b

Září 2013

Jak šetřit přírodu - část II. - elektřina

27. září 2013 v 9:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Včera jste si mohli přečíst článek, resp. první ze série článků o tom, jak šetřit přírodní zdroje, neplýtvat a dělat tak radost nejen matce Zemi, ale i vaší peněžence. Zabýval se vodou a najdete jej zde.
A protože jsem vám v něm naslibovala, že následující článek bude o elektřině, své slovo držím a tady je. Stejně jako v předchozím díle se v něm dozvíte, jak bez předražených pomůcek můžete ušetřit nemalé peníze a také se odzvíte, kolik uhlí ročně spálíte třeba tím, že moc koukáte na telku. Tak jdeme na to...

Jak šetřit přírodu - část I. - voda

26. září 2013 v 9:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Včera jsem ležela ve vaně, koukala na občas kapající kohoutek a ptala jsem se sama sebe, jestli toho dělám dost pro naši matku Přírodu, jestli nemůžu víc šetřit tolik plýtvanou energií - a myslím tím všechno, co si pod tímto pojmem lze představit. Vodu, elektřinu, přírodní zdroje. Co všechno můžeme dělat pro to, abychom odlehčili planetě zemi?
A tak místo toho, abych šla spát, sedla jsem k notebooku a pustila se do počítání. A že mi z toho lezly oči z důlků. Nejvíce šokující byla ta část s elektřinou, ale tu si s dovolením ponechám až na druhou část, abyste se měli na co těšit. Dnes začneme vodou.

Loď života

25. září 2013 v 18:34 | Lúmenn |  poezie...
Nedávno jsem seděla v mé oblíbené hospůdce a psala. Napadla mě básnička, kterou jsem o několik dní později věnovala člověku, který mi momentálně tak trochu straší v hlavě a vůbec nevím, co z toho může být. Asi mi nezbývá, než to nechat plynout. Původně jsem tu básničku chtěla dát sem na blog, ale pak jsem si řekla, že ji nechám v soukromí, aby byla vážně jen pro jedny oči.
No a aby vám to nebylo líto, přináším jednu hodně, hodně starou věc, někdy z roku 2009 možná, možná ještě starší, kterou jsem našla při uklízení šuplíku a doteď ji kromě mě nikdo jiný nečetl. Tak snad to bude dostatečným zadostiučiněním (to je ale blbé slovní spojení, co?:)).

M.Zusak: Zlodějka knih

24. září 2013 v 13:21 | Lúmenn |  literární díla...
Markus Zusak - Zlodějka knih
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 526
Rok vydání: 2009 (česky), 2007 (originál)

Ani nevím, jakou to webovou stránku jsem otevřela, když na mě vykoukl podivný přebal knihy a já zaujatě četla obsah. Každopádně jsem po přečtení anotace nezaváhala a vydala se na lov do knihovny. Dlouho mi knížka ležela u postele, než jsem se k ní odhodlala - a pak jsem ji už nepustila, dokud nedošustila poslední stránka.
Zlodějka knih od australského autora se prý stala bestsellerem. A já se nedivím. Poutavé vyprávění spojuje vnímání světa dětskýma očima s nebývalou krutostí druhé světové války a do toho všeho zapojuje Smrt jako vypravěče. Tenhle koktejl vás prostě musí chytit.

Duchařští odborníci Ed a Lorraine Warrenovi

20. září 2013 v 15:46 | Lúmenn |  putování za záhadami...
Včera jsem byla v kině na novém hororu V zajetí démonů a velice mě překvapilo, že je film prý podle skutečné události. Povídali, že mu hráli, řekla jsem si podezřívavě, ale nedalo mi to a jala jsem se googlit. A ono opravdu.
Hlavními hrdiny filmu není překvapivě rodina, posedlá duchařskými zjeveními, ale spíše záhadologové, kteří přijedou problém řešit - Ed a Lorraine Warrenovi. Tito lidé skutečně žili, respektive paní Warrenová ještě žije, její manžel zemřel před sedmi lety, a skutečně se na řešení podivného případu podíleli.

