b

Duben 2013

Ale on je ten islám fajn, že jo...

30. dubna 2013 v 10:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Hrozně mě vytáčejí lidé, kteří kdykoli řeknu cokoli špatného o islámu a o tom, že ho nemám ráda, začnou moralizovat jaký jsem xenofob a rasista a že muslimové jsou v pohodě a korán je úžasná knížka plná nádherných myšlenek. Ale prdlajs, vážení. Jestli pořád myslíte, že ano, zkuste si třeba přečíst přímo korán - jde to i online.
A jestli vám to nestačí, shodou okolností jsem v posledních dnech narazila na pár článků o tom, co se děje v nejmilitantnější islámské zemi na světě, mojí "oblíbené" Saúdské Arábii. Vím, že možná budete namítat, že to je jen jedna země a jen jedna forma islámu, ale stejně - připadá vám normální, že se tohle na světě v jedenadvacátém století děje?

Na po**anýho aji ha**l spadne

29. dubna 2013 v 12:42 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Určitě tuhle hlášku znáte i v neslušnější verzi bez hvězdiček. A přesně podle ní se řídí posledních pár dní. Prostě problémy kam se podíváš, starosti a tak a není jich úplně nejmíň. Když jsem od nich na pár dní ujela do lesů, tak se rozhodly zaútočit s ještě větší silou a aby toho nebylo málo, metafora s toaletou přestala býti metaforou a z nedostatečně upečeného masa na mě přešla nějaká dost ošklivá střevní chřipka.
Takže papkám živočišné uhlí a skučím v křečích a do toho řeším některé věci, které bych snad ani radši neřešila. Ale bude líp, musí:) Tento týden mě čeká ve středu meditační seminář a ačkoli jsem o víkendu plánovala zase zmizet do lesa, asi se vrhnu na práci a na čtení knih, kterých mi doma po narozeninách leží požehnaně. Tak držte palce, protože i když je člověk ve sr**kách, ty mají výhodu, že se dají umýt:)

Setkání na veletrhu

23. dubna 2013 v 13:02 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
O víkendu jsme si s mamkou a bráškou udělali výlet do Prahy na Festival Evolution, kde byla i sekce esoterického veletrhu - a krom toho i zdravé výživy, zdravého životního stylu a dalších parádiček pro "alternativní duchovní lidi". Jaké to bylo popisuji pro esoteriky chtivé čtenáře na Poslu světa tadyhle. Ovšem užila jsem si tam i dvě neesoterická setkání, z nichž jedno ve mě nechalo velice příjemnou stopu a druhé mě parádně nakrklo. A jednu stopu jsem tam zanechala i já, inu čtěte a uvidíte:)

Y. Sigurdardóttir: Led v žilách

20. dubna 2013 v 12:42 | Lúmenn |  literární díla...
Yrsa Sigurdardóttir - Led v žilách
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 299
Rok vydání: 2011 (česky)

Tuhle knihu jsem vyhrála loni v AZ Kvízu a k jejímu přečtení jsem se dostala až teď. A popravdě bych zase o tolik nepřišla. Ale dlouhé ještě ne jarní, ale už ne zimní večery si žádaly společnost knihy a tak jsem po ní sáhla. Fakt je, že není dobrý nápad číst na přelomu zimy knihu, která se celá odehrává v Grónsku, obdařeném pořádnou sněhovou nadílkou. K tomu všemu si přičtěte islandská, pro českého čtenáře dosti nezvyklá jména a dostanete ne úplně standardní knihu, která má velký potenciál, jenž se jí však nepodařilo plně využít.

Pohlazení po duši (s jarem) - 19.dubna 2013

19. dubna 2013 v 9:00 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
Už strašně dlouho jsem nepřidala na tenhle web pohlazení po duši, stále jej dávám jen na Posla a vás "neesoterické" čtenářstvo ochuzuji. Tak ať vám to není líto teď, když máme teda to jaro, nechte se pohladit mým nejoblíbenějším ročním obdobím, které do tónů a melodií zakouzlil úžasný a neopakovatelný Antonio Vivaldi. A k tomu ještě porce příjemného jarního pokoukání:)
Snad obé pohladí vaše ještě zimou zhřehlé duše a vnese na rty první rozkvetlý jarní úsměv:)

Jaro, jaro, JAROOOO! A porce akcí k tomu...

