b

Květen 2013

Vzhůru na Metalfest!

30. května 2013 v 17:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tento víkend se koná již čtvrtý ročník metalového festivalu v Plzni pod prozaickým názvem "Metalfest" a já budu poprvé jeho hostem. No, hostem, vzhledem k tomu, že už rok a půl píšu pro rockový magazín Spark, tak spíše zaměstnancem. Čeká mě práce v terénu, rozhovory s kapelami a to téměř se všemi, co na fesťáku budou. Vzhledem k tomu, že jsem práci ve Sparku dohókala i Liz, tak jedeme spolu a míníme si fesťák užít, byť má být ošklivo a deštivo. Tak s některými z vás se na místě možná setkám, tak se ke mě hlašte, jestli na mě narazíte, dáme si pivko a hodíme řeč:) I když asi příliš času nebude, protože většinou budu sedět v backstage, pracovat a doufám, že si budu cpát pusu rautem a kalivem zdarma:) Metalu zdar, já běžím na vlak, čeká mě pětihodinová cesta do Plzně. Na zážitky se těšte brzy!:)

Ze života

29. května 2013 v 11:00 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Někdy bych si přála mít v očích fotoaparát a dle přání vyblejsknout nějakou situaci či vtipnou náhodu, ceduli, nápis, cokoli. Protože tolikrát mi něco uniklo jen proto, že jsem nebyla dostatečně pohotová nebo nebyl čas vytáhnout foťák.
Přesto se mi v posledním roce povedlo zachytit několik zajímavostí z mého okolí, které vážně pobaví - žádné fake obrázky, žádný photoshop, žádný 9gag, jenom Lúmennčin prst na spoušti a tvrdá realita:)

Čas jsou peníze

28. května 2013 v 12:21 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Už dlouho mám stažený film "Vyměřený čas", ale ještě jsem neměla čas se na něj podívat. Popravdě teď nemám čas vůbec na nic a na blogu se to dost významně podepisuje. Mám v hlavě asi pět článků - recenze na knihy, něco ze světa záhad, jak jsme byly s Liz na výletě na Býčí skále, nějaké vtipné úlovky z mobilního foťáku, ale prostě není čas. Rozhodla jsem se život trávit aktivně a už mi pomalu dochází baterky. Pracovní týden mám nabitý schůzkami a vedlejší prací pro Spark a místo, abych o víkendu ležela a vychutnávala si klid, jezdím po akcích a doháním resty z loňska, kdy jsem celé léto kvůli jistému člověku trávila doma. Do toho pár problémů, jež si nutně žádaly moje řešení a máme tady nabitý program, na nějž by nestačilo ani kdyby den měl 40 hodin.

30 každodenních maličkostí, které projasní den

22. května 2013 v 19:57 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dneska jsem měla fakt mizerný den, všechno, co se mohlo pokazit, se pokazilo a já už fakt nevěděla, kde mi hlava stojí. Řeším věci ohledně bytu, ze kterého jsem se odstěhovala už v únoru a stále to ještě není vyřešené a já už z toho pomalu, ale jistě šílím, navíc se majitel ukázal jako...no slušně řečeno jako pěkně nečestný plantážník.
A tak jsem si řekla, že není třeba brečet nad rozlitým mlékem a pořád dokola řešit, co je špatně, namísto toho se zaměřím na to, co je dobře a hned budu mít dost sil zvládnout přísun problémů. A tak jsem sepsala seznam drobností, úplných maličkostí, na které se dá narazit každý den a přitom jsou to kouzelné věci, co zvednou náladu a pohladí na duši. Každý den je plný takových drobných radostí, alespoň jedna se vždycky najde a když ne z tohoto seznamu, tak jste jistě sami schopni vymyslet tisíc dalších. A schválně - nechci vidět jiný komentář, než takový, v němž dodáte další maličkosti, co zase projasní den vám:)

Kterak se Lúmennka soudila a dostala se na výšku (doufám)

21. května 2013 v 21:39 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dneska jsem byla poprvé u přestupkové komise. A před čtrnácti dny jsem byla pošesté na Scio testech. A zatímco u druhého zmiňovaného zážitku ještě s jistotou nevím, jak to dopadlo, ale vypadá to velmi dobře, ten první dopadl špatně. Ale nedávno jsem nalezla úžasný citát, který mi dodal hodně sil a tak se jím řídím i teď - pravda zůstane pravdou, bez ohledu na to, zda za ni bojujeme. Kdo neví, o co se jedná, popisuji to v článku zde, ve zkratce jsem podávala oznámení na svého bývalého, za to, že mě několikrát zbil a de facto na mě páchal domácí násilí.
A ačkoli má pravda pro nedostatek důkazů nezvítězila, vím, že na každou svini se voda vaří a jednoho dne ty boží mlýny toho chudáka, co si kompenzuje svou malost bitím žen, prostě semelou.

