b

Srpen 2014

M.Pilzová: Stigmata duše

29. srpna 2014 v 12:16 | Lúmenn |  literární díla...
Stigmata duše - Reinkarnační román
Autor: Markéta Pilzová
Nakladatelství: Eminent
Počet stran: 189
Rok vydání: 2000

Nikdy jsem moc nečetla české autory, ale nedávno dočtená kniha Tři v kruhu mě přesvědčila, že ani české literární vody nejsou marné. Kniha Stigmata duše, kterou jsem náhodně vytáhla z regálu městské knihovny, mě taky hodně zaujala - ony snad české autorky umí psát tajemnou literaturu. Jistě, opět se tu objevuje trocha toho "ženského" čtení, ale i tak je kniha silná a má zajímavý příběh.

Stojí ti to za to? aneb cesta za jménem - část III.

28. srpna 2014 v 10:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Od chvíle, co jsem začala psát seriál o své cestě za jménem (I. část a II.část), jsem se setkala se dvěma typy reakcí - buď mě podporujete (děkuji!) a nebo slyším nadávky a kritiku. V podstatě jsem to čekala - typická česká malost námi i dvacet pět let po pádu komunismu cloumá. Co je psáno, to je přece dáno! To by tak hrálo, aby si každej dělal, co chce, kam bysme to pak dopracovali?!
Hodně z vás se mě ptá, proč vlastně chci mít mermomocí jméno Lúmenn v občance a jestli mi nestačí si tak "prostě říkat". Dokonce někteří z vás vzali za vlastní i historku z prvnho dílu a mají pocit, že se tak chci jmenovat jen kvůli mamince mého drahého.
Pokusím se vám tedy v tomto článku vysvětlit, proč chci být oficiálně Lúmenn.

Dvě velká Lúmennčí výročí

27. srpna 2014 v 18:17 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Konec srpna je pro mě už několik let šťastným obdobím, protože slavím jedno pro mě významené datum. A loni přibyl ještě jeden důvod.
Vy, staří harcovníci tohoto blogu, možná máte někde zasuté v paměti datum 26.srpna - tento den byl totiž zveřejněn první článek na lumenn.blog.cz a to básnička Tobě. Stalo se tak před osmi lety, roku 2006. Osm let, které jsem strávila psaním a tvorbou těchto webových stránek uběhly strašlivě rychle a já se nestačím divit, kolik věcí už jsem díky blogu (a s blogem:)) zažila. Mám za sebou ocenění blog roku, dvě povídky otisknuté ve sbornících, jednu básnickou sbírku (a na druhé se pilně pracuje), poznala jsem desítky zajímavých lidí, vedla stovky diskuzí, stala jsem se jedním z prvních členů autorského klubu, vyšel se mnou rozhovor na blog.cz...
Mám pocit splněného snu. Mám svoje místo, které tvořím nejen k obrazu svému, ale i vašemu, snažím se, aby můj snový soumrak měl svoje čtenáře a těch na blog zavítá kolem pěti stovek každý den. A já mohu říct jen jedno - děkuji.

Skřítčí jazyk aneb cesta za jménem - část II.

26. srpna 2014 v 13:41 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
V první části mého boje o jméno (ano, z cesty se stal boj;)) jste se mohli dočíst o tom, že mi na matrice sdělili, že Lúmenn nemohou uznat jako jméno a že se mám obrátit na soudního znalce. Tento soudní znalec je podle všeho v republice v oboru jediný a jedná se o paní Knappovou z Prahy.
Té jsem pochopitelně ihned napsala e-mail a odpověď za dva dny přišla. Takže se pohodlně usaďte, jízda teprve začíná.

Dveře 61. aneb cesta za jménem - část I.

22. srpna 2014 v 16:40 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před několika měsíci jsem poznala svého drahého, jsme zamilovaní, trávíme spolu horu času a brzy začneme bydlet společně a tak nutně musel přijít i den D - tedy seznámení s jeho rodiči. Nejsem na tyhle věci stavěná, ale odvážně jsem se tomu postavila a když nastala ona situace, s úsměvem jsem podala ruku jeho paní mamince. "To je Lúmennka, maminko," pronesl drahý hrdě. "Lúmenn, těší mě," řekla jsem a stiskla nabídnutou pravici.
Paní skorotchýně zrovna nezářila štěstím a pronesla "Petra, že?". Zarazila jsem se, ale stále s úsměvem jsem opáčila: "Preferuji, Lúmenn." "No ale mě se víc líbí Petra." Usadila mě a dál na toto téma nepadlo slovo. Neodvážila jsem se paní, kterou téměř neznám oponovat a tak mě proti mé vůli označuje jménem, které jsem si nevybrala a nelíbí se mi. A já nemohu říci křivého slova - bohužel je toto jméno zapsané v mé občance a tak má větší váhu, než to, které jsem si zvolila sama.
Tato epizoda pro mě byla poslední kapkou, která chyběla v poháru mé trpělivosti k tomu, abych těmto lidem zatnula tipec. Lúmenn vám není dost dobré, protože není napsané na plastové kartičce? Fajn. Tak ho tam teda napíšeme. To jsem ovšem netušila, že to nebude tak jednoduché...

