b

Březen 2012

Pravěk i pro Pražáky

28. března 2012 v 12:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Už jsem zde psala o našem (= mém a Mamutově) projektu undergroundového nakladatelství Pravěk. Vše, co se o něm můžete dozvědět najdete v tomto článku a nebo přímo na webu nakladatelství.
Pokud již víte vše a tento projekt vás zaujal, asi se ptáte - a kde se k téhle úžasné věci dostanu i já, ačkoli nejsem z okolí Brna? Pak pro vás mám dobrou zprávu - Pravěk expanduje a otevírá i pražskou pobočku! Kromě toho, že si už i v Praze můžete za levný peníz koupit některou z našich publikací (a že už máme v nabídce hodně zajímavých kousků), si hlavně můžete užít zábavu, koncerty a příjemné posezení spojené s prodejem knížek. Celé to proběhne 28.dubna v klubu Café v Lese (ulice Krymská 12) od 19 hodin. Zahrají Podpalubní Ansábl Kapitána Kalmara, Vítek Skřítek Eliáš a Jirka Hurych. Celou akci včetně pražské pobočky má pod palcem jeden z našich prvních autorů pan Grässlich (zvaný též Jirka z Prahy:)) a moc se na vás všechny těší. Tak neváhejte a doražte!;)
Více o akci se dozvíte na fejsbůku a tam také můžete potvrdit svoji účast:)

Kočičák (nejen) v krabici

27. března 2012 v 23:28 | Lúmenn |  fotky...
V nedávném článku jsem slíbila, že předvedu fotky našeho malého chlupatého zlatíčka jménem Matyášek a konečně jsem se na chvíli dostala k blogu, abych to mohla realizovat. Fotky jsou (bohužel) nafocené na mobil, takže kvalita je tak na vyrvání si očních bulev, ale co se dá dělat. Můj poctivě vyhrátý foťák jsem ztratila na horách a i když se našel, budu si muset pár dní počkat, než dojde k předání, tak pak snad vytvořím nějaké regulérní normální fotky, i když neumím s tímhle přístrojem nic víc, než mačkat spoušť a nějaká perspektiva či vyvážení bílé je pro mě ne španělská, ale nejmíň indonéská vesnice.
Ale k věci, či lépe řečeno, ke kočce.

Pohlazení po duši (s houslemi) - 23.března 2012

23. března 2012 v 17:03 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
Když mi tohle video přišlo e-mailem, okamžitě mi bylo jasné, že tohle je úplně úžasné pohlazení po duši. A fakt jo:) Pouštím si ho poslední dobou velmi často a vždycky si uletím do úplně jiného světa, do toho mého krásného vysněného světa elfů a hradů a koní a širých plání, nad kterými zapadá slunce...a tak, no, znáte to:)
Jedná se totiž o melodie z Pána prstenů a mladá talentovaná houslistka Lindsey Stirling je vskutku ztvárňuje úžasně, nejen hudebně, ale i atmosférou.
Enjoy!:)

O strachu

22. března 2012 v 16:46 | Lúmenn |  názory a myšlenky...
Dneska jsem odepisovala na nějaké dotazy na Poslu světla a u jedné otázky jsem zůstala zamyšleně stát a v hlavě se mi roztočil kolotoč vjemů. Týkala se strachu. A já začala přemýšlet, co to vlastně strach je a odkud se bere. A došlo mi, že strach jako takový neexistuje. Resp. neexistuje teď a tady. Strach se vždy skrývá v budoucnosti - bojíme se jen toho, co bude, nikoli toho, co je nyní.
A to je podle mého jediná cesta, jak se se strachem dá vyrovnat, jak ten všudypřítomný pocit porazit. Cpou nám ho dnes a denně do hlavy média, křičí na nás ze zpráv a od ostatních lidí, strachem jsou nasáklá města, ulice, domy, ba i celá příroda. Celá země se chvěje ve strachu a přitom ten pocit vůbec není! Není to k smíchu? Nebo k pláči? A neměli bychom se toho bát?

Spring? Spring!

