b

Prosinec 2012

Lúmennčin novoroční projev - 2013

31. prosince 2012 v 12:00 | Lúmenn |  videoblog...
Tramtarará a je to tady. Chvíle na kterou jste všichni čekali! Silvestr? Nový rok? Ale kdeže. Můj novoroční projev. Muzhehe...:)
Ale dosti legrace. Osobně nechápu, jak může být někdo zvědavý na moje blbé řeči, ale před dvěma lety měl můj projev nečekaný úspěch a tehdy jsem ho natočila spíš z legrace, zato letos jsem to vzala trochu vážnějí a vylívám si tam své Lúmennčí srdíčko a vůbec je to trošku EMO a hodně pravdoláskové. Ale což, měla jsem takovou náladu a vy ty čtyři minuty prostě musíte přetrpět (a nebo to taky můžete vypnout, že:)).
Netřeba déle uvádět, poslechněte si, co vám chci říci - tentokrát nikoli 1.ledna, ale již 31.prosince, to abyste si vy, co nejedete kalit někam na chatu, mohli užít ještě v roce 2012 a na ten zbytek projev počká až do prvního:) Tak tedy - všecko nejlepčejší do toho nového roku a skvělého Silvestra:) A v roce 2013 zase na shledanou:)

Hobit - návrat domů

30. prosince 2012 v 9:00 | Lúmenn |  filmová díla...
Na Hobita jsem se těšila, jako malé děcko na Vánoce. A očekávání splnil na 150%.
Je ale fakt, že jsem se toho trochu obávala. Po mých třináctiletých extempóre s Pánem prstenů, kdy jsem psala svoje pubertální veledílo a chtěla se třemi platy prášků přepravit do Středozemě, jsem se vyhýbala Tolkienovu dílu jako čert kříži. Nekoukala jsem se na Jacksonovu trilogii, nečetla knihy, snažila se na "svůj" svět nemyslet. Učinila jsem pár pokusů, ale když jsem se při čtení Húrinových dětí rozbrečela, řekla jsem si, že to prostě nejde. A na Hobita jsem do kina šla se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem se opravdu těšila, protože tuhle útlou knihu jsem četla už jako desetiletý capart a hned jsem se zamilovala, ale taky jsem se bála, že nesnesu pohled na oživlou krajinu svých snů. A taky, že mě Jackson zklame tak, jako mě zklamal Pán prstenů, kde jsem se jako oddaný fanoušek nepřenesla přes to, že některé scény byly jinak a jiné zcela chyběly. Ale prvnímu dílu Hobita se povedlo strach zcela vymýtit a já už odpočítávám dny do dalšího pokračování, které mě čeká bohužel až za rok.

Jak jsem prožila konec světa, Vánoce a jak jsem přestala jíst maso

29. prosince 2012 v 17:24 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Bylo nebylo jedenadvacátého prosince. A pak (navzdory očekávání některých) přišel i prosinec čtyřiadvacátý a s ním Vánoce. A děly se věci. Ony se tedy dějí pořád, jinak by nebyly dějiny, ale tyhle věci se děly mě a nebylo toho vůbec málo. Ale začněme dnem, kdy jsem přestala jíst maso, protože to je asi zpráva ze všech nejvíce šokující a víte co? Ono vlastně kolem toho je nejméně vyprávění.
Stalo se to devatenáctého ráno. Prostě jsem se vzbudila a byla jsem vegetarián. Toť vše. Ale to vám asi nestačí. Inu, přemýšlela jsem o tom již delší dobu a všude kolem mě se objevovaly indicie, že bych do toho měla jít. Potkávala jsem zajímavé lidi, kteří mi dávaly hodnotné argumenty a pak přišla Liz asi před dvěma měsíci s tím, že je vegan. Tím víc mi to leželo v palici.

Uživatel Lúmennka je oflajn

27. prosince 2012 v 18:25 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
"Budou Vánoče. Budeme pačovat Vánoče." "Ne, na Vánoce se nepracuje, na Vánoce se slaví." "Budeme šavit Vánoče. Juchů, juchů."
A tak slavím. Každý den s někým jiným a pořád to nekončí. S bráškou, s Liz, s Muzzugem, s Mamutem, s rodinou a dneska s velkou bandou kamarádů na tradičním Vánočním riotu. A zítra snad již konečně klidný večer a pak klidný víkend s psaním článků a čtením vánočních dárků. Na oboje se už hrozně těším. Ale teď čeká svět. Takže toliko k tomu, abyste věděli, že jsem neumřela, ale vánocuju jako o život. Pak ještě silvestrování a život se vrátí do normálních kolejí. Ale do té doby...:)