Proč jsou potřeba akce jako Prague Pride?

21. srpna 2014 v 16:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Před pár dny proběhl v Praze další ročník Prague Pride - festivalu, který má přiblížit veřejnosti LGBT (lesbian gay bisexual transgender) komunitu, zbořit mýty a postavit mosty. Přednášky a diskuze nechaly Čechy klidnými, ale karnevalový průvod způsobil hotové pozdvižení, jako bychom žili ve středověku a ne ve 21. století. Jsou to devianti, úchylové, je to humus, ať všichni zhebnou, co mají co pochodovat, buzíci zas**ní. Takových odporných reakcí byl plný internet, všechny diskuze a nebo třeba tento článek.
Je fakt, že mi smysl akce taky dlouho unikal, ale hodně jsem o tom přemýšlela a došlo mi, že takové akce jsou právě kvůli těmto reakcím. Protože česká společnost zdaleka není tak tolerantní jak se zdá a většina lidí říká mě tepolouši nevadí, ALE...

A.Wiesler: Kroniky Hagena von Stein I. - Pán čarodějnic

21. srpna 2014 v 8:00 | Lúmenn |  literární díla...
Kroniky Hagena von Stein I. - Pán čarodějnic
Autor: André Wiesler
Nakladatelství: Fantom print
Počet stran: 368
Rok vydání: 2010

Tuhle knihu mi vnutil můj drahý, že si ji musím přečíst, že je prostě skvělá. A ona skutečně je. Jedná se o první díl trilogie a vzhledem k tomu, jak napínavě končí, se vážně těším na další díly. Mám ráda historickou fantasy - příběhy plné nadpřirozených bytostí na pozadí historických událostí a když se ještě děj odehrává v Čechách 15.století, je to vážně nářez:)

Paměť v krabičce

20. srpna 2014 v 11:09 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když jdu ráno s pejskem, občas se mi v hlavě hodí představa, co by se stalo, kdybych si zabouchla v domě klíče a nikdo nebyl doma. A já bez klíčů, bez mobilu, jen se psem na ulici. Jak bych tuhle situaci řešila? Logicky mi dojde, že nejlepší bude sehnat někoho s mobilem a zavolat si o pomoc - spolubydlícím, co klíče mají nebo rodičům, aby zavolali zámečníka. A s tím se pojí jedna zásadní věc - musím telefonní čísla rodiny umět nazpaměť, jinak je mi cizí mobil platný, jak mrtvému zimník.
Takže mě napadlo se zamyslet nad tím kolik telefonních čísel umím zpaměti a jestli je to k něčemu dobré. Asi se nestane každý den, že by si člověk zabouchl klíče a neměl u sebe mobil, ale může nastat situace, že se vám mobil pokazí nebo vám dojde baterka a vy se stejně potřebujete spojit s blízkými. Umíte v tom případě jejich čísla?

Aktivní až za hrob (do hrobu?:))

19. srpna 2014 v 9:00 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Původně jsem si tedy popravdě léto představovala trochu jinak - samé koupačky, válení se a párty. Jenomže na mě dopadl jakýsi syndrom zodpovědnosti či co a tak je moje léto především pracovní a snaživé. Dějí se dosti zajímavé věci a když mám chvíli klidu, tak místo lenošení u internetu trávím čas čtením knih.
Hodně teď musím skákat kolem podnikání (o kterém mám takový pocit, že jsem ještě pořádně nepsala a to podnikám už rok, jej:)), nějaký ten čas trávím i v práci a Sparkem a už mám za sebou dvě akce se stánkem a na další se chystám. A taky se mi vrátila chuť do psaní, z čehož mám upřímnou radost:) Prostě jsem nějak podivně aktivní, možná je to tím, že letos nejsou vedra, nevím.

N.Horáková: Tři v kruhu

18. srpna 2014 v 20:01 | Lúmenn |  literární díla...
Tři v kruhu
Autor: Naďa Horáková
Nakladatelství: Sursum
Počet stran: 142
Rok vydání: 2000

Na začátku roku jsem si dala předsevzetí, že letos zdolám alespoň jednu knihu týdně. Zatím jsem lehce ve skluzu, ale zrovna poslední týdny jsou na čtení velmi plodné a tak vás ještě chvíli budu "trápit" knižními recenzemi.
Navykla jsem si vybírat knihy v knihovně náhodou - prostě bloumám mezi regály a co mě zaujme, to popadnu. Tímto způsobem jsem se dostala i k překvapivě velmi dobré knize české autorky Tři v kruhu.

Můj život v bublině

16. srpna 2014 v 13:40 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Často mám pocit, že svět je nádherné místo, plné úžasných lidí. Jsem obklopena přáteli, kteří mají každý svůj názor, který jsou schopni odargumentovat, jsou tolerantní vůči ostatním, chrání přírodu, hodně čtou, zajímá je umění, politika, věda. Říkám si, jak nádherný tento svět je, když na něm žijí takoví lidé. Jenomže pak mi dojde, že takový není svět, taková je moje sociální bublina, v níž žiji zavřená už mnoho let a lidi z okolního světa do ní vůbec nemají přístup.
Nejtvrdší setkání s realitou mi zajišťují internetové diskuze, díky nimž si bolestně uvědomuji, že všichni lidé zdaleka nejsou tolerantní a rozumní. Naopak.