Naděje umírá poslední

18. září 2013 v 23:56 | Lúmenn |  poezie...
Poslední dobou není moc času na psaní, je toho tolik, že mi přijde, jako by můj život ubíhal za okny rozjetého vlaku, co vlaku, spíš nadzvukového letadla. Ale mezi tím vším se najde až příliš času na pocity, které nejsou vždy nejveselejší.
Ale jak již lze vyčíst z názvu, člověk by se neměl vzdávat, protože naděje je tím, co zmírá až úplně poslední a i když se zdá, že noc bude trvat navěky, nakonec vždycky vyjde zpoza obzoru slunce.
Mě se někdy zdá, že to bude trvat ještě nekonečně dlouho a jindy už mám pocit, že vidím jeho paprsky prosvítat za kopci, ale ať je to jak je to, nepřestávám doufat, jak je vepsáno i do veršů téhle básně...

Nemocné Lum a další podzimní maličkosti

13. září 2013 v 20:46 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tenhle podzim pro mě začal velmi pracovně a vlastně v něm očekávám největší změnu svého života za posledních několik let.
Předně jsem začala studovat a s tím se nesou blížící se studentské povinnosti - sice mě čeká jen dálkové studium, ale i tak, čtyři pátky a soboty strávím ve škole a ačkoli mám jen pět předmětů, jsou vydatně kreditově ohodnocené a budu se muset setsakra snažit, abych je dobře zvládla. Pro ty, kdo to nezaregistrovali - čeká mě jednooborová žurnalistika na FSS v Brně. A vážně se na to těším, protože jsem se zařekla, že tentokrát prostě titul udělám a hotovo! A nic mě nezastaví!:)
Kromě studia mě čeká ještě jedna výrazná životní změna a tou je podnikání.

9/11

11. září 2013 v 20:54 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Dnes je tomu 12 let, kdy se svět na chvíli zastavil a s hrůzou sledoval dění v Americe. I když mi bylo pouhopouhých dvanáct let, pamatuji si ten den dost přesně. Kamarádka mi napsala smsku, zatím co jsem byla v hodině angličtiny - v Americe narazila dvě letadla do mrakodrapu. Nechápala jsem, proč by mě to mělo zajímat, dokud jsem nepřišla domů a neviděla, co se děje a nesledovala to dlouho do noci v televizi, kdy oba mrakodrapy spadly.
No oba...ony v ten den spadly tři. A tehdy se začaly vynořovat už v mé dvanáctileté hlavičce otázky, které se vynořují dodneška. Jsem daleka toho tvrdit, že vím, jak to bylo a že všechny konspiračky jsou stoprocentní pravda - to by bylo stejně naivní, jako věřit tomu, že je stoprocentně pravdivá verze médií.

Lidé

5. září 2013 v 22:50 | Lúmenn |  poezie...
Někdy má člověk pocit, že pochopil celé lidstvo, že chápe pravidla světa a pronikl za oponu. Že zná tajemství bytí, poznal, co v lidských srdcích schází a co svět potřebuje, aby byl zaplaven láskou a štěstím. Ve chvílích, kdy se mu ze dna duše dere nejhlubší smutek, jaký kdy poznal, je to o to silnější.Ale pocit zmizí a zůstane jen prázdnota. A báseň.

Katka

3. září 2013 v 18:07 | Lúmenn |  filmová díla...
Filmy ze života jsou vždycky ty nejsilnější - a bývají o to silnější, když nejde jen o napodobeninu reality, tzv. "filmy podle skutečné události", ale syrovou realitu samotnou. Takovým je i dokument Heleny Třeštíkové Katka.
Film zachycuje 14 let života narkomanky Kateřiny, která je při prvních záběrech v roce 1996 ve svých devatenácti letech plná naděje, chce skoncovat s drogami a najít si práci, přítele a založit rodinu. Vše se jí nakonec splní, ale asi trochu jinak, než jak si to ve svých krásných naivních devatenácti představovala...

Je libo trochu americké demokracie?

1. září 2013 v 22:35 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Představte si, že jste malé dítko ve třídě plné dalších stejných dětí. Jedno z nich se vám znelíbí a i když vám všichni spolužáci včetně paní učitelky říkají, že ho máte nechat na pokoji, dáte mu pořádnou ránu pěstí do nosu. A tomu, kdo se ho zastane, vrazíte taky.
Tak přesně v této situaci se nyní nachází USA, když se rozhodli, že další zemi v řadě "přivezou demokracii". Tentokrát je na řadě Sýrie.
Nejsem odborník na blízkovýchodní politiku, ale shodou okolností má Liz z této země kamaráda, v současné době studenta medicíny v Česku. Jeho dosavadní život v Asadově režimu byl šťastný - Sýrie vzkvétala, jeho rodině se dařilo a ač křesťané, měli náboženskou svobodu a klid. To se ale teď vinou povstalců mění.