Neměř a rovnou řež

17. května 2013 v 11:56 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Představte si, že bych byla vrcholový sportovec a trpěla vysokou pravděpodobností, že si zlomím ruku. Abych tomu předešla, tak si ji uříznu. Tadá, máme po problému! Asi bystě si o mě mysleli, že jsem magor. Ale přesně tentýž princip nedávno aplikovala známá herečka Angelina Jolie a davy ji oslavují.
Tahle dáma si nechala uříznout obě prsa (a našít umělá, pochopitelně) aby předešla rakovině prsu, která jí dle lékařů hrozila z 87%. Cože? Podle jakého záhadného vzorce to ti fištróni spočítali? A nemohli paní Jolie říct, že když má takovou pravděpodobnost, měla by začít zdravě jíst, hodně sportovat, nepoužívat tuhé deodoranty, které zanášejí žlázy a vůbec dělat bambilion věcí, které jí pomohou zůstat zdravá? Ne, pochopitelně, že ne. Rovnou to uřezat, co kdyby náhodou!

K.O. market

15. května 2013 v 11:43 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když jedu do práce, vždycky se zastavím u takového milého vietnamského podnikatele, který má večerku na brněnském Cejlu (kdo zná brněnský Bronx, chápe jeho odvahu). Vždycky mě rozesměje a jeho roztomilé "piti, dobžeeee, šokolada, dobžeeee" mi zvedne každé ráno náladu.
Ale bojím se, že jeho už tak náročné podnikání okupované tzv. nepřizpůsobivými občany, brzy vezme za své, protože na mnohem lukrativnějším místě kousek od zastávky šaliny se nedávno otevřel Okay Market. Je to klasická večerka, ke všemu ještě předražená, předraženější než obchod pana Dobžeee, který očividně nakupuje ve výprodejích v Kauflandu a podobně a tak drží ceny na rozumné úrovni. Vůbec ty hnusné večerky zaplňují Brno jako houby po dešti a jsou to teda houby pěkně plesnivé.

Pohlazení po duši (s kočičími vzpomínkami) - 11.května 2013

11. května 2013 v 20:04 | Lúmenn |  pohlazení po duši na (skoro) každý den...
Když jsem viděla muzikál Cats, byla jsem jako u vytržení - miluji kočky a autorům muzikálu, přinejmenším zpracování, které jsem viděla, se je podařilo vystihnout naprosto dokonale. Píseň, kterou jsem v dnešním deštivém dni vybrala jako pohlazení po (nejen) kočkomilných duších, je notoricky známá a patří k tomu nejtěžšímu, co lze prohnat pěveckým hrdlem. A je to neskutečně nádherná a silná melodie, o to silnější a plnější emocí, když znáte souvislosti a příběh muzikálu. Stará kočka zpívá o ztraceném mládí a vzpomínkách na něj - neco neskutečně dojemného a krásného. Tak tedy mňau vespolek při sobotě a nechte se hladit hudbou i slovy:)

Kostým na novou sezónu

9. května 2013 v 22:56 | Lúmenn |  zbraně a LARPení...
Juch, juch, juchejdá. Když jsem vyhrála ty fantastické peníze v Pekelné výzvě (dobře zas tak fantastické ne, ale málo to taky nebylo:)), přemýšlela jsem, do čeho všeho je investovat. A jednou z věcí, do které jsem se rozhodla vrazit nemalou částku, byl kostým na LARPy. Já vím, že někomu to přijde dětinské a hloupé, běhat po lese s meči obalenými kobercpáskou a hrát si na skřety a elfy, ale mě třeba zase přijde dětinské každé odpoledne pobíhat po parku s mp3jkou v uších, v elasťákách za litr a botách za pět tisíc.
Já radši budu krásná barbarka v kožešinách nebo dáma v historických šatech, než abych vyhazovala za parfémy, šminky a značkové kabelky. Holt každý máme to svoje, co máme rádi a u mě jsou to LARPy a basta. Proč mě to tak baví se dočtete třeba v tomto článku.
Ale dost řečí a pojďme k věci. Kostým tedy začíná dostávat reálnou podobu a i když na tu nejdůležitější věc ještě čekám, velká část jest hotova, jak vidíte i na fotce vlevo a je čas se chlubit...

Relikty minulosti, ozvěny budoucnosti

8. května 2013 v 11:52 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dnešek beru jako takový milník mého života, nejde sice o nic významného, ale stejně...
Rozhodla jsem se po dvou letech, co jsem skončila s psychologií, opět pro vysokoškolské studium, tentokrát na to mám poslední pokus (za dva roky mi je 26 a 2,5 roku už mám odstudováno) a vzhledem k tomu, že pracuji, tak můžu studovat jen dálkově. Inu a dnes mě čekají přijímačky, jedny, obecné studijní předpoklady, už mám za sebou a druhé, základy společenských věd, mě čekají za dvě hodinky. Říkám si, že jestli to dneska udělám (a já věřím, že ano) něco se změní. Nevím co, budu to pořád já, ale budu mít tak nějak pocit, že zase držím svůj život ve svých rukou a někam směřuju, mám nějaký cíl.

