b

Prosinec 2011

Co Vánoce, ale jmelí:))

27. prosince 2011 v 18:25 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Jmelí bílé (latinsky viscum album) je stálezelená poloparazitická rostlina z čeledě santálovitých. Vytváří keříky rostoucí v korunách stromů, přičemž živiny a vodu získává jmelí z větve stromu, na němž parazituje. Jmelí hraje důležitou roli v mýtech starogermánských a keltských kmenů, kdy druidové na Nový rok odřezávali jmelí zlatým srpem a takto získaná rostlina pak měla celý rok přinášet štěstí a ochraňovat před zlými silami. Dodnes se jmelí používá jako tradiční vánoční ozdoba.
Tolik slečna wikipedie:) A teď já. Vánoce jsou za námi a musím říct, že byli skvělé, se jmelím nebo nez něj, prostě jedním slovem úžasné! Dostala jsem takový kopec dárků, že se mi až nechce věřit, že jsem byla tak hodná - pod stromečkem jsem byla schopná jen sedět a kulit očiska, přitrouble se usmívat a radovat se. Já nadělila dárečků jen o chlup míň a bylo to úplně nejvíc nejlepčejší, pozorovat rozzářené obličeje obdarovaných a vidět, jak se ségra nebo mamka s dárečky mazlí a užívá si je. Prostě krása.

S.Fitzek: Zaklínač duší

27. prosince 2011 v 18:05 | Lúmenn |  literární díla...
Sebastian Fitzek - Zaklínač duší
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 240
Rok vydání: 2010 (česky)

Některé knihy čteme jen tak lážo plážo, prostě je otevřeme a čteme a kdykoli chceme, knihu zase zavřeme a se zašustěním listů se okamžite přeneseme zpět do tohoto světa. Ale některé knihy nás pohltí, ba přímo sežerou a my se od nich nemůžeme odtrhnout ani za zlaté prase a dokonce kvůli nim málem přejedeme nádraží, jen abychom mohli číst dál. A takovou knihou byl i Zaklínač duší, kterého jsem původně koupila kamarádce k Vánocům a nakonec se do něj začetla i sama. A dobře jsem udělala:)

Vánoční přání

23. prosince 2011 v 16:23 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Milí a rozmilí čtenáři těchto stránek:) Zítra tu máme Štědrý den a Lúmennka určitě nestráví sváteční okamžiky ve společnosti klávesnice a monitoru a proto dnes, v předvečer svátečního dne, vám chci popřát k Vánocům. Loni jsem pro tuto příležitost složila básničku a tu letos jen těžko trumfnu, takže jen krátce:

Přeji Vám k Vánocům hodně lásky (a ještě víc:)), protože právě ta nejvíce k těmto svátkům patří - láska rodinná, ta zejména, ale i láska partnerská, láska mezi přáteli a v neposlední řadě láska obecně, ke všem lidem, které v těchto dnech potkáte na ulici, kteří jsou na druhém konci světa, prostě ke všem. Krom toho Vám všem přeju, aby se vám splnila všechna vytoužená přání a užili jste si svátky ve zdraví a pohodě se svými nejbližšími. Přeju Vám, abyste rozdali co nejvíce lásky, dárečků a úsměvů a abyste všeho stejně nebo i více dostali. Přeju Vám, abyste na tyto Vánoce vzpomínali ještě dlouhé měsíce a prožili je s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem v srdci.

Krásné Vánoce vám všem! Uvidíme se (a přečteme se:)) nejspíš až po nich:) Mám vác ráda:) S láskou a úsměvem Lúmennka

30 days song challenge - day 22 - a song that you listen to when you're sad

21. prosince 2011 v 12:57 | Lúmenn |  hudba...
Dovolila jsem si změnit pořadí a místo dvacátého prvního zveřejnit nejprve dvaadvacátý díl hudebního projektu - kterou píseň posloucháš, když jsi smutný. Doufám, že to v tenhle smutný výroční den pochopíte.
Už jsem na blogu zveřejnila žebříček "TOP 10 nejsmutnějších písní" a tak je těžké vybrat nějakou, která v žebříčku nefiguruje - ať je to taky trošku originální. A vzhledem k tomu, že dnes je první výročí úmrtí mého milovaného pejska, nenapadá mě vhodnější smutný song než úžasná a strašně smutná píseň od kapely X Japan - Forever love.

