b

Listopad 2011

Podzimní miniatury

5. listopadu 2011 v 18:00 | Lúmenn |  poezie...
Nevím, čím to je, ale ačkoli miluji léto a užívám si jaro, jen melancholie podzimu ve mně dokáže vyvolat ty pravé pocity pro tvoření a tak nejvíce básní píšu právě na podzim. A tak tu máme Podzimní uvítání z roku minulého, Podzim u jezera z předloňska a nebo dadaistickou šílenost s prostým názvem Podzim z roku 2007. Nemluvě o těch desítkách básní, které sice v názvu podzim nemají, ale byly stvořeny v tyto mlhavé, pošmourné dny, kdy vzduch voní jako mráz a tlející listí.
Dnes vznikly hned tři kratičké básně do sbírky podzimní kytice veršů - miniatury vyjadřující v několika málo slovech snad vše, co ve mně podzim vyvolává a jak na mne působí. Snad to rozjitří podzimní city i ve vás:)

Neil Gaiman: Američtí bohové

4. listopadu 2011 v 16:16 | Lúmenn |  literární díla...
Neil Gaiman - Američtí bohové
Nakladatelství: Polaris
Počet stran: 439
Rok vydání: 2001 (česky)

O některých knihách píšete recenze s nechutí, protože není v podstatě o čem psát. Sesumírujete děj, dodáte nějaké to vlastní hodnocení a máte odbyto. O některých knihách je ale těžké psát a o to větší z toho můžete mít radost. Protože takové knihy jsou z těch, které vás chytnou za srdce a ještě dny po přečtení vám zůstává chuť jejich příběhu v ústech, dialogy zní v uších a srdce se zvláštně smutně chvěje, že už to všechno skončilo. A přesně to je případ Amerických bohů od jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů Neila Gaimana.

Kouzlo podzimu a samoty

3. listopadu 2011 v 17:32 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Jedno velké protáhnutí a zívnutí, zmáčknout správné klávesy na počítači a vzpomenout si na webovou adresu blogu. Ták a je to. Jsem zpátky, živá, zdravá a odpočinutá. Věřte nebo ne - ocitnout se blízko lesů, které jsou zahalené do žlutozlatého hávu, je tak osvobozující!
Byli jsme na chatě u plápolajícího krbu, venku skučel vítr a když ráno vysvitlo slunce, vyrazili jsme do lesa se psem a trochu prokřehlí, ale plní dojmů a radosti jsme se pak vraceli zpět mezi chaty, kde jsme byli úplně sami. Čtyři dny jsme neviděli ani živáčka, jen našeho psa a srnku, která nám přeběhla přes cestu. Ani nemůžu vypsat, jak to bylo úžasné, kouzelné a dokonalé.