b

Listopad 2012

Test sebehodnocení

29. listopadu 2012 v 11:20 | Lúmenn |  psychologie...
Nedávno jsem dostala doporučenu kniho od Wunibalda Müllera - Sám, ale ne osamělý. Je to útlá kniha, ale je od začátku do konce nabita informacemi o sebevědomí, sebehodnocení a užívání si samoty, která nemusí být nutně zlá a špatná, ale je prostředkem k tomu lépe se seznámit se svým vlastním já.
V knize mě velice zaujal hlavně test sebehodnocení, kde si člověk může za chvíli zjistit, jak je na tom s vnímáním sebe sama a svým sebevědomím. Mě osobně překvapilo, jak mám sebehodnocení nízké a že bych na něm měla pracovat. Pokud vám vyjde podobný výsledek, nezoufejte, u mé spřátelenkyně Alue najdete velice zajímavý a přínosný seriál "Kurz sebelásky", který vás dopodrobna provede světem pozitivního vnímání sebe sama a nejdenomu mému známému a i mě hodně pomohl. Tak jen směle do testování a práce na sobě, protože mít se rád je v tomto světě velice důležité.

Včera bylo pozdě

28. listopadu 2012 v 4:15 | Lúmenn |  poezie...
Tuhle básničku jsem rozepsala totálně zhulená v jednom undergroundovém klubu v Brně, kde na mě hluboce zapůsobila jeho strašně zvláštní atmosféra. Uložila jsem první sloku do mobilu, který pak měsíc ležel v opravně a dnes jsem ji objevila - a hele, vyrojily se další sloky, kvalitativně pokulhávající za tou první, zhuleneckou a tak nějak "opravdovou", ale přesto se mi výpověď téhle básně líbí. Tak snad zaujme i někoho z vás:)

Stopařův průvodce III. - Jak stopovat?

27. listopadu 2012 v 6:00 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Před dvěma měsíci jsem se pustila (poté, co se mi o tom zdál sen:)) do seriálu o stopování a dnes jsem si na to vzpomněla, že vám ještě něco dlužím. A to je návod jak stopovat pro ty, které zaujaly výhody a neodradily nevýhody, které jsem popisovala v předchozích článcích.
Inu, neexistuje nějaký univerzální návod jak stopovat, každý si musí ty nejlepší triky a tipy zjistit sám, každý je jiný a každý terén, do kterého se vydáte taky. Záleží na zemi ve které jste, na mentalitě lidí i na roční době a místě. Obecných rad je ale několik a určitě vám mohou do začátku pomoci, pokud si k silnici stoupáte poprvé. Tak se hezky usaďte a čtěte a dělejte si poznámky...:)

Zázraky se dějí...

26. listopadu 2012 v 15:24 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dneska se mi na několik sekund regulérně zastavilo srdce a celý svět se zpomalil. Ještě jsem takový stav nezažila a doufám, že ani nezažiju - ten pocit, že se stalo něco hrozného, bezmocným strachem sevřené útroby, třas rukou a srdce až v krku. Dneska si můj nejdražší kocourek Matyášek vybral jeden ze svých kočičích životů...
Ráno jsem snídala a chystala se do práce, spolubydlící už odešla, ale spal u nás jeden kámoš, takže jsme pili čaj a kafe a bylo v bytě hrozně zakouřeno po včerejší párty, tak jsem se rozhodla vyvětrat a protože jsem měla čas i pozornost, tak jsem jen zatáhla zábranu ze záclony a nezavřela jsem kocourka do kuchyně, jako to občas dělávám. Říkala jsem si, že celé léto bylo otevřené okno a nic se nestalo, tak proč by se něco mělo stát teď. Bohové, kdybych to tak teď mohla vzít zpátky a kočičáka zavřít! V jednu vteřinu koukám, že sedí u otevřeného okna pěkně za záclonou a kouká ven a o vteřinu později už tam nebyl. Prostě zmizel a v tu chvíli přišla ta srdeční zástava. Spadl dolů - ze čtvrtého patra.

