b

Březen 2014

Přestěhovaná

31. března 2014 v 22:04 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Už jste si určitě říkali, co se to se mnou děje (a jestli neříkali, tak asi dělám stále častější přestávky v blogování, že vám to ani nepřijde divné). Je to jednoduché, přátelé - stěhovala jsem se. A to zatím v největším ve svém životě. A taky (snad) naposled.
Před časem jsem psala o tom, že si bereme jako rodina hypotéku a bytisko v Brně už si konečně nebudu pronajímat, alebrž ho budu vlastnit. A je to tak. Po několika měsících různého zařizování a obíhání se konečně povedlo vše dokončit a byteček je už oficiálně náš. Zbývalo jediné - nastěhovat se. A tím se trávila posledních skoro 14 dní, na nic moc jiného nebyl čas.
Ráno do práce, odpoledne do druhé fachy, tedy na byt a uklízet, malovat, vybavovat, skládat nábytek a nakonec stěhovat všechny možné i nemožné "důležité zbytečnosti".
A teď je to HOTOVO. Sedím ve svém novém pokoji, který je jen a jen můj, většina krabic je už vyprázdněná, pejsek spinká v mých nohách tak, jak je zvyklý a já mohu usínat s vědomím, že už mě odsud nikdo nevyhodí.

Orgování v plném proudu

18. března 2014 v 20:24 | Lúmenn |  zbraně a LARPení...
My dřevárníci (kdo nevíte, co je to dřevárna, resp. LARP zjistíte v této rubrice) máme pro různé věci různé zvláštní názvy. Třeba organizátor akce je prostě zkráceně org a když pořádá bitvu, tak ji neorganizuje, ale orguje. Zní to trochu jako ork, ale kupodivu se to vůbec neplete:)
Já už jsem dva roky orgem akce s názvem Moravský Pán Prstenů, kterou jsem přebrala po starších kolezích z larpařské branže a letos spolu se svým orgtýmem připravujeme další, již třetí ročník. Pracujeme na alternativním dějinách Středozemě a je to vážně zajímavá zkušenost, takhle v živém hraní přepisovat Tolkiena. Co by na to chudák říkal?:) A tak jsem se rozhodla vám o tom povědět trochu víc:)

Kdo je „víc“? Zvíře nebo člověk?

13. března 2014 v 16:27 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Včera jsem vedla velice dlouhou a emotivní debatu s mojí kamarádkou Lizzy, která je již více než rok vegankou, tedy vynechala veškeré živočišné produkty ze své stravy. Došly jsme k zajímavé otázce - ona je přesvědčena, že zvíře a člověk jsou si rovni, že neexistuje žádná, jak to nazvala, druhová nadřazenost. A já, ač práva zvířat sama hájím a k vege životu nemám výhrad, jsem se s ní nemohla souhlasit.
Trochu jsme se chytly a dnes jsem o tom hodně přemýšlela. Proč mám pocit, že člověk je nadřazenější zvířeti, že prostě nemohu mezi krávu, slepici či koně a člověka dát rovnítko? Pokusím se své myšlenky srhnout.

Rozhovor mezi Obamou a Putinem

11. března 2014 v 20:48 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Tak tohle je asi nejlepší popis situace na Ukrajině, který jsem dosud četla. Že si my Češi děláme legraci ze všeho, je již tradice a i tomuto konfliktu se nevyhnul černý humor. Nejhorší na tom ale je, že to ani tak nemusí být vtípek, jako holá realita, protože co my víme o záměrech mocných a jejich vztazích, o věčné studené válce mezi Ruskem a USA a rozdělením sfér vlivu ve světě. Možná vše není jak se zdá.
A pokud ne, třeba by takhle nějak mohl vypadat rozhovor amerického prezidenta s jeho ruským protějškem...

Doufám, že smím doufat

7. března 2014 v 23:20 | Lúmenn |  poezie...
Ráda bych psala optimistické verše, plné jara a vůle k životu. A ono ne že by jaro nebylo cítit ve vzduchu a ne že bych nebyla obklopena přáteli, díky kterým život miluji. Ale někde v srdci mám pořád zabodnutý trn a v něm otisk ruky skřítka, přičemž on nebyl ten, kdo jej tam zabodl. Byla jsem to já. A o to hůře se každý večer usíná ve vychladlé posteli, o to hůře se ráno rozlepují oči do dalšího dne samoty.
Kéž by zapomenout bylo snažší, kéž by osvobození přišlo s příštím ránem, kéž by trn zarostl a přestal bolet. Ale naděje je to, co umírá poslední a dokud ve mě žije láska, nedokážu se jí vzdát.
Tak alespoň svou bolest uzamykám do veršů a doufám, že s tečkou za poslední větou zmizí z mého nitra.

