b

Listopad 2011

30 days song challenge - day 09 - a song that you can dance to

30. listopadu 2011 v 20:00 | Lúmenn |  hudba...
Píseň, na kterou umíš tancovat. Hehe, tak to je vtipnost, já totiž umím jen dva tance - jedním je pogo a tím druhým je ploužák. Taneční pro mě byly peklem na zemi a protože do mě odmalička cpou, že jsem pohybový antitalent, netančím moc ani na různé trsací písničky, leda když se fakt pořádně opiju, to pak stud spadne a já se vlním o sto šest.
A ačkoli jsem sem původně chtěla dát pogovačku nebo ploužičku, oblažím vás pořádně našláplou taneční hudbou, ať si nemyslíte, že v mojí mptrojce se najde jen samý metal, to zdaleka ne:) Lum miluje i EBMko a tak tady jsou vyloženě trsací Eisenfunk a píseň Pong.

Lúmennčin blog na facebooku

30. listopadu 2011 v 16:00 | Lúmenn |  o blogu...
Nevím, zda se to už doneslo ke všem, že Lúmennka stvořila pro svůj milovaný "blogíseQ" stránku na sociální síti, jež ovládla naše (ano, bohužel už i můj) životy. Vzhledem k tomu, že já na tuto stránku neustále zapomínám, tak přináším tuhle "novinu" s vééélikým spožděním:)
Každopádně, ať to nezdržuju dlouhými řečmi, jsem frí, kůl a in, mám tedy svoji stránku na FB a pokud se chcete stát jejími fanoušky a občas (nikoli pravidelně) se dozvědět o nějakých těch novinkách tady na blogu, můžete tak učinit ZDE. A nebo si do googlu zadejte Lúmenn a ono se to tak nějak najde samo:) Konec hlášení, pokračujte v činnosti:) Howg:)

30 days song challenge - day 08 - a song that you know all the words to

29. listopadu 2011 v 20:04 | Lúmenn |  hudba...
Po krátké pauze tady máme další písničkový den, tentokráte na téma píseň, ke které znáš všechna slova. A tohle bude tvrdý oříšek, protože díky tomu, že pravidelně krákoráme na bitvách u ohně, písniček nazpaměť znám mraky. Znáte to, takové ty klasické trampské a pak různé historizujíácí, taky písničky od Barbar Punku a nesmím opomenout písně od kapel, které mám ráda a jsem schopná si je zpívat. Uf, to jsem to pěkně shrnula a nápad na písničku, kterou sem hodím pořád nikde. Ale jo...už to mám:) Tuhle píseň jsme párkrát hráli v krčmě a je od mojí hodně oblíbené české bandy, která hraje historickou muziku. A koneckonclů zapadá i do těch halekaček k ohni:) Tak tedy Lucrezia Borgia a jejich Za boha za žold a za víru.

Trest pro znásilněnou...eh???

29. listopadu 2011 v 19:54 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
I když už jsem se konečně (zase, jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží:)) začala vyhýbat zpravodajským serverům a snažím se nevšímat si těch hrůz, co se ve světě a u nás dějí, pořád mám ještě facebook. Bohužel pro mě. Kamarádi neustále postují různé zajímavé události a jednou z nich byla i zpráva o znásilněné afghánské ženě. A já se zase rozčílila, ba přímo nas**la a v duchu se ptám, jak je tohle krucinál možné. O co jde?

První adventní neděle...

