b

Říjen 2011

Samhainový "útěk do divočiny"

29. října 2011 v 18:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Říjen už pomalu sklání hlavu, aby usnul dlouhým, dvanáctiměsíčním spánkem, než se zase za rok ujme vlády. Dny se zkracují, noci jsou stále delší a sychravější. Listí nezadržitelnou rychlostí žloutne a vítr se zakusuje čím dál hlouběji pod kabáty. Podzim je prostě tady, ať chceme nebo nechceme a spolu s podzimem přichází i nejtajemnější ze všech svátků - česky nazývaný Dušičky, anglicky Halloween a naši keltští předkové mu říkali Samhain.
A právě tento čas, čas plískanic, duchů a ledovou rosou pokrytých náhrobků, jsem si vybrala k dovolené. Nečekejte žádný odlet do Turecka, ten by můj účet asi nepřežil, ale nějak už mě to podzimní zatažené nebe zmáhá a od té doby, co mi přibyly v práci další hodiny, začínám cítit únavu. A tak jsme si s Mamutkem řekli "dost", sbalili jsme batohy a vyrážíme směr lesy a luhy Hané, kde spočineme až do čtvrtka na chatě. Už se těším na plápolající krb, psa a kocourka pěkně stulené u nohou, na horký čaj, filmy, mazlení, vínko...taková správná podzimní dovolená. Do toho pěkně oslavit Samhain nějakým rituálem, projít se po podzimním, listy zasněženém lese...ej, já se tak těším!

Překvapivý čas

28. října 2011 v 16:08 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dneska jsem umývala nádobí a vzpomínala jsem na jednu reklamu, kterou mi nedávno vyplivl internet. Podle firmy Finish prý mytím nádobí strávíme až patnáct dní ročně. Což je pořádně dlouhá doba. A jak se mi tak mydlinky plížily po rukou, napadlo mě, kolik času vlastně strávíme takovými běžnými činnostmi, jako je sezení na záchodě nebo čištění zubů.
A tak jsem vytáhla kalkulačku a dala se do počítání. Výsledky jsou velice zajímavé:) Koukněte pod perex:)

Nudíte se?

27. října 2011 v 16:26 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Všechny knížky máte přečtené, kamarádi nemají čas, hospoda má zavřeno…a co teď? Na facebooku nikdo, články na blog máte napsané na týden dopředu, seriály vás už nebaví. Jak se jinak u počítače zabavit? Pokud zrovna nemáte rozehranou nějakou zajímavou hru, nezbyde, než si najít nějaké veselé hry online. A k tomu existuje bezpočet herních serverů, z nichž mě v poslední době nadchly stránky raketka.cz a jogo.cz.

Balada o skřítkovi

27. října 2011 v 10:00 | Lúmenn |  poezie...
Při prohlížení a vymazávání "zbloudilých" složek v počítači (to jsou takové ty, co jsou uložené úplně jinde než mají být a jmenují se tak, že vůbec nevíte o co jde, dokud je neotevřete) jsem našla jeden soubor s básničkou. Asi jsem ji napsala v nějakém náhlém záchvatu ispirace a patrně mi v tu chvíli bylo pěkně smutno - nejspíš po Mamuťákovi, protože právě tomuhle chlapovi, který má skoro dva metry, říkám skřítku.
A tak pro něj a všechny zamilované a všechny, co věří na víly a skřítky. Tentokrát s nižší uměleckou hodnotou, ale více city:)

O hádkách a názorech

26. října 2011 v 7:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
V reakci na nedávnou debatu (pod článkem o rozhovoru s Mamutexem) jsem si vzpomněla na obdobnou situaci, kterou jsem zažívala před dvěma lety - téměř na chlup na den přesně. Hádaly jsme se tehdy taky po netu, se slečnou, která je dnes mojí kamarádkou a známe se i osobně, s Alue. Nečastovaly jsme se moc pěknými slovy, ba i do prdele jsme se poslaly a nakonec nás usmířilo vědomí, že hádky nemají smysl a že jsme si víc podobné, než rozdílné. A bylo po hádkách, omluvy byly přijaty a nové přátelství vykvetlo. Ne však každá hádka, která začne na blogu, skončí tak hezky a mnoho lidí odsud odchází naštvaných, otrávených a nebo pohrdlivě se šklebících. Patent na pravdu nemáme nikdo, ale chceme ho všichni a tak se přeme, strkáme do sebe slovíčky a snažíme se přesvědčit, že naše pravda je pravdovitější.

