s pilama, kteří mají pocit, že krásný strom má padnout.

O trestech, bolesti a společnosti

22. března 2011 v 10:37 | Lúmenn |  názory a myšlenky...
Uběhl týden a zas tu máme další nové téma, ke kterému se můžeme vyjádřit. Venku svítí slunce, které přímo láká k tomu, jít se projít a nadýchat se jarního vzduchu a mě tady v rámečku straší "trest smrti". Minulý týden mě strašilo kouření, nedávno deprese, sebevraždy a kdo ví, co ještě. Už mi to začíná lézt na nervy. Ne proto, že bych k těmto tématům neměla co říct, spíš mě fascinuje, že se k nim všichni chtějí vyjadřovat a pořád volí v anketě takové hrůzy, jako by na světě nebylo milion krásnějších věcí, k nižm se dá napsat poutavý a hodnotný článek.
Proč mají mladí lidé (a teď se omlouvám těm starším blogerům, ale přece jen, mladých je tady na blogu.cz většina) potřebu se vyjadřovat k příšerným tématům, místo aby si z nabídky zvolili něco pěkného, potěšujícího, plného pozitivní energie? Asi to odráží celou naši společnost, která je boužel těmito věcmi morbidně fascinována.

Čtnáctidenní novinky (14.- 27.3.2011)

21. března 2011 v 11:55 | Lúmenn |  archiv aktualit...
Poslouchám: poslední dobou mívám hodně chuť na punk - Punk Floid, Houba, Znouza...:)
Houba - Jsme jiný
Shlédnuto: Gangy New Yorku, supr film s mým oblíbeným "Leošem z Kapradin" a půlka Andělů a démonů, moc mě to nezaujalo, ale snad to dokoukám
Přečteno: sbírka vítězných povídek O železnou rukavici Lorda Trollslayera z roku 2006 Drakobijci VIII., kterou sestavil Michal Bronec a první díl draculovské ságy od Jenny Nowak Dračí krev
Čtu: dělám čtenářskou kritiku na knihu Hrozba od Gene Hecka
Zaujalo mě: tuna věcí, ale nějak teď přesně nevím, co sem dát...kruci, to se mi často nestává:) Minimálně mě zaujala soutěž Drakobijci, tedy teď už vlastně Žoldnéři fantazie, které se chci letos zúčastnit;)
Kam se chystám: moooožná se mi povede zajet si v pátek na koncert Barbarů, ale jinak asi budu tvrdout pořád tady v lázních, ale už jen do středy příštího týdne!:)

Mamut v divadle

20. března 2011 v 20:35 | Lúmenn |  Barbar Punk...
Aby byla Mamutova cesta Superstar na mém blogu kompletní, nesmím zapomenout na jeho šílené a lehce přisprostlé vystoupení v divadle, kde zase ukázal, že si ze šoubyznysem hlavu neláme. Místo toho, aby se ztrapnil tím, že neumí moc dobře zpívat a vykopli ho, jako mnoho lidí před ním, zanotoval písničku od pornofolkového písničkáře Záviše.
Vypípané šílené vystoupení stálo za to a ačkoli (dle očekávání) dále nepostoupil, zase zvládl všechny pobavit, šokovat i rozesmát. Tak se pojďte zasmát taky a nezapomeňte pro něj hlasovat ve Hvězdné pěchotě, ať se ukáže na pódiu a natře to pozlátkovému falešnému světu šoubyznysu ještě jednou:)

Něco pro fandy Manowar

19. března 2011 v 20:04 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Tuhle šílenost má na svědomí moje drahá Liz, která si jako první všimla jedné zarážející podobnosti hvězdy metalového nebe se slavným anglickým hercem. Pokud máte rádi Manowar, jmenovitě jejich basáka Joeyho DeMaia, a myslíte si, že jeho ksichtík je jedinečný a neopakovatelný, pak byste se měli podívat pod perex, kde zjistíte, že to není až tak docela pravda.
Co víc k tomu dodat? Snad jen avada kedavra, my metal brothers...:D

Smát se nebo brečet?!