27. listopadu 2011 v 23:38 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
...byla dnes. A na mě už to zase de, ta vánoční nálada, to těšení se na stromeček a dárečky, které dám i které dostanu. Ejchuchu, juchuchu...
Na Vánocích mě štve jenom jedna věc- a to že je každý nemá takové jako já. Že ne každý je může trávit v kruhu rodiny, mezi svými nejmilejšími, ne každý si dá něco dobrého k večeři a dostane a rozdá dárky, byť maličkosti. Krucinál hergot fix, proč tenhle svět nemůže fungovat v pořádku? Proč se všichni lidi nemůžou mít fajn? Já vím, karma, učení se, každému, co vyzařuje...blablabla, sama dobře vím, že lidi jsou pitomí a kdyby se každý jen trochu snažil, mohli bychom se mít všichni dobře, ale že na to lidi zatím nejsou připravení.V palici to vím, ale v srdci mě to pěkně štve a tak bych byla nejradši, kdybych mohla všechny ty osamělé a chudé pozvat k nám, na kapra a na cukroví, mamka dělá úplně vynikající perníčky a taky tučňáčky, taková jakoby vosí hnízda plněná krémem a ozdobená tak, že vypadají jako tučnáci, se zobáčkem z mandle a očima ze želé. Ale to zas odbíhám a zas melu blbosti, vlastně celý článek je snůškou blbostí a naivních představ přerostlého děcka o Vánocích... chjo:)
Tak dosti již řečí, jsem už dneska unavená a melu z posledního a jen tak mě napoadlo někam vykřičet ten pocit, že už se blíží Vánoce a že se na ně sakra těším a že jsem posedlá touhou rozdávat lásku a štěstí každýmu, i těm, co si to ani za mák nezaslouží. Neberte mě vážně a radši se taky těšte, vždyť to těšení je na Vánocích vlastně to nejhezčí:)

Patřím ďáblu aneb setkání s fanatiky

24. listopadu 2011 v 20:45 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Brněnský podchod pod hlavním nádražím, zvaný příznačně Myší díra, je místo, kde můžete zažít mnoho zajímavých věcí. Mě se tam v neděli poštěstilo potkat ten nejhorší druh křesťana, jaký si jen dovedete představit a zjistit, že jsem služebníkem ďábla. Ale popořadě...
Vraceli jsme se ze zkoušky divadla s Mamutem a Horsetem a potkali jsme bandu křesťanů, kteří tam hrávají na kytaru a zpívají o Ježíšovi. Znáte video s písní "Já jsem tak zblázněný do tebe Ježíši" a slavnou hláškou "Boží království vaří a smaží"? (Neznáte? Najdete pod perexem:)) Tam vystupuje takový brýlatý týpek a strašně podobný chlap hraje právě v té myšinovské skupince. No a nám to nedalo a šli jsme se ho zeptat, jestli to není on.


Listopadování

23. listopadu 2011 v 20:34 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Bylo nebylo, listopad. A s ním přišly i první ranní mrazíky a čepice naražené na uši, jinovatka na autech a omrzlé nosy. Včera jsem dostala chuť na svařák a to znamená, že už je vážně zima:) V rádiu pořád mluví o předvánočních trzích a v obchodem už nad vámi bliká vánoční výzdoba, takže místo listopadu mi připadá, že už máme prosinec a že za pár dní bude Štědrý den.

Koneckonců, není to až tak daleko od pravdy, ještě měsíc a bude se ježit:) Těšíte se? Já moc. Miluju to každoroční nakupování dárků pro celou rodinu a pro kamarády, dokonce i pro kočičky a psa:) A miluju jejich otvírání pod stromečkem...kruciš, už aby ty Vánoce byly!

30 days song challenge - day 07 - a song that reminds you of a certain event

23. listopadu 2011 v 17:01 | Lúmenn |  hudba...
Píseň, která mi připomene určitou událost.Tohle už bylo těžší - většinou mi nějakou událost, rozuměj bitvu, připomene třeba sloka k písni Buďme veselí, kterou jsme tam složili a nebo nějaká melodie, kterou jsme pořád dokola hráli u ohně. Ale jakou jinou píšeň a událost bych si měla spojit? A pak mi to došlo - kde jinde se spojují písně se zážitky, než na koncertech?
Prohrabala jsem paměť a vzpomněla jsem si na úžasný koncert mého oblíbeného projektu, Avantasie, s mým ještě oblíbenějším muzikantem, Tobiasem Sammetem. Tehdy nás na Mastrech 2008 bylo několik tisícovek, možná deset i víc a všichni najednou jsme zpívali moji nejmilovanější píseň z Avantasie - Inside. Tento zážitek se mi nesmazatelně vryl do paměti a na jeho počest teď tedy píseň Inside. A aby toho nebylo málo, na youtube dokonce existuje záznam z tohoto koncertu, kde mezi tisíci hlasy je někde slyšet i ten můj:)

