b

Říjen 2014

N. Cooper: Ničivá nejistota

31. října 2014 v 11:27 | Lúmenn |  literární díla...
Ničivá nejistota
Autor: Natasha Cooper
Nakladatelství: Nava
Počet stran: 271
Rok vydání: 2007 (česky)

Mám ráda detektivky, kde hlavním hrdinou není policista, ale někdo, kdo se na vyšetřování podílí - psycholog, nějaký expert nebo, jako v tomto případě, sociální pracovnice. Škoda, že hlavní hrdinka této knihy nevystupuje v nějakých dalších románech, protože mi přirostla k srdci.

Od tokofobie k přirozenému porodu IV.

27. října 2014 v 5:55 | Lúmenn |  psychologie...
Již čtvrtá část série o přirozeném porodu, jejíž autorkou je moje kamarádka a novopečená maminka krásného kluka Onni. V předchozích dílech mluvila hlavně o sobě, o svých pocitech a zážitcích, v tomto díle se na porody podívá více ve světle faktů a pokusí se vypálit rybník všem fanatickým zastáncům "tradičního, lékařem vedeného" porodu.
Kompletní sedmidílnou sérii najdete původně na jejím blogu, zde ji zveřejňuji proto, aby se dostala k co nejširšímu publiku. První část její cesty od panického strachu až k miminku v náručí, můžete číst zde.

Z úst rock'n'rollových ikon

26. října 2014 v 6:00 | Lúmenn |  názory a myšlenky...
Ví se o mě, že sbírám citáty - dokonce jsem takový ten otravný magor, co je často užívá v běžné řeči, někdy si přijdu trošku jako citátová teta Kateřina:) Už deset let vlastním takový malý modrý sešitek, kam slavné a hlubokomyslné výroky zapisuji, v současné chvíli jich tam mám bezmála tři sta. A značnou část si pamatuji nazpaměť.
Jenomže nejen hlubokými moudry literátů a filozofů živa je duše, takže občas je fajn trošku slétnout z intelektuálního obláčku a vnořit se do hnusné reality, páchnoucí pivem a cigáry. Třeba do reality rock'n'rollu, z něhož vzešlo mnoho zajímavých osobností a které pronesly nezapomenutelné hlášky:) Inspirací článku byl server frontman.cz;)

Kolik čtete blogů?

25. října 2014 v 16:32 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Čím více se na serveru blog.cz pohybuji (a je to krásných 8 let:)), tím více zjišťuji, jak je tato komunita specifická a prolnutá. Uvědomila jsem si, že blog.cz není jen platforma, umožňující lidem snadno si založit webové stránky, ale především komunita podobně smýšlejících jedinců, kteří svá vypiplaná internetová království navštěvují, komentují si články, vedou diskuze, radí si; vznikají zde nová přátelství, kluby, skupiny.
Nejsem si jistá, zda se podobné souznění vyvinulo i na jiných blogovacích serverech, ať už u nás či v zahraničí, ale každopádně se mi to líbí. A tak, jako mám přátele v reálném životě, s kterými si ráda sednu na pivo či k hrnku kouřícího čaje a popvídám si až do rána, stejně tak mám v blogovém světě své oblíbence, jejichž články mě baví a ráda si pročtu jejich názory, literární díla nebo se pobavím na tím, co pobavilo je.

Od tokofobie k přirozenému porodu III.

25. října 2014 v 8:00 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
Další část sedmidílného seriálu z pera mé kamarádky Onni, která před časem porodila chlapečka a ráda by se o své zkušenosti podělila s ostatními ženami, které porod teprve čeká. Píše o tom, jak se z prvotní fobie z porodu stala zodpovědnou a cílevědomou matkou, vědomou si své ženské síly. Ve třetí části se zamýšlí nad porody matek své (i mé) generace.
První úvodní část najdete zde, celý seriál je pak na jejím blogu. Já vše zveřejňuji bez úprav, aby se článek o právu na přirozený porod dostal k co nejširšímu okruhu čtenářů (a zejména čtenářek:)).