Vzpomínka po roce

21. prosince 2011 v 12:49 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dneska jsem vstala a jednou z prvních myšlenek bylo: "dnes je ten den". Myslím na to už od patnáctého a čím víc se to blíží, tím častěji vzpomínám a u toho mi tečou slzy po tvářích - ano, i po roce. Přesně před rokem, jedenadvacátého prosince, zemřel můj psí přítel, můj nejdražší zlobivý a tvrdohlavý kokršpaněl, Doneček. A já si nemohu na něho nevzpomenout...
Loni jsem psala článek o něm, o tom jak přišel k nám i o tom jak odešel. Teď jsem ho četla a zase brečím, dojatá, smutná, prázdná.
Nikdy žádné zvíře neovlivnilo můj život jako Doník. S nikým jsem toho tolik neprožila jako s ním a přitom své kočičky i potkánky, všechny jsem je milovala. Ale Doneček byl něčím víc, chodili jsme na procházky a hráli si a společně usínali na chatě u krbu a běhali po lese a... a teď už rok, když zajedu k mamce, chodím prázdným bytem a občas si říkám, jaktože nikdo neštěká a jaktože na posteli leží kocourek Tobiášek samotný.

30 days song challenge - day 20 - a song that you listen to when you're angry

19. prosince 2011 v 7:00 | Lúmenn |  hudba...
Ve dvacátém dni hudebního projektu stojím před otázkou, jakou píseň poslouchám, když jsem naštvaná. Inu, když jsem fakt vzteklá, tak moc hudbu neposlouchám, jen sedím, kouřím a tvářím se jako kakabus nebo kopu do věcí a řvu. Ale když přece jen zrovna běží přehravač a já jsem naštvaná k prasknutí, potřebuju něco rychlého a tvrdého, co mě donutí se vztekat a mlít sebou, aby ze mě vztek vyprchal. A na to se nejlépe hodí nejrychlejší kapela na světě - Dragonforce. A jejich nejoblíbenější skladba je pro mě asi ultrarychlá a úžasná Fury of the storm. Enjoy!

Tak nám umřel Václav Havel...

18. prosince 2011 v 17:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Jsou toho plné zpravodajské servery, ale u mě dnes zafungovalo staré dobré JPP - jedna paní povídala. Celý den jsem se věnovala vánočnímu úklidu a na počítač ani nepomyslela a tak mi tuhle zprávu musela sdělit babička.
Nečekejte ode mě sáhodlouhé vyjádření k tomu, jaký Václav havel byl a jestli jeho smrti máme litovat nebo se z ní radovat. Je mi to jedno - jestli byl opilec, co rozkrádal peníze určené pro politické vězně, a nebo jestli byl národní hrdina, co bojoval za pravdu a lásku. Nezáleží mi na tom. Podle mě to byl totiž hlavně punkáč - bojoval proti systému a uměl udělat pořádnej bordel a věřím tomu, že kdyby se natáčely kalby chartistů, vypadalo by to tam podobně jako v mém oblíbeném filmu ...a bude hůř.

30 days song challenge - day 19 - a song from your favorite album

18. prosince 2011 v 7:00 | Lúmenn |  hudba...
Píseň z oblíbeného alba nás čeká v dalším, již devatenáctém díle hudebního projektu. Tohle bylo fakticky těžké, protože málokdy poslouchám hudbu po albech - většinou si seženu kompletní diskografii kapely a pak si pouštím songy, které se mi líbí, pořád dokola. Alba jsem poslouchala dřív, v dávné době pravěké, kdy ještě lidi kupovali kazety (!) a CDčka nebyla k nalezení na internetu. Moje nejoblíbenější alba z těchto časů jsou asi Triumph of steel od Manowar a Rocket ride od Edguy. Ovšem! Teď je čas vánoční a tak nesmím zapomenout na další mé oblíbené album, které se k Vánocům váže. Každý rok si je doma pouštíme ke zdobení stromečku - a jsou to Twisted sister a jejich skvělé vánoční album Twisted christmas. Doufám, že vás krásně svátečně naladí:))