30 days song challenge - day 06 - a song that reminds you of somewhere

22. listopadu 2011 v 17:01 | Lúmenn |  hudba...
Den šestý a píseň, která mi připomíná nějaké místo. A na tuhle pozici mohu vybrat jen jediné místo a jen jedinou píseň. Místo, které si možná dlouhodobější návštěvníci tohoto blogu pamatují, protože jsem o něm psávala často a dokonce o něm skládala básně. Je to Rock Bar Škorpion, dnes již neexistující podnik, díky kterému jsem dnes taková, jaká jsem a díky němuž také existuje tento blog, jezdím na bitvy, poslouchám gothiku a punk... a tak dále a tak dále. Škorp mi prostě změnil život a vzpomínám na něj velice často a velice ráda. A tak není divu, že se do vzpomínek dostala i hudba a protože to byl rokáč, tak samozřejmě hudba tvrdá. Jde o písničku, kterou jsem nad ránem pouštěli třeba desetkrát za sebou a koukali na její trapně power metalový klip. Hearts on fire od skupiny HammerFall. Škorpe, jsi mrtev, ale v našich srdcích žiješ na věky!

Lúmennčin říjen objektivem mobilního fotoaparátu

21. listopadu 2011 v 23:10 | Lúmenn |  fotky...
Zase uběhl další měsíc a v mém mobilu se skví pár foteček, o které se chci podělit. Před pár týdny uběhnuvší říjen byl měsícem převelice zajímavým - měla jsem tu čest se setkat s pár členy kapely Edguy, zažila jsem pár skvělých akcí s přáteli a na přelomu měsíce jsem si užila i báječnou podzimní dovolenou s Mamutkem u nás na chatě. Prostě podzim podle mého gusta:))
No a mým podzimním radováním vás provede několik fotografií, které zachytil můj velectěný mobil. A propó - možná se časem dočkáte i lepších fotek, protože Lúmennce se v telefonní soutěži Radiožurnálu povedlo před pár týdny vyhrát foťák. Juch juch juchejdá!:)

30 days song challenge - day 05 - a song that reminds you of someone

21. listopadu 2011 v 17:01 | Lúmenn |  hudba...
Na pátý den projektu připadá píseň, která mi někoho připomene. Takových písniček mám ve svém playlistu hned několik, ale jen jedna jediná je tak strašně silná, dechberoucí a "osudová". V době, kdy jsme měli s Mamutkem ty nejhorší problémy v našem vztahu jsem poslouchala jednu písničku a v záchvatu sebedestrukce jsem její text jedné noci opsala na papír a pokřtila jej vlastní krví. Ten papír má dodnes Mamut schovaný a vždycky, když ho najdeme, uvědomíme si, co jsme si všechno museli prožít, abychom spolu mohli dnes být šťastní. A tahle slova, tahle píseň, mi vždycky připomene tu noc, kdy jsem jela do Brna za hlasem svého srdce a kdykoli si ji pustím, vidím Mamutovy modrošedé oči a jeho úsměv, cítím jeho polibky a slyším teot jeho srdce, které mi dává znát, že jsem milována a že miluji. Písnička, kterou už navždy budu mít spojenou se svým milovaným - Jedenkrát od písničkáře Vojty Zíchy.

30 days song challenge - day 04 - a song that makes you sad

20. listopadu 2011 v 17:01 | Lúmenn |  hudba...
Na téma smutných písniček tady mám celý článek, najdete ho tadyhle. Ale píseň, kterou jsem se rozhodla vybrat pro čtvrtý den projektu, tam záměrně nenajdete a popřemýšlela jsem nad nějakou, kterou jsem v té době ještě neznala a nebo ji do výběru prostě nezařadila. Původně mě napadla jedinečná písnička z Final fantasy s názvem Tina´s theme, ale bohužel na internetu není nikde její povedená piano verze, kterou tolik miluju a která mě vždycky rozesmutní a tak jsem nakonec vybrala druhý smutný skvost mojí mp3jky a tím je Requiem Overture od X Ray Dog, známá melodie z filmu Requiem za sen. Je nejen smutná, ale i jaksi podivně naplňující, tetelí se u ní srdce a člověk chce létat a zároveň plakat. Moc povedený song a rozhodně mě vždycky ne přímo rozesmutní, ale lépe řečeno rozmelancholičtí:) A to se taky počítá...