Vymýšlení lepších světů

22. prosince 2012 v 22:16 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Téma tohoto týdne mě praštilo do očí už v pondělí a od toho dne pořád nevím, jak jej uchopit, ačkoli velice chci. Až náhoda přispěla k tomu, že se mi odpověď na otázku "Zavři oči a otevři mysl, co vidíš?" vynořila v hlavě.
Já totiž nemusím ani zavírat oči, protože moje mysl je otevřená neustále, někdy až moc, otevřená jako vílo od kanálu a vše, co projde ulicí na ní, do ní zahučí a pak to tvoří podivuhodný kotejl vjemů, myšlenek, pocitů, obrazů a scénářů. Moje mysl vytváří ze všech těchto chutí a vůní každou chvíli jiný pokrm a kdo jej sní, už nikdy nezůstane stejný. Někdy svou fantazii nenávidím, jindy miluji. Ale ani na vteřinu bych bez ní nechtěla žít.
Díky ní totiž každou chvíli žiju v jiném světě. A těch světů je bezbřehé množství, přicházejí každou noc a vtírají se do mysli snílka, ale někdy to nemohou vydežet a příchází přes den, nikým nezvané se mi vpijí do hlavy a tam začnou řádit. Otevřená mysl je polyká, jako žíznivý vodu a schizofrenie najednou dostává jiný rozměr.

Dopis Romanu Pekárkovi

18. prosince 2012 v 19:57 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tak jsem se tak vztekla, že už jsem to nevydržela a rozhodla jsem se, že tomuhle člověku napíšu dopis. Respektive tedy e-mail, pokud tak chcete učinit též, jen mu pěkně zaspamujte schránku na adrese: pekarekr@psp.cz.
A proč? Tenhle vykutálenec je pravomocně odsouzený za korupci a přitom odmítá složit poslanecký mandát, který ani nezískal zvolením, ale dosazením za "vzpurné" poslance! A protože v naší úžasné zemičce se nepočítá s tím, že by nějaký poslanec mohl jít sedět (což je na jednu stranu hezké, víra v hodné, trestnou činnost nepáchající poslance), tak mu nic nebrání sedět v base a přitom být poslancem a pobírat poslanecký plat (!). Dokážete si představit, že děláte třeba učitele, odsoudí vás za zneužívání dětí a vy pak v base dál berete učitelský plat, jako by se nechumelilo? Je mi z toho chlapa tak špatně, jak mi jen kdy z politiků bylo...

Američané přece NEJSOU hloupí!

18. prosince 2012 v 10:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dříve jsem dávala k dobru historku o amerických skautech. To bylo tak - přijela jich banda na evropské jamboree, to je skautská akce, ten rok to bylo v Nizozemí, tuším rok 2000. Když viděli čechy, vykulili na ně oči a ptali se, jaktože nejsme černí. "Proč bychom měli být černí?" odpovídala naše výprava zděšeně. "No, Česká republika není v Africe?"
Myslela jsem si, že to je ojedinělý případ. Inu, jsme maličká zemička, takový flusanec vprostřed Evropy, tak nás přece nemůže každý znát. Taky málokdo u nás ví, kde přesně je třeba takový Laos nebo jaké je hlavní město Burkiny Faso. Ale díky videu, které uvidíte níže, zjistíte, že jsem se s tou "yntelitencí" Američanů až tak nemýlila...posuďte sami.

Bude zima, bude mráz

17. prosince 2012 v 17:54 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Zima je moje vůbec nejméně oblíbené roční období. Moje rachitické osmačtyřicetikilové tělo to prostě nedává a mrznu, i když si na sebe navleču patnáct vrstev. Tohle fujky roční období má ale jednu výhodu a tou jsou Vánoce. Ty už jsou za dveřmi a já se na ně těším jako, no jako na Vánoce:)
Krom toho těšení ale tak nějak prožívám dost zvláštní životní období a vůbec nejhorší je, že se o něm nemůžu rozepsat, protože ještě nepřišel ten správný čas a tyk popravdě jsou věci, o nichž moc psát nechci. Jsou to tak niterné pocity, že je mi zatěžko se o ně dělit de facto s kýmkoli...

Ozzy Osbourne versus Eminem a další frky

16. prosince 2012 v 20:54 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Na tahle šílená videa jsem narazila před nějakou dobou a strávili jsme u nich s Liz celý večer a chlámali jsme se hodiny. Pointa je přitom prostá až stupidní - dvě slavné osobnosti, od herců přes zpěváky až po takového "šíleného profesora", Samaru nebo Jigsawovu loutku, se spolu utkají v souboji. U toho používají všechny možné i nemožné zbraně, jsou doprovázeni skvělými efekty a nakonec stejně špatně skončí oba, ať se bitka vyvíjí jakkoli. Je to tak kratičké a jednoduché, až je to geniální. Do článku přidávám jen pár mých nejoblíbenějších, zbytek najdete na kanále tohoto uživatele.

