b

Leden 2012

Lednové vydechnutí

31. ledna 2012 v 21:27 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Máme tu poslední lednový den a venku je taková zima, že mrznou i nudle u nosu. Největší radost bych měla, kdyby se lednové teploty vrátily k těm příjemně jarním, jako tomu bylo před pár týdny. Ale na jaro si asi budu muset ještě měsíc, dva počkat. A na oddech taky.
Inu, leden byl měsíc dlouhý, přijde mi jako by trval ne čtyři, ale aspoň osm týdnů. Pořád bylo co dělat a člověk se na chvíli nezastavil. Pracovala jsem na hodně věcech, od nevidím do nevidím seděla v práci a do toho akce, koncerty Barbarů, na kterých jsem byla skoro na všech, zrozeniny našeho vydavatelství... Dneska mám po dlouhé době relativně volný večer ale zase mě čeká blog, který jsem v posledních týdnech stíhala jen s vypětím všech sil a s napnutím volného času k prasknutí.

30 days song challenge - day 29 - a song from your childhood

27. ledna 2012 v 15:00 | Lúmenn |  hudba...
Předposlední díl hudebního projektu nje tu a s ním písnička z dětství.
Dlouho jsem přemýšlela, kterou písničku mám opravdu spojenou s dětstvím - kromě klasických znělek k pohádkám jako třeba Gumídci nebo Kačeři z Kačerova, to by bylo moc jednoduché, stejně jako třeba všechny ty songy, na kterých jsme se učili zpívat - Skákal pes přes oves či Pec nám spadla známe všichni, to je prostě nuda.
A pak jsem si vzpomněla. Tuhle písničku mi zpívával můj táta, který vůbec zpívat neuměl a když mi ji jednou chtěla zazpívat mamka, obořila jsem se na ni, že to je "tátův lepeltoál" a od té doby už to nezkoušela:) Vlastně jsem se táty nikdy nezeptala, proč malé holce zpívával tuhle docela brutální píseň, možná díky tomu ze mě vyrostlo to, co je ze mě teď:)) Nevím, kdo je autorem téhle písničky, pokud víte, prosím, podělte se. Já jen vím, že se jmenuje Máňa a kupodivu jsem ji našla i na youtubu.

Kdo organizuje sexuální výchovu ve školách?

27. ledna 2012 v 13:30 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Kdo ji organizuje? Spíše kdo by ji chtěl organizovat. A tím je místopředsedkyně výboru na obranu rodičovských práv, paní Jana Jochová-Trlicová. Zrovna před chvílí jsem dočetla rozhovor s ní a řeknu vám, šla mi z toho hlava kolem - však se přesvědčte sami.
Tahleta baba tvrdí, že sexuální výchova do škol nepatří, že si ji mají organizovat sami rodiče (a jak to udělají a jestli dítě dostatečně "proškolí", to už ji nezajímá) a hlavně, že navrhovaná koncepce sexuální výchovy je otřesná, protože učí děti, jak nasazovat kondom a ne jak si udržet manželství. A paní (zřejmě zarytá puritánka) jde ještě dál a dokonce tvrdí, že by se děti neměli učit o HIV ani o kondomech radši vůbec, protože nejlepší je mít za život jediného partnera a být monogamní až za hrob.

Sociální síť - záchranná nebo pavoučí?

26. ledna 2012 v 19:41 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Sociální sítě v dnešní době zažívají nebývalý boom. Kdo v nich není "zavěšen" a propojen tak s ostatními, jako by vůbec nexistoval. Celý náš život je vlastně také obrovská sociální síť, plná vazeb a vztahů. Máme lidi, které máme rádi a pak lidi, které sice nemusíme, ale i tak jsme k nim vázáni nějakým poutem - třeba rodinným nebo pracovním. Tyhlety sítě nás obalují všechny a mnoho z nás dobrovolně vlezlo do těch internetových.
Nechci tady házet nějaká čísla, ani si vycucávat z prstu důvody, proč být či nebýt součástí některé z olbřímých globálních sociálních sítí. To nad čím se chci zamyslet je samotné slovo síť. Napadá vás vůbec, kolik má významů? A kolik z nich se dá aplikovat na všechny ty fejsbůky, majspejsy, tvitry a další vymoženosti virtuálního světa?