Pár češtinářských nešvarů, z kterých lezu po zdi

6. března 2014 v 10:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Taky máte některá slova, která všichni ve vašem okolí říkají špatně a vy už nevíte, jak jim to vysvětlit? Mám prostě tendenci je při řeči opravovat a zním pak hrozně pedantsky a všechny to štve. Ale já si prostě nemůžu pomoct, to ti lidi prostě nevědí, co vypouští z pusy?
Pojďte se se mnou podívat na ty nejhorší věci, které lidé používají (setkám se s tím několikrát týdně) a i po opravení to používají špatně.

50% vegetarián

4. března 2014 v 16:12 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Hodně se poslední dobou zase zajímám o vegetariánství a veganství, protože moje milá Lizinka se v USA stala úspěšnou vegankou (protože tam je trh už tomuto druhu stravování více nakloněn). Kolem mě se vůbec pohybuje velké množství vege-lidiček a to jednomu sepne v palici. Sama jsem maso svého času nejedla a tak mám k těmto úvahám skutečně blízko.
Problém je, že hodně lidí vnímá vege život jako (jak tomu trochu posměšně říkám) bobříka veganství či vegetariánství. Prostě jednoho dne přijde den, od kterého už nikdy nikdy nikdy ani za milion škopků dukátů nebudu jíst maso (plus třeba živočišné produkty obecně). Do smrti. A tečka. A tito lidé také mnohdy pohrdají těmi, kteří "selžou" a nějakou tu živočišárnu do úst vezmou. Tyhle lidi by pak nejradši namleli do kompostu a prodávali jako biomasu, protože když se teda jako jednou rozhodneš, tak to koukej brát doslovně.
Já ale nikdy nebyla přítelem šíleným extrémů a tak se ze mě a mojí blízké kamarádky Sovičky stali "dosaďtesikolika" procentní vegetariáni. A tahle cesta mi sedí.

Ať žije happy metal!:)

4. března 2014 v 0:31 | Lúmenn |  hudba...
Všichni známe heavy metal, ten tvrdý, těžký a dunivý. Ale existuje jedna kapela, která hraje happy metal, šťastné a veselé hopkání, plné energie. Tou kapelou jsou mí milovaní Freedom Call, které jsem už měla tu čest užít si dvakrát naživo a protože jsem potvora a dělám ve Sparku, tak jsem si s nimi i zakalila a to loni na Metalfestu. A letos to míním zopakovat na Masters of Rock:)
Ale zpět k jejich muzice, se kterou jsem se dnes rozhodla vás seznámit. Nejprve něco z historie. Freedom Call existují již od roku 1998, kdy se zpěvák Chris Bay dal dohromady se svým kamarádem bubeníkem Danielem Zimmermannem, na basu se později přidal Ilker Ersin. První studiové album dali dohromady o rok později a momentálně jich mají na kontě 8, včetně právě vydaného Beyond.

Neúspěšný boj s prokrastinací

2. března 2014 v 22:52 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Achjo, přichází jaro a já místo toho, abych běhala s psíkem po venku jako šílená, ležím v posteli a stonám. A místo toho, abych toto stonání vyplňovala nějakou smysluplnou činností (jako třeba psaním, že ano), tak akorát pořád dokola čučím na filmy a seriály, projíždím donekonečna zeď na facebooku, pátraje po zajímavých příspěvcích a dotáhla jsem to tak daleko, že jsem přečetla novou Epochu, tisíc pět set článků na technetu a idnesu a vůbec se takhle všelijak flákám.
Mám v zásobě pár super nápadů na články na oba blogy, ale když mě se táááák nechce! Takže doufám, že příští týden, kdy mám ještě stále od lékaře i rodičovstva nakázáno ležet, se z téhle prokrastinační pasti vyhrabu a něco stvořím. Do té doby jsem vděčná za existenci internetů, uložta a fejsbůku, kteréžto nástroje úspěšně podporují moji nekonečnou lenost něco vyplodit.