b

Červen 2012

Pár songů, kterých se poslední dobou nemůžu zbavit

27. června 2012 v 15:04 | Lúmenn |  hudba...
Znáte to - někdo vám pošle odkaz a nebo sami brouzdáte po netu a pouštíte si zajímavé songy od vašich oblíbených kapel či kapel, na které jste nedávno narazili. A tu narazíte na písničku, která se vám zalíbí natolik, že si ji pouštíte každou chvíli a nemůžete se jí zbavit, takže si ji hodíte do mp3ky a vždycky když na ni při náhodném přehrávání narazíte, tak vám srdce zaplesá a vy se pohupujete do rytmu.
A mě v poslední době taky za srdce chytlo pár zajímavých písní, tak šup sem s nimi, třeba vám je dostanu do hlavy taky a vy si na mě vzpomenete, až se budete vrtět kolem tyče v šalině a důchodci na vás budou podmračeně pokukovat:)

Hledání lásky

26. června 2012 v 21:08 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Dneska ráno, sotva jsme vstali, jsme s Mamutem zabředli do naší klasické debaty o smyslu života a o tom, jaký je tenhle svět. A při tom mi na mysli vytanula úvaha, kterou v sobě nosím už dlouho - a týká se lásky. Mám ve svém okolí dva lidičky, oba nešťastné a oba hledající lásku. Jen to každý bere jinak a nejsem si úplně jistá, jestli dobře. Zda to beru dobře já, to už je jiná otázka, ale nechť posoudí čtenář sám.
Osůbka A touží po lásce, ale není schopná se zamilovat. Mít ráda, to ano, ale nikdy nikoho nemilovala. A pokud se tomuto citu přiblížila, pak jen s člověkem, kterého sotva znala, dostala se tedy do stavu zamilování a i to jen jedenkrát v životě.
Osůbka B taktéž touží po lásce, ale zase se zamilovává pořád. Vždy je si jistá, že dotyčného opravdu a ze srdce miluje, ale tuto větu používá tak často a řekla ji už tolika lidem, že ji ani nebere vážně. A teď babo raď.

Kdo si hraje nezlobí aneb ty nejlepší deskovky

25. června 2012 v 18:53 | Lúmenn |  literární díla...
Vím, že deskové hry nejsou zrovna literární dílo, ale nemohla jsem vymyslet rubriku, do které by se toto téma hodilo více. Nikde to myslím na blogu nezmiňuji, ale jsem poměrně vášnivý hráč deskovek - to jsou takové ty hry pro geeky, kde je spousta figurek, kartiček, herních plánků a dlouhých nocí nad stolem. Pokud si pod pojmem desková hra představíte Člověče nezlob se, jste dost mimo - dnešní deskovky jsou komplexní propracované hry, plné zvratů, které jen tak neomrzí a často jsou inspirované počítačovými hrami, kterým zdatně sekundují v náročnosti i zábavě. Pokud nevíte co s volným časem a máte k sobě aspoň jednoho magora, jako parťáka pro hru, určitě si pořiďte nějakou deskovku. A jestli nevíte jakou, nechejte si poradit - já už jich mám doma v zásobě pěknou řádku a další přibývají, takže věřím, že moje zkušenosti vám mohou s výběrem nové hry pomoci. V tomto článku vybírám to nejzajímavější, co mám doma a na závěr doporučím pár her, které jsem jen zkoušela, ale také je považuji za zdařilé.

Další porce odpovědí

22. června 2012 v 16:12 | Lúmenn |  vy se ptáte, já odpovídám...
Jsem hrozná, že nejsem schopná pořádně zase oprášit rubriku s vašimi otázkami a mými odpověďmi. Ale když se tam objeví jeden dotaz za měsíc, je mi líto plýtvat na každou otázku jeden článek, takže to beru po hromádkách. Asi mě musíte začít víc bombardovat, abych vám neodpovídala s takovým šíleným spožděním:)
Dneska je to jeden dotaz zajímavější než druhý a mimochodem už jsme se dostali k číslu 120, což je pěkné číslo. Začínám si připadat jako Natalia Sadness (a ne že se mě někdo zeptáte, jakou používám řasenku!:)). Tak dost řečí a jdeme na to. Za otázky všem děkuju a pokud chcete nějakou položit, směle s ní SEM.

