b

Září 2014

K. Meyer: Pojídač stínů

30. září 2014 v 10:00 | Lúmenn |  literární díla...
Pojídač stínů
Autor: Kai Meyer
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 286
Rok vydání: 2005 (originál), 2007 (česky)

Je zvláštní náhoda, že jsem dočetla knihu o židovce (Fénix) a vzápětí narazila na další, odehrávající se v podobné době, s hlavní hrdinkou stejného jména a plnou židovských zvyků a mouder kabaly. Leč stalo se. A musím říci, že to vůbec nebyla škoda, protože Pojídač stínů je velmi silná kniha.

M.Pilzová: Fénix

29. září 2014 v 19:19 | Lúmenn |  literární díla...
Fénix - reinkarnační román
Autor: Markéta Pilzová
Nakladatelství: Eminent
Počet stran: 190
Rok vydání: 2002

Náhodou jsem před časem přečetla prvotinu této autorku s názvem Stigmata duše a styl a námět knihy (cesta do minulých životů) mě zaujal dost na to, abych sáhla i po další autorčiné knize. Román Fénix má stejný podtitul - reinkarnační román a opět nás zanese do dvou časových rovin, ke dvěma příběhům.

Úřad, základ života

25. září 2014 v 22:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když vylezete ze školy s maturitním vysvědčením či dokonce diplomem v ruce, máte pocit, že už umíte všecko. Minimálně všecko, co je důležité. Ale opak je pravdou, vážení. To nejdůležitější, co člověk musí znát a umět, vás žádná škola nenaučí. Lásku? Umění být šťastný? Jak zapnout pračku? Inu, to také ne...ale hlavní věc, na kterou vás škola nepřipraví, je boj. Boj, který jako dospělý člověk budete svádět každou chvíli. Boj s úřady.
Jako běžný zaměstnanec se s úřadem potkáte jen zřídka a docela se to dá přežít. Nedejbohové, abyste ale o práci přišli a museli žadonit na pracáku. A nebo abyste (považte!) začali podnikat! To se pak úřednický šiml rozřehtá na plné pecky a započne boj na život a na smrt...

Love hurts

24. září 2014 v 16:27 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Zajímalo by mě, jestli někdy přijde den, kdy řeknu, že jsem se svým partnerem opravdu šťastná. Protože bych tenhle pocit vážně chtěla zažít na déle, než na pár příjemně strávených chvil. Ideálně na celý život.
Jasně, to určitě...
Mám pocit, že přitahuju pořád totéž, že asi někde dělám chybu ve výběru nebo že zkrátka mám zažít taková pekla, protože si je prostě zasloužím a nebo mě mají něco naučit. Nebo všechno dohromady. Minulost. Cítíte tam tu konotaci, že je to něco, co minulo? Co už prostě nejde vrátit zpět? Co zmizelo za horizontem událostí a my už na to nikdy nedosáhneme? A přesto je ta mrcha pořád někde tady s námi a krade nám kousky přítomnosti. Proč?

Libster hentus onus

21. září 2014 v 11:11 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Hmm, tak jsem právě díky Lirce zjistila, že existuje cosi jako nějaký řetězový dotazník mezi blogery. Dostaneš jedenáct otázek a dalších jedenáct pošleš dál. Hmm, fajn. Odpovídat na otázky mě baví:) Akorát tedy přesně nechápu smysl tohoto řetězového nominování a tak to možná nevyplním správně, tak snad se na mě vynálezce tohoto módního blogerského trendu (no jo, vážně, on to má na blogu už skoro každý, akorát ke mě to zas došlo až teď:D) nebude zlobit.
Pointa je, že až poděkujete tomu, kdo vás nominoval (díky, Lirko:)) o sobě napíšete jedenáct faktů, odpovíte na jedenáct otázek od nominujícího blogera a nakonec napíšete svých jedenáct otázek pro dalších jedenáct blogerů. Oukej, tak jdeme na to...

Knižní předsevzetí - 32/52

20. září 2014 v 10:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Letos, stejně jako loni, jsem si dala pár předsevzetí, která chci dodržet. Podívat se na ně můžete zde. Některá mi úplně nevycházejí, ale většinu z nich úspěšně dodržuji - a jedním z nich je i předsevzetí, že přečtu alespoň jednu knihu týdně.
Ze začátku roku jsem to strašně flákala a tak teď doháním jak můžu a čtu snad každou volnou chvilku. Zjistila jsem několik velmi zajímavých věcí - třeba to, že mě čtení zase začalo neuvěřitelně bavit. Měla jsem období roku nebo dvou, kdy jsem sice četla ráda, ale hrozně nárazově a dělalo mi problém rozečíst knihu. Dočíst ji, pokud byla zajímavá, už ne, ale otevřít první stránku, to byl mor.

Souad: Upálená zaživa

19. září 2014 v 18:52 | Lúmenn |  literární díla...
Upálená zaživa - Otřesné svědectví o zločinu ve jméně cti
Autor: Souad
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 191
Rok vydání: 2003 (originál), 2004 (česky)

Už dlouho mě žádná kniha nepřibila k židli a nenutila číst jako zběsilá. Necelých dvě stě stránek jsem zhltala za pár podvečerních hodin a okousala si půlku nehtů. Na příběhu je nejděsivější, že popisuje skutečné události. Souad není literární hrdinka, ale skrývá se za ní žena z masa a kostí, která jako jedna z mála přežila pokus o upálení na Blízkém východě - trest za "poběhlictví".

