b

Srpen 2012

Pes kouše, když ho nehladíš

30. srpna 2012 v 18:32 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nedávno jsem přemýšlela o tom, jak je možné, že je na světě tolik lidí, kteří dokáží nadávat, rvát se, urážet a ubližovat. Mnohdy máme pocit, že ti lidé jsou zlí a je třeba se jich stranit, pohrdat jimi a odsuzovat je. Ale ruku na srdce - kdo z nás někdy nebyl zbytečně hnusný? Kdo jsme nikdy neřekli věty, které jsme vzápětí chtěli vzít zpátky. Ale slova jsou jako šíp, vystřelený z luku - zpět je vzít nelze. A co slova, ale někdy dojde i na pěsti. Proč?
Je to jako s výše zmíněným psem. Ten, kdo se cítí ublíženě, sám ulbižuje. Kdo se trápí, sám trápí ostatní. Aneb to, co je uvnitř, vyzařujeme i navenek. A ne že ne - když máte radost, copak z vás není cítit? Stejně jako smutek, strach či vztek? Proč by tomu tak nemělo být i s pocitem spokojenosti sám se sebou, kterou získáváme především (světě div se) na základě reakcí ostatních.

Blog má narozeniny...už pošesté

29. srpna 2012 v 15:53 | Lúmenn |  o blogu...
Když se kouknete sem a dorolujete až na konec, zjistíte, že první článek se na tomto blogu objevil 25.srpna roku 2006, což (plus pár dní) bylo přesně před šesti lety. Páni. Kdyby byl tenhle blog dítě, už by se chystal do první třídy. A babičky a maminky by všechny lomily rukama a říkaly by - to to uteklo! Jak rychle vyrostl! A jak je šikovný, koukněte, jak se snaží a roste, roste jako z vody!
Ale chudák malý nemá zádička, na kterých by nosil aktovku a nemá ani nožičky, na kterých by pospíchal do školy. Má jenom spoustu článků v archivu, věrné čtenáře a jednu praštěnou holku, která se od doby, co jej stvořila, stala již téměř dospělou ženou, a ta holka o něj pečuje, stará se o něj a doufá, že roste do krásy, vyvíjí se a sílí. Už šest let svého života jsem obětovala tomuhle snovému soumraku, který se stal malířským plátnem pro moji duši. Nemaluju všechno. A něco trošku přikrášlím, jinde přidám tmavé barvy a tu a tam utíkám z impresionismu do kubismu a pak zase skokem do hyperrealismu. Ale maluju strašně ráda. A doufám, že budu malovat ještě hodně dlouho.

G.R.R. Martin: Píseň ledu a ohně I. - Hra o trůny

27. srpna 2012 v 15:00 | Lúmenn |  literární díla...
George R. R. Martin - Hra o trůny (Píseň ledu a ohně - první část heptalogie)
Nakladatelství: Talpress
Počet stran: 848
Rok vydání: 1996 (anlglický originál), 2000 (česky)

Celebritou snadno a rychle

26. srpna 2012 v 15:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Je to asi tři měsíce, kdy jsme procházeli (samé ženy, ale my všichni, takže odpusťte měkké i, je pro mě příjemnější) se sestrou a Liz po Brně a najednou před námi dav lidí, červený koberec, muzika a prostě veliká sláva. Vprostřed toho všeho stoleček a u něho slečna zmalovaná jako omalovánka ve třpytkatých šatečkách, s nešťastným výrazem a hromádkou fotek, které podepisovala jednu za druhou tísnícímu se davu.
Inu nedalo mi to a došla jsem se slečny zeptat, kdože je, že podepisuje fotky a otevírá jakousi novou prodejnu. Celá vyjukaná mi holčina asi o pár let mladší než já prozradila, že je čerstvá vicemiss České republiky a mě nenapadlo nic lepšího, než jí stisknout ruku, od srdce ji pogratulovat a zároveň ji v duchu politovat, že tam musí dělat cvičenou opičku. Ale proč tohle všechno vyprávím. Tato situace nás s holkama přiměla k tomu se zamyslet nad tím, jak moc silně je v naší společnosti zakořeněn status celebrity a jak snadné je se jí stát.

Slovakia vacation

24. srpna 2012 v 21:06 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Sedím u sestřina PC, daleko předaleko od svého mini punkového bytečku v Brně a zítra se chystám na dalekou pouť do zahraničí. Krutibrko, to zní ale divně, už je to skoro dvacet let a já byla malinké škvrně, když jsme se rozdělili, ale pořád mi přijde divné zvát Slovensko zahraničím. Mám tam několik známých a kamarádů a vůbec nejvtipnější je na tom fakt, že má nastávající spolubydlící je taktéž ze Sloveska. Inu a co že tam jedu dělat? Rekreovat se. Koupání, výlety a takové ty věci, které zažíváte, když jste s rodiči (v mém případě rodičem, rozuměj otcem) na dovolené. Na jednu stranu z toho ve svých třiadvacíti neskáču do stropu, na stranu druhou je to vítaný odpočinek od všech starostí, které se mi za poslední týdny nakupily ne nad hlavu, ale nad celý můj barák. A to bydlím prosím v nejvyšším, čtvrtém patře...

