b

Září 2011

R. Zelazny,R.Sheckley: Přines mi hlavu čarovného prince

29. září 2011 v 22:33 | Lúmenn |  literární díla...
Roger Zelazny, Robert Sheckley - Přines mi hlavu čarovného prince
Nakladatelství: And Classic
Počet stran: 264
Rok vydání: 1994 (česky)

Některé knihy přečtete jedním dechem. A jiné jen proto, abyste zjistili, jestli to vůbec někdy bude zajímavé. Přines mi hlavu čarovného prince je ten druhý případ. Louskala jsem to asi tři týdny a ne a ne se prokousat k zajímavé pasáži. A pak buch - knížka skončila a v puse zůstala pachuť nudy. Holt někdy se výběr v knihovně moc nepodaří.

S.R.Green: Rytíř perného dne

28. září 2011 v 22:10 | Lúmenn |  literární díla...
Simon R. Green - Rytíř perného dne (série Noční strana)
Nakladatelství: Polaris
Počet stran: 286
Rok vydání: 2011 (česky)

Další, v pořadí již jedenáctý příběh ze světa Noční strany, odvráceného temného srdce Londýna, kde jsou stále tři hodiny po půlnoci a neřesti vykukují ze všech stran. Tohle místo je domovem soukromého detektiva Johna Taylora a jeho vyvolené, Suzie Brokovnice, na jejichž prahu se jednoho krásného dne objeví balíček, obyčejný balíček zabalený v novinovém papíře. Když jej John, který byl právě donuce zabít Walkera, dohlížitele Noční strany a převzít jeho místo, otevře, vykoukne na něj prastarý artefakt - a John neví, co si s ním počít. Je to Excalibur, bájný meč a úkolem Johna Taylora je chránit jej a dopravit pravému králi Anglie a tím pádem i Noční strany - Artušovi.

Matka, co zabíjí syny jídlem

28. září 2011 v 20:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Na jednu stranu čteme o rodičích, kteří nutí své děti hubnout, aby udělali kariéru modelek nebo tanečnic. Ale o případech, kdy nezodpovědní rodiče ládují svoje děti jídlem a vyrábějí z nich obtloustlé příšery, o tom se tolik nemluví. A přitom jich v poslední době přibývá - ve zvrácené době, kdy se upínáme k tělům a materiálnu, do sebe lidé ládují kilogramy jídla denně a ničím jiným si nedokáží udělat radost.
Něco takového zažívá rodina paní Cynthie Williams, jak jinak, než z Ameriky (více v tomto článku). Ona sama byla tak tlustá, že jí hrozila smrt a tak podstoupila operaci žaludku. Její dva synové ovšem takové štěstí neměli a tak si na nic nejspíše vybíjí svou frustraci, že už se sama přežírat nedokáže. Dohromady jednu dobu vážili přes 540 kilo! A jsou prý tak tlustí, že nemohou chodit do práce ani se seznamovat s lidmi. A tak jenom leží doma a jedí, protože z ničeho jiného už se nemůžou radovat...

Milý deníčku... (2/2)

27. září 2011 v 19:00 | Lúmenn |  povídky...
Druhá část mojí "vítězné" (no co, 5.-7.místo je pro mě výhra:)) povídky ze soutěže Ježíšku, já chci plamenomet. První část jste si mohli přečíst tady.
V ní se hlavní hrdina, patnáctiletý Mortiss, představí a přednese nám svůj plán na zničení školy a pomstu všem, kteří mu ublížili. Podivné bytosti, které nazývá Oni, ho nutí, aby se řezal a dával jim svoji krev a na oplátku mu slibují věčnou slávu a pomoc z jeho zvráceným plánem. Jeho tragického vyvrcholení se dočkáme v druhé a poslední části exkurze do hlavy mladistvého vraha...