20. března 2012 v 16:29 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dneska jsem koukala na zelenou trávu a modrou oblohu a došlo mi, že anglicky se jaro řekne spring, zatímco německy to samé slovo znamená skákat. Náhoda? Nebo to má nějakou souvislost? Chtělo by to sehnat nějakého etymologa, který by mi na tuhle otázku odpověděl.
Každopádně, milí a rozmilí, je jaro. Dneska astronomicky (a zjevně i počasím) začalo jaro. Juhů, Lúmennka se zase dočkala:) Každý rok na to čekám dlouhé zimní měsíce a dneska jsem to cestou do práce oslavila tím, že jsem šla pěšky přes park a užívala si jarního sluníčka. Vtipné je, že ještě předevčírem jsem lyžovala na alpských svazích na sněhu a dneska chodím po Lužánkách v lehké bundě a koukám na zelenající se stromy. Jo a taky jsem potkala veverku, skákala po stromě a zjevně jí sluníčko taky dělalo moc dobře. Je fakt, že v Alpách bylo taky hodně teplo a sníh se rozpouštěl téměř před očima, jeden den jsem seděla na terase v krátkém rukávu - letos poprvé a hned je to ve dvou tisících metrech nad mořem:))
Tento týden mě čeká hlavně práce a tak na články nebude moc čas, ale pokusím se přidat fotky horských štítů, z nichž se mi některé snad i povedly, ale žádný profi fotograf nejsem a nebudu. A to je asi tak všechno:) Užívejte jara!!! Lum:))

Jednorožec Charlie

16. března 2012 v 16:17 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
V tuhle chvíli pravděpodobně sjíždím svahy v italských Alpách a užívám si hor, sluníčka a sněhu. A abyste se mi tu neukousali nudou, přednastavila jsem vám tento úžasný "článek", ve kterém vám musím představit úchylnost, jíž na internetu není rovno. Možná už jste příběhy jednorožce Charlieho viděli, možná ale nikoli a proto dostane svůj prostor i zde na blogu. Je to šílené, úchylné, zvrácené a taky děsně vtipné. Tedy jak pro koho, chudák "Čáááarlíííi" se u toho asi moc nebavil:) Praštěných dobrodružství dvou přiteplených jednorožců a jejich nevrhlého přítele Charlieho vyšly zatím tři díly a doporučuju je zkouknout všechny, ať se vám rozkryje celá hloubka příběhu:)) Enjoy!:)

Důchodci agresivní a zlí

14. března 2012 v 18:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Už od mala mi vštěpují do hlavy, že ke starým lidem je nutné mít úctu, že jsou starší, moudřejší a mnoho toho prožili a protože na jejich bedrech leží břímě let, musím je pustit sednout v šalině a i všelijak jinak jim pomáhat. Ale jaksi někdo pozapomněl naučit staré lidi, že by se podobně vstřícně měli chovat k nám mladším.
Důchodci v MHD jsou nevyčerpatelné téma na debatách s kamarády u piva - každý z nás má minimálně jednu historku o tom, kterak se na ně nějak hnusně utrhoval starší člověk v šalině či autobuse. Ale až nedávný případ důchodce, který surově zbil člověka svými holemi, mne donutil se nad tímto tématem pozastavit.
Neříkám, že všichni mladí jsou vzor vstřícnosti, znám hodně drzách floutků, kteří by si za chování ke starším lidem zasloužili vyliskat. Ale na opačné straně demografické křivky to není o moc lepší...

Lúmennčin únor objektivem mobilního fotoaparátu

13. března 2012 v 15:48 | Lúmenn |  fotky...
Dva měsíce jsem svůj pravidelný fotografický výblitek musela vynechat, protože prostě nebyly fotky. Teď jsem ale zase mačkala spoušť jako divá a vytvořila pár veselých momentek. První várku fotek zobrazuje mini článek nazvaný Anonymous Lum, kde jsem zvěčnila zapíjení demonstrace proti ACTě, ale tím únorové focení zdaleka nekončí.
Únor byl vůbec strašně dlouhý měsíc, přišlo mi, jako by vůbec neměl skončit, jako by to nebyl nejkratší měsíc v roce, pořád se něco dělo, každý únorový den trval nekonečně dlouho. Ale docela jsem si ho užila a i když jsem poslední dny zase unavená (a to prosím prý přichází jaro), vzpomínky na různé šílené únorové zážitky mě stále rozesmívají.

Významné výročí

12. března 2012 v 18:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes je na první pohled úplně obyčejný den - šaliny jezdí, lidi chodí do práce a v novinách se jako obvykle nic zajímavého nepíše. Ale mohlo by. Protože dnes uplynulo přesně sto let od založení dívčího skautského hnutí.
Na první pohled to není moc významná zpráva, ale pro člověka, který téměř polovinu svého života strávil aktivním skautováním a ještě k tomu je ženského pohlaví (to jako mluvím o sobě;)), to je dost zásadní. Před pěti lety jsem byla přítomná při celosvětové oslavě stoletého výročí založení skautingu jako takového, ještě jako aktivní skaut a dnes jen z povzdálí s úsměvem čtu web světové dívčí skautské organizace a něco mě příjemně hřeje u srdce.