My děti...

26. listopadu 2012 v 4:02 | Lizzy |  svět podle Elizabeth...
Nadpis článku nejspíš evokuje pravdivý a odstrašující příběh o třináctileté dívce Christiane F., její lásce k Detlefovi a o ještě větší lásce k heroinu. Její život zaznamenali novináři na magnetofonové pásky a po úspěších v časopise byla vydána kniha s názvem Wir Kinder vom Bahnhof Zoo, česky přeloženo jako My děti ze stanice Zoo. Nečtenáři a slabé povahy jistě ocení, že byl natočen i stejnojmený film.
Představovat si tak mladou dívku, jak se s heroinem v krvi potácí po berlínských zaplivaných zastávkách metra, prostituuje, aby měla na drogy a pozoruje, jak jí postupně umírají kamarádi je smutné a do jisté míry děsivé... avšak ohráté. Každá druhá maminka svým pubertálním dětem strčila preventivně pod nos Memento, nebo "My děti", a ti, kterým to žádná maminka nepodstrčila, na to narazili pravděpodobně ve škole u povinné četby.

Napíšu o něčem velmi podobném, o nic méně smutném a děsivém. Řeč je o polském dokumentu Děti ze stanice Leningradská (The children of Leningradsky) z roku 2005, pod kterým jsou podepsaní Andrzej Celiński a Hanna Polak...


Galerie barbarských krasavců

22. listopadu 2012 v 9:00 | Lúmenn |  fantasy obrázky...
Nedávno jsem zveřejnila galerii elfích krasavců, bohužel kreslených, a slíbila jsem, že přidám i něco pro nás tvrdé ženské, co máme rády tvrdé chlapy. Prostě barbary, co smrdí i z fotky, pijí pivo a baští kance (inu, měla jsem skoro tři roky doma vegetariána, tak mám pořád komplexy:)). A dokonce tam mám i jednoho hraného a jednoho opravdicky živého - právě toho, co baští sójové tofu kance, ale má jednu ýbr barbaří fotku a ta nesmí ve výběru kundózních barbarů prostě chybět. Tak užívejte, milé dámy (a někteří pánové:)).

Jak Okamura počítal a nedopočítal

21. listopadu 2012 v 18:38 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Vždycky jsem se Tomia Okamury zastávala a vlastně mu i docela fandila. Člověk žijící na pomezí dvou světů, českého a japonského, který se stal úspěšným podnikatelem - inu, kdo by nad takovým příběhem nezamáčkl slzu v oku. Taky se mi líbily jeho názory a jsem pravidelným čtenářem jeho blogu na idnes.
Ale ve chvíli, kdy začal fušovat do politiky, jsem si začala říkat, že tu něco smrdí. Nevěděla jsem co, ale prostě jsem měla divný pocit, že má tenhleten pán něco za lubem. A helemse, už sedí v senátu, šupky dupky, to ale byla rychlovka. A aby toho nebylo málo, kandiduje i na prezidenta. Heh? Neříkal ten stejný člověk před rokem či dvěma, že do vysoké politiky nevstoupí? A pak přišla další věc, která mě nadzvedla - že se Okamura hádá s ministerstvem a chce se soudit kvůli tomu, že možná neprojde sítem a podpisy lidí mu na prezidentskou kandidaturu nebudou stačit, oukej. Taky by mě to naštvalo. Ale proč nikde veřejně nemluví o tom, jak k těm podpisům přišel, hm? Ale popořadě...

Ztratil jsi, nenajdeš, ó běda listopade...