Dvakrát metalový fail ze života

18. srpna 2012 v 10:00 | Lúmenn |  hudba...
Říkám si, jestli bych rubriku hudba neměla rozdělit na "hudba" a "metal", protože některé věci si o to vyloženě říkají. Jako třeba tento článek:)
Určitě jste to zažili - hospoda plná lidí, fesťák, koncert nebo poloprázdná ulice, na místě nezáleží a váš zrak na něm neomylně spočinul. Metalové hadry jako by je právě vyrval z rukou čtrnáctiletého čínského krejčího, tak nové a neošoupané glády, až jejich naleštěné špice hážou prasátka. Vlasy černější než noc a perfektní make-up. A přesto v mp3jce hraje Bruno Mars a zeptáte-li se dotyčného individua, co si myslí o Helloween, zaškaredí se a utrousí něco o tupém americkém svátku. Gratuluji, právě jste narazili na pozéra. (nevíte-li, co toto slovo znamená, poradí vám tento článek)
A jak toto setkání přežít a nezabít zoufalstvím sebe a vzteky milého rádoby metloše? Zasmějte se tomu. Nic lepšího udělat nemůžete. A pokud vám vaše vlastní setkání nic vtipného nepřinese, možná vás pobavím já hned dvojitou životní zkušeností mojí drahé "sister in metal".

Pohlazení po duši (se světem) - 17.sprna 2012

17. srpna 2012 v 15:03 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
Jsou písničky, které zazní a vy je vzápětí zapomenete. A pak jsou takové, kterých se nemůžete zbavit a zasáhnou vás přímo do srdce jako by bylo červeně namalovaným terčem. Takovou písní je i jedna ze soundtracku ke hře Civilization IV. - pokud jste tuhle hru někdy hráli, určitě si její melodii vybavíte. Zajímavé a krásné na ní je to, že zdánlivě nesrozumitelný text je nám všem, minimálně nám Evropanům, důvěrně známý - jedná se totiž o modlitbu otčenáš, jen zazpívanou svahilsky. Přidejte k tomu vzletnou silnou melodii a krásné video se záběry ze hry a získáte velice zajímavý zážitek, který má určitě tu moc pohladit duši.

Kdybych byla...

16. srpna 2012 v 14:47 | Lúmenn |  šepoty a výkřiky aneb co se jinam nevešlo...
Zas uběhlo tolik dní od posledního článku a zas neukojím vaši zvědavost odpovědí na otázku - co se děje, Lúmennko? Protože to sama pořádně nevím a protože se vlastně nic neděje, ráno vstávám a večer chodím spát, dýchám a jím, přemýšlím a pracuju a odpočívám. Sama jsem zvědavá na deníčkový článek, který bude shrnovat události posledního měsíce:)
Tak aby se tu aspoň něco dělo, opět vykradu blog své drahé sestry a přihraju sem zajímavý dotazník na téma "Kdybych byla nějakou věcí, vůní, pocitem, čím bych byla?". Zajímavé se zamyslet v nečekaných asociacích a pokusit se sama sebe popsat v úplně jiných souvislostech, než jsou běžné lidské vlastnosti. Zkusíte to taky?:)

Večer (s vínem a divnými myšlenkami)

7. srpna 2012 v 19:58 | Lúmenn |  poezie...
Nebyla jsem si jistá, jestli tuhle báseň (ehm...báseň je trochu silné slovo) vůbec zveřejnit na blogu. Zcela na rovinu přiznávám, že jsem ji psala opilá, asi ve dvě ráno, unavená, sklíčená, v depresi a za zvuku mých oblíbených X Japan.
Kousek ode mě spal neméně opilý a neméně sklíčený člověk, který se mnou prožil poslední tři pekelné týdny a jak to vypadá, nebudou to poslední týdny, které strávíme spolu. Alespoň doufám. Jenomže zkuste zkřížit meče dvou strašně podobných povah, to pak lítají jiskry a taví se kov. Ale snažíme se a hledáme k sobě cestu, s láskou, důvěrou a ochotou. Jenomže jak píšu v téhle "básni" (fakt je to hrozná s***ka:)), ještě jsem úplně nevyhrála bitvu se svým srdcem a svou pomatenou palicí. Ale mám neochvějný pocit, že to, co se teď děje, je správné, má to tak být a cesta, kterou jsem si vybrala, ačkoli nesnadná, je ta pravá. A pevně věřím, že se nemýlím. Live, love, be, believe, jak jsem čítávala na jednom ze svých oblíbených blogů. Teď už vím, co to znamená:)