Rimbaud a Verlaine

7. března 2012 v 0:29 | Lúmenn |  poezie...
Občas se mi stane, že se podívám na nějaký film nebo přečtu nějakou knihu a atmosféra toho díla ve mě vyvolá pocity, z nichž vznikne dílo další - báseň či povídka. Tak tomu bylo třeba u filmu Amadeus, kdy vznikla povídka Polibek múzy.
A podobně na mě zapůsobil i film, na který jsem se dodívala před pár okamžiky a změť pocitů, které ve mě vyvolal se dá jen těžko vyjádřit. Snad to dokáže alespoň báseň, která díky němu spatřila světlo světa.
Děkuji tvůrcům Úplného zatmění za to, co dokázali ztvárnit ve dvou hodinách. Bylo to silné....

Kvóty ano či ne?

5. března 2012 v 15:56 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes jsem v rádiu v práci slyšela zajímavou věc - nějaká eurobaba uvažuje o zavedení kvót na to, jaké procento žen bude ve vedení velkých, zejména státních podniků. V nejbližší době zavedení naštěstí nehrozí, spíše se má rozvinout diskuze na toto téma. Jak ale znám Evropskou unii a všechna ta její antidiskriminační opatření, je mi jasné, jak to dopadne. Kór když v reportáži dávali za příklad Francii, která už kvóty zavedla a má 22% žen ve vedení podniků. No není to úžasné? Ne, není.


Když bdím

4. března 2012 v 13:07 | Lúmenn |  poezie...
Občas má každý pocit, že je všechno na prd a nemůže z toho spát, nemůže jíst, akorát kouká do stropu a přeje si, aby už to konečně přestalo. Takové noci nejsou snadné, nedá se přes ně jen tak přenést a zapomenout a já nedávno prožila noc podobnou. Nebyla jsem v ní sama, jako v této básni, stáli při mě přátelé a propili jsme se spolu až k ránu, než jsem nalezla v duši klid.
Když je vám těžko, nebuďte sami a když vám někdo podává ruku, chyťte se jí. Všechno je lepší než samota a v ní tíživé myšlenky. A havrani. A měsíc. A vzpomínky...

Nejděsivější horory - vol. 2

2. března 2012 v 16:00 | Lúmenn |  filmová díla...
Před třemi lety jsem napsala článek, ve kterém mapuji nejlepší horory, jaké jsem viděla a tento článek se stále drží na vrcholu návštěvnosti mého blogu, protože ho úžasně přežvykují vyhledávače. Z části proto a z části z důvodu, že poslední dobou zanedbávám rubriku s filmovými recenzemi, jsem se rozhodla stvořit pokračování článku a přijít s novými filmy, které jsem od té doby viděla a zapůsobily na vlnu strachu v mé mysli.

Nejsou tak děsivé, jako ty v předešlém článku, ale působí trochu jinak, než primárním strachem. Děsivé je jejich poselství, ta možnost, že se někde, v nějakém alternativním vesmíru, tohle mohlo stát, jejich atmosféra, rozuzlení… a všechny vážně stojí za shlédnutí. Nemáte-li co dělat za těchto dlouhých zimních večerů, začtěte se do následujících a řádků a třeba v nich najdete inspiraci.

Pohřeb v lesích

1. března 2012 v 19:03 | Lúmenn |  poezie...
Včera proběhlo autorské čtení našeho nakladatelství Pravěk a hrozně se povedlo. Četla jsem na něm pár svých starších básní, které jsou inspirované Tolkienem a jsou plné elfů, smutku a stesku po Moři. A právě tyhle básně a pak básničky jedné naší autorky, Ley, mě inspirovaly k tomu zase něco vytvořit. Něco elfího. Něco smutného.
A najednou tu byla slova, tak snadno, jako by se vynořila z Jiného světa. A bolela. Ale bolela svým způsobem hezky. Najednou mě ovanula úplně nová vůně inspirace a já pevně doufám, že zase začnu víc poeticky tvořit. Už mi to docela chybělo:)
Vzápětí po "Pohřbu v lesích" jsem stvořila ještě jednu báseň, té se dočkáte na konci týdne. Teď už nechte promluvit lesní zákoutí, zakovaná do veršů.