Jak se šlo Z pohádky do pohádky

27. září 2011 v 15:45 | Lúmenn |  zbraně a LARPení...
pohadka1

Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami u vesničky Radostice, udála se poslední zářijový víkend léta páně 2011 bitva převeliká, jejíž jméno zní Z pohádky do pohádky. A dozajista tato událost do dějin LARPů a dřeváren zapsána bude, však čtěte, jak se to celé seběhlo…

Milý deníčku... (1/2)

26. září 2011 v 21:09 | Lúmenn |  povídky...
A tak teda jó:)
Nedávno jsem psala, že se mi povedlo umístit v literární soutěži a díky tomu teď na pultech najdete knížku s mojí povídkou s názvem Milý deníčku a to ve sborníku Ježíšku, já chci plamenomet. A taky jsem rozvažovala, zda povídku uveřejnit a nebo vás nechat napnuté a donutit vás utrácet peníze za knihy. Ale protože jsem hodná a protože sama dobře vím, jak lehce se knihy kupují a jak těžce se na ně vydělává, rozhodla jsem se konečně povídku uveřejnit. Zajímá-li vás, co skončilo na pátém až sedmém místě této zvrácené literární soutěže a jak to dopadá, rozhodne-li se Lúmennka psát vskutku brutálně, pak čtěte dále. Upozorňuji jen, že čtení vskutku není pro slabší povahy a že máte-li slabší žaludek, na celý článek rozhodně neklikejte. Nyní zveřejňuji první polovinu povídky a pokračování si přečtete zítra večer:)

Lúmennčina první vydaná povídka

21. září 2011 v 12:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
A je to tady, juch juch juchejdá! Volejte sláva a sto dní se radujte!!! Lúmennka po nějakých deseti letech (pokusy na prvním stupni ZŠ fakt nepočítám:)) literární tvorby zaznamenala první opravdu významný úspěch a hřeje se na výsluní slávy. No, slávy, zatím nejde o nic velkého, ale stejně to potěší.
Možná si někteří z vás vzpomenou, že jsem v několika článcích psala o svém umístění v literární soutěži Ježíšku, já chci plamenomet. Mottem téhle soutěže je "krev, pot, slzy, sperma a hnis - čím odporněji, tím lépe a radostněji" a podle toho také moje povídka, která obsadila 5.-7.místo, vypadá. Příběh s názvem Mlý deníčku... je brutální, překvapivý a šílený.
A právě tuhle povídku si odnedávna můžete přečíst v nově vyšlém sborníku téhle soutěže (za rok 2008) - přesně řečeno jde o knihu s názvem Ježíšku, já chci plamenomet - to nej z roku 2008. Včera jsem si pro něj byla v knihkupectví a od té doby se s ní pořád mazlím a listuju jejími stránkami. Je to úžasný pocit, číst si svůj text na stránkách papírové knihy! Jupíjou!
A pro ty z vás, kteří si knihu nechutných povídek koupit nepůjdou, návrh k diskuzi - mám povídku zveřejnit a "krást" tak vydavatelství jeho zisky? Co myslíte?:)

Ticho

20. září 2011 v 17:15 | Lúmenn |  poezie...
Když jsem si přečetla téma tohoto týdne, kterým je ticho, taky jsem sama ztichla a chvíli v hlavě sbírala slova. A nesesbírala. Honily se mi v mysli různé nápady - popsat moje nejoblíbenější ticho (kterým je ticho lesa na táborech, kam jsem jezdila se skauty, v noci, když celý tábor spí) a nebo se zamyslet nad tím, co to vlastně ticho je a zda je vůbec možné jej dosáhnout. Přemýšlela jsem o tichu ze všech stran a ze všech úhlů, ale žádný nápad se ne a ne zakořenit a vyrůst. A tak jsem nakonec vzala pero a začala ho žmoulat v puse, chvíli jsem koukala na prázdnou stránku a pak zkusmo napsala - ticho. A světe div se, vznikla z toho báseň. Tichá, smutná, ale já asi jinak o tichu smýšlet nedokážu. Miluju zvuky, miluju hudbu, zpěv, povídání...ticha se bojím a vzbuzuje ve mně pocit prázdnoty. A o prázdnotě a tichu jsou i následující verše...

Mimolum

19. září 2011 v 19:11 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Mimolum není žádné divné zvíře ani filosofický pojem, je to obyčejné vyjádření faktu, že jsem (já, Lum) dneska nějak mimo. Přijela jsem z Barbarfestu, z úplně jiné reality, do přecpaného Brna, kde všichni zahajují vysokoškolský rok a šaliny troubí o sto šest, přervané, spožděné... brrr, dneska toho na mě fakt bylo moc a to sociofobií zdaleka netrpím. Než se aklimatizuji a než zařídím těch miliondvestěpadesátšest věcí, které musím, tak nebudu moc přispívat, ale snad to chvilku přežijete:) Jinak Barbar Fest byl super a běda vám všem holomkům, co jste se nepřijeli podívat!:) Jo a pod perexem najdete fotku, kterou na fesťáku pořídila Sova v nestřeženém okamžiku šplhání po dětském hřišti - a protože je to po dlouhé době nějaká moje povedená fotka, tak se jí musím pochlubit. Tak!:)

Tak jsme nazí, no a co?