MPP - mise splněna na 80%

21. června 2012 v 13:29 | Lúmenn |  zbraně a LARPení...
Tolik nervů, tolik chystání, tolik probdělých nocí a nakonec to uteklo dřív, než bys řekl "Sauronovy trenky". Ale stálo to za to, milí zlatí. S Indy jsme si dali za cíl udělat z MPPčka akci, na kterou se bude dlouho vzpomínat (a pokud možno v dobrém:)) a taky se nám to podařilo. Ale začněme od začátku.
Příběh MPPčka se začal psát loni poté, co se Mamutovi s Horsetem jejich orgování poněkud vymklo z rukou a akci poznamenal příjezd policie, přesun tábořiště a nedostatek lidí. Rozhodli jsme se s tím něco udělat a dokázat, že i levné LARPy a bitvy mohou být kvalitní - takže jsme dali registrační poplatek stovku včetně jídla a zkusili, jak to dopadne. Měsíce ubíhaly, času bylo stále dost a dost a pak najednou hup a šup a byl tu březen a začal tanec. Domluva pozemku a povolení byla to nejmenší, vše se konalo kousek od naší chaty ve Ptenském Dvorku a tam znám kdekoho. Horší to bylo se vším ostatním...

Portréty post mortem aneb tváří v tvář smrti

19. června 2012 v 21:21 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Fotku v perexu dnes záměrně nechávám větší, ačkoli ji samozřejmě uvidíte i v článku. Jen se na ni pořádně podívejte - zdá se vám na ní něco divného? Aby ne. Chlapeček vlevo je totiž mrtvý. Ne, nejde o nějakou novodobou morbidní úchylárnu, ale vracíme se zpět do devatenáctého století, kdy tzv. portréty post mortem byly stejně módní, jako dnes vyšpulené rtíky na facebooku.
Zdá se to jako něco nemyslitelného, alespoň v dnešní době, kdy se smrt děje za zavřenými dveřmi ústavů a nemocnic, ale před sto lety byla smrt mnohem běžnější součástí života. Blízcí umírali v kruhu rodiny, doma, v posteli, ve které spali roky. A pak přišel fotograf a umírajícího zvěčnil, aby pozůstalí měli vzpomínku, což v době, kdy fotografie byla ještě velmi drahou záležitostí, byla vskutku vzácnost a někoho k zachování podoby blízkého člověka přiměla až jeho smrt. Ale mrtví v rakvi a na smrtelné posteli nebyli jediní, kdo se dochovali na fotografiích až do dnešních dní. Když kupříkladu zemřelo dítě či mladý člověk, bylo pro pozůstalé velmi smutné dívat se na jeho mrtvé tělo a tak se zesnulí aranžovali do polohy, jako by byli živí, otvíraly se jim oči a opírali se o židle, aby vzniklo zdání života. Trochu morbidní práce pro fotografa...

Kočička!

15. června 2012 v 19:19 | Lúmenn |  zajímavé obrázky...
Nedávno jsem na FB narazila na obrázek, který sdílel kamarád a obratem jsem ho rozeslala všem kočkymistům ve svém okolí. Kdo znáte kočičky, pochopíte. Ale pochopí to i ti, kteří mají psi - naši chlupatí přátelé (a to nemyslím pavouky:D) totiž umí dělat ty nejsmutnější kukuče na světě, pro které by si člověk třeba ukousl vlastní ruku.
Enjoy!:)

Zavřete oči, odcházím...