18. března 2011 v 11:39 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Že je naše republika státem s nekonečně spravedlivými soudy, které neměří dvojím metrem, je nám všem snad jasné. Kdo by o tom mohl pochybovat, že?
Jak vám asi došlo, ironie z mých slov přímo odkapává. Co odkapává, ta vyloženě teče. Nesnáším nespravedlnost, z duše ji nenávidím a to, co naše soudy předvádějí, je nespravedlnost rovnou do nebe volající. Nemám slov. Čtěte sami. Jak dlouho to ještě veřejnost vydrží? Jak dlouho si necháme od soudů srát na hlavu?

Nenuďte se, pleťte!:)

17. března 2011 v 20:12 | Lúmenn |  fotky...
Říká se - nudíte se? Tak si kupte medvídka mývala. Ale toho bych do lázní asi nepropašovala, takže mi nezbylo, než si krátit čas starou osvědčenou metodou, kterou znali už naše prababičky. Ručními pracemi. A protože plést svetry a háčkovat dečky neumím, aspoň jsem vzala do ruky bavlnky a pletla, až se mi od praciček kouřilo.
Pod perexem najdete ty čtyři "skvosty", které jsem stvořila za dobu v lázních a asi ještě nějaké přibudou, protože místa na zápěstí mám pořád dost a neozkoušených vzorů taky:)

Jsem tvůj otec, Harry!

16. března 2011 v 13:10 | Lúmenn |  povídky...
Dneska je moderní psát fanfikce, jak se říká dílům, která vycházejí ze základů již napsaného příběhu, ale mění jej dle fantazie autora. A možná proto se mi tenhle žánr dosud vyhýbal. Svou jedinou (a vpravdě rozsáhlou) fanfikci, moje pubertální dílo Paní prstenů, jsem napsala v době, kdy tohle slovo snad ještě ani nebylo vymyšleno a měla jsem za to, že jsem jediná a ultra originální. Hehe:) Dnes mi to v záplavě všech těch příběhůl přijde úsměvné a naivní.
Ale dost úvodních řečiček. Po letech jsem se opět rozhodla si zkusit, jaké je to stvořit příběh, který není tak docela z mé hlavy a "ukrást" pár literárních postav a rozehrát s nimi svou vlastní hru na své vlastní šachovnici. Posloužil mi k tomu svět Harryho Pottera a věta, kterou jistě všichni znáte z Hvězdných válek. "Jsem tvůj otec, Harry" je tak nejen povídkou, ale i zamyšlením "co by, kdyby". Komu je vložena do úst tahle věta a jak to nakonec dopadne čtěte v povídce:)

Japonská facka moderní civilizaci

15. března 2011 v 8:14 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Obletělo to doslova celý svět, jsou toho plné noviny, zprávy, internet. Ano, mluvím o zemětřesení v Japonsku, o jednom z nejsilnějších zemětřesení v moderní historii a podle japonských úřadů o největších neštěstí na tomto souostroví od konce druhé světové války.
Nevím, možná je to jen můj hloupý pocit, ale až doteď jsem měla pocit, že takové hrozné věci "nám" nehrozí. A tím my mám na mysli moderní civilizaci, vyspělé, bohaté země, plné technických vymožeností, nemocnic, škol, letišť a budov šplhajících do mraků.