J.D.Salinger: Kdo chytá v žitě

18. září 2014 v 22:12 | Lúmenn |  literární díla...
Kdo chytá v žitě
Autor: Jerome David Salinger
Nakladatelství: Práce
Počet stran: 200
Rok vydání: 1951 (originál), 1979 (česky)

Jediné, co jsem si o této knize pamatovala, je, že ji četl vrah Johna Lennona předtím, než jej zabil. Kdyby ten klučina nezastřelil slavného brouka, ale autora této novely, chápala bych to více - protože pan Salinger má evidentně rád otevřené konce.

Zavazecí čidlo

14. září 2014 v 13:14 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nedávno jsme s přáteli učinili naprosto přelomový vědecký objev, který odhalil velkou dlouhotrvající záhadu lidského soužití s rasou canis domesticus.
Otázka, kterou si lidstvo klade po celá staletí zní - proč je sakra pes vždycky na místě kudy potřebuji projít?
Vás, co nemáte doma psa, uvedu do reality - představte si, že vaříte oběd. Krájíte, smažíte, pobíháte po kuchyni. Kde se nachází pes? Ano, přímo pod vašima nohama. Další modelová situace - je ráno, nestíháte do práce a potřebujete se rychle vypravit. Skříň, koupelna, zrcadlo, pendlujete po bytě a kde je pes? Vždy tam, kam potřebujete šlápnout. A ještě jedna typická situace - nový nábytek, je třeba jej smontovat. Kde je pes? Nejprve leží na návodu. Vyženete psa z návodu a ten se přesune mezi šroubky, které rozhází po pokoji. Odeženete psa, posbíráte šroubky - a milý hafan se nachází přesně na přímce vytyčené šroubovákem a předznačenou dírou v nábytku.

Věčný (a zbytečný) spor vědy a víry

11. září 2014 v 18:00 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Poslední dobou nad tímto tématem hodně přemýšlím a pár událostí poslední doby mne přinutilo o tom konečně napsat článek. Velice často se totiž na internetu setkávám s válkou mezi tzv. esoteriky na straně jedné a tzv. vědci na straně druhé. Slovo takzvaně je namístě, protože mnohdy nejde o odborníky, ale o nadšence, kteří jsou přesvědčeni, že jejich výklad světa je ten jediný a správný a mají potřebu se do protistrany neustále navážet a kritizovat ji a to často za pomoci argumentů, postavených na vodě.

J.Červenák: Mrtvý na Pekelném vrchu

11. září 2014 v 12:00 | Lúmenn |  literární díla...
Mrtvý na Pekelném vrchu
Autor: Juraj Červenák
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 288
Rok vydání: 2014

Mám jen pár autorů, od nichž hltám každou novou knihu a Juraj Červenák k nim rozhodopádně patří. Bohužel jsem většinu jeho knih přečetla v době, kdy jsem ještě nepsala čtenářský deník na blog a tak si tu kromě Zlata Arkony 1 a 2, které považuji za zatím mnou čtené nejslabší knihy od jinak skvělého autora, jiné recenze nepřečtete. Tak jen ve zkratce doporučím skvělého Bivoje, vynikajícího Bohatýra a peckózního Černokněžníka a můžeme se vrhnout na tuhle středověkou detektivku.

D.Trussoniová: Angelopolis

10. září 2014 v 21:18 | Lúmenn |  literární díla...
Angelopolis
Autor: Danielle Trussoniová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 240
Rok vydání: 2013

Nedávno dočtená první část (Angelologie) této dvojdílné série mě upřímně nadchla a na druhý díl jsem se těšila jak malé děcko. Napjatě jsem čekala, až konečně předchozí čtenář mnou rezervovanou knihu vrátí do knihovny a hned jak mi došlo upozornění, běžela jsem pro ni. Možná o to větší bylo zklamání, které ve mě po dočtení zbylo...

"Je to můj blog a já si můžu mazat co chci."

2. září 2014 v 16:27 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
S touto větou už jsem se našem milovaném blog.cz setkala nesčetněkrát. Většinou ji vypouštěly z úst psaly třináctileté majitelky třpytkatých blogísků, které nebyly s to přijmout cizí názor a tak mazaly všechny nepohodlné komentáře či rovnou zakazovaly diskuze.
Inu, telecí léta mám za sebou taky a dokážu si představit, že v tomto věku se kritika snáší těžko.
Na druhou stranu - já sama si velmi cením toho, že jsem na svém blogu nikdy komentáře nemazala a diskuze nezakazovala. Jednou či dvakrát jsem stopla příliš vleklou diskuzi, která se zrhla ve flamewar mimo téma, ale i tak jsem nechala všechny příspěěvky zachovány k přečtení. Svobody slova si prostě vážím nadevše a nemažu dokonce ani nadávky na "ezomagora" na Poslu světla, s kterými se (naštěstí jen výjimečně) setkávám.
Bohužel jsem si všimla, že ne každý nechává na svém blogu zaznít nesouhlasné názory a jsou lidé, u kterých mě to mrzí více, než u jiných.