Kupředu pravá, zpátky ni krok

6. srpna 2012 v 19:32 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před několika lety jsem si sedla ke kusu papíru a na něj napsala seznam svých přání. Bylo tam asi deset bodů, kterých jsem chtěla dosáhnout za pět a podobné množství cílů, které jsem měla zvládnout za deset let. Nevím, kam ten papír přišel, už je to dlouho, ba ani nevím přesně, co jsem na něj psala. Nicméně si dost jasně uvědomuji, že z plánovaných cílů se mi nepodařilo zvládnout téměř nic. A to se mi nelíbí.
Možná jsem neměla dostatečnou motivaci. Možná jsem si stanovila špatné cíle, takové, které nebyly mým osudem nebo mojí cestou a nebo takové, které by mě stejně neuspokojily. A možná tak trochu od obého plus ještě něco navrch.
Tak jsem si řekla dost (vzpomínáte ještě na tu reklamu na vodafone, která se nám všem vypálila do mozku?:)). Je čas tahle přání vytasit veřejně, ať mě aspoň něco donutí je splnit. Ne proto, abyste si o mě mysleli, že jsem hustá a ani proto, že bych se pak styděla vůbec ještě psát na blog. Spíš proto, abych měla pocit, že ta přání jsou jako by vyřčená nahlas, že vstoupila do reality silněji, než když je načmárám na kus papíru, který pak stejně zahodím a zapomenu, kde leží. Tady mi je nikdo neodpáře a já se nebudu moci tvářit, že neexistují. (pro šťouraly - ano, článek jde pochopitelně smazat, ale co bych to byla za blogera, kdybych mazala články;)). Tak jdeme na to...

K.T.Lewandovski: Kočkodlak a Nomádi

3. srpna 2012 v 19:47 | Lúmenn |  literární díla...
Konrad T. Lewandovski - Kočkodlak a Nomádi
Nakladatelství: Laser
Počet stran: 206
Rok vydání: 2004
Poslední část příběhů o kočkodlaku Xinovi je specifická tím, že se nesetkáváme s hlavním hrdinou, ale jen jeho půlkou. Xin se totiž ve třetím díle "rozdvojil" a zatímco jedna jeho část se vrátila zpět do svého domovského světa, ta druhá zůstala v paralerním vesmíru po boku jiné ženy a po tlakem jiných okolností. Setkáváme se tedy s trochu jiným Xinem, než na jakého jsme zvyklí, ale to nic neubírá na atraktivitě jeho příběhu. Tentokrát se stává vůdcem kmene kočovníků, se kterými putuje po širých pláních Prvního světa. Světa, ze které vzešly všechny ostatní a který je plný hojnosti a dostatku. Momentálně je ale také plný vojáků, kteří jdou Xinovi po krku.

Videoblog - téma týdne Genialita

1. srpna 2012 v 19:18 | Lúmenn |  videoblog...
A po dlouhé (velmi, velmi dlouhé:)) době se Lúmennce opět poštěstilo stvořit videoblog na Téma týdne, kterým je tentokráte genialita. Budu se snažit, aby to zase netrvalo dva měsíce, než se dokopu k dalšímu vlogování a taky se pokusím konečně zase brzy natočit něco lepšího, než jen sebe na židli. Teď už jen aby byl čas a chuť:))
Máte-li nějaké návrhy na vlogy, které by vás zajímaly, jen směle do komentářů.
A teď už dost řečí a pojďme se vrhnout na nové a vskutku zajímavé téma týdne.

Návrhy interiérů

1. srpna 2012 v 18:27 | Lúmenn |  inzerce...
Několikrát zde zmiňuji, že mojí oblíbenou hrou jsou The Sims (2). A nejoblíbenější fází téhle hry je pro mne bezesporu stavění domů - hraní si s architekturou a následně s barvami a vzhledem interiérů, zakončené stylovým nábytkem, to je něco pro mě! Možná i proto mě zaujalo, že v dnešní době už podobné vymoženosti nejsou jen výsadou počítačových her, ale patří do běžné praxe a každý, kdo si chce vybavit interiér podle svého, k tomu může využít specializované firmy, vybavené programy, know how a netušenými možnostmi.
Návrhy obývacích pokojů, návrhy dětských pokojů, vestavěné skříně a další práci z interiérem, to všechno můžete najít na webu studia 3D. A pak už vás od vašeho vysněného domova (či minimálně alespoň jeho návrhu) dělí jen pár kliknutí myší.