b

Květen 2011

Leaving...

24. května 2011 v 21:42 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Téma tohoto tdnu na blogu.cz je budoucnost. A totéž je i tématem mých myšlenek v těchto dnech. Co bude zítra, co bude za měsíc, co bude za rok? Stalo se něco hrozného, něco, co nemůžu nijak ovlivnit a do čeho jsem byla vržena jak testovací figurína do propasti. A proto na čas odcházím...
Nemůžu teď přispívat na blog a tvářit se, že se nic neděje, nemůžu na Poslu světla odpovídat na vaše otázky a pomáhat vám, když sama teď potřebuji pomoc. Jsem na dně, ale to znamená, že se můžu odrazit a plout zpátky na hladinu. A tak to teď dělám. Modlím se, věřím a doufám. A miluji. Protože nic jiného než láska mi v téhle zas**né situaci nezbývá.
Prosím, pochopte. Prosím, vydržte. Já se vrátím, slibuji, ale nevím jak dlouho to bude trvat a jestli mi u toho vydrží duševní zdraví. Doufejte se mnou.
Na čas se loučí a v lepší zítřky doufá vaše zlomená (ale ne přelomená) Lúmennka

KOPR a další podiv(uhod)né bylinky...

18. května 2011 v 16:42 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
KOPR. Neboli kurevský odpor k práci. A ke všemu dalšímu. Ale hlavně k práci...a pod tu teď zahrnuju jakoukoli činnost, při níž se musím hýbat, přemýšlet nebo vyvíjet nějakou aktivitu. Takže tohoto článku si pekelně važte, protože u něj dělám všechny tři věci zaráz!:)
Kdybych měla ve zkratce říct, jakých bylo posledních pár dní, musela bych použít poměrně velký počet sprostých slov, jichž naše krásná mateřština obsahuje více než dosti. Ale protože jsem člověk slušný (hehe), vychovaný (muhehe) a vytříbeně mluvící, neřeknu o minulých dnech nic. Tedy nic, co bych říci chtěla. A vlastně...proč pořád fňukat, jak je všechno na p*** nebo na h***, že jo.
Jo staly se věci, které bych ze svého života vymazala. A kdyby existovalo nějaké save a load game, tak bych tuhle hru na život přetočila na páteční odpoledne a hned by bylo o jednu bolestivou věc míň.

Co je to vkus? (aneb reakce na článek Lady Vanilky)

15. května 2011 v 11:06 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Občas si přečtu nějaké blogerské bizarnosti na Krásné.cz sama, to když se chci bavit. Ale většinou mi je naservíruje na facebooku Venom, která se až masochisticky vyžívá ve čtení tohoto paskvilu a přeposílá ty nejlepší kousky. Díky ní jsem taky narazila na tento článek od Lady Vanilky s názvem "Co je to vkus?".
A téma mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodla reagovat. Koneckonců, nedávno jsem tu psala o něčem, co se vkusem přímo souvisí - mám na mysli naprosto nevkusnou reklamu na žiletky, které jsem se věnovala včera.
A zase tu máme stejné téma - vkus, ženskost, móda. Jsou slova originální a vkusné synonyma? A být vkusný znamená být in? Pojďme se na tím zamyslet.

Čtrnáctidenní novinky (25.4.-8.5.2011)

14. května 2011 v 19:17 | Lúmenn |  archiv aktualit...

Poslouchám: posloucháte vietnamský pop? Ne? A víte, že to je škoda, protože stojí fakt za to? (ano, Lúmennka to myslí vážně!)



Vü Ha - Vu dieu Umsilabum

Shlédnuto: sleduju už třetí řadu sitcomu How I met your mother, na filmy nějak nebylo kdy:)
Přečteno: zbývající dva díly Bohatýra od Juraje Červeňáka
Čtu: mám v plánu narozeninový dárek od Mamutka - Zelený skřítek, děvčátko jménem Diana od Ondry Netíka
Zaujalo mě: přišla mi nabídka na zajímavý zážitkový pobyt u moře s delfíny a byla jsem požádána ať jej sdílím - tak to udělám touto formou, pokud ještě nemáte naplánovanou dovolenou a duchovní a alternativní věci vám nejsou cizí, pak je to přesně pro vás a za levný peníz - více infa zde
Kam se chystám: příští víkend asi na LARP Bezkrálí, což bude zajímavá sranda, protože nás čeká cesta stopem až do Severních Čech:)

Óda na ženskou nezávislost nebo ženu znevažující kýč?

