b

Červenec 2013

To je ale vééédróóó...

27. července 2013 v 22:25 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dneska mě na facebooku velice pobavil jeden status:
"Jako, nechci tvrdit, že je v mým pokoji vedro...ale před chvíli tu byli dva hobiti a hodili po mně prsten!"
Takže asi tak vážení. je vedro k padnutí. A to dokonce takové, že je vedro i mě a to je co říct, protože já jsem známý vedromil a tohle počasí je pro mě ráj.
A o tom jsem chtěla napsat pár slov (jen pár, protože komu by se v tomhle počasí chtělo sedět u kompu a číst). Takže ve zkratce - proč si ti blbí lidi furt stěžují na počasí? Furt, jakože pořád, jakože imrvére a nepřestanou a nepřestanou!

"Podporuji pro ana. No a co?" No a všechno...

24. července 2013 v 22:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Venku je nádherně a já místo u vody ležím doma, protože moje páteř nějak nezvládala zátěž a přišly na mě v tomhle horkém počasí migrény a točení hlavy. Když zrovna nepodřimuju nebo necvičím bolavý krk, věnuju se internetům a čtu a čtu a čtu. A protože téma tohoto týdne, jímž jsou pro-ana blogy, mě velice zajímá (vedla jsem blog stop anorexii a stále se snažím těmto slečnám pomáhat), začetla jsem se i do nových přírůstků.
Mezi nechápavými a mnohdy až nepříjemnými články se tu a tam zablesklo příjemné zamyšlení, které byla radost číst, smutné příběhy ze života a pak...ano, i nemocné a anorexii propagující blogerky přispěly svou troškou do mlýna a rozvířily stojaté vody blog.cz nejen samotnou existencí svých blogů, ale i prohlášením, že být pro ana je prý úplně v pohodě.
Není.

Němčina versus ostatní jazyky

22. července 2013 v 16:02 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
V tomhle vedru nemá člověk na nic náladu, maximálně tak brouzdat po netu (i když já se pustila do jedné velice záživné činnosti, ale o té vám něco napíšu později:)). A při brouzdání narazí na zajímavé věci...
Aby bylo jasno, nemám nic proti Němcům a Německu, mám několik německých kamarádů a je s nimi hrozná sranda. A s nikým vtip o tom, jak vysoko skáče můj pes, nevyzní tak, jako s kámoši s Deutschlandu:) Ano, němčina je fajn jazyk, mám z ní koneckonců maturitu, ale je na ní hromada vtipných věcí, slovy dlouhými jak rozprávka počínaje a složeninami, jež neodpovídají žádnému z jazyků, konče. A tohle video to vystihuje dokonale:)

Vandalové všech zemí spojte se...a odtáhněte

20. července 2013 v 12:47 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Jezdím poměrně často šalinou - do práce, za zábavou. Ještě před pár měsíci bylo skoro každé okno brněnských šalin "ozdobené" drápanci od klíčů, čmrkanci lihovkou či sprejovými nápisy. Občané mohli diskutovat, zda si okna přejí vyměnit. Nedávno nápisy zmizely a okna jsou už opět hladká a čistá. A na nich se skví nápis - vandalismus zvyšuje cenu jízdného, chytnete-li někoho při činu, volejte policii.
Zatím se mi nestalo, že bych viděla bandu rozjívených puberťáků, jak se baví ničením cizího majetku, ale kdyby ano, asi vážně ty policajty zavolám. Proč? Protože mě tahle lidská demence a rozežranost vyloženě vytáčí. A lidmi, jejichž jedinou zábavou je ničit to, co jiní vytvořili, do hloubi duše pohrdám.

Zakázané ovoce nejlíp chutná...

17. července 2013 v 21:44 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
...a taky se z něho nejhůř zvrací.
A to nemusí znamenat doslovně. Vše, co je zakázané, je zakázané z nějakého dobrého důvodu - pokud půjdete sousedovi na švěstky, před čímž vás maminka tak důrazně varovala, asi dostanete pěkně nabančeno. On i starý dobrý Bůh to myslel dobře, když Adamovi a Evě zakázal zchroustat jablko ze stromu poznání - my si to za naše neukázněné biblické předky vyžíráme dodneška a než abychom se vesele váleli na trávníku s fíkovými listy místo plavek, musíme žít ve světě, kde nic není zadarmo.
Zakázané ovoce je ale přesto tak strašně sladké, zajímavé, přitažlivé, skoro bych si troufla říct, že magické. Když člověk něco nesmí, tak to prostě začne chtít, to je zákon přírody.