15. září 2011 v 16:38 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nahota. Být nahý. Zní vám to trošku divně, jako by to slovo bylo chlupaté a tak nějak divně se hemžilo v puse? Aby ne, když nám staletí kulturních a civilizačních stereotypů vštípila, že nahota je něco špatného a že naše tělo je něco, za co bychom se měli stydět.
A přitom jen pár tisíc let nazad jsme chodili nazí skoro běžně a oblečení si naše lidská rasa vymyslela jen proto, aby naše neochlupená těla v zimě nestrádala. Postupně vliv civilizace sílil a postupem času se z nahého těla stalo tabu. V minulém století se nesměli lidé svlékat do naha ani před svým partnerem a cudnost byla vynášena na piedestal.Ale je cudnost opravdu ctností? Vždyť všichni máme ptáčky a pipinky a každej máme jednu díru do zadku, tak jakýpak s tím dělat šráky. Ale tak jednoduché to bohužel není.

Brutální realita aneb dopis z jeskyně

14. září 2011 v 15:25 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Fejsbůk občas vydá velice zajímavé věci, ale už mě dlouho nic tak nedostalo, jako tenhle (doufám, že fiktivní!) dopis jednoho občana ministru financí Kalouskovi. Že si musíme všichni utahovat opasky nám říkají dnes a denně a že jsou to kecy v kleci a politici kradou miliardy, zatímco nás okrádají o stokoruny, to víme všichni. Ale už dlouho jsem to neviděla sepsané v pár větách tak bravurně jako v tomto dopise doslova z jeskyně. Děkuji neznámému autorovi za to, že tak trefně vyjádřil brutální realitu současnosti.

Únik z reality aneb děkuji za LARPy

13. září 2011 v 17:48 | Lúmenn |  zbraně a LARPení...
Předevčírem jsem přijela z Warhammeru, dřevěné bitvy (co to je bitva a larp viz v této rubrice) kousek od Olomouce, a pořád se nějak nemůžu adaptovat - na koupelnu, na počítač, ani na práci. Když jedete na bitvu, ocitnete se na pár dní v jiném světě, ve světě, kde fantazie pracuje na plné obrátky a kde neexistuje nic, jen přátelé, oheň a třeskot zbraní. A z tohodle světa se pak horko těžko vrací zpátky.
Občas se mě lidi ptají, proč to kruci dělám a jako pošuk běhám po lese s obalenou zbraní nebo aspoň foťákem, v kostýmu, špinavá, zablácená a s kocovinou. Proč mluvím podivně, zpívám nahlas, proč mi nevadí si tři dny nečistit zuby, namalovat si ksicht na černo či na zeleno, proč jezdím stovky kilometrů, abych pak někde spala pod stanem. Odpovídám všelijak, vymýšlím si různé prázdné fráze, říkám, že mě to prostě baví. Ale o tom to není. Je to o tom, že se na pár dní ocitnete jinde.

Béčko Conan

8. září 2011 v 13:07 | Lúmenn |  filmová díla...
Béčko v názvu článku nemá odkazovat na zkratku slova "barbar" ani na fakt, že by tento svalnatý hrdina měl být trouba, ale má prostě a jednoduše shrnout žánr, ve kterém se nový filmový Conan pohybuje. Béčko. Kardinální a absolutní. Osmdesátá léta přenesená do moderní doby, ale pořád béčkovitá, nedotažená. Ne že by ten film nebyl velkolepá podívaná, ale něco tomu chybělo - nikoli spád, toho tam bylo až až, ani skvělá výprava, kostýmy či hlavní hrdinové, ne, ale přesto jsem z kina odcházela s pocitem, že tohle není Conan, že je to fajn, je to zábava, ale nemá to duši. Ale jak chcete duši recenzovat?