J.Deaver: Hořící drát

14. srpna 2014 v 14:05 | Lúmenn |  literární díla...
Hořící drát
Autor: Jeffrey Deaver
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 450
Rok vydání: 2010

Poslední týden trávím docela ponořená v knihách a tak v krátkém čase přináším další knižní recenzi - opět na mého oblíbeného autora Jeffrey Deavera a jeho vůbec nejoblíbenější sérii o paraplegickém vyšetřovateli Lincolnu Rhymovi. Ten se v románu opět setká se svým "úhlavním nepřítelem" - nájemným vrahem nadprůměrného intelektu zvaným Hodinář, který se poprvé objevil ve stejnojmenné knize a tentokrát snad bude konečně dopaden. Nebo ne?

Ch.Chance: Carabanchel

13. srpna 2014 v 20:25 | Lúmenn |  literární díla...
Carabanchel - Poslední Brit v nejstrašnějším evropském vězení
Autor: Christopher Chance
Nakladatelství: Volvox Globator
Počet stran: 270
Rok vydání: 2008

Tato kniha mě dokázala překvapit hned dvakrát. Poprvé, kdy jsem ji uviděla na regálu v knihovně, jsem čekala, že se pod tímto titulem bude skrývat historický román. Jaké tedy bylo mé překvapení, když se kniha odehrávala v současnosti. Podle anotace pak kniha popisuje život ve strašlivém, dnes již zrušeném vězení Carabanchel a vy čekáte ubohého vězně, trávícího čas na marodce. Opak je pravdou - Christopher je mlátička, co si nedá nic líbit a nepočítaně víc zranění způsobí, než dostane.

Hlad po písmenkách

10. srpna 2014 v 11:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dobu, kdy jsem neuměla číst, si už vůbec nepamatuji. Ostatně, to asi málokdo, protože jednou vnutíte mozku fakt, že taková divná stříška je A a už nikdy se toho nezbavíte. Já byla písmenky ale posedlá už od věku, kdy jsem pochopila, že to není špína na papíře a tak jsem začala číst v době, kdy mi byly tři a maminka mi před spaním čítávala pohádky a Čtyřlístek.
Právě ten může za to, že malinká Lúmennka zjistila, jak ty podivné značky fungují, zatímco koukala mámě přes rameno. A tím taky započala neutuchající touhu všechna ta písmenka přečíst. A když říkám všechna, myslím všechna.

Nedívej se, bezdomovec

9. srpna 2014 v 19:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Poslední dobou sleduji debaty kolem preventivního opatření brněnské radnice, která se rozhodla bojovat proti bezdomovcům kovovými zábranami na lavičkách na nádraží, které znemožní člověku si lehnout. Připomíná to trochu kontroverzní opatření z Londýna, kde na místa, kde se často zdržují bezdomovci, nainstalovali ostny a po velkém pobouření veřejnosti je zase museli stáhnout.
Často slýchám, že bezdomovci si za svůj úděl mohou sami a tak nejlepší, co mohou lidé udělat, je se jich zbavit, vyšoupnout je pryč, aby neobtěžovali - prostě zavřít oči a tvářit se, že bezdomovci neexistují. Je fascinující, kolik zloby a zášti se vzedme v lidech, když s nimi mluvím o bezdomovcích, kolik jich háže tyto nevábně vonící lidi bez střechy nad hlavou do jednoho pytle. Ale ono nic není černobílé.

Anděl a slzy

4. srpna 2014 v 16:50 | Lúmenn |  poezie...
Zjistila jsem jednu věc - zamilovaní lidé by si nikdy, nikdy neměli psát po facebooku vážné věci. Pak to dopadá zbytečným smutkem a nocí, po které nevíte, zda přijde ráno. A hle, ono přišlo - růžové, mlhou ojíněné a s pár něžnými kapkami rosy, jako by před ním nenásledovaly kruté hodiny temnoty a strachu, po kterém zbylo pár mokrých kapesníků a tyhle verše.
Verše, které, doufám, zůstanou jen na papíře a nikdy se jejich inkoustové pařáty neprobojují do reality.

E.Holá: Cesta k mým matkám

2. srpna 2014 v 9:00 | Lúmenn |  literární díla...
Cesta k mým matkám
Autor: Edith Holá
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 258
Rok vydání: 2012

Autorku této knihy znám již několik let, od doby, kdy jsem s ní spolupracovala na vydání knihy Pohádky pro Kulíšky, kde mám také svoji pohádku. Již dlouhou dobu vím, že vydala autobiografickou knihu, ale stále jsem se k ní nemohla dostat. Až nyní jsem se rozhodla, že je čas taky na něco jiného, než fantasy a detektivky a do knihy jsem se začetla. A vůbec jsem nelitovala.