Koncert Edguy - 23.10.2011

25. října 2011 v 11:57 | Lúmenn |  hudba...
V červenci ke mě přišla kamarádka Liz a smutně prohlásila, že lístky na Edguy, na které jsme chtěly v říjnu jít, jsou již vyprodané. No co už, řekla jsem si a dost mě mrzelo, že jsme to prošvihly. A pak najednou vytáhla z kapsy dva lístky a řekla: dlužíš mi pětikilo. A tak jsme tedy na ledničce měly lístky na Edguy a těšily se jako ... no jako sviňa:)
Edguy jsou jedna z mých hodně oblíbených kapel a už jsem měla tu čest je vidět naživo dvakrát, na MoR 2005, kdy jsem je ještě téměř neznala a pak na MoR tuším 2009, kdy už jsem je hodně poslouchala a taky si jejich koncert víc užila. Ale na Mastrech koncerty nejsou ono, kontakt s publikem je malý a pokud nestojíte maximálně v desáté řadě, pak si můžete doma pustit dvdčko a je to to samé. Tentokrát mě čekal klubový koncert v MoR Café ve Zlíně a tak jsme s Liz netrpělivě odpočítávaly dny, chybějící do třiadvacátého října...

Lúmennčino září objektivem mobilního fotoaparátu

24. října 2011 v 10:00 | Lúmenn |  fotky...
A zase uběhl další měsíc a už by možná bylo na čase se pochlubit mými zcela neprofesionálními a naprosto amatérskými fotkami (to aby zas někdo neměl blbé kecy, že ze sebe dělám všeuměla), které jsem minulý měsíc pořídila. A tentokráte kupodivu nikoli na mobil, alebrž na opravdový foťák, který milostivě zapůjčil pan tatínek a kterýmžto jsem zvěčnila bitvu, probíhající kousek od Olomouce - Warhammer. Nic jiného mě do nosu necvrnklo, přes cestu mi nepřelétlo a tak se musíte spokojit jen s nejlepšími momentkami téhle dřevárny. A teď obligátní větička - nevíte-li, co jsou dřevárny TATO rubrika vám na to snad odpoví:)

Den D...nebo spíš E?

23. října 2011 v 12:00 | Lúmenn |  hudba...
Muhehé, tak jsem se konečně dočkala a po více než půl roce, co mi na ledničce visí lístky, jsem se konečně dočkala. Ptáte se čeho?
Koncertu. A ne tak ledajakého - půjde o koncert jedné z mých nejoblíbenějších kapel v čele s famózním "křečkem metr padesát" - Tobim Sammetem. EDGUY! Juch!:)
Těším se jak malé dítě na vánoční stromeček (jak by řekla sestra - jak malej Jarda na první anál) a věřím, že to bude nářez. Za chvíli vyrážím stopem do Zlína do Masters of Rock café a nebojte se, reportáž z koncertu snad i s fotkami přinesu záhy:)
A pokud nevíte, kdo jsou Edguy (Mamut se mi vždycky směje, že jsou to Edgay) a jejich "kápo" Tobias Sammet, můžete se o nich dozvědět v mých dvou článcích s překvapivými názvy Edguy a Tobias Sammet:)

Další rozhovor s Mamutem

22. října 2011 v 15:21 | Lúmenn |  Barbar Punk...
Sláva už konečně pomalu odeznívá, lidé se přestávají chtít za každou cenu fotit amůj nebohý barbar má konečně trochu klid. Přesto ještě musel poskytnout jeden rozhovor - kamarádce, která studuje žurnalistiku.
Co Mamutovi dala superstar, jaké jsou jeho názory na celý svět a jak si vlastně žijeme teď spolu, to všechno se dozvíte v rozhovoru na webu Masarykovy univerzity v online magazínu Stisk - konkrétně zde. Jako bonus se můžete i podívat na video - a zpívat a hrát se v něm kupodivu nebude:)

Další přírůstek do rodiny

20. října 2011 v 17:15 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Už jste mohli číst o zachráněné kočičce Amálce i o pejskovi z útulku Robinovi. Jsme zkrátka rodina, která se obklopuje zvířaty, doma nám běhají koneckonců tři kočičáci - Tobiáš, Lucinka a Kačenka. A od minulého týdne tam bude běhat ještě čtvrtý. Tedy ne tak úplně, protože nový kočičí člen rodiny se hned stěhoval z Prostějova od maminky k nám do malého brněnského bytečku, kde od října bydlíme s Mamutem.
Pořídili jsme si ho úplnou náhodou - díky facebooku, kde kamarád sdílel fotky koťátek a prosil lidi, jestli by je nechtěli adoptovat. A malý zrzeček mě a Mamutovi naprosto učaroval, takže jsme se rozhodli naši dvojčlennou domácnost rozšířit o malého chlupatého raubíře.