Bylo nebylo jeden víkend

14. března 2011 v 20:11 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Když v sobotu ráno vstáváte s myšlenkou, že na pár dní odjedete z lázní, kde se strašlivě nudíte, tak vás docela naštve, když uléháte v neděli večer s tím, že jste v těch lázních radši měli zůstat a bylo by vám líp. Nuda je asi lepší, než probrečená noc i den a pocit, že člověk, který vás miluje, na vás se*e, jak na placatej kameň. A pak pochyby a otázky a láska a doufání...
V sobotu se nám prostě s Mamutexem povedlo parádní nedorozumění a nakonec jsem na něj doplatila já. Nemá cenu rozebírat, co se stalo. Bylo by to nadlouho a ani tak bych asi nedokázala dobře vylíčit, o co přesně šlo. Důležité je, že to nebylo dobré a že jsme nakonec strávili společně naplánovaný víkend každý sám a jeden i druhý se užírali výčitkami a otázkami "co by kdyby".
A teď? Teď je to za mnou, zůstává však jedno velké ale...

Můj život s vegetariánem

13. března 2011 v 8:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Je tomu již rok, co jsem skončila v náruči jednoho hlučného barbara (jehož jméno je dnes ve všech pádech skloňováno se superstar) a člověka neznalého Mamutovy povahy by určitě nenapadlo, že tenhle skoro dvoumetrový chlap je vegetarián. Je to trochu s podivem, přiznávám, že barbar nejí maso, ale Mamutovy důvody chápu a to, že už se pět let řadí mezi odpůrce masa, respektuji.
Ale nechci mluvit o něm, ani o jeho cestě k vegetarinánství. Chci mluvit o sobě. A totiž o tom, jaké to je, když zarytý masožrout tráví většinu času se zarytým vegetariánem a čas od času si musí společně uvařit.

Když ptáci padají mrtví z oblohy

11. března 2011 v 17:43 | Lúmenn |  putování za záhadami...
Představte si, že jdete po ulici a na zemi najdete mrtvého ptáka, dejme tomu kosa. Nic divného, že? Ptáci, jako všichni živočichové, prostě občas zemřou - stářím, nemocí nebo je někdo uloví. Ale co kdybyste šli po ulici a na zemi neležel jeden mrtvý kos, ale stovky a tisíce těchto ptáků? Že by masový lov nadržených predátorů? Kdepak, tihle kosi totiž nemají žádná zjevná zranění a vypadají, jako by z nebe prostě spadli.
Říká se, že žádný učený z nebe nespadl. Ale za to z nebe padají o dost divnější věci - celá hejna mrtvých ptáků a to po celém světě a během relativně krátkého období. A nejen to. Kromě ptáků se podle všeho masový úhyn týká i dalších živočichů - ryb, které jsou vyplavovány mrtvé na břeh po tisících. Kdy bude řada na dalších živočiších a kdy dojde i na lidi? A co na to média? Ta samozřejmě až na výjimky mlčí a vědci mlží. Musíme si tedy zase poradit bez nich…

Pryč z vězení...

10. března 2011 v 16:32 | Lúmenn |  povídky...
Před pár dny na mě padl splín. Měla jsem pocit, že se nic nedaří a že jsem zamčená ve vězení, které je obehnané drátem spleteným z mé vlastní duše, a že z něj není úniku. A jak jsem se tak krčila, zdánlivě úplně bezmocná, zahořela ve mě jiskřička naděje a já se rozhodla, že to tak nenechám.
A jak ta jiskřička hořela a doutnala pořád víc, zrodila se z ní myšlenka, z myšlenky obraz a z obrazu povídka, kterou najdete pod perexem. Je jen kratičká, ale vyjadřuje vše, co jsem v té chvíli cítila a odráží se v ní moje oblíbené heslo, které nosím na triku. Nenaříkej, bojuj.

Čtrnáctidenní novinky (28.2.-13.3.2011)

10. března 2011 v 8:17 | Lúmenn |  archiv aktualit...