Jak se žije punkáčům v Čechách (ale hlavně na Moravě)

13. prosince 2012 v 11:00 | Lúmenn |  hudba...
Tak trochu na přání a tak trochu proto, aby si i široká veřejnost mohla udělat představu o tom, co se honí v hlavě mladým punkáčům, jsem udělal rozhovor s perlami vyškovského undergroundu Dominem a Náckem. Tihle dva týpci mají na svědomí hned na dva hudební projekty, pár menších koncertů a fesťáků a v neposlední řadě spousty vypitých lahví a půllitrů.
O punku, o hudbě, o kalení a taky o tom, jak se bojuje proti systému a žije se dle hesla "punk's not dead", o tom všem vám tihle dva vykutálení ptáčci povědí.
A ještě než se začtete do toho "trů UG", který se snad dal zažít jen před rokem 89, pomněte prosím, že přezdívka Nácek nemá nic společného s nacismem a jestli budete hodní, strejda Nácek vám vysvětlí, jak ke svému jménu přišel:) Punku zdar! A připijme na vyškovské rodáky:)

Gothic - tři roky "poté"

12. prosince 2012 v 16:00 | Lúmenn |  moje názory na gothiku...
Od doby, co jsem psala hlavně články o gothice uběhla již značná doba. Stejně jako od doby, kdy jsem bez typického oblečení a líčení nevylezla z baráku, poslouchala hlavně darkvawe a EBM nebo chodila do knajpy s podobně černě zabarvenými lidmi a pomlouvala každého, kdo si dovolil přijít v džínách. Ani nevím, kdy se to vlastně zlomilo a já v sobě začala hledat vášeň i pro jiné styly. Inu, jiné, krom goth módy mám ráda hlavně tu metalovou a punkovou. Faktem ale je, že tu a tam se obleču vlastně úplně "normálně" - hnědá sukně s kvítkama, obyčejné černé tílko atd.
Ale styl není pochopitelně jen o oblékání, ale i o muzice a i tady jsem přidala hodně punku a metalu, který jsem na čas odsunula do pozadí.
K tomu nesmím zapomenout na zájmy - horory, temnější estetika, Burtonovy filmy, vyzdobení pokoje, záhady, vampyrismus... Ať se to pravoděrným hudebním goths líbí nebo ne, i tohle do subkultury patří. A i tohle z mého života částečně zmizelo. Ale proč to tedy teď vytahuju a chci se tomuto tématu věnovat, i když už dávno není full-time náplní mého života? Inu, před nedávnem jsem vedla zajímavý rozhovor a tento mě přiměl k určitému zamyšlení.

Proč nesouhlasím se zákonem o léčebné marihuaně

11. prosince 2012 v 15:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Než začnu psát, tak pro pořádek dodám, že nejsem pravidelným uživatelem marihuany ba ani rekreačním. Jistě, už jsem párkrát jointa měla a ještě si ho určitě v životě dám, ale marihuanu (ganju, trávu, mařenu...) nevyhledávám a můj život by se bez ní obešel. Přesto mám ve svém okolí mnoho známých a přátel, kteří trávu kouří několikrát týdně a stavy, které jim tato droga (a vážení, droga je i kofein, alkohol nebo nikotin, všechny legální;)) přináší si užívají a obohacují jim život. Nicméně jich se tento článek rirmárně týkat nemá, ačkoli já osobně jsem právě kvůli nim všemi deseti za dekriminalizaci (což není totéž co legalizace!) marihuany. Za co ovšem nejsem ani jedním prstem, je ten hrozný paskvil, který zase stvořila ta naše parlamentní sebranka blbů. Legalizace marihuany na léčebné účely zní sice jako rajská hudba všem pacientům trpícím rakovinou, parkinsonem či roztroušenou sklerózou, ale naprostý opak je pravdou.