Podpořte divadlo Husa na provázku

18. října 2011 v 22:47 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
V tomhle státě se staví předražené dálnice, tunelují se státní peníze ve velkém, krade se na úřadech i v parlamentu, každý se snaží urvat si svoje pomeje z korýtka...a na kulturu a opravdu hodnotné věci nezbývají peníze. Rodiny s dětmi, důchodci, postižení a teď už ani herci nemají co žrát. Většinu z výše jmenovaných problémů nejde nějak snadno a rychle vyřešit, ale jednu věc udělat můžete - pomoci brněnskému alternativnímu divadlu Husa na provázku, které se díky škrtům v městském rozpočtu ocitne na pokraji likvidace. Pokud podepíšete petici, můžete být jedni z těch, kteří tohle malé divadlo zachrání. Možná to bude k ničemu a stejně jako všechny demonstrace za lepší živobytí a petice za záchranu toho či onoho to skončí v koši dějin. A možná ne. Více o problému z rozpočtem a o tom, do jakých sraček se náš stát řítí díky korupci a tlustým vyžraným sviním na radnici, se dočtete TADY. Na stejném místě pak můžete podepsat petici za záchranu tohoto úžasného divadla. Díky.

Gothic pictures vol. 15

16. října 2011 v 17:00 | Lúmenn |  gothic obrázky...
Myslím, že zase nazrál čas vytáhnout z krajkového rukávu pár zloghotyckých obrázků - inu do svých oblíbených hofylandových galerií už jsem nezavítala pěkně dlouho. A ačkoli můj blog už dávno není "dárkulínský" a věci o gothice aspol. už se tu téměř neobjevují, stále nostalgicky na tuto epochu svého života vzpomínám, čas od času na sebe navléknu svoje oblíbené goth modely a vyrazím na nějakou akci. Stejně tak ráda procházím galerie, poslouchám u toho nějakou zlomuziku jako třeba Lamme Immortelle nebo Cruxshadows a vzpomínám, jaké byly ty "zlé" časy krásné:)
Tak pojďte vzpomínat se mnou:)

Jsem vděčná...

15. října 2011 v 21:39 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Občas jdeme životem, den za dnem a nemyslíme na nic - jen na to, jak přežijeme další den, co zařídíme, co uděláme, kam půjdeme. Procházíme bytím a nemáme ani vteřinu na to, zamyslet se, zastavit se, vydechnout. A uvědomit si, jak se máme skvěle. Že venku prší? Že nemáme dost velkou výplatu? Na světě jsou miliony lidí, kteří by si s námi život ihned vyměnili - lidé umírající na rakovinu, hladovějící v rozvojových zemích, lidé, živořící ve stanech po přírodní katastrofě, lidé denodenně tvrdě pracující na malých políčcích v Asii. Máme se skvěle, ne že ne. Já i vy. Ale ne každý z nás si to uvědomuje, ne každý má chvilku na to, aby se zastavil, nadechl se a vydechl a pronesl jedno vřelé "děkuji". Komukoli - bohu, vesmíru, přírodě nebo sobě samým. Proč čas od času nevyjádřit prostou a ničím nezkalenou vděčnost?

Další byrokratická p**ovina Eurosajuzu zakazuje dětem hračky

12. října 2011 v 20:10 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když mi bylo pět, hrála jsem si se vším, co jsem doma a venku našla. S panenkami i legem, stavebnicemi, autíčky a plyšáky, ale taky s klacky, šiškami, kaštany a větvičkami. Občas jsem něco strčila do pusy a občas si něco zkusila ze srandy narvat do nosu, ale nikdy se mi nic vážného nestalo. Přežila jsem malé i velké hračky, hygienicky čisté i od bláta špinavé a živá a relativně zdravá se dožila dvaadvacátin.
Mistři z Eurosajuzu si ale myslí, že dnešní děti nedokáží to, co já, to, co vy, co naši rodiče a sourozenci. Bojí se, že se o hračky zraní, infikují, sežerou je nebo se jimi zadusí. Je to tím, že jsou děcka tak blbá nebo oni chtějí aby byla tak blbá??? Nejde mi to do hlavy...
A cože si v novém nařízení mocipáni vymysleli?