Jak bylo v AZ kvízu

17. prosince 2011 v 17:03 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Jak jsem možná již někde mezi řádky avizovala, před rokem jsem se rozhodla znovu se účastnit televizní soutěže AZ kvíz (jak to dopadlo před třemi lety můžete zjistit zde). V červnu mě pozvali na konkurz, kterým jsem prošla a včera jsem se po půlročním čekání konečně dočkala natáčení. Posledně jsem sice těsně, ale přece projela hned první kolo s panem Pepou a vzteky nad svou tupostí probrečela odpoledne. Tentokrát se mi dařilo lépe, bohužel pro mě to opět nebylo takové, jak jsem si představovala a tak mě uvidíte jen ve dvou dílech. A jak to probíhalo?

V.McDermidová: Utrpení jiných

16. prosince 2011 v 16:09 | Lúmenn |  literární díla...
Val McDermidová - Utrpení jiných
Nakladatelství: BB Art
Počet stran: 327
Rok vydání: 2005 (česky); 2004 (anglický originál)

Kdo pravidelně čte knižní recenze na tomto blogu, mohl si již povšimnout dvou knih od této britské autorky - Zpěv sirény a Drát v srdci. Tato kniha navazuje na předchozí sérii, ovšem je až pátým dílem, předchozí dva zatím v knihovně neměli, ale brousím si na ně zuby. Opět se setkáváme s vrchní inspektorkou Carl Jordanovou a psychologem Tony Hillem, abychom sledovali řešení případu vražd prostitutek. A že to nebude lehké zjistíme hned na začátku...

30 days song challenge - day 18 - a song that you wish you heard on the radio

16. prosince 2011 v 8:00 | Lúmenn |  hudba...
Kterou píseň si přeješ slyšet v rádiu. Hmmm, tak to je mi tedy zapeklitá otázka - kdyby to měla být píseň, kterou nechci slyšet v rádiu, měla bych jasněji, takových mi v práci na Radiožurnálu hrají, jaj, třeba takové Chinaski nebo Waldu by si mohli odpustit. Ale co hrát, aby mě potěšili? Z toho playlistu, který se v rádiu týden co týden opakuje, mě potěší máloco, třeba Queeni, Beatles, Enya nebo Lady Gaga. Ale co bych fakt chtěla, aby mi zahráli, kdybych si mohla vybrat? Inu, dejme tomu, že třeba song, který si pouštím v práci často, ani nevím, proč - jsou to staří dobří Maidni a jejich Journeyman.

V Indonésii je punk ještě punkem

15. prosince 2011 v 14:02 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Bylo nebylo, za dob normalizace, byli punkáči stíháni režimem, nuceni chodit do práce, slušně se oblékat a kdo ví jaké zlé věci jim papaláši činili:) Dneska už punk není o protestu, respektive zdaleka ne tolik, co dříve. Roztrhané gatě koupíte i ve značkovém obchodě a miniaturní čírečko nosí na palici i šamponi. Tvrdá hudba hraje v každém rádiu a fesťáky neropzhání policie.
Pokud inklinujete k punkové subkultuře a chcete zažít do pravé vzrůšo, vydejte se do Indonésie. Proč tam? V Indonéské oblasti Aceh totiž jako černá ruka řádí policisté, kteří stříhají punkáčům číra, berou jim piercingy a nutí je nosit slušné oblečení. Dokonce mezi ně prý rozdali zubní kartáčky a chtěli po punkáčích, aby je používali:D (což mi přijde už přehnané, vyčištění zubů a vytření zadku jsou dva hygienické návyky, které si osvojili i punks:)). Inu, v islámské zemi, kde je zakázáno pít alkohol a ženy musí nosit šátek, se punk dělá težce, ale o to větší je to protest. Kdo se se mnou skládá na letenku?:D
Zdroj informace: idnes.