14. května 2011 v 18:57 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dámy a slečny v růžových hadřících, které poletují po zahrádce a vysokými hlásky si prozpěvují písničku o tom, jak "roští musí pryč". Že nevíte o co jde? Pak buďte rádi...
Jedná se o reklamu na dámské holicí strojky, která nedávno kolovala po internetu jako vtip. Bohužel to není vtip, ale krutá realita. Ano, vskutku existují na světě scénaristé a reklamní agenti, kteří si myslí, že na ženy nejlépe zapůsobí debilní popěvek, růžové sekačky a do tvarů zastřižené keře, jako alegorie na dámské přirození. Otázkou zůstává, jestli je tomu tak proto, že svět pokročil a témata dámského holení jsou natolik otevřená, že si feministky mohou mnout ruce a nebo je naopak svět stále v pravěku, kdy už i jeskynní muži bručeli, jak se jejich něžnější polovičky akorát pořád ověšují kostmi a řeší, jak vypadají.
Viděli jste tuhle růžovou barvou a kýčem přetékající reklamu? A co říkáte - je to oslava ženské nezávislosti a nebo jen obludný pokus udělat z nás vymaštěné slepice, kterým jde jen o vzhled?

Jeden hokejovej...:)

11. května 2011 v 18:45 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Tohle videjko se ke mně dostalo už před časem, ale dneska mi ho kamarád na fejsu připomněl a nedá mi to, abych ho sem nehodila:)
Pokud vás baví hokej, ale i pokud vás nebaví, věřím, že se zasmějete - a pokud sami znáte to, jaké to je, učit cizince našemu jazyku, tak tuplem:)
Jak Jaromír Jágr učí Američana mluvit česky - a jak to dopadne, sledujte níže:)

Haló, haló, u-u, u-u, tady, tady...

11. května 2011 v 14:14 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Znáte takovej ten pocit, kdy máte chuť dělat milion věcí, ale nakonec zůstane jen u té chuti? Jakože vás víc baví představovat si, jak chodíte po lese, jezdíte na kole, jdete na zmrzlinu nebo kalíte s přáteli, ale když se pak srazíte s realitou, zjistíte, že je to hrozný, že vás furt něco bolí, někdo moc řve, slunko vám pálí do ksichtu a ze zmrzliny trnou zuby a tak se na to vyserete a neděláte nic. Protože kdo nic nedělá, ten nic nezkazí a nebude zklamaný...
Tak v tomhle stavu jsem teď přesně já. Venku krásně, léto už se blíží a jaro je v plném proudu a já prostě jen sedím, čučím, čtu si, koukám na seriály a na hokej, maximálně serfuju po stokrát projetejch stránkách a představuju si, jaký by to bylo kdyby...
Mám plánů na půl roku dopředu, ale začínám se bát, že skončí jn u plánů, který si do detailu představím a radši je nezrealizuju, co kdyby se něco posralo a místo super zážitku to byla jen nekonečná otrava?

... (bez názvu)

6. května 2011 v 23:59 | Lúmenn |  poezie...
Včera jsem avizovala, že jedu na chatu, třídit svoje myšlenky. A taky že ano, proto jsem tento článek s básní přednastavila. Koneckonců, jako bych ho vyslala telepaticky, protože dost přesně ukazuje moji současnou náladu.
Co bude dál? Na to nemám odpověď, jenom vím, že nechci, aby to dopadlo jako na řádcích, které si můžete přečíst níže....
(a ano, báseň je skutečně bez názvu, protože mě nenapadl žádný, který ji by vystihoval...prosté tři tečky, za něž si můžete každý dosadit, co chcete, vám tedy tentokrát musí stačit, jen blogu.cz nestačí a tak si tu trapnou vysvětlující závorku klidně odmyslete)

Ve zkratce...

5. května 2011 v 22:29 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Pondělí - místo abych jela do Brna zůstávám doma v Prostějově. Pár hodinek práce, pak knížka, odpoledne hokej s tátou v hospůdce (btw. mají tam židle se jmény hráčů a když sedíte na tom, kdo dal gól, máte pivo zdarma. Michálku, asi tě miluju, díky tobě jsem měla dvě!:)). A den zakončit s kamarádem nad pivem a večer stvořit smutnou báseň.
Úterý - hnusné počasí, hrozná nálada, takže jen postel a seriály, dlábení brambůrek a pití hektolitrů čaje. O cigaretách nemluvě. Na kontě další smutná báseň. Když se rozcházíte se svou životní láskou, píše se skoro samo...