Reklama na půjčku, ze které se protáčejí panenky

11. října 2011 v 20:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tak se tak člověk kouká na seriál na netu a nevyhne se protivným reklamám, které mu předcházejí. A zrovna chytne reklamu na Cofidis, jednu z firem, které poskytují úvěry. Z otráveného zívání mě vyrušil asi vteřinový záběr, který jsem si musela stopnout a málem jsem díky němu spadla ze židle. Půjčíte si 100 000 a celkem splatíte 177 000! O skoro osmdesát tisíc více, než jste si půjčili! Dokážete si představit, že někomu jenom tak dáte 80 tisíc? Víte, co všechno se za tolik peněz dá koupit? A někdo to jen tak vyplázne za půjčku... málem jsem se skácela. Vždyť to je 77% úrok! Copak jsou lidé, kteří takovou půjčku uzavřou? Zjevně ano...

Václav Pravda (ed.): Ježíšku, já chci plamenomet

10. října 2011 v 20:51 | Lúmenn |  literární díla...
Kolektiv soutěžících autorů, editoval Václav Pravda - Ježíšku, já chci plamenomet
Nakladatelství: Netopejr
Počet stran: 168
Rok vydání: 2011

Rok se s rokem sešel a na pultech se objevilo další vydání sborníku této literární soutěže, tentokrát poněkud se spožděním - kniha, o které píšu je totiž sborníkem za rok 2008. A jak jsem nedávno psala, najdete v ní i moji povídku, kvůli které ovšem sborník kupovat nemusíte a můžete si ji přečíst zde. Podtitulem soutěže, z níž povídky pocházejí, je "krev, pot, slzy, sperma a hnis - čím odporněji, tím lépe a radostněji", ale letošní skvadra povídek tomu moc neodpovídá.

Pár mrútnutí do prázdna

9. října 2011 v 19:18 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Mrút je citoslovce mnoha významů. Většinou se ovšem používá v podobných situacích, jako kočičí zapředení - mrút něžné, mrút roztomilé, mrút zvědavé. Ale taky smutné mrút, kdy na hlavu padá listí a mlha se dere pod kožíšek. Mrút. Moc pěkné slovodo podzimních dní. A pár takových mrútnutí pro vás teď mám...
Je večer, Brno se koupe v záři pouličních lamp a já se klepu zimou u počítače, protože nám v baráku ještě nezapli topení. Mamut spinká zmožen včerejší akcí u kamaráda a mě se zatraceně nechce dojít si udělat čaj, i když na něj mám děsnou chuť. Takový normální podzimní večer. Jo, podzimní, léto už před pár dny definitivně odešlo a nám nezbývá, než se s tím smířit. Škoda. Už aby tady zase bylo:)

Být OUT je IN

4. října 2011 v 20:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Obvykle se ve svých článcích navážím do mainstreamové kultury, stěžuju si na blogísky s celebritami a vůbec všeobecně vyvyšuju, jak jsem hustokrutopřísná, když nesleduju současnou módu. Teď se ale budu strefovat do vlastních řad - do vás, do sebe, do všech těch out a alternativních lidiček. Protože ačkoli odsuzujeme moderní pozéry, nejsem my sami stejní jako oni? Není naše pozice "out" vlastně in jen v jiném slova smyslu?

Fenomén Justin

1. října 2011 v 16:50 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tak si tak člověk listuje fejsbůkem a kouká, co komu zas prolítlo hlavou - a najde šílené video, kde se po zemi válí fanynky Justina Biebera a řvou na celé kolo. Proč? Lístky dóšly a ty chudinky se nedostanou na koncert svého idola. Kvůli tomu se válí po zemi, hystericky brečí a ptají se boha (toliko jsem ze španělštiny porozuměla), proč jim nedopřál koupi lístků. Koneckonců, koho to zajímá, nechť se podívá zde.
Jak jsem na to tak koukala, v hlavě mi zase začala strašit otázka: "Co to na tom Džustíkovi všichni mají?" A fakt to nechápu. Je to hezkej, roztomilej klučina, co neumí zpívat - ale to je tak všechno. Proč ta hysterie? Davové šílenství? Pláč a křik? Bohové, copak se kvůli takovýmu cucákovi může někdo zbláznit?