b

Prosinec 2013

Krásné Vánoce:)

24. prosince 2013 v 7:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Sedím u maminky doma, baštím cukroví, hrají koledy od Twisted sister, nazdobený stromeček voní a já si říkám - sakryš, to Vánoce byly vážně loni? Nebylo to včera?
Každý rok je to stejné. Každý rok jsem o kus starší (a kéž by moudřejší) a každý rok si uvědomuji, jak moc pro mě Vánoce znamenají.
Nevěřím, že před dvěma tisíci lety se narodil nějaký spasitel. A je mi vcelku jedno, jak a proč slavili pohanské svátky mí předkové. Od prvních Vánoc, které jsem zažila ještě jako miminko až po ty, které se odehrávají letos, je slavím stejně, naší vlastní rodinnou tradicí a nepotřebujeme k tomu vlastně ani ten stromek a kapra a všechny ty hovadiny. Jsou krásné a miluju ten voňavý kýč Vánoc, ale kdyby se mě někdo zeptal, co pro mě Vánoce opravdu znamenají, řeknu jediné slovo - rodina.

A. E. Zuiker: Level 26: Proroctví z temnot a Level 26: Temná odhalení

23. prosince 2013 v 22:35 | Lúmenn |  literární díla...
Anthony E. Zuiker, Duane Swierczynski - Level 26 - Proroctví temnoty
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 384
Rok vydání: 2011 (česky)

Anthony E. Zuiker, Duane Swierczynski - Level 26 - Temná odhalení
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 336
Rok vydání: 2012 (česky)

Obě knihy jsem koupila dědečkovi pod stromeček - a obě přečetla ještě před ním...ano, kaju se, ale byla jsem vážně zvědavá na pokračování knihy, která mě docela dostala - první části Levelu 26 Netvora z temnot. Zklamaná jsem vyloženě nebyla, ale nadšení taky vypadá jinak.

Paradoxy kusu hlíny

21. prosince 2013 v 9:00 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Předevčírem jsme měli s kamarádkou zajímavou debatu. Také jste se někdy pozastavili nad tím, jak bizarní je, že přejedete hranice a už se na vás vztahují jiné zákony? Představte si scénku na české státní hranici, kterou můžete překračovat libovolně, jelikož všechny sousední země jsou v Schengenu. "Hop a jsem v Polsku a potraty jsou nelegální, hop a jsem v Česku a jsou legální. Hop a jsem na jednom kusu hlíny, kde mě za potrat zavřou, hop a jsem na druhém kusu hlíny, kde je to v pohodě."
Když si to uvědomíte, najednou se ve vaší hlavě vynoří spousta paradoxů, které mohou nastat. A nebavím se teď o zemích, které mají prokazatelně jiné kulturní zvyklosti - těžko můžete od muslima ze Saúdské Arábie chtít, abyste mohli s nesezdaným přítelem souložit na pláži nebo se vodit za ruku ze svou homosexuální přítelkyní. Jiný kraj, jiný mrav. Ale co když žijete v srdci Evropy, kde je celá civilizace postavená na křesťanské morálce a zákony různých zemí se vyvíjely souběžně, ba dokonce někdy i v jednom soustátí? A co teprve USA - jedna jediná země, jeden jediný národ a sto metrů vás může dělit od vězení...

Blízké setkání s Jehovisty

20. prosince 2013 v 13:44 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Internetem poslední týdny hýbou propagační videa Jehovistů, v nichž je brutálním způsobem vymýván dětem mozek. Trošku jsem se téhle mé oblíbené sektě podívala na zoubek a nestačila jsem se divit.
Mám tak trochu úchylku na časopis Strážná věž, který je nádhernou ukázkou manipulace s lidmi, překrucování faktů a vzývání ideologie, která je celá beze zbytku založená na dva tisíce let staré knížce, kterou dohromady psaly desítky různých lidí v různých časových údobích a která má morálně poučovat civilizaci na středním východě v době přelomu letopočtu. Podle čeho jiného řídit svůj život, že... A co jiného brát doslova, babrat se v každém slovíčku a docházet k šíleným závěrům, které člověku komplikují život. Pojďte se se mnou podívat na ty nejbizarnější jehovistické kumšty...