Znovuzrození

24. října 2014 v 22:04 | Lúmenn |  poezie...
Takový ten pocit, když se z jedné věty, kterou si přečtete pozdě v noci na čísi facebookové zdi, pokusíte stvořit verše. Není to podle mých představ, ale i tak jsem se v těch několika hala bala sestavených řádcích pokusila vyjádřit vše, co se mi poslední dny honí v hlavě.
Smutek, netrpělivost, bezmoc, otázky, láska...a taky naivní naděje okřídlence, který mezi lidmi nemá co pohledávat, ale přesto mezi nimi musí žít, smáčený deštěm lidských slz, s křídly uřezanými marnou touhou. A možná jeho hlava bude další, která přibude do krví zbroceného dláždění...

Od tokofobie k přirozenému porodu II.

23. října 2014 v 7:30 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
Moje kamarádka Onni nedávno porodila krásného kluka - Alexandra. Své zážitky kolem původní tokofobie (= strach z porodu) až k těhotenství a porodu sepsala do série článků, které původně zveřejnila na svém blogu, ale aby se dostaly k většímu počtu čtenářů, souhlasila s tím, abych články zveřejnila i zde.
Nic neměním, nic nepřidávám, jen opravuji překlepy a dodávám obrázky, jinak je všechno její původní tvorba, psaná v ich formě. Článků je celkem sedm, pokusím se je přidávat na střídačku s jinými, aby těch porodních zážitků nebylo příliš:) Tuto sérii po dlouhé úvaze zveřejňuji nejen zde, ale na svém osobním blogu, vždy ve stejném čase jako zde, proto se omlouvám čtenářů obou webů za duplicitu, ale takhle se velice hodnotné články skutečně dostanou k co nejširšímu publiku:)
Toto je druhá část povídání, první najdete zde.

D.Mičanová: Mlčení v růžovém

21. října 2014 v 8:00 | Lúmenn |  literární díla...
Mlčení v růžovém
Autor: Daniela Mičanová
Nakladatelství: Sursum
Počet stran: 124
Rok vydání: 2004

Tuhle knížku přihodila do košíku v knihovně Lizzy, když jsme tam byly naposledy. Zaujala ji ani nevím čím - žádná anotace, jen zajímavý název a povedená obálka. A ačkoli ani jedna nejsme fanynkami tohoto žánru, přečetli jsme ji. A mám z ní rozporuplné pocity.

Od tokofobie k přirozenému porodu I.

20. října 2014 v 8:00 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
Moje kamarádka Onni nedávno porodila krásného kluka - Alexandra. Své zážitky kolem porodu a těhotenství sepsala do série článků, které původně zveřejnila na svém blogu, ale aby se dostaly k většímu počtu čtenářů, souhlasila s tím, abych články zveřejnila i zde.
Nic neměním, nic nepřidávám, jen opravuji překlepy a dodávám obrázky, jinak je všechno její původní tvorba, psaná v ich formě. Článků je celkem sedm, pokusím se je přidávat na střídačku s jinými, aby těch porodních zážitků nebylo příliš:) Tuto sérii po dlouhé úvaze zveřejňuji nejen zde, ale na blogu Posel světla, vždy ve stejném čase jako zde, proto se omlouvám čtenářů obou webů za duplicitu, ale takhle se velice hodnotné články skutečně dostanou k co nejširšímu publiku:)

I pád na držku je pohyb kupředu

19. října 2014 v 15:23 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Tento týden jsem si osvojila nové moudro - někdy nestačí se ve s**čkách jen brodit, někdy do nich prostě musíte spadnout a pořádně se v nich vyráchat. A když říkám pořádně, tak myslím fakt pořádně - nalokat se té hnusné bahnité vody plné odpadků, ponořit hlavu až na dno žumpy a nechat se držet za krk pod hladinou tak dlouho, až už skoro přestanete dýchat. V ten okamžik, kdy prožijete absolutní dno, se teprve můžete od něj odrazit.
Musím přiznat, že tak blbě na těle i na duši mi nebylo dobrých dvanáct let a to už je sakra doba, skoro půl mého života. Na druhou stranu si říkám, že to vlastně stálo za to. ne vlastně, zcela určitě.