Tohle by mělo být na titulních stranách!

19. listopadu 2011 v 17:10 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Podle posledních pokusů provedených vědci ze švýcarského CERNu opravdu existují částice rychlejší než světlo. Dokazuje to série pokusů s neutriny, která urazila zadanou vzdálenost o 60 nanosekund rychleji, než by to dokázala rychlostí světla. Tento přelomový objev může úplně změnit celé naše chápání fyziky, která krom newtonovských základů stojí z velké části na Einteinově teorii realitivity.
A kde o tom informují česká média? V zastrčené rubrice "věda a vzdělání". Koho zajímá Nečas, Berlusconi nebo válka v Lybii - naše malicherné lidské problémy jsou ve světle takovýchto vědeckých poznatků naprosto nepodstatné! Vždyť stojíme možná na prahu nové éry fyzikálního výzkumu - existuje-li něco rychlejšího než světlo, znamená to přece, že je možné cestovat časem! A nejen to.

30 days song challenge - day 03 - a song, that makes you happy

19. listopadu 2011 v 17:01 | Lúmenn |  hudba...
Třetí den projektu se táže, která písnička tě udělá šťastným? Která tě rozveselí?
Takových písní mám také hned několik, ale jako první mě napadla bohové ví proč Would you love a monsterman od kapely Lordi. Lordi obecně hodně poslouchám na dobrou náladu, hlavně když třeba uklízím nebo něco dělám, kdy mě příjemně nakopávají. A když potřebuju tak trochu nakopnout, na Would you love a monsterman je vždycky spolehnutí. Ne že bych z ní okamžitě skákala radostí do stropu, ale příjemně rozveselit mě vskutku dokáže a přidá-li se k tomu i klip, je to jasné:))

30 days song challenge - day 02 - your least favorite song

18. listopadu 2011 v 17:01 | Lúmenn |  hudba...
Máme tu druhý den písničkového projektu a s ním moji nejméně oblíbenou píseň. Úplně jsem nepochopila, jak je to myšleno - má to být píseň z oblíbených, která je ale oblíbená nejméně a nebo píseň, kterou máme úplně naspod žebříčku a fakt ji nemusíme? Dejme tomu, že je to ta druhá možnost. Pak bych asi volila nějakého Justina Biebera či Hannu Montanu, ale to by zas nebylo ono. Zkusím tedy popřemýšlet nad hudebními žánry, které poslouchám a vybrat ze svého playlistu něco, co fakt nemusím. První, co mě napadá, je písnička od kapely nejoblíbenější z nejoblíbenějších, Manowar - je to American Trilogy, z alba Warriors of the World a fakt ji naprosto nesnáším, připadá mi hloupá, příliš americká a hlavně vůbec nezapadá do tvorby Manowar. Brr.

30 days song challenge - day 01 - your favorite song

17. listopadu 2011 v 16:43 | Lúmenn |  hudba...
Tento zajímavý projekt jsem našla u Veruce na webu a rozhodla jsem se, že se také přidám. Je to jednoduché - po 30 dní zveřejňujete na svých stránkách písničky podle témat jednotlivých dní a ta jsou vskutku pestrá - jsou tam písně, které milujete, které nesnášíte, písně, které vám něco připomínají atd. atd.
Na první den připadla moje oblíbená píseň. A tu není zrovna snadné vybrat! Oblíbených písniček mám desítky a je mi líto vybrat jen jednu. Nakonec ale asi vyberu z plejády těch úplně nejoblíbenějších - a to Eye of the Storm od Cruxshadows, což je píseň, kterou mám nejen ráda, ale vyloženě ji miluju, protože má krásnou hudbu a ještě krásnější text. Není to poprvé, co o ní tady na blogu píšu a asi ani naposledy, protože jen málo písní mě dostává tolik, jako tahle:)

Heh?

