b

Červenec 2012

T. Severin: Vikingové

27. července 2012 v 12:18 | Lúmenn |  literární díla...
Tim Severin - Vikingové, Pod ochranou pohanského boha
Nakladatelství: BB/art
Počet stran: 295
Rok vydání: 2011

Tuhle knížku jsem dostala k Vánocům a pořád jsem se k ní nemohla nějak dostat. Byly tu lepší a zajímavější tituly a až nouze z toho, že nemám zaplacenou průkazku do knihovny, mě dostala k tomu, si ji přečíst. A vůbec jsem neprohloupila. Čekala jsem trošku laciné rádoby fantasy, ale dočkala jsem se velice kvalitního historického románu s lehce mysteriózními prvky, který má jen jednu velkou nevýhodu. Je prvním dílem trilogie. Grr.

Srdce tluče, slzy tečou, svěží vítr čechrá vlasy...

24. července 2012 v 17:54 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Je to zase tu. Naposled? Kdo ví... Každopádně je léto a nevím proč, probohy a neptejte se mě na to, ale jakmile zavane svěží letní vítr a člověk se ho nadechne, chytne ho to a nepustí a jeho srdce páchá blázniviny. Už čtvrtý rok za sebou mám své období letního rozcházení a když se nad tím zamyslím do důsledku tak musím přiznat, že kromě asi dvou let, se od svých patnácti, kdy jsem poprvé začala mít vážný vztah, až do dnešních třiadvacíti, strávila každé léto nějakým rozchodem. Často pak následovalo opětovné setkání a často zase ne, každopádně k těmto dnem to patří stejně, jako cukroví k Vánocům nebo metal k mástrům.
Ani nevím, proč to tak je. Možná je to létem. Možná mnou. A možná obojím. Ale ano, opět jsme se s Mamutem rozešli. A teď nezvedejte prosím oči v sloup a neříkejte si, že je to blbost, protože se k sobě zase za chvíli vrátíme. Jsou věci, které změnit jdou a pak jsou takové, které smaže jen mnoho let nebo mnoho slz. Nebo oboje.

Juch, juch:))

23. července 2012 v 17:17 | Lúmenn |  o blogu...
Juch a ještě víc juch:) A tak bych se mohla radovat ještě hodinu. Inu jede si tak člověk ve vlaku z mástrů a přijde mu smska ohlašující mail - a v předmětu stojí "jste ve finále soutěže blog roku". Na to se nedá nic říct, jen němě koukat a strašně se radovat:)
A pak jsem přišla domů a ten mail tam opravdu byl a nezmizel! Takže vážení a milí je to tak a Lúmennka bojuje o prvenství v kategorii deníček. Nicméně hlasování běží až do září či října, takže je ještě spousta času, který mě mého dosavadního vedení může zbavit ani nebudu vědět jak. Ale od toho jste tu vy a tak pěkně prosím, smutně koukám, na city hraju a srdcervoucí články píšu. Hlasovat pro mě (ovšem pochopitelně i pro další kandidáty) můžete ZDE.
Btw. nechci playstation. Ale chci být blog roku. Jenom pro ten pocit:)))

Perličky z poradny vol. 2

14. července 2012 v 21:07 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Někdy je i spam k něčemu dobrý - inu takhle projíždím nové komentáře a vidím článek tři roky starý, o němž ani nevím, že jsem ho napsala. Komentář byl jakýsi nesmyslný spam v angličtině, nicméně článek mě pobavil. Šlo totiž o perličky z poradny pro čtenáře bravíčka - přečíst si jej můžete zde. Některé dotazy nejsou ale ani za mák vtipné, alebrž smutné, až se mi chce rvát si vlasy hrůzou. Od té doby ale doba pokročila a dnešní puberťáci mají nové starosti. Nebo ne?
Rozhodla jsem si to vyzkoušet na vlastní kůži a opět zabrousila na bravo web, do sekce poradna a pokusila se odtamtud vytáhnout to, co leží na dně pubertální duše jednadvacátého století. Nedávný článek rozpoutal diskuzi naprosto zbytečnou, moji milí, nemám vůbec právo se nad dnešní mládež povyšovat! Však posuďte sami...