Veliký omyl farmaceutického průmyslu

10. prosince 2012 v 23:09 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Už roky nevěřím farmaceutickému průmyslu a jeho agentům, lékařům. Tu a tam mi ovšem nezbývá, než se do jejich péče svěřit, jakožto astmatik a manio-depresivní cvok, mi prostě nic jiného nezbývá, chci-li žít normální život bez chrchlání a výkyvů nálad. Přesto kdykoli slopu prášek, cítím se, jako bych na svém těle páchala zločin (což o to, já na těle páchám jeden zločin za druhým a moji životosprávu by mi záviděl i Bernard Black...). Ale ponechme stranou mě, ponechme stranou to, co se děje za zavřenými dveřmi ordinací s podivnými pány s kufříčky narvanými léčivy a obálkami s penězi. Mimochodem o tom si můžete přečíst zde.
Chci mluvit o něčem, o čem často přemýšlím a velmi to propaguji - o placebo efektu. Lékaři teď zjistili, že placebo efekt je mocnější, než jsme si dosud mysleli a veškeré lékařské experimenty postavil na hlavu jeden výzkum...

Skřítčí balada

10. prosince 2012 v 21:08 | Lúmenn |  poezie...
Tuhle básničku jsem sem vlastně ani dávat nechtěla. Ale netvořím teď až tak často a z každého nové kousku mám hroznou radost a zrovna tahle se mi podle mě obzvlášť povedla. Tedy formálně, obsahově bych ji nejraději ani nebyla napsala.
A s tím souvisí to, proč vlastně nechci aby byla tady, nechci, aby celý svět věděl, co se mi honí v hlavě a na druhou stranu bych si to chtěla nechat vytetovat na čelo. Zmítaná podivnými pocity se potácím ode zdi sebenenávisti ke zdi strachu a pořád dokolečka se utápím ve výčitkách. Jsem v takové náladě, že mi nejvíc vyhovuje to počasí venku, je takové akorát na zalezení do postele s krásnou knihou a snění o tom, že bude líp.
Bude, já tomu nepřestávám věřit a snažím se seč můžu. Přes všechno, co se mi povedlo zažít a způsobit za posledního půl roku, nepřestávám věřit, že JÁ si to štěstí zasloužím. A jestli se skřítkem, to ukáže až čas...

Hledání smyslu v nesmyslu

9. prosince 2012 v 5:41 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tuhle hlášku strašně rád říkal Mamut, ale bohužel ji nemůžu tady na blogu reprodukovat v psané podobě tak, jak ji říkal on. Představte si, že zakloníte hlavu, přivřete oči, nakrabatíte obličej a každé "el" vyslovíte jako měkké ĺ ve slovenštině, ale tak dvakrát změkčené a všechna tvrdá y přečtete jako měkká. Chápete to?:) Bez toho to prostě není ono. Taky mu v pokoji visí obrazy Salvadora Dalího a vlastně celý vztah s ním byl takové "hLedání smisLu v nesmisLu". Ale krásný hledání:) A vlastně mám nesmysly docela ráda:)
Ale abyste pochopili, o čem je řeč (věřím, že většina z vás chápe, ale tak, znáte to, bohové ví, co mi sem chodí za lidi:D), tak tahle věta je jakýmsi mottem dadaismu. Což, jak si beztak všichni pamatujeme ze školy, je umělecký směr, který vlastně popírá, že je uměleckým směrem, který se vyvinul na začátku dvacátého století ve Švýcarsku v reakci na frustraci z první světové války.

Je tohle ještě hudba aneb třikrát hiphop z našich luhů a hájů

8. prosince 2012 v 12:00 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Jsem metloš (gothik, punkáč, rocker, grunger...) srdcem i duší. A proto asi shlížím s despektem na hip-hopové interprety, protože mi přijde, že to není hudba, ale jakési křovácké rytmy s recitací. Na druhou stranu uznávám, že jsou hopeři a rapeři, kteří mají zajímavé texty a mnohdy jsou to lidé, kteří jsou undergroundoví a bojují svým stylem a texty proti systému.
Což ovšem podle všeho neplatí o české a slovenské scéně. A nebo platí, jen se na ní občas najdou takový k**oti, jako jsou níže uvedení klučinové, kteří sotva odrostli máminým prsům a už dělají ty směšné pohyby, na krku nosí řetězy a zpívají o vlastní dokonalosti, kalbách a drahých značkových hadrech. Tak schválně jsem divná já nebo oni?
PS: Videa sledujete na vlastní nebezpečí a autor webu nezodpovídá za případnou újmu na zdraví

V.McDermidová: Bludiště temnoty

7. prosince 2012 v 12:00 | Lúmenn |  literární díla...
Val Mc Dermidová - Bludiště temnoty
Nakladatelství: BB/art
Počet stran: 372
Rok vydání: 2010 (anglický originál), 2011 (česky)

Úplně mě zděsilo, když jsem koukla do seznamu výpůjček v knihovně, že jsem za poslední měsíc přečetla jen dvě knihy a to prosím od mé sice oblíbené, leč v podstatě brakové autorky Val McDermidové. Měla bych se na ty thrillery vyprdnout a začít číst něco vážnějšího (mno, teď čtu povídky Pavla Renčína, takový český Gaiman a velice dobrý, tak se cítím líp:)). Ale když utahaní padnete po dvanácti hodinách práce do postele, na nic jiného už jaksi nemáte sílu. Ne, že by ale její knihy byly špatné, to rozhodně říct nemůžu. Jste-li zatížení na detektivky, mohu tuto autorku vřele doporučit.