Babí léto podruhé a ve verších

7. září 2011 v 17:59 | Lúmenn |  poezie...
Předevčírem se mi do mysli vkradlo babolétové zamyšlení a vzápětí po něm na pavučince přiletěla básnička. Taková říkanka, lyrická a podzimní, která má navodit ještě lepší pocity z už tak krásného konce léta a prosadit slovo bábení do běžné mluvy.
Ať se líbí a potěší:)

R. Doetsch - 13.hodina

6. září 2011 v 20:09 | Lúmenn |  literární díla...
Richard Doetsch - 13. hodina
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 308
Rok vydání: 2009 (originál i česky)

Vaše žena je mrtvá, nad poklidným městečkem, kde žijete právě havarovalo letadlo a vy v ruce držíte kouzelné hodinky, které mají moc změnit běh událostí, co s tím uděláte? Pokud se zachováte jako hlavní hrdina této knihy, čeká vás drsné dobrodružství s nejistým koncem...

Přijďte si zamandalit a zabarbařit

5. září 2011 v 18:04 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Když už máme ten konce léta, je škoda ho prosedět doma a tak pokud to máte kousek do Brna, přijměte pozvání na dvě akce, z nichž jedna je celá pod mým palcem a nad tou druhou budu provádět metodický dozor (= hej holka, nešahej mi na barbara mamuta, pěkně do řady, podpis a zmiz!:D). Pokud si rádi malujete a pokud máte rádi Barbar Punk, budou obě akce pro vás a na obou můžete vidět svoji nejoblíbenější blogerku (muhehéé:)) naživo a zjisti, jestli je fakt tak šáhlá, jak se tu prezentuje (pozn. red. - ano je:)).

Babí léto

5. září 2011 v 17:26 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Podzim klepe na dveře...no zatím teda spíš nejistě přešlapuje na prahu a upejpá se, jestli teda může nebo nemůže jít dál. A nastává jedna z nejkrásnějších částí roku - babí léto. Jsem vždycky přemýšlela, proč se to jmenuje zrovna babí léto. Jako od babiček? Nebo od babek, těch hub, co rostou v lese (i když teď ne, protože je sucho:/)? Taky mě napadala bábetka, jako miminka, i když těch asi na přelomu léta a podzim u není víc, než jindy. Podle tety wikipedie je to prý proto, jak vzduchem létají ty pavučinky - vypadají prý jako šedé babičkovské vlasy, tak odtud. Ale to se mi zdá jako málo poetické, lepší by bylo, kdyby to vzniklo ze slova bábení. Bábit, bábení, to je pobábeníčko...co by tak člověk dělal, kdyby bábil?
Bábit je podle mě ležet na trávě a koukat do nebe, kolem lítá to barevné listíčko a zem trochu zebe do zad. Bábit je sbírat šípky a listí a jít na houby a sedět na lavičce a pokuřovat a koukat, jak kouř stoupá k modrému nebi a zaplétá se do letících pavučinek. Bábit je mávat vlaštovkám a večer nosit bundu na procházku se psem. Ráda bábím.

D.Mina: Sanctum

4. září 2011 v 13:53 | Lúmenn |  literární díla...
Denise Mina - Sanctum
Nakladatelství: Mladá Fronta
Počet stran: 333
Rok vydání: 2002 (originál), 2004 (česky)
Formou deníku se dostáváme do mysli Lachlana Harriota, muže v domácnosti, jehož manželka, úspěšná psychiatrička, byla právě odsouzena za vraždu jednoho ze svých bývalých pacientů z věznice Sunnyfields. On se s tím odmítá smířit a postupně shání materiály pro odvolací soud...

Lúmennčin srpen objektivem mobilního fotoaparátu

3. září 2011 v 13:25 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Zas další měsíc uběhl jako voda a můj mobil zase vyblejskl pár zajímavých věcí, o které se s vámi chci podělit. Bohužel běhám po světě jen se strašně lacinou nokií a žádný lepší objektiv ode mě fakt nikdy nečekejte, ale o kvalitu fotek tady nejde, spíš o zajímavosti, které mi přišlo důležité zvěčnit, o mometky z mého života, které navěky zamrzly v čase a je sranda se na ně koukat.
Tenhle seriál se mi začíná docela líbit a baví mě se každý měsíc vrhat na jeho zveřejňování. A když už tu máme září, ač teplé a stále letní, proč si nepřipomenout žár letních dní a letních akcí:) Takže - co se dělo v srpnu...