Střep

12. července 2012 v 21:00 | Lúmenn |  povídky...
Nedávno jsem vás žádala o hlasování pro moji povídku, kterou jsem napsala jen kvůli soutěži AI 2050. Nakonec jsem obsadila krásné druhé místo, za což jsem vděčná hlavně vám:) Nicméně na blogu tato povídka stále chybí a tak pro ty, kteří ji neměli možnost si ji přečíst na webu Pevnosti, ji přidávám nyní i sem. Taky tato verze je o něco dělší, než verze soutěžní, protože jsem lehce přetáhla limit znaků a musela jsem do soutěže zkracovat. Myslím, že delší verze je o dost lepší, ačkoli jde zdánlivě jen o maličkosti, na celkovém vyznění povídky se i pár set znaků pořádně podepíše. Enjoy:)

Lééééééto!:)

10. července 2012 v 20:05 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Než jsem začala psát tyto řádky, ruce mi bezmocně visely nad klávesnicí a já měla v hlavě úplně vymeteno. Nějak mě teď neposlouchá mozek, vlastně mě neposlouchá vůbec nic, jsem někde vysoko nad zemí a užívám si plnými doušky všeho, co mi léto nabízí. A že je toho dost.
Loni jsem na podzim skuhrala, že jsem léto promarnila a neudělala jsem spoustu věcí, které jsem udělat mohla (a často i chtěla). A tak se to letos snažím napravit, abych si za podzimních plískanic mohla říct - tohle léto stálo za to!

Výjimečná žena ze světa věčné tmy a ticha

6. července 2012 v 20:25 | Lúmenn |  osobnosti...
Představte si, že ohluchnete. Hrůza, strach, smutek...být hluchý, nikdy neslyšet hudbu, lidský hlas, to je hodně těžký handicap. A teď si představte, že oslepnete. Brr. Nevidět nebe, stromy, nemoci se podívat na tváře lidí, číst, psát. Z toho běhá mráz po zádech a nikdo z nás by to nechtěl zažít. Ale zkuste si představit, že ztratíte oba smysly zároveň! Slepému pomáhá sluch, aby se orientoval a komunikoval, hluchému zase zrak, ale když nevidíte a neslyšíte zároveň, jste odkázáni jen na hmat, který jediný vám může zprostředkovat kontakt s ostatními lidmi a světem kolem vás. Obklopuje vás jen tma a ticho, rušené závany vůně a doteky. Jak se v takovém světě dá žít? Velice těžko. A ještě těžší je se za takto ztížených podmínek něco naučit, vzdělávat se o světě, být v kontaktu s lidmi či dokonce tvořit. Přesto existuje výjimečná žena, která to dokázala a dala motivaci všem podobně postiženým. Jmenuje se Helena Kellerová a my všichni bychom si z ní měli vzít příklad.

M. Žamboch: Drsný spasitel

2. července 2012 v 17:48 | Lúmenn |  literární díla...
Miroslav Žamboch - Drsný spasitel
Nakladatelství: EF
Počet stran: 391
Rok vydání: 2012

Miroslav Žamboch je v českých luzích a hájích opravdu pojem - jeho knihy patří na špici prodejních žebříčků v kategorii fantasy a každá jeho další kniha je strhující stejně, jako ty předchozí. Mám za sebou už několik jeho knih, z nichž každá mě upoutala něčím jiným, a Drsný spasitel rozhodně drží krok, ačkoli musím přiznat, že z Žambochových děl se mi dosud líbila asi nejméně.
Přesto nechybí výrazný rys jeho děl - a tím je překvapivost. Důležité indicie dostáváme po kapkách a až na konci pochopíme pravý smysl celého děje. A to asi dělá jeho knihy tak přitažlivými.