13. června 2012 v 14:42 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Je čas, je čas, Středozem mne volá! Ano, už je to konečně tady a já dnes mizím dokončovat poslední přípravy, aby v pátek mohla vypuknout první dřevárna, kterou organizuju jako hlavní org (tedy jeden ze dvou:)). V mých pomatených třinácti letech, kdy jsem psala vysněné příběhy ze Středozemě, by mě nikdy nenapadlo, že budu tak blízko svému snu a vážně se ocitnu ve Středozemi, kterou sama vytvořím, i když jen jako hru pro přerostlé děti:) Takže vydržte (opět) moji nepřítomnost, až opadně nervozita a starosti kolem MPPčka, zas se budu naplno věnovat všemu, co jsem kvůli bitvě zanedbávala. Juhůůůů, těším se!!!:)

Mánie jménem Hra o Trůny

12. června 2012 v 18:12 | Lúmenn |  filmová díla...
Je to rok (či tak nějak dlouho...), kdy se světem rozletěl seriál HBO nazvaný Hra o Trůny, podle velmi dlouhé, náročné a čtenáři milované sáze G.R.R. Martina Písně ledu a ohně. A jak už je u mě zvykem, já, milý rebel bez příčiny, jsem si zatvrzele říkala, že když na to čučí všichni, proč bych měla i já. Ale mánie opadla a má láska k fantasy zvítězila, takže když jedno odpoledne venku pršelo, Mamut se kdesi toulal a já neměla co číst, zkusmo jsem se podívala na první díl této opěvované ságy. Pak jsem koukla na druhý. A na třetí. A pak jsem do tří do rána sledovala jeden díl za druhým, neschopná odtrhnout oči od obrazovky. Není to dobré. Není to skvělé. Je to DOKONALÉ!

P.Neomillnerová: Smrt u Archanděla

8. června 2012 v 8:00 | Lúmenn |  literární díla...
Petra Neomillnerová - Tina Salo 4: Smrt u Archanděla
Nakladatelství: Brokilon
Počet stran: 224
Rok vydání: 2010

Ještě donedávna pro mě bylo jméno Petry Neomillnerové na titulní straně knihy zárukou kvality a skvělého zážitku. Po zklamání jménem Dítě skály dostala tato představa malé trhliny a po Smrti u archanděla tyto trhliny nezmizely, ba naopak. Ne, že by tato kniha nebyla dobrá. Ona dobrá je, ale nepřináší nic nového, omílá staré nápady a místy nudí. A to se mi u Petry dříve nestávalo. Že by jí snad docházel dech? Doufám, že až zas bude mít knihkupectví nějaké zajímavé slevy (díky nimž jsem ulovila tuhle knihu:)), pořídím si pátý díl a uvidím, jestli tohle byl třeba jen vatovitý přechod mezi něčím zajímavým. MInimálně v to upřímně doufám.

Back from Africa

7. června 2012 v 12:47 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tramtararáááá! A jsem tady. Už jste si mysleli, že mě sežral žralok nebo že jsem spadla z palmy, což? Ale toho bohdá nebude, aby Lúmennku Tunis pohltil, letadlo se s ní zřítilo, či ji nějaká jiná katastrofa postihla. A tak jsem se vám vrátila živá a zdravá, přetékající dojmy a zážitky.
Bylo to jedním slovem úžasné! Poprvé v životě jsem opustila Evropu a stanula na africké půdě. A věřte nebo ne, vzduch se tam dýchá stejně jako tady, taky tam mají záchody a tekoucí vodu a jedí hranolky a pijou čaj. Skoro jako doma, fakt, až na ty úžasné teploty (třicet stupňů každej den! Dalarie a veruce, ukamenujte mě!:)) a taky na MOŘE. Jojo, moře, před pár lety jsem nadávala na lidi, co jsou schopní strávit dovolenou u moře a v té smrduté slané vodě smočit jediný prst. A letos jsem tak nějak dospěla k poznání, že moře, jakkoli smrdí a chutná hořkoslaně, tak je prostě nádherné a má v sobě nekonečnou sílu. Když vidíte, jak se v nikdy neutuchajícím rytmu vlní, dnes stejně jako před miliony let, sevře se vám srdce.
Tak a teď byste čekali fotky a zážitky co? Prdlajs, Lum zapomněla foťák s fotkama u maminky, takže fotky nebudou. A když, tak až za nějakou dobu a jen ty, co stojí za to. Nejsem Radovan Kaluža, abych se fotila na pláži s koktejlem v ruce a chlubila se, že na to mám a kolik co stálo. Takže se těšte maximálně na nějaké ty krajinky, velbloudy a tak:))