b

Únor 2014

Dhoulovzetí, sněženky a hypotéka

24. února 2014 v 18:44 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Že nevíte, co je dhoul? Tak čtěte!:) No ano, já a moji ztřeštění kamarádi jsme kolem našeho psa Gabriela vytvořili celou mytologii na základě (velice vzdálené) podobnosti se skutečným existujícím zvířetem jménem dhoul. Dokonce jsme i založili dřevárnickou skupinu Dhoulí jezdci, která tato mocná stvoření uctívá.
No a není divu, že musíme oslavit svátek dhoulovzetí, tedy den, kdy jsme si našeho milého psa...tedy dhoula, vzali do péče. Což bylo zhruba před rokem. Pokud si pamatujete, Gabriel do našich rukou přišel od jednoho kamaráda, který kvůli dluhům zmizel neznámo kam a půlročního kříženečka z útulku nechal napospas osudu. Od té doby o něm nikdo nic neví a Gabrielek už zůstal u nás a doufejme, že s námi bude žít šťastně už navěky:) Já si třeba život bez něj už neumím představit:)

J.Deaver: Žhavé zprávy

22. února 2014 v 23:33 | Lúmenn |  literární díla...
Žhavé zprávy
Autor: Jeffrey Deaver
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 300
Rok vydání: 2010

Ne vždycky se na psaní recenze na přečtenou knihu těším - a bohužel to byl i tento případ. Mám několik svých oblíbených autorů a po jejich knize sahám jako po jistotě. Prostě jsou jména na obláce, která mě málokdy zklamou a Jeffrey Deaver je jedním z nich. Mohlo mě možná varovat, že jsem tuto knihu objevila v antikvariátu, ale stejně jsem do ní investovala nějakých třicet korun a pustila se do čtení. A pan Deaver poprvé zklamal.

Kouzlo dotyku

21. února 2014 v 0:12 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Právě jsem odhalila nejgeniálnější filozofickou myšlenku a nutně se o ni musím podělit, než toto poznání vyprchá. Abych ji s vámi mohla sdílet, podívejte se prosím na TOTO VIDEO.
Nebojte, má jen pět a půl minuty. Dozvíte se v něm, že není fyzikálně možné se ničeho na světě dotknout. To si pamatuji už ze školy, ale nikdy jsem tomu nevěnovala nějakou větší pozornost a naučila jsem se s tím žít. Díky napětí mezi elektrony se prostě dvě lidské bytosti nikdy opravdu nedotknou, pouze se k sobě přiblíží tak, že jejich atomy na sebe začnou reagovat odpudivou silou, což naše nervy detekují jako dotek, ale na atomární úrovni je mezi nimi prostě mezera.

A zase pár hokejovejch:)

19. února 2014 v 15:19 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Každý rok, když se hraje mistrovství světa v hokeji, se vyrojí hromada vtipů na tohle téma. A když je letos ta olympiáda, je to ještě větší legranda. A protože jsem vášnivý fanoušek reprezentačního hokeje, nemůžu si tyhle vtípky nechat ujít.
Snad se mezi vámi najdou podobní nadšení magoři:)
Btw.: dnes nás čeká čtvrtfinále s USA, stejně jako ve zlatém Naganu před šestnácti lety. Tak doufám, že to dopadne stejně jako tehdy - 4:1 pro nás. Pamatuju si, jak tehdy, byla jsem ve čtvrté třídě, pan ředitel hlásil každou změnu stavu ve školním rozhlase:)

O chlapci, co neznal kouzlo knih

13. února 2014 v 22:35 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Bylo nebylo, žil v mém okolí malý chlapec. Poprvé jsem ho potkala, když mu bylo asi osm let a už v té době jsem věděla, že ten chlapec je něčím zvláštní. Tedy - v mém světě to bylo zvláštní, ale v chlapcově světě to bylo úplně normální. Ten chlapec totiž nečetl.
Ne, že by to neuměl, slabikoval jako každé dítě jeho věku, ale kromě nápisů na obalech sladkých limonád a titulků na konci jeho oblíbených filmů, nečetl vůbec nic. Žádné knihy, ba ani časopisy.
Snad vyroste a ke knihám se dostane, řekla jsem si. Ale roky ubíhaly a chlapec číst nezačal.

Jak byla Lúmennka na laserové operaci

10. února 2014 v 20:29 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před časem jsem psala, že se chystám na laserovou operaci očí, kde mě zbaví mých čtyř dioptrií. Jestli čekáte nějaké ejchuchu, juchuchu, už konečně vidím, jsem šťastná, přešťastná a tak všelijak podobně, budu vás muset zklamat. Ale co vás, hlavně tím zklamávám sebe. Už téměř dva týdny. Ale začněme od začátku.
Na operaci jsem šla do Ostravy, ve Vítkovické nemocnici na klinice 1.oční neměli žádné špatné reference a tak jsem věřila, že se není čeho bát. A taky vlastně nebylo. Samotný zákrok totiž nebyl nic děsivého. Zažila jsem už příjemnější věci, to jistě, ale když mi poprvé kapli do očí znecitlivující kapky a já s nimi pochrupovala v pohodlném křesle na chodbě, nijak zvlášť jsem se toho, co mě čeká, neděsila.
Ale měla jsem.

L.Snicket: Řada nešťastných příhod II.-XII.

9. února 2014 v 12:52 | Lúmenn |  literární díla...
Řada nešťastných příhod - díl II. Temné terárium až díl XIII. Konec
Autor: Lemony Snicket
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 208 - 368
Rok vydání: 2001 - 2007

Je to zvláštní umístit dvanáct knih do jednoho článku, ale obtěžovat vás po celý měsíc přidáváním jedné útlé knížečky za druhou, přičemž přečtení jedné mi zabralo kolem dvou až tří hodin, to by nebylo ono. Proto shrnu celou sérii (až na první díl, o kterém jsem již psala) v jediném článku.

Jak se legálně zkouřit k smrti

6. února 2014 v 21:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Je to srandy na tom světě. Člověk na jednu stranu nemůže kvůli zákonům pěstovat květinu, která mu může vylepšit zdraví, nemůže si ji zatím ani koupit v lékárně, ačkoli je to legální, ale na stranu druhou všude možně rostou jen tak zbůhdarma kvítka, která ho mohou příjemně zfetovat. A nebo taky zabít.
Nelegální drogou, marihuanou, se nelze předávkovat. Naopak může zdraví prospět. Akorát tak trochu obsahuje látky, které člověka euforizují a trochu sjedou. Vtip je v tom, že díky její nelegálnosti a horší dostupnosti si zejména mladí lidé hledají levnější alternativy, jak dosáhnout kýženého stavu zhulenosti. Ve Francii si k tomu vybrali hortenzie.

Skřítkovi

5. února 2014 v 22:05 | Lúmenn |  poezie...
V mém srdci je už roky jen jeden skřítek - ač dvoumetrový. Když se dívám zpátky během času, nacházím spoustu básní věnovaných jen jemu a jeho šedomodrým očím. Očím, na jejichž pohled už nikdy nezapomenu a které se díky mému selhání již déle než rok neupírají na mě.
A já stále věřím a stále čekám. A stále doufám.
Zima v srdci, duše v závějích a tichý šepot do polštáře. A verše. Jen pro něj. Tak jako ty psané před čtyřmi lety, jen teď jsem to já, kdo stojí na druhém břehu řeky a sevření ledových ker je příliš nebezpečné, než abych se mohla pokusit přebrodit...