Nestydím se za sebe. A za svůj blog?

3. května 2011 v 22:18 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Nedávno jsem poslouchala v práci rádio, kde se jeden z vedoucích úřadu na ochranu osobních údajů vyjadřoval k mnoha tématům ze svého oboru - a samozřejmě také zmínil stále se rozrůstající virtuální svět. Svět internetu. Kdo nemá profil na některém z komunitních serverů jako je myspace, twitter, facebook nebo aspoň lidé.cz, jako by ani nežil. Dříve se rozdávala telefonní čísla, dnes adresy profilů. A na ty píšeme všechno - od toho, co čteme, posloucháme a sledujeme, přes domácí mazlíčky, oblíbená jídla až po akce s přáteli. Zveřejňujeme tam svoje fotky, od těch povedených, kde pózujeme v parku až po hrůzy, kdy ležíme úplně zpití na stole v hospodě.
Ještě specifičtější fomrou sebeprezentace na internetu jsou blogy. Krom fotek a názorů na kuřecí maso s hranolkama tam ale píšeme i mnohem osobnější věci - výlevy srdce, názory na aktuální dění, zpovědi, které prostě musíme někomu říct a nikdo není na blízku. Na blogu ukazujeme svoje já. Za svoje já se stydí jen málokdo, ale co blog?

První ochutnávka z nového alba!

3. května 2011 v 16:43 | Lúmenn |  Barbar Punk...
Je to tak a je to jen pár hodin, co Barbar Punk pustili ven první píseničku z nového alba a odtajnili i jeho název. Už se krátí čas do vydání a tak přece jen musí fanoušky něčím potěšit:) A to hned trojnásobně - krom toho, že se dozvíte, jak se jmenuje nové album a poslechnete si z něj první píseň, patří tahle písnička k těm nejnovějším a pro ty, co nebyli na některém z posledních koncertů to bude poprvé, co ji uslyší.
Ale k čemu trapné dlouhé úvody a hloupé řeči:) Písnička je zveřejněná a kromě bandzonu kapely si ji můžete poslechnout pod perexem:)

Prohraná

2. května 2011 v 9:24 | Lúmenn |  poezie...
Poslední dobou jste mohli číst samé veselé veršovánky. Veršovánky povětšinou hodně staré, protože veselé básně moc nepíšu a teď je asi budu psát ještě řidčeji. Zatím se ještě vzpamatovávám z toho, co se teď děje a jde to sakra pomalu. Jistě, bude líp, obloha se roztáhne a déšť ustane. Ale bude to nějakou dobu trvat.
A tak nezbývá, než psát smutné básně a usínat v objetí plyšových medvědů. Tashle báseň se jmenuje prohraná a je o bitvě, ze které by člověk možná neměl utíkat, ale co když prostě víte, že nemůžete vyhrát? Je zbabělé utéct? Nebo se jako správný hrdina má člověk nechat zabít?

Empty...

1. května 2011 v 18:42 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Cítím se jak prázdná flaška od vodky... vypitá, poblitá a prasklá tak, že stačí jen lehoulinký náraz a rozbiju se na milion střepů. Tenhle víkend stál za nic. V pátek ráno jsem rozlepila oči a těšila jsem se. Když se je ten samý den večer zavírala, byly mokré od slz a přemýšlela jsem, proč se zrovna tenhle víkend musel tak strašným způsobem posrat. Beltain, na který se člověk rok těší, jsem nakonec strávila s dvěma lahvemi vína a krabičkou cigaret, smutná, rozpolcená a prázdná.
Prázdná jako ty flašky co ráno ležely na koberci, prázdná jako je teď moje duše. Nevím, co přinese zítřek, chce se mi sbalit batoh a vyrazit někam hodně hodně daleko. Do lepších dní.
Nevím, jak se rozhodnout. Nevím, jestli poslechnout srdce či rozum a vlastně ani nevím, co mi kterej z nich říká... blbej víkend. Hodně blbej. Prázdnoto, doufám, že nade mnou nezvátězíš...