21. listopadu 2012 v 8:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Když jsem se rozhodla napsat tento článek, chtěla jsem popsat moji náladu a věci, co se za poslední měsíc udály. A pak jsem si uvědomila, že to byl měsíc ztrát a soužení, měsíc depresí a problémů, které se jevily nevyřešitelné. A o takových věcech se mi nechce psát, ani trošku. Ale taky mi došlo, že měsíc listopad také lépe, než jakýkoli jiný v tomto roce, ukázal, co je to přátelství, důvěra, láska mezi lidmi, co jsou si blízcí. Naučil mě, že mít přátele a rodinu je ta nejcennější věc na světě a bez nich bychom byli ničím.
Bylo to těžké, mnoho dní jsem ležela doma se zánětem průdušek a na antibiotikách (fuj, já vím, ale já to jinak nepřeléčím a dostanu zápal plic:/) a k tomu mě začaly sužovat podzimní deprese, způsobené tím, jak se mi poslední týdny nedařilo a to ani ve vztazích, ať už jakýchkoli, ani v životě obecně. A pak jsem našla zase svoji víru, pevnou půdu pod nohama, tu starou dobrou Lúmennku, která se ničeho nezalekne a všemu se čelem postaví, no a tahle Lúmennka mi jednu vytla, řekla mi Nenaříkej, bojuj, a tak bojuju. Ale přesto to není snadné a nejvíc mi tento měsíc připomíná i báseň, jejíž část najdete v názvu článku a zbytek pod perexem, od mého nejoblíbenějšího autora Jiřího Ortena.

Časopisy pro muže vs. dámské magazíny 1:0 !

20. listopadu 2012 v 20:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Já teda nevím. Ale od doby, co jsem přestala ve volných chvílích v práci (o polední pauze, jedině:P) číst zenu.cz a podobné weby a zamilovala se do jenpromuze.cz, šla kvalita mého života nahoru. Fakt. Pravidelně jsem začala odebírat Maxim a snáším hrdině divné pohledy trafikantek i spolucestujících v tramvaji. A víte co? kdo čeká stupidní obrázky nahotinek a mezi tím slintací kecy nadržených pupkatých strýců, tak je úplně vedle. Maxim není porno, je to volnočasové čtení. A je vtipný. A je zajímavý.
Nejvíc vtipné je, že na obálce Cosmopolitanu a podobných plátků jsou taky, zejména v létě, mařky ve spodním prádle a to nikdo neřeší, ale na Maxim lidi krčí nos (a na Esquire a Playboy, ať nejsme jednostranní). Ale já jsem zjistila, že tyhle časáky jsou mnohem lepší, než čtivo pro ženy a to pro obě pohlaví. V obou tedy přeskakuju módu, protože ta mě fakt moc nebere (kór když je stále mužskou ikonou evidentně Johnny Depp, který se prostě NEUMÍ oblíct) a z Maxima bych ještě škrtla auta, z ženských časáků zase hubnutí. Ani jedno mě nebere. Ale porovnejte to se mnou!

Galerie elfích krasavců

19. listopadu 2012 v 20:43 | Lúmenn |  fantasy obrázky...
Dneska má kamarádka narozeniny a já mám ve zvyku, když někomu přeju na fejsbůku (pochopitelně přeji nejraději v reále, ale ne vždy to jde), tak k tomu přihodím nějaký hezký obrázek, co dotyčného potěší nebo jej vystihuje. A protože moje milé Satáně je tak trochu ze své podstaty elf jak poleno, vybrala jsem jí díky strýčkovi Googlu krásného elfího chlapa. A tak mě napadlo, že už jsem strašně dlouho nepřidala žádnou fantasy galerii (naposledy před dvvěma lety, to je ale doba!). Takže pokud jste dámy (nebo pánové, co mají rádi pány), tak si nachystejte ubroucky, jdeme slintat. A pokud jste na něco tvrdšího (jako třeba svaly, abychom si rozuměli:)), tak během pár dní vás ještě čeká galerii barbařích krasavců. nenechte si ujít, již brzy na lumenn.blog.cz! Muhehe:)

Liz na scéně!

16. listopadu 2012 v 11:00 | Lizzy |  svět podle Elizabeth...
Nazdar spolučtenáři, z vašich řad jsem se shodou milých okolností přesunula do řad 
autorských, to znamená jediné: nastává peklóóóó :-D
Hádáte správně, nejsem Lúmennka! :-P
Kdo tedy jsem a co tu dělám? To se dozvíte pod perexem.