Stránská skála - přístupné tajemno hned za Brnem

6. května 2013 v 1:29 | Lúmenn |  záhadologické články z mého pera...
Letos jsem si řekla, že na vlastní oči prozkoumám pár záhadných míst na Moravě a v Čechách a proč nezačít hned tím, co má člověk skoro za domem. Vzali jsme tedy s Liz psa a nasedli na šalinu číslo 10, abychom završili týden nedělním výletem na Stránskou skálu (mapa).
Počasí se rozhodlo, že nám udělá čáru přes rozpočet a tak po asi půl hodině procházení se po národní přírodní památce, začalo lít jako z konve. Přestože nahoře na Stránské skále je nádherný výhled na celé Brno (no nádherný, jak jen může být výhled na továrny a paneláky nádherný?) a všude jsou šnečci a kvítečka a pes si užíval procházení a my krásné přírody, přesto všechno nám právě déšť přinesl největší dobrodružství. Protože na Stránské skále nejde jen o kopečky a vápencové skalky, na kterých se vyhřívají užovky, ale především o staré nacistické štoly, které jsou volně přístupné a dají se parádně zkoumat. Jenomže my husy pitomé pochopitelně neměly žádné světlo, ale osud asi chtěl, abychom jeskyně navštívily, protože déšť do nich zahnal další odvážlivce a tak naše dobrodružství začalo...

Prázdná...

5. května 2013 v 1:42 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Jednou jsme byli s mamkou nakupovat v Kauflandu, jak je to dlouho, dva, možná tři roky. Měli tam výprodej a v tom výprodeji měli takové ty levné věci za pár korun. Byly tam i hrnečky - takové hrnečky s obličejem a vypouklým nosem. Jeden hrneček mě rozbité ucho, ne úplně ulomené, ale půlka ho chyběla a tak bylo jasné, že v regálu zbude. Kdo by chtěl hrneček, který je rozbitý a dá se z něj jen těžko pít?
Tak jsem si ho koupila. Stál asi třicet korun nebo kolik, prostě pakatel, ale byl k ničemu. Pít se z něj dalo, sice z obtížemi, ale dalo. Zničený hrneček s ulomeným uchem, který jsem zachránila před vyhozením. Bylo tam tisíc jiných hrnečků, každý z nich by mi byl k ničemu, protože hrnků mám plno, ale tenhle jsem tam nechat prostě nemohla, protože by ho nikdo jiný nechtěl...

Loučení, odpuštění, zapomínání...

4. května 2013 v 18:21 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Byla nebyla jedna minulost. Moje minulost. Temná jak propast, pálivá jako oheň, drásající jako železný kartáč na holé kůži. Minulost spojená s dvěma lidmi, kterým jsem věnovala kus svého srdce. Jednomu jsem ho násilím vyrvala, abych pak zjistila, že on ho stejně neopatroval, ale místo toho si s ním párkrát pěkně hnusně vytřel zadek. Druhému jsem ho dala bez rozmýšlení, neopatrně a on ho vzal a házel ho po mě tak dlouho, dokud jsem neutekla s pláčem a ten kus srdce nezůstal poničený a bolavý. Když za člověkem zbude něco takového a když si uvědomi, že oba ty kusy srdce stále ještě nemá zpět, má jen jedinou možnost. Zapomenout.

Televizní noviny, kde se nedozvíte nic nového

2. května 2013 v 21:56 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nedávno jsem se stěhovala do nového bytu a mezi mnou a taťkou, který mi montoval postel, proběhl následující rozhovor: "A nechceš televizi? Ti ji koupím k narozkám."
"Ne tati, děkuju, nechci televizi, nemám ji čtyři roky a nijak mi nechybí."
"Ale vždyť nemáš televizi, jak můžeš žít? Já ti ji pořídím!"
"Takže ještě jednou, tati - televizi nemám proto, že ji NECHCI."
V podobném duchu jsme vedli debatu ještě několik minut, než jsem prohlásila, že jestli mi ten krám domů dotáhne, hodím ho z okna a v tu chvíli mu konečně došlo, že vážně oblbovací bedýnku ke svému životu nepotřebuji. Ano, jsou v ní občas možná i zajímavé věci, má-li člověk třeba satelit nebo digitální tévé nebo tak něco, ale našich pár českých programů mi posledních pár let nikterak nechybělo a asi se bez nich po zbytek života obejdu. Přesto když se občas objevím u mámy, zasednu k telce a konzumuji dva pořady, které mě baví z hlediska profesního - prvním jsou reklamy a tím druhým televizní noviny.