Několik více či méně zapomenutých dotazů

25. ledna 2012 v 15:00 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Ano, mám tady rubriku vy se ptáte, já odpovídám. A ano, poslední skoro rok jsem na ni ani nešáhla. Tímto se převelice omluvuju, hlavou biju o zem a tak všelijak podobně a rozhodla jsem se, že doženu veškeré resty.
Poslední dotaz je z května (!) loňského roku a poslední přišel včera. Takže vzhůru do toho a půl je hotovo.
A ještě musím dodat, že pokud někdo z vás náhodou bude chtít přihodit svou otázečku do mlýna, nechť tak učiní tadyhle. Možná mu bude odpovězeno dřív, než za rok:))

30 days song challenge - day 28 - a song that makes you feel guilty

25. ledna 2012 v 10:00 | Lúmenn |  hudba...
Už se v hudebním projektu blížíme k závěru a tím se dostáváme k písni, na kterou se vůbec netěším - je to píseň, díky které se cítíš provinile. Ano ano, i na tuhletu došlo. Už když jsem si v seznamu třicetidenního projektu přečetla tento bod, přestalo se mi najednou dobře polykat. Přesně jsem totiž věděla, která píseň to bude a kvůli čemu se kdykoli, když ji slyším, cítím provinile. Jde o situaci, která se stala před rokem a půl v srpnu, kdy jsme se s Mamutkem na čas rozešli a vina byla na mé straně. Tenhle song si pak Mamut zpíval a já na to můžu říct jen jediné - dobře mi tak. Ale dost už keců, provinilost je fakt hnusnej pocit:) Nechme mluvit Visáče a písničku Pitomá.

Nakladatelství Pravěk

24. ledna 2012 v 17:50 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Důvodem, proč teď skoro nemám čas na blogování je projekt, který s Mamutem teď rozjíždíme a který mi sežere kupu času a se kterým vás konečně musím seznámit.
Tímto undergroundovým a veskrze DIY (= do it yourself) projektem je nakladatelství Pravěk. Toto nakladatelství si klade za cíl vydávat díla neznámých nebo neuznaných autorů nebo prostě lidí, kteří se z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou vydat komerční cestou k vydání své tvorby. Nakladatelství vydává vše, od povídek přes básně až po úvahy nebo třeba i literaturu faktu, záleží na každém, co chce vydat a distribuovat undergroundovou kulturou.

Zašmoulení barbaři

21. ledna 2012 v 15:49 | Lúmenn |  Barbar Punk...
Muhehéé:) Nedávejte Lúmennce do rukou programy na úpravu hudby, protože začne vytvářet hrozné prasečiny. Třeba z mocných barbařích hlasů udělá šmoulíky, jako se mi to povedlo u Sudličníka od Barbar Punku.
Video nedoporučuju všem zarytým fanouškům, které by zesměšnění jejich milované kapely mohlo do krve urazit. A nedoporučuju jej ani těm z vá, co nikdy neměli rádi šmouly:)
Vy ostatní se doufám pobavíte:))

P.Heteša: Ruská ruleta

20. ledna 2012 v 10:00 | Lúmenn |  literární díla...
Petr Heteša - Ruská ruleta
Nakladatelství: Brokilon
Počet stran: 417
Rok vydání: 2011 (česky)

Co můžete čekat od knihy, jejímž hlavním hrdinou je ředitel krematoria? Vůbec nic a nebo velmi mnoho. V případě Ruské rulety se oplatí ale spíše to vysoké očekávání a věřte, že kniha vám ho bohatě naplní. Nečekejte nudnou práci pohřebáků, ani morbidní pohledy na tělo v peci, jak jej pohlcují plameny. Čekejte legraci, napětí, šílené dějové zvraty a ponoření se do příběhu až po uši.

30 days song challenge - day 27 - a song that you wish you could play

19. ledna 2012 v 18:54 | Lúmenn |  hudba...
Už se blížíme do finiše hudebního projektu a dnes je čas na píseň, kterou bys chtěl umět zahrát. Tohle nebude sranda - protože takových písní je celá řada. Jediný nástroj, který opravdu spolehlivě ovládám a jsem si jistá, že na něj zahraju cokoli, je flétna. Kromě ní koketuju s kytarou a klávesami, ale kromě pár akordů a nejjednoduších písniček na to nezahraju nic moc. Původně jsem taky chtěla vytáhnout nějakou kytarovou vyhrávku nebo skladbu na klavír, ale pak mi došlo, že tohle není můj největší hudebnický sen. Nástroj, který mne totiž fascinuje nejvíce, jsou housle. Ano, housle. A právě na ty bych chtěla umět hrát - a třeba nějakou píseň, kterou hraje můj oblíbenec David Garrett, co třeba Beethovenovu pátou symfonii.