30 days song challenge - day 17 - a song that you hear often on the radio

15. prosince 2011 v 7:00 | Lúmenn |  hudba...
Vzhledem k tomu, že v práci mívám zapnuté rádio, mohu na otázku, kterou píseň často slyšíš v rádiu, odpovědět, ale jak, jak?:) Poslouchám většinou Radiožurnál, kde mi jde hlavně o reportáže, zprávy, rozhovory a podobně, a písničky většinou pouštím jedním uchem tam a druhým ven. Ovšem když si to vezmu kolem a kolem, jedna píseň tam hraje vskutku dost často - většinou kolem oběda, až podezřívám moderátora odpolední relace, že si na ní ujíždí. Je od mojí oblíbené zpěvačky a v časech mé Tolkienovské mánie mi byla věrnou průvodkyní. Je to May it be od Enyi.

Ganja maluje

14. prosince 2011 v 22:22 | Lúmenn |  fotky...
Nejsem zrovna člověk trpící nedostatkem sebevědomí, ale na druhou stranu nejsem blázen a poznám, když mi něco opravdu nejde. A takovou činností je kupříkladu kreslení - můj vývoj se zasekl někde v páté třídě a od té doby jsem v malování moc velké pokroky neudělala. Mám cit pro barvy, to jo, takže vymalovávání mandal nebo abstraktvní mixy barev, to mi jde. Ale jak mám nakreslit něco kloudného, tak to vypadá, jak od retarda. Někdy ty svoje hrůzy schválně naskenuju, abyste to viděli:D
Ale k věci. Včera jsem zjistila, že malovat se dá i jinak. Intuitivně. S Mamutem jsme se zhulili jak leča a ujížděli si na různých věcech a tak nás napadlo, že si něco namalujeme. A vážení, výsledky byly překvapivé. Nikoli ohromující, to si netroufám tvrdit, ale po dlouhé době jsem vytvořila výtvarné dílo, na něž jsem v rámci svých omezených možností i hrdá. A kdyby jen jedno, já stvořila ve svém stavu hned díla dvě, která už zdobí stěnu našeho malého bytečku a v duchu se těším na další "zelený" večírek, který třeba bude podobně plodný:) Užijte si Anděla a Vílu vystupující z lesa.

Oh, happy day

14. prosince 2011 v 13:29 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Jsem nemocná a tak dřepím doma, láduju se čajem a prášky a pro lepší náladu scroluju stránky na fejsbůku a hofylandu a směju se vtipům, které objevím. No a některé perličky jsou prostě tak skvělé, že se o ně musím podělit i s vámi.
Jsem sice hrdým členem AK, ale krutibrko, na**at na autorství, tohle jsou tak dobré vtipy, které snad ani nepotřebují nějaké autorské žblechty okolo a bez nich se koneckonců pobavíme všichni líp. Tak tedy dost úvodních řádků, které tady stejně vymejšlím jen proto, aby ten obrázek nalevo měl kolem sebe nějaký text, a vzhůru na to.

Indiánská pravda

13. prosince 2011 v 23:22 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Jeden z důvodů, proč jsem vydržela na facebooku i přes všechny ty blbosti, reklamy a pičičandy, které člověku nutí ze všech stran, jsou vtipy. Ano, nekonečný přísun nových vtipů ve statusech kamarádů i skupin, které pak prodávám dál na akcích apod.
No a jeden takový "vtip" na mě dneska na zdi vyskočil. Po dlouhé době je to však něco víc, než jen sranda k pobavení kámošů, dá se v něm najít i dost zajímavé zamyšlení a právě proto ho postuji i sem.
Enjoy:)

