b

Červen 2014

Už jsem dlouho nebyla v AZ Kvízu, co říkáte?:)

23. června 2014 v 22:34 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Bylo nebylo, Lúmennka před nějakou dobou uspěla v castingu do soutěže Nejchytřejší Čech, resp. tedy bez větších obtíží prošla vědomostním testem, ale pro produkci nebyla dost dobrá a tak se soutěže nakonec neúčastnila (což je škoda, bo jsem ten milion prostě chtěla...co si někdo z producentů jen tak dovoluje si říct, že já, matador televizních soutěží, se jim tam nehodím?:D).
Nu a protože prostě nemůžu bez televizních soutěží žít, přišel na řadu po roce čekání na casting můj oblíbený AZ Kvíz, do něhož jdu již potřetí.

O půlnoci

17. června 2014 v 19:19 | Lúmenn |  poezie...
Nejhorší na básnění je, že mi prostě nejde, když jsem spokojená a šťastná, což (díky bohům) většinu posledních dní jsem. Ruku v ruce s milovaným a obklopena přáteli létám mimo realitu, povinnosti řeším jen jsou-li skutečně nezbytné a užívám života.
Ale i přesto jsou některé noci příliš dlouhé a někdy nejde usnout, i kdybych hodně chtěla. V těch okamžicích do ruky uchopím pero a tořím tak, jako dřív.
Uznávám, že už jsem stvořila lepší věci, ale přesto vám předkládám poslední výtvor. A slibuji, že budu více psát:)

W.Serno: Synové ďábla

7. června 2014 v 17:04 | Lúmenn |  literární díla...
Synové ďábla
Autor: Wolf Serno
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 316
Rok vydání: 2002 (originál), 2008 (česky)

To takhle zatoužíte po historickém románu, takže brousíte knihovnou a hledáte, co vám padne do oka a čirou náhodou si vyberete jednu z nejoblíbenějších knih svého přítele, aniž byste o tom měli nejmenší tušení. Tolik ke koincidencím.
A nyní ke knize. Kdyby autor uměl psát (a nebo možná překladatel překládat) a vyhýbal se klišé, byl by to skvělý čtenářský zážitek. Takhle je to zajímavá, ale ničím překvapivá detektivna z 16.století.

Zkouška dospělosti

5. června 2014 v 20:11 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Minulé týdny se v mém okolí nesly ve znamení maturit - hrozně moc lidí z okolí skládalo tuto tzv. "zkoušku dospělosti" a já na tu svoji vzpomínala s jistou dávkou nostalgie. Sedm let uteklo jako voda a já mohla s odstupem sledovat všechno to učení, stresování a modlení.
Ten stejný týden, co mnozí z mých blízkých (včetně mojí sestry), zakoušeli nervy na potítku, jsem já zažívala nervy úplně jiného rázu. A uvědomila jsem si, jak vlastně maturita byla směšná. Já vím, čtete-li si to právě vy, letošní maturanti, proklínáte mě do horocucích pekel. Co nervů vás to stálo! Ale vězte, že za pár let, až se vás někdo zeptá na maturitu, jen zvednete útrpně koutek a v duchu si pomyslíte, že to byla vlastně úplná legrace. Čím je totiž první zkouška dospělosti oproti všem dalším zkouškám, které vám život přichystá...