16. listopadu 2011 v 19:54 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Občas na mě přijde pocit, že ať dělám, co dělám, ať myslím na cokoli, je to úplně mimo. Že jsem jakoby z úplně jiného Vesmíru a že to, co se mi děje, je natolik surrealistické, že tomu snad ani nejde věřit.
V pondělí jdu přímo z práce do hospody a ocitnu se na nejšílenějším věčírku za posledních x měsíců. V úterý se mi hned po nákupu prvních vánočních dárků zadaří totéž a pak zachraňuju kamaráda před jeho sebedestruktivními tendencemi a zvedám ho ze země v parku, kde si stele, aby pomalu a tiše umrznul. A dneska se těším na nové komentáře a pod spoustou starších článků mám komentáře, které nedávají smysl (typu "kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem" pod básničkou) a jak zjistím, "weby" komentujících odkazují na jakési šílené adresy, snad s viry snad s reklamou, co já vím, neklikala jsem na ně raději.
A tak si tak jdu životem, hlava se mi motá, spát se mi chce a občas mě z mojí letargie vytrhne něco naprosto šíleného a praštěného. A že tenhle článek nedává smysl? Já mám pocit, že teď tak nějak nedává smysl vůbec nic:) Heh:)

Nemožné je to, co jako nemožné bereme

12. listopadu 2011 v 12:00 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
"To je nemožné..."
Kolikrát jste si to už v životě řekli? A kolikrát se to ukázalo být pravdou? Jednu věc si ale neuvědomujeme - totiž, že to, co považujeme za nemožné se pak nemožným často stává právě proto, že jsme si to mysleli. Naše mysl utvořila náš kousíček reality, který okupujeme a nemožné zařadila do našeho slovníku, aby jej pak uvedla ve skutečnost.
Ale já věřím, že nemožné není nic. Můžeme létat, proměňovat se ve zvířata, léčit nemoci, nepotřebovat jídlo a spánek. Že jsou to fantazie a řeči snílka? Vůbec ne, jen se nad tím zamyslete.
Kdo určuje naši realitu? Jsme to my, lidé, naše víra v ni. Věříme, že člověk chodí po zemi, protože existuje nějaká síla jménem gravitace. Věříme, že vzduchem létají bacily, které nám způsobují ošklivé nemoce, věříme, že potřebujeme peníze, abychom byli šťastní... vše, v co tisíce a miliony lidí věří se stává realitou, sníme takový svůj kolektivní sen. Co když ale z toho snu vystoupíme a vydáme se jinudy?

Tvoření pro radost

11. listopadu 2011 v 22:28 | Lúmenn |  fotky...
Když se člověk doma nudí, kouká na filmy nebo seriály. A když tak sedí u monitoru, ztrácí čučením do něj spoustu drahocenného času. No a já si řekla, že ten čas nechic jen tak promarnit a začnu u toho dělat něco užitečného, zajímavého a tvořivého. A tak jsem se po dlouhé době zase dala do pletení náramků.
Jeden jsem vytvořila pro sebe, podle návodu, který jsem dostala od Alue (mockrát děkuji!) a druhý jsem si stáhla z výborných stránek náramky přátelství, kde najdete kupu užitečných vzorů na pletení, pokud se taky začnete nudit, jako já:)
Nu a dost keců a pod perexem se můžete kuknout na výtvory, které jsem dala do kopy. A prosím, žádné pochvaly, jaká jsem šikulka - pletení náramků by zvládla i cvičená opice a není to nic, co člověk za pár pokusů nezvládne:) A jako zábavu na večery u filmů to vřele mohu doporučit pro každého:)

Jak je to možné?

8. listopadu 2011 v 16:27 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dneska jsem v práci poslouchala Radiožurnál a zaujala mě reportáž o potrubí, které má zprostředkovat transfer zemního plynu z Ruska do Evropské unie, jmenovitě do Německa a pak dále do Belgie, Nizozemí a Francie. O tom, co to Evropě přinese, ale psát nechci. Na reportáži mne totiž nejvíce zaujala cena - celé potrubí vyšlo na sedm a půl miliardy eur. A proč mě zaujalo právě toto číslo? Tato 1200 km dlouhá stavba, která je zčásti vedena dokonce po mořském dně, totiž vyšla několikanásobně levněji, než kolik stojí české dálnice. A já se ptám - jak je to možné???