Bez střechy nad hlavou

13. prosince 2011 v 19:20 | Lúmenn |  poezie...
Jsem známá tím, že se vybavuju se ztracenými existencemi - mými mnoha kamarády počínaje a bezdomovci na nádraží konče. Právě tam člověk pozná nezáviděníhodné osudy a za pár drobných si může vyslechnout osudy, na něž má žaludek málokdo. Ne každý, kdo je na ulici je dobrý člověk, ale ne každý za to může sám. Někdo byl hloupý a propadl do osidel drog, jinému v životě nepřálo štěstí - no bylo by to na dost obsáhlou knihu, divím se, že ji dosud nikdo nenapsal:) Možná čeká na mě:)
Ale dost úvodních řečí. Jediné, k čemu chci těmito slovy dojít, je uvedení básničky, kterou jsem před pár dny cestou v šalině naťukala do mobilu. Je o všech těch ztracených existencích, jejichž sklopené hlavy míjím v podchodu pod brněnským hlavasem a o všech těch, kteří zakusili opravdovou zimu a hlad a nevědí, jak uniknout z bludného kruhu života na ulici.
Když je potkáte, hoďte jim drobák, když ne pro ně, pak pro tyto verše:) Nepatří k povedenějším, ale o to více emocí je do nich vloženo.

Občanská neposlušnost vyzývá

11. prosince 2011 v 21:04 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
DarknessSoul, jeden ze čtenářů tohoto blogu a také autor mnoha projektů, mě předevčírem požádal, zda bych nemohla zveřejnit jeden letáček, vyzývající lidi k demonstracím, protestům a celkové tzv. občanské neposlušnosti, k tomu, abychom se konečně vzchopili od slov nad půllitry k činům.
A tak tady to je - informace o tom, jak se dá (snad i účinně) bojovat proti systému a proč je to třeba. Doufám, že to někoho z vás zaujme a podpoříte celou myšlenku svojí akcí.

30 days song challenge - day 16 - a song that you used to love but now hate

10. prosince 2011 v 17:00 | Lúmenn |  hudba...
Dám vám jednoduchou radu - chcete-li nějakou písničku začít nesnášet, dejte si ji jako zvuk budíku. A totéž platí i dnešním songu - píseň, kterou jste dřív milovali, ale nyní nesnášíte.
Ve svých metalových začátcích jsem ochutnávala ze všech stylů něco a hlavní, co mi dunělo do uší byly takové měkárny jako NIghtwish nebo Within Temptation. A tak není divu, že mi tehdy skupina Cradle of Filth připadala jako nejtvrdší hudba na světě (je vidět, že o grindu jsem tehdy neměla ani ponětí:)). A bylo mi sladkých šestnáct a pořád dokola jsem poslouchala Nymphetamine, až se můj tehdejší přítel rozhodl mě potěšit a stvořil remix z nejlkepších pasáží této písně a já naivní a nadšená jsem si tuto zkrácenou asi minutovou verzi Nymphetaminu dala na budíka. Do měsíce jsem začala písničku nesnášet a dodnes kdykoli ji slyším, slyším svůj budík. Asi i proto už mě budí nějakých šest let, protože si už nikdy žádnou píseň nechci tímto způsobem zkurvit:) Konec smutného příběhu, až mi slza vlétla do oka a já si vzpomněla na mého nejoblíbenějšího "gothika":)

30 days song challenge - day 15 - a song that describes you

9. prosince 2011 v 17:04 | Lúmenn |  hudba...
Takovéhle questy nemám ráda, krutibrko, píseň, která mě vystihuje, co o tomhle mám napsat, aby to nevyznělo ani hloupě, ani namyšleně? Mám spoustu písní, které vystihují moje určité životní etapy, ale abych dala dokupy písničku, která mě vystihuje...
Původně mě napadla Básnířka od Nohavicy a pak zase Ráda se miluje, ráda jí od Plíhala, ale s těmito songy se identifikuje tak obrovské množství žen, že prostě musím vystoupit z řady.
A čím jiným, než neoposlouchaným a zatím bohužel neznámým undergroundem a písní, kterou jsem měla tu čest slyšet těsně po jejím vzniku, kdy poprvé zazněla na zkoušce. Tehdy ji skládal Mamut pro dívku, která jednou přijde do jeho života a já se koukala do jeho modrých očí a v duchu řvala: "To jsem já!". A stalo se:) Barbar Punk a Holka punková.