18. dubna 2013 v 20:54 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Miluju, miluju, miluju jaro! Nejlepčejší a nejkrásnější obdobé v roce. Juch a juch a juchechej a už je tam a už se na mě směje a sluníčko svítí a taky hřeje...
Každý rok touhle dobou píšu podobné nicneříkající články o jaru. A aby taky ne, protože tohle je moje nejoblíbenější roční období, ve kterém mám ještě ke všemu narozeniny a vůbec, letos se na jaře stala taková spousta zajímavých a důležitých věcí, že jsem z toho celá pryč a nejradši bych tančila a skákala někde na louce.
A poslední věc, co se mi chce, je psát na blog:D Ale ne, mám teď poměrně dost volných večerů, ono nemít chlapa má svoje výhody a i když si občas kamarádi nedají říct a tahají mě ven, hodně času trávím večer doma a pracuju. Mám toho teď víc než dost. Po Pekelné výzvě přibylo čtenářů obou webů a dotazů na e-mailu, takže vykládám karty jako o závod a vůbec mám na práci hodně věcí...jen koukněte pod perex, co všechno můžete při jaru s Lúmennkou zažít:)

Narozeninové mrút s křížkem po funuse

17. dubna 2013 v 10:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Včera tomu bylo čtyřiadvacet let, co jsem stanula na tomhle světě. No, spíš jsem do něj tak nějak prapodivně vypadla a pak jsem ještě nějakou dobu spíš ležela a vyskytovala se. Vzpomněla jsem si na chudáka mého spolurodáka z Prostějova (no dobře, dobře, jsem narozena ve Vyškově, ale to bylo náhodou a jinak jsem Prostějovák jak poleno), Jiřího Wolkera, který se té čtyřiadvacítky nedožil - i když ji má vytesanou na hrobě. Narodil se koncem března, takže byl taky beran jako já, akorát ho dohnala zrádná tubera už v lednu a tak se jeho krásný epitaf nenaplnil tak úplně. Znáte ho vůbec? Já ho nosím v hlavě už od mala, co jsem ho viděla u nás na hřbitově...

Cesta do Prahy a zase zpátky

10. dubna 2013 v 22:55 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...

Poté, co se mi podařilo vyhrát v Pekelné výzvě poměrně značnou sumu peněz (já vím, že to nejsou nějaké zázračné peníze, ale kdo vám za jedno odpoledne dá 60 tisíc;)), mám konečně možnost uskutečnit si jeden ze svých snů a plánů do budoucna.
Už před rokem jsem se rozhodla otevřít si esoterický obchůdek a začít se živit tím, co mě baví - tedy pomáháním lidem, s čímž se pojí vykládání karet, malování obrázků automatickou kresbou a v neposlední řadě i pořádání seminářů a přednášek. Několik jich už mám za sebou (více na mém druhém webu Posel světla) a další připravuji, zatím jenom v hlavě.
A protože jen tím se člověk neuživí, vydělané/vyhrané peníze použiji k založení e-shopu pod hlavičkou Posla světla. A neskutečně se na to těším. Nu a abych byla připravená a zkušená, tak jsem se rozhodla vzdělávat a s tím byl spojený i seminář "Internetový obchod v praxi", na který jsem dnes jela do Prahy.

Opuštěná

9. dubna 2013 v 21:32 | Lúmenn |  poezie...

Jsou večery a noci, které by se snad ani nemusely stát. Co nemusely stát, které by bylo fajn vymazat z dějin, zrušit, zamalovat, ověsit policejní páskou, zapálit a zapomenout na ně. Takový byl i pondělní večer - vůbec nechápu, co se dělo, ale jedno vím - všechno se totálně sesypalo na hromadu a proměnilo se v zapáchající fekálie.
A nešlo by to bez komentáře ve verších. Vážně, asi potřebuju někoho, kdo mě bude šlapat po hlavě a lít mi do otevřenejch ran kyselinu, jenom abych byla schopná tvořit...

Proč se tak rádi díváme na horory

9. dubna 2013 v 12:00 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Nedávno jsem u Alue četla článek o tom, proč se vlastně lidé dívají na horory a uvedla skutečně dobré argumenty, proč tak nečinit. Máme po nich špatné sny a i cesta na záchod se stane v noci noční můrou, podloženou vidinami bubáků a nestvůr v každém stínu. Ale stejně si pak zase pustíme film, kde se to hemží uřezanými končetinami, duchy, démony a strašidelnými scénami, při nichž tuhne krev v žilách. Položila jsem si tutéž otázku - proč?

Rozloučení

8. dubna 2013 v 11:11 | Lúmenn |  poezie...
Zase jsem po delší době stvořila básničku, spíš rýmovačku a promítla do ní takový ohromný kopec pocitů, že je to těžké vypsat. A vlastně to asi ani vypisovat nechci. Pochybuji, že v tom naleznete ty správné jinotaje. Možná už je v ní nevidím ani já sama, protože jsem ji tvořila v náladě, která už je zapomenuta a pryč.
Jeden dlouhý smutný sobotní večer a jedna dlouhá táhlá vzpomínka, jako melodie z dávno minulých dob. Hrála jen dočista tichounce a přesto ty tóny řezaly jako žiletky. A slova této básně řežou též...