Proč moje děti nepoznají Ježíška

17. prosince 2013 v 17:57 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Co si budeme nalhávat, Ježíšek je prostě traumatizující. Když jste malinkatí špunti a rodiče vám vytvoří mystickou báji o tom, jak se kouzlem objeví stromeček a dárky, cítíte magii Vánoc úplně jinak, než když pak náhodou otevřete skříň plnou dárků nebo rodiče přijdou s vážným výrazem "musíme ti něco říct". A pak najednou kouzlo v jediném okamžiku zhyne - celou tu dobu to byla lež. Žádný Ježíšek nikdy nebyl a všechno dělali rodiče! Může být něco míň cool, než máma s tátou?
Moje vánoční kouzlo na několik let díky absenci Ježíška zmizelo a objevilo se až v době, kdy mi "čáp" nadělil mladší sestru, na kteroužto jsem s rodiči večer před Štědrým dnem hrála stejnou habaďůru, jakou hráli léta na mě. Nachystat a nazdobit stromeček, zatímco ona sladce spí. "Mami, tati, tady byl v noci Ježíšek." Dětské oči plné nevinnosti a důvěry...kterou za pár let krutě zavraždili. Jako u každého. A tohle mým dětem nikdy neudělám.

Zvrhlý chlapeček podmínečně vyloučen ze školy

14. prosince 2013 v 12:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tohle se fakt může stát jenom v Americe...
Pamatujete si na svá školní léta? Možná spíše ta školková? Kolik pusinek jste si tam vyměnili, zamilovaní do spolužáků či spolužaček? Kolik mlaskavých slintů na tváře a ti odvážnější i na rtíky? Tak pozor, to, co bylo normální před deseti, dvaceti lety, už dnes neplatí - alespoň v USA. Šestiletý chlapeček tam podle této zprávy políbil na ruku (!) svoji spolužačku, se kterou se prý dokonce považovali za pár a dostal za to dvoudenní vyloučení ze školy a zápis do rejstříku za sexuální obtěžování. Jako vážně?

Přátelé

13. prosince 2013 v 13:11 | Lúmenn |  fotky...
O přátelství byla napsána spousta citátů - některé z mých oblíbených si můžete přečíst v tomto článku. Ale ani ten nejpřesnější citát, ta nejkrásnější slova nedokáží vyjádřit, jak moc pro mě znamenají mí přátelé, ti skuteční, které vídám skoro každý den, z masa a kostí, ne poskládaní z moudrých slov dávno mrtvých lidí.
Hodně lidí o nás říká, že jsme přátelé jako ze sitcomu. A ono to tak vážně je - většina seriálu by se odehrávala u mě doma v kuchyni, kde nad čajem či vínem a nezbytnou cigaretou rozjímáme o světě. A pak v naší domovské hospůdce Šutru, tam by pak byl zbytek scén, kde řešíme naše malé radosti i strasti. Lizzy nám teď odjela do Ameriky, lebedí si v San Franciscu a nám nezbývá, než na ni vzpomínat, dokud se nevrátí.
A u čeho se nejlípe vzpomíná? U fotek. Tyhle jsme stvořili na podzim v parku a kdyby o nás vážně vznikl seriál, pak určitě poběží v titulkách:))

Jak šetřit přírodu - část III. - papír a plasty

4. prosince 2013 v 21:08 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Už jste si mysleli, že jsem na vás zapomněla, co? Ne, ne:) Trvalo to nějakou dobu, ale konečně přináším (nejspíš) závěrečný díl povídání o tom, jak šetřit přírodu. V první části jsme mluvili o vodě a v části druhé o elektřině. Nečekají vás žádné domněnky - jen fakta. A místy trochu šokující. Pokud jste sérii nečetli, vřele doporučuji.
Teď se ale vydáme na další pouť přírodou a dozvíte se, jak ušetřit naší Matičce bolest a trýznění tím, že budete šetřit plasty a papírem. A samozřejmě vám hned řeknu, jak to udělat - věřte nebo ne, je to strašně jednoduché.

Když se splní další sen aneb já budu vidět!:)

2. prosince 2013 v 21:28 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Když mi bylo asi osm, zjistila jsem, že pořádně nedohlédnu na tabuli. Odměnou za sdělení této informace rodičům a učitelům byl fakt, že jsem byla přesazena do první lavice (což je v nějaké třetí třídě docela potupa, tam přece sedí jen šprti!) a také ne zrovna příjemná návštěva očního lékaře, který vynesl verdikt: brýle.
Začalo to na jedné či dvou dioptriích a já si brýle nasazovala jen občas ve škole, ale časem se zrak začal ještě více zhoršovat, až jsem si jednoho dne v sedmé třídě brýle nasadila natrvalo. Čtyři dioptrie. Pro člověka se zdravým zrakem je to nějaké abstraktní číslo, ale ten, kdo sám brýle nosí ví, jak moc takový zrakový handicap znepříjemňuje život.