Já jako poník

14. listopadu 2012 v 18:06 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Asi nejsem jediná, kdo v poslední době podlehl MLP mánii. Že nevíte co to je? Seriál pro osmileté holčičky, který nejčastěji sledují pětadvacetiletí borci:) My little pony: Friendship is magic totiž není jen pohádka, je to hlubokomyslný příběh, který ukazuje hodnoty jako je přátelství, tolerance, porozumění, láska...a to je v dnešním světě úplný balzám na duši:)
A protože jsem teď nemocná a tak imrvére na poníky koukám, protože mi zvedají náladu, hráblo mi z nich ještě trochu víc než obvykle (no a co, že mám postavičku Twilight Sparkle! Ona je úžasná!) a stvořila jsem sama sebe (a spoustu mých kamarádů) jako poníky:) Svého vlastního poníka si můžete udělat zde a ponořit se do krásné země Euqeristie můžete na youtube, kde jsou všechny díly v původním zněním s českými titulky (dabing je hrozný;)).

Originálně. Alternativně. Steampunkově.

9. listopadu 2012 v 19:00 | Lúmenn |  inzerce...
Nároky subkultur, které se touží odlišovat od "většinového stáda" se stále zvyšují. A málokomu se chce dneska protestovat proti mainstreamu jen v roztrhnaých riflích nebo černé mikině s názvem kapely. Pro opravdové rebely vznikají ty nejpodivnější a velmi originální způsoby oblékání, kterými na ulici, na párty či ve škole opravdu zaujmete.
Jedním z těchto stylů je steam punk, který kombinuje módu gothickou, punkovou a módu 19.století s moderními prvky. Představte si, že žijete realitu 19.století se všemi parními stroji a ozubenými kolečky, ale zároveň nosíte v kapse telefon a na dovolenou létáte super vytuněnou vzducholodí. Přesně takhle sci-fi s historií kombinuje steampunková móda, která se jako lavina šíří napříč subkulturami (ovšem nejvíce se v ní vyžívají asi gothici).
Pokud vám tenhle styl oblékání také učaroval, nechte se inspirovat a rozšiřte svůj šatník díky e-shopu AlterNEO, který se na tuhle (a dále rockabilly, goth nebo cyber) módu specializuje.

V.McDermidová: Horečka nenávisti

8. listopadu 2012 v 9:00 | Lúmenn |  literární díla...
Val Mc Dermidová - Horečka nenávisti
Nakladatelství: BB/art
Počet stran: 367
Rok vydání: 2009 (anglický originál), 2010 (česky)

Zjistila jsem, že knihy už ani nepotřebuji tolik pro mozkovou potravu, tu mi dostatečně zaručují kvanta článků, ať už online nebo v publiciśtických týdenících, jimiž se teď hojně zásobuji, ale spíše potřebuji prostě tu a tam vypnout a odplout do snového světa, kde nemusím řešit nic z aktuálního dění, ale jen odpočívat při honění vrahů, vraždění králů nebo kosení nepřátel velkým mečákem.
Možná proto vypadá seznam mé četby z posledních měsíců tak, jak vypadá. A nehodlám jej měnit. Čtení je pro mě teď vzácným a vítaným relaxem a na rovinu přiznávám, že u Dostojevského si prostě neodpočinu. Za to paní McDermidová je učiněný balzám na duši - věřte nebo ne, nic vás neukolébá ke spánku tak, jako honička za séroovým vrahem Už po šesté.

Je mi na zvracení...

7. listopadu 2012 v 15:17 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Poslanecká sněmovna schválila zvýšení DPH *blééé*. Místo jednoho z rebelujících poslanců nastoupil člověk, (nepravomocně) odsouzený za korupci *blééé*.