Bezruký okradl slepého

18. ledna 2012 v 11:00 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Ano, už ve školce jsem se naučila, že není hezké smát se postiženým (teda když jsem byla ve školce, tak se říkalo postiženým, teďka už handicapovaným). Není to hezké ani slušné, ale tomuhle se prostě nezasmát nedalo! Když jsem si ve zprávách všimla titulku, který hlásal, že bezruký okradl nevidomého o slepeckou hůl, tak jsem málem spadla ze židle.
Když žijeme ve státě, kde kradou politici, úředníci, mafiáni, příslušnící jistých nejmenovaných etnik a další individua, pak není divu, že tady kradou i bezrucí:D A protože všechno, na co by dosáhli, mít ruku, už ukradl někdo před nimi, berou za vděk aspoň slepeckými holemi:D Ne, já se fakt nemůžu přestat smát, tak mi odpusťte ty nejapné poznámky. Natolik mě to dostalo, že to musím poslat dál - tak tedy čtěte a věřte nevěřte ZDE:)

Vzkaz pro všechny (anti)fanoušky Barbar Punku

17. ledna 2012 v 12:00 | Lúmenn, Mamut |  Barbar Punk...
Mamut mě požádal, abych na blogu zveřejnila jeden text a já mu ráda vyhovím. Možná někteří z vás nevědí, o co jde - tím lépe. Celý text se týká kauzy, v níž byli Barbaři nařčeni z toho, že jsou národně bolševická kapela a že toto (podle některých lidí zvrácené a hnusné) hnutí propagují.
Mamut se rozhodl již poněkolikáté uvést věci na pravou míru - více o celém problému se můžete dozvědět v článku Antifa, barbaři a zákazy aneb jak to bylo doopravdy.
Tento text je tu ale hlavně pro lidi, kteří se o kapele tyto hnusné pomluvy doslechli a zadali si do googlu heslo Barbar Punk - a toto rozhodnutí je přivedlo až sem. Doufám, že to už konečně pochopí všichni a přestanou Barbary osočovat se spojení s jakýmikoli politickými i jinými uskupeními, protože oni vždy byli a vždy budou svobodní, nezávislí a jediné, co vyznávají a o čem taky zpívají je právě svoboda, ženské, alkohol, válečná vřava a barbaský život pod hvězdami a v lůně přírody.

Nejšílenější psychické nemoci

16. ledna 2012 v 18:43 | Lúmenn |  psychologie...
Možná vám v dětství diagnostikovali hyperaktivitu, dost možná jste někdy prodělali depresi a třeba se mezi vámi najdou i takoví, kterým přiklepli mezi zdmi psychiatrické kliniky schizofrenii. Na tento blog chodí různí více či méně psychicky pošibaní lidé (což je mimochodem super:)), ale věřím, že proti tomu, co se dočtete v tomto článku, jsme všichni úplně normální.
K tomu, abych po dlouhé době přispěla do rubriky psychologie, mě přivedl časopis Enigma, kde psali o nejpodivnějších a většinou také velmi vzácných syndromech, se kterými se lékaři setkali. A s kterými si také povětšinou nevědí rady. Některé jsou čistě psychologické, jiné souvisí s neurologií nebo jinými odvětvími medicíny, ale až si o nich přečtete, jistě naznáte, že "psycho" jsou všechny.

Václav Havel na plakátě v Bravíčku

13. ledna 2012 v 20:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Zdá se vám to neuvěřitelné? Myslíte si, že si z vás dělám srandu. Tak vážění, NEDĚLÁM. Mezi Justiny Biebry, Aljaškami Nebraskami a hobitími bratry Jonášovými, jejichž jména si nedokážu zapamatovat, se objeví i "hvězda" takového formátu, jako byl zesnulý první porevoluční prezident Václav Havel.
Neptejte se mě, proč. Člověk asi musí umřít, aby si získal srdce puberťáků - třeba až umře takový Stephen Hawking nebo jiná vědecká kapacita, taky ho dají na plakát, ačkoli většina náctiletých asi nebude tušit o koho jde, stejně si ho vyvěsí do pokojíčku, protože byl přeci v bravíčku!
Většina dnešních čtenářů Brava ještě nebyla na světě, když VH stál na staromáku a řečnil k lidem o pravdě a lásce. A většina z nich ještě tahala kačera, když z Hradu odcházel. K čemu bude zdobit stěny pokojů fakt nevím - budou na něj vzpomínat jako na literáta? Těžko. Politika? Možná. Ale spíš pro ně už navždy bude "tím pánem, co umřel". A to je myslím docela smutné.