Sny o grilovaném kuřeti, brethariáni a tak všelijak podobně

7. dubna 2013 v 19:11 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
V předešlém článku jsem předeslala, že jsem se po nějakém čase vegetariánství opět vátila k masu. A v tomto článku bych ráda shrnula proč.
Ono je to ve své podstatě vlastně prosté - po více než dvou měsících, kdy jsem na maso vůbec neměla chuť, se tato náhle vrátila. V podstatě z ničeho nic - stačilo mi vidět šunku v supermarketu a místo náhle tolik známého pocitu nevolnosti, se dostavily sliny. Byla jsem jak Pavlovův pes a vůbec mi z toho nebylo dobře.
Hodně jsem o tom začala přemýšlet. Být vegetarián je podle mě dobré, hodně důvodů shrnuji v článku "Nejčastější argumenty antivegetariánů". Ta myšlenka je skvělá. Jenže člověk musí přestat nejíst maso z vnitřního přesvědčení, z jasného pocitu a neměl by se do ničeho nutit, což mě se stalo. Nebylo příjemné, když se mi v noci začalo zdát o grilovaném kuřeti - několik nocí za sebou, jsem se vzbouzela ze sna ze slinami v ústech a strašnou chutí na kuře. A cítila jsem se hůř, než masový vrah malých dětí.

Jak bylo v Pekle

5. dubna 2013 v 22:32 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tak jsem se po dvou měsících konečně dočkala a můžu konečně nahlas vykřičet do světa - VYHRÁLA JSEEEM! A taky se konečně můžu vypovídat na blogu ze všech zážitků, které mě potkaly. Pro ty, které to minulo (což bych se divila, protože jsem celá v euforii spamovala FB i svůj blog:)) - zúčastnila jsem se soutěže na Prima Cool Pekelná výzva, natáčení bylo na konci ledna, ale až nyní v dubnu konečně dávali můj díl. Kdo jste stále ještě neviděli, můžete tak učinit zde. A teď - jaké to bylo? Aneb moje dojmy, pojmy a průjmy...

Lúmenn, jmenuju se LÚMENN

4. dubna 2013 v 12:33 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Achjo, občas si připadám jako jediný gramotný ve školce pro postižené děti. A přitom se jedná o jednoduchý úkol - napsat šest písmenek ve správném pořadí a žádné nepoplést. Že se to zdá snadné? Evidentně to taková sranda není.
Když mi bylo asi dvanáct, začala jsem se vrtat v elfštině a díky jednomu drobnému omylu jsem stvořila jméno Lúmenn. Původně tam bylo "n" jenom jedno, jak se tam ocitlo druhé se mě neptejte, prostě tak:) Ale každopádně tam je a myslím si, že není takový problém si toho všimnout a napsat jej tam. Ale né. Každou chvíli se mi stane, že někdo napíše jednoenkovou Lúmen a já jen marně krčím rameny. Zvykla jsem si, že je moje jméno neustále komoleno, ale co je moc je příliš...

Jako kočka a pes

3. dubna 2013 v 14:30 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Říká se, že kočky a psi jsou odvěcí nepřátelé a nemohou spolu vydržet. Kdo někdy měl obě tato zvířata může sám zodpovědně říci, že to až tak hrozné není, ačkoli drobné neshody a přátelské strkance se prostě stávají.
Od doby, co nám v bytě pobíhá jak Král Matyáš tak Ó Nejvyšší Gabriel, máme tyhle kočkopsí války z první ruky. Pokud také uvažujete o tom, že utvoříte na prostoru padesáti metrů čtverečních smíšenou kočkopsí smečku, přečtěte si raději nejprve, jak to může vypadat...

Posedlost šíthlostí ji dovedla na pokraj smrti

1. dubna 2013 v 19:17 | Lúmenn |  psychologie...
Vím, že je dneska prvního dubna a čekali jste nějaký vtipný článek, ale nějak nejsem dneska v náladě, kdy by se mi chtělo vymýšlet něco epicky ftipného, na to najeďte na jiné weby, které tím přímo hýří:) A popravdě bych si přála, aby i tohle byl jen jeden velký aprílový vtip. Žel bohům není.
Kdysi jsem vedla web s názvem "Stop anorexii" a doufala jsem, že jím něco změním, ale neměla jsem dostatek času na něm pracovat a taky jsem zjistila, že je to docela zbytečné. Tváří tvář této ženě cítím svůj boj ještě zbytečnější.