Na MOR! Na mol!

15. července 2013 v 23:20 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Posedmé. A zase to uteklo jako voda. Vzpomínám si, kdy jsem jako šestnáctileté pískle přijela na Masters of Rock poprvé. Celý fesťák jsem strávila v bílém tílečku a riflové sukýnce, v bílých keckách a na tribuně, ve společnosti mého tehdejšího přítele a dvou kamarádů. Za celý fesťák jsem měla dva loky slivovice a vypila jsem asi hektolitr Coca Coly, která tehdy ještě stála v areálu krásných 25 korun. Odjela jsem na ten víkend ze skautského tábora, kam jsem se po úžasném epickém koncertu Manowar vrátila s těžkou angínou. S nikým jsem se neseznámila, nepařila, nekalila, jen seděla na tribuně a sledovala jednu kapelu za druhou. I tak to byl zážitek.
Od toho krásného roku 2005 uběhlo hodně vody. Letos jsem vystupovala ve Vizovicích ze svého vlastního auta (byť zatím řízeného Lizzy) a rovnou si šla pro All Area pásku pro VIP novináře. V kempu mě uvítali známí, se kterými pařímě každý rok, Ostraváci a Němci, a poznala jsem spoustu lidí, které už asi nikdy neuvidím. Denně proteklo mnoho piv a já trávila většinu času v backstage děláním rozhovorů s kapelami. Inu časy se mění.

Na skok

9. července 2013 v 18:19 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Dup a hop a dup a skok, přišla jsem na blog a hned zase jdu pryč. Omluvuji se převelice, leč těchto čtrnáct dní se ode mě nedočkáte byť jen jediné řádky. Minulý týden jsem organizovala jako zběsilá bitvu (a povedla se a povedla a moc a moc!!!:))) a tento týden zase jedu na Masters of Rock - letos již posedmé a podruhé jako redaktorka Sparku. Jupí!
Těším se, těším, těším! Celkově mám úplně skvělou náladu a všechno se daří, v autoškole jezdím jako drak a včera jsem dala drahého pana Wagnera ke kontrolní komisi, za to, že mi zase vyhrožoval. Jsem rozjetá!:)
Takže pamatujte - vždy buďte sami sebou. Jen pokud nemůžete být drak. Pak vždy buďte drak:)
Já se vrátím! S láskou Lúmennka

Back to the red and AFK

2. července 2013 v 8:41 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Nemám moc ráda anglické názvy článků a vůbec věcí na blogu obecně, ale tyhle dvě věty nejlépe vystihují, co se stalo a v příštích dnech stane.
Vrátila jsem se od blond opět k červené a chytla nejkrásněji na světě:)) Takže se odbarvování vyplatilo a já konečně (!) mohla vyzkoušet ten nejluxusnější odstín rudé, kterou mají jen jako šampón. Bod pro mě!
A dalších X bodů zasloužím za to, jak pěkně zvládám shánět věci na MPPčko, pro neznalé dřevárnických zkratek Moravského pána prstenů, dřevárny, kterou teďka s Lizzy (a z úžasným org týmem, čímž děkuji Entonymu, Sovičce, Evče, Safrilovi a Peťovi Matherovi) organizujeme kousek od chaty mé rodiny ve Ptenském Dvorku u Prostějova.

Kluci mají penis, holky zase vagínu

1. července 2013 v 10:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tahle hláška z filmu Policajt ze školky mi vytanula na mysli, když jsem si přečetla článek blogerky Hogrety o tom, zda může být muž se ženou pouhý kamarád. Tohle téma k zamyšlení mi přišlo jako zajímavé a tak bych se k němu také ráda vyjádřila.
Od malička jsem byla spíš kluk, než holčička a hrála jsem si s autíčky a pistolemi a z lega jsem stavěla kosmické základny. Moje nejoblíběnější dětská "pohádka" byl Star Trek, z knih jsem žrala Vinnetoua a Rychlé šípy. A přesto mě kluci nebrali tak, jak bych chtěla a musela jsem si tvrdě vyřvat své místo. Jediný, kdo mě bral, byl můj spolužák Leo, do kterého jsem byla roky zamilovaná a on do mě asi taky. První dětské holkoklučičí přátelství a hned už tam máme city. Copak to bez nich mezi lidmi opačného pohlaví nejde?