Je mi špatně. Je mi normálně fyzicky špatně ze situace v naší zemi. Mám sto chutí sednou na vlak, dojet do Prahy, polít budovu parlamentu benzínem, zapálit ji a tančit kolem. S poslanci uvnitř, pochopitelně.
Zdá se to jenom mě nenormální, amorální a nechutné, že o zákoně, který ztíží podmínky nám všem, rozhodl hlas korupčníka? Hlas kriminálníka? Že se vláda už neštítí ničeho, jen aby protlačila své (zcela nesmyslné) reformy? Tohle už prostě překračuje veškeré meze. Jak si to vůbec můžeme nechat líbit?

Samota ve dvou

6. listopadu 2012 v 14:01 | Lúmenn |  poezie...
Zase mne k napsání básně inspiroval někdo, kdo je o dost lepší umělec než já a já si říkám, zda mám vůbec právo, nechat si Múzou našeptat něco tolik ovlivněné cizím dílem. Ale já za to nemůžu - když jsem dneska v práci poslouchala Kryla (konkrétně jeho píseň Monology), strašně, až zoufale moc, mi připomněl to, co se teď děje ve mně, že jsem prostě musela sednout k papíru a zvěčnit myšlenky, které se mi začaly honit hlavou.
Popravdě si ale myslím, že je to jedna z lepších básní poslední doby. No, lepších, rozhodně je povedenější formou, ale co do obsahu bych radši psala o roztomilých koťátkách a vlastně klidně něco jako "v mém srdci je láska, postel mi doma praská, můj milý je Petr, má červenej svetr a nebydlí ode mě ani kilometr". Jenomže není žádný Petr ve svetru a jestli mám v srdci lásku, pak bohové nezlobte se na mě, ale mileráda ji rozdám potřebným. Dvacet deka lásky zdarma pro každého, kdo požádá. Já už se s tou mrchou natrápila dost a moje samota je stále příliš duální na to, aby se mohla zovat samotou...nebo teď už vlastně může, ačkoli o to hůř...

Pohlazení po duši (s Manowar) - 3.listopadu 2012

3. listopadu 2012 v 19:50 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
Hudba Manowar je pro mě už roky pohlazením o duši sama o sobě - většina jejich songů mě nakopne, potěší, roztančí, dodá mi energii. A pokud je to hudba živá na koncertě, pak asi stonásob. Nicméně i tihle kluci vlasatí občas stvoří něco víc, než jen příjemnou heavy metalovou vypalovačku, něco, co mě pořádně pevně chytne za srdce. Jedním příkladem je píseň Heart of steel, která pro mě znamená tolik, že její část mám dokonce vytetovanou. A po koncertním maratonu z minulého týdne mám další položku do seznamu písní, které se mi nikdy nevymažou ze srdce. A věřím, že někoho z vás dokáže nakopnout stejně, jako nakopává mě, nakopnout, potěšit, rozehřát a dát životu lepší barvy, než různé odstíny šedé. Je o tom, že se každý můžeme dotknout oblohy, o tom, že duše hrdinů nosíme uvnitř sebe všichni a že naděje umírá poslední. Ať vás hladí v pošmourném listopadovém dni alespoň způlky tak, jako mne:)

Novinář politikem...a proč ne?

1. listopadu 2012 v 19:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Mám takový divný pocit, že se nám tu vytváří nebezpečný precedens. Velmi nebezpečný a velmi špatný. O co jde? Horem spodem se v médiích řeší, že Radek John, současný poslanec ve sněmovně za stranu Věci veřejné, se rozhodl, že se vrátí ke své původní profesi. Potud by nikdo neměl mít problém - pokud by John byl popelářem, prodavačem limonád nebo třeba majitelem stavební firmy (heh). Ale on je novinář.
Může mi někdo říct, proč by člověk nemohl být novnářem a zároveň poslancem? Který zákon tomu brání? A proč se propírá v médiích zrovna tento případ, místo aby se řešili všichni ti, kteří vlastní firmy, které ČIROU NÁÁÁHODOU dostávají státní zakázky?