30 days song challenge - day 26 - a song that you can play on an instrument

12. ledna 2012 v 15:00 | Lúmenn |  hudba...
Další díl hudebního seriálu, který už se pomalu chýlí ke konci, má téma píseň, kterou umíš zahrát na nějaký nástroj. Vzhledem k tomu, že jsem poloprofesionálně hrála na flétnu ve středověké krčmě, mám poměrně rozsáhlý repertoár historických písniček, hráli jsme všechno možné od Batalionu, přes Skotskou hymnu až po polské lidovky od Čechomorů jako Goralé. Ale tohle jsou písničky pracovní, které jsem se naučila, abych za ně zkasírovala nějaký ten zlaťák či stříbrňák, sice mě bavily, to bezesporu, ale nejsem na ně zvlášť hrdá.
Raději hraju písničky pro radost, které mě baví a na kterých si ulítávám do krajiny snů. Dlouho jsem přemýšlela, kterou z těch mnoha sem dám, až jsem vybrala jednu z těch obtížnějších, ale o to oblíbenějších a nádhernějších. A hned si ji běžím zahrát, protože je prostě skvělá:) A film z kterého pochází taky. James Horner a soundtrack k filmu Statečné srdce.

J.Nowak: Noční lovci

12. ledna 2012 v 12:00 | Lúmenn |  literární díla...
Jenny Nowak - Noční lovci
Nakladatelství: Netopejr
Počet stran: 370
Rok vydání: 2011 (česky)

Jenny Nowak patří k jedné z mých nejoblíbenějších spisovatelek a na čtenářském kontě mám připsané téměř všechny knihy, které napsala. Proto když jsem si v knihkupectví vybírala dárek k Vánocům, její nejnovější kniha byla jasnou volbou. A neprohloupila jsem - příběhy upírů jsou v jejím podání živé, až živočišné a slátaniny typu Twilight jim nesahají ani po kotníky. Její upíři nejsou hodní, milí, svítiví puberťáci, ale krvelační zabijáci bez emocí, které sžírá touha po krvi i tíha nesmrtelného života.

Apokalypsa za dveřmi?

11. ledna 2012 v 16:54 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Ráno tak člověk zapne počítač a první, co na něj vyskočí na domovské stránce je zmínka o apokalypse. Jak zajímavé:)
V tomto článku se dočtete o tom, že odborníci na jadernou hrozbu a další pohromy, které mohou nastat, vynalezli jakousi škálu, kterou nazvali "hodiny zkázy". Na nich se odměřuje pomyslný čas, který nás dělí od konce světa. A v současnosti jsme prý na pozici za pět minut dvanáct. Doslova. Horší už to bylo jen v padesátých letech, kdy do půlnoci = konce světa zbývaly jen dvě minuty. Podles BAS, skupiny vědců, která tohle vymyslela, už je lidstvo blízko hranici, kterou když překročí, nebude návratu zpět a svět se pořítí rovnou do záhuby.

30 days song challenge - day 25 - a song that makes you laugh

10. ledna 2012 v 17:00 | Lúmenn |  hudba...
Další, již pětadvacátý díl hudebního seriálu, tentokrát na téma píseň, která tě nutí se smát. O tomhle jsem nepřemýšlela ani deset vteřin a měla jsem jasno. Je jedna písnička, u níž (a hlavně u jejího klipu) jsem se smála dlouho a vydatně. A směju se dodnes. Koneckonců celá tahle písnička je o smíchu!
Soul Asylum a I will still be laughing.

30 days song challenge - day 24 - a song that you want to play at your funeral

9. ledna 2012 v 17:02 | Lúmenn |  hudba...
Tak na tohle téma jsem se velice těšila. Píseň, která by měla hrát na tvém pohřbu. V tomhle mám totiž jasno už deset let, od doby, co vyšel soundtrack k Pánovi prstenů - Společenstvu prstenu. Je tam totiž ta nejvíc nejkrásnější a nejvíc nejsmutnější písnička, jako Lúmennka za svůj život poznala a protože na mém pohřbu bude vše jak má být, zahraje tam samozřejmě i pořádně fňukací song.
Tahle písnička mě skoro vždycky rozbrečí a vžene mi slzy do očí, tak snad rozbrečí i všechny, co mě budou jednou zahrabávat do hlíny. Amen:) Soundtrack ze Společenstva od Howarda Shorea a The breaking of the Fellowship.

Soudit versus odsuzovat

9. ledna 2012 v 10:25 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Už ani nevím kde, jsem četla zajímavé zamyšlení, rozebírající fenomén - "já tě neodsuzuju, ale...". Docela mě tohle téma zaujalo, protože v článku bylo napsáno, že každý denodenně soudíme, posuzujeme a na základě toho odsuzujeme různé věci, lidi a jevy. To je pravda, ale přesto cítím, že někoho "soudit" bez "odsuzování" lze. I když málkdo pozná tu přesnou hranici.
Setkáváme se s tím zejména na internetu. Někdo chce napsat nějaký fuj fuj komentář a aby ulevil svému svědomí, dodá před to klauzuli "neodsuzuji tě". Přesto tato hláška nemusí být nutně jen berličkou, ale čirou pravdou.