Poslouchám: jak jsem teď v lázních a toulám se po okolních lesích, poslouchám hlavně svůj mp3jkový mix - od Nirvany, přes soundtrack z Repa až po Manowar, Crüxshadows nebo Znouzectnost (a kt omu samozřejmě kupu dalších:))

Masterplan - Spirit never die


Shlédnuto: zábavné, ale poměrně nepřekvapivé fantasy Čarodějův učedník a naprosto mizerný animovaný film Kaena - Proroctví, u kterého jsem usínala nudou a do konce jsem se dodívala jen proto, že jsem čekala, jestli mě to konečně náhodou nezačne bavit
Přečteno: dočteno všech 6 dílů hexalogie Sedmá věž od Gartha Nixe - mé vysoké hodnocení tohoto autora knih "pro děti" se po této sérii ještě zvýšilo; povídková kniha humoru v české sci-fi Sorry, vole, error, kterou sestavil Vlado Ríša a upřímně - nebyla moc vtipná; druhý díl příběhů ze starých čech od Juraje Červeňáka Bivoj Válečník a knihu o hluchoslepé ženě Heleně Kellerové Via Lucis od Jinry Jarošové (ano, to jsem zmákla za poslední týden, no nedivte se, taky v lázních fakt není moc co dělat:))
Čtu: sbírku vítězných povídek O železnou rukavici Lorda Trollslayera z roku 2006 Drakobijci VIII., kterou sestavil Michal Bronec
Zaujalo mě: na Kosíři je moc hezky:) Zajeďte se tam někdy podívat:) A abych vám poskytla i něco ke čtení a ke koukání, už víte, že je můj nejmilejší Barbar Mamut ve Hvězdné pěchotě? A už jste mu dali hlas?:) Více v tomto článku
Kam se chystám: další tři týdny mě najdete v lázních ve Slatinicích, takže se nikam koc ani chystat nemůžu, leda o víkendu domů, kdy snad s Mamuťákem spácháme výlet na Cimburk

Barbar Mamut ještě neřekl v superstar své poslední slovo

9. března 2011 v 16:42 | Lúmenn |  Barbar Punk...
Mamutkova cesta touhle soutěží byla celá plná náhlých zvratů a šíleností. Nejprve to vypadalo, že neprojde ani k "velké porotě", pak se zdálo, že ho (a přiznejme si, že poměrně oprávněně) vyhodí a nakonec prošel až do divadla, kde si kladl otázku, čím zaujme. A jak bylo vidět v ukázkách, zaujal pořádně sprostou písničkou od porno-filkaře Záviše. Takže se budeme mít o víkendu na co dívat:)
Jenomže největší zvrat jeho suprstárové kariéry přišel nedávno. O víkendu se totiž ukázalo, že Mamut dokázal něco, co před ním zatím žádný soutěžící. Stanul v divadle v TOP stovce zpěváků a zároveň byl zařazen kvůli svému excentrickému zjevu i do Hvězdné pěchoty. Na jednu stranu nelichotivé, na stranu druhou nová příležitost všem nakopat zadek a o finálovém večeru si ještě pořádně zajuchat i s badnou dřevárníků, kteří přijedou v kostýmech a udělají na Suprstár pořádný pogo!
Pokud chcete Mamutovi (a jeho barbarsky oděným fanouškům, k nimž se můžete přidat i vy) dopřát tuhle šanci, hlasujte


(pro hlasování je nutné být přihlášen, blogerům z blogu.cz na to ovšem stačí přihlašovací jméno
a heslo z blogu. Ostatním zabere registrace asi minutku. Hlasovat se dá každý den!)

Prosím, sdílejte to i na FB, vytvořen událost je tady: Hlasuju pro barbara Mamuta ve Hvězdné pěchotě
A pokud se chcete pobavit otázkami čtenářů Aha, které na Mamutexe směřovali (směřovali, ti čtenáři, ne směřovaly, ty otázky, aby bylo jasno;)) před dvěma dny, čtěte tadyhle.

A ano, vskutku jsem přítelkyni tohodle hřmotného, skoro dvoumetrového barbara a vskutku se o něj nemíním s nikým dělit. A jestli bydlíme v jeskyni? Občas mám ten pocit...:)