Přednáška o andělech

6. prosince 2012 v 21:35 | Lúmenn |  šepoty a výkřiky aneb co se jinam nevešlo...
Už je to za dveřmi, ale já si na to vzpomněla až teď, tak snad to i tak zabere a někoho ještě nalanařím (btw. jaká je asi etymologie slova lanařit (= ukecat, pozvat...) někoho na něco?).
Tuhle sobotu, ano už za dva dny, dělám tady v Brně přednášku o andělech, doslova se jmenuje "Andělé v našem životě" a ráda bych vás na ni totuo cestou pozvala. Není určena jen "esoterikům a jiným magorům", ale je pro všechny, včetně těch, kteří na anděly nevěří, protože nečekejte, že vás budu k něčemu přesvědčovat, přednáška bude o něčem trochu jiném, nu však uvidíte sami:) Pod perexem najdete letáček se všemi potřebnými informacemi a tadyhle najdete odkaz na událost na fejsbůku. Na všechny, které potkám, se už moc těším:)

Elfí píseň

6. prosince 2012 v 19:32 | Lúmenn |  poezie...
Už jsem strašlivě dlouho nenapsala žádnou básničku z Tolkienova světa - a to jsem svého času (svého sebevraždeného páníprstenovského pubertálního času) netvořila v podstatě žádné jiné. A to jsem takhle seděla s kamarádem, elfím bardem, v hospodě a bavili jsme se o tom, že je schopný napsat písničku na objednávku a mě se v hlavě začalo cosi rýsovat. Z toho cosi se pak stal koncept pro písničku, ten už jen toho špičatouchého stromošuka...ehm, pardon, drahého přítele ze sličného lidu, dokopat ke zhudebnění.
Mimochodem - nelekněte se, je to patos, až se z toho Tolken nikoli obrací, ale vyloženě rotuje v hrobě jak vrtule dvojplošníku. A odkápává z toho pubertální elfovitost tak mocně, že si ji můžete namazat na chleba. Ale což, občas si prostě člověk potřebuje něco takového napsat, tak mi to odpusťte a pojďte uronit alespoň jednu hořkou slzu nad osudy ztracených elfích trosečníků...:)
PS: pochopitelně nezapomeňte, že je to text k písničce, proto refrén a tak;)

Tož už su taky na tom fésbuku...

5. prosince 2012 v 22:40 | Lúmenn |  o blogu...
Je to už poměrně dlouho, co jsem si z nudy vytvořila stránku blogu na všemi oblíbeném a okolnostmi vynucném fejsbůku, ale nějak jsem to zasklila a popravdě ji de facto nijak nepropagovala a nikde neinzerovala, akorát někde v menu trčí malinký nápis "stránka webu na FB" či něco podobného. A tak jsem si řekla, že to zpropaguji trošku víc, ať se mi těch současných 150 "lajků" zvedne na nějaký rozumný počet:) Mno a když jsem u toho, tak jsem se po dvou letech rozhodla, že zlomím svůj nekonečný odpor k tlačítku "to se mi líbí" a vlastně hlavně kvůli propagaci blogu jsem se rozhodla, že od teď jej pod články najdete. Byla jsem proti němu úplně nejvíc, viz tento článek, ale po roce a půl používání facebooku jsem si uvědomila, že pokud člověk má k tématu co říct, pak stejně řekne, ať tam to pitomé tlačítko je a nebo není a že tímhle moderním výdobytkem dnešního světa snad žádné komentáře neztratím a naopak mohu jen získat. Tak směle do toho a uvidíme, zrušit to jde vždycky. Fejsbůk je mor dnešního světa, ale holt si člověk musí uvědomit, že je to jako hrát si s ohněm, který je dobrý sluha, ale špatný pán a tak je to s moderními technologiemi vlastně pokaždé. Doufám tedy, že tu mrchu mám pořádně svázanou a že mi bude jen a jen k užitku:)

Takže tadyhle se můžete přidat k mé FB stránce stisknutím toho hezučkého tlačítka
které ode dneška můžete vesele mačkat i pod články:) Ať se vám to líbí:))