P. Heteša: Fatal Virtual

19. října 2014 v 9:52 | Lúmenn |  literární díla...
Fatal Virtual
Autor: Petr Heteša
Nakladatelství: Brokilon
Počet stran: 423
Rok vydání: 2013

Když jsem bráškovi kupovala dárek k narozeninám, zvolila jsem tradičně knihu - my si prostě dáváme "placaté dárky":) Myslela jsem si, že s mým velikým oblíbencem Petrem Hetešou nemůžu udělat krok vedle a že Finníka kniha nadchne. No nenadchla, což mě zklamalo a řekla jsem si, že si ji musím pochopitelně také přečíst. Mno...420 stran je dobrých, za poslední tři bych autora zaškrtila:)

Naděje umírá poslední

13. října 2014 v 22:01 | Lúmenn |  poezie...
Ale umírá. A to je to podstatné. Tolik naděje v jediné větě, která je zbavena optimismu ve chvíli, kdy naděje skutečně zemře a nezůstane nic. ALe nic si neumíme představit, nevíme, jaké je a jestli vůbec je (není?) a tak necháváme naději naživu, i když její plamínek skomírá na dně kalíšku plného vosku.
Držím teď v rukou tu svoji naději, choulí se jako ptačí mládě a já napřahuji nůž, abych ji zbavila života, protože její existencí trpím víc, než kdyby vůbec nebyla. A nebo ji přeci jen pustím na svobodu, rozlětet se k zítřkům? Rozfoukám tu jiskřičku v plamen? Kdybych to věděla, tak takhle nebásním...

Ble ble ble...

10. října 2014 v 12:05 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
...aneb ať žijí duchaplné články.
Je strašně zajímavé, že když člověk řeší nějaké věci, tak přesto dokáže fungovat - nebo já to tak alespoň mám. Prostě dokážu na čas odsunout problém do pozadí - dodnes nezapomenu na situaci, kdy jsem deset minut po příšerném rozchodu byla schopná dělat rozhovor s kapelou a sesypala se až pak.
Teď zažívám něco obdobného, ačkoli s úplně jiného soudku problémů a "řéšek", jak říká kamarád. Na čemž je nejvtipnější, že ten problém se týká minulosti a místo toho, abychom ji nechali být, tak se její kořeny prodírají nemilosrdně do přítomnosti a nejde vytrhnout, spáli, nic. Jediné, co zbývá, je doufat, že uhnijí...

L.S.Laasnerová: Sama proti psychickému teroru

6. října 2014 v 20:31 | Lúmenn |  literární díla...
Sama proti psychickému teroru - Moje dětství v sektě
Autor: Lea Saskia Laasnerová
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 272
Rok vydání: 2007 (česky)

Nevím, co mě to popadlo, vrhat se poslední dobou na skutečné příběhy - nutno dodat děsivé skutečné příběhy. Po skutečně mrazivé knize o dívce Souad, která byla málem zavražděna kvůli cti (Upálená zaživa), jsem v regálech knihovny sáhla po příběhu švýcarské dívky Ley, která se v jedenácti letech octila vinou nezodpovědných rodičů v sektě.

O smyslu pro humor aneb když zrůdy udávají

3. října 2014 v 15:40 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Pokud se trochu pohybujete na idnes blozích a nebo jste milovníky černého humoru s profilem na faceboku, nemohla vás tato "boehmovagate" minout. Pak můžete následující odstavce přeskočit a vrhnout se až pod perex.
Pro ty ostatní krátké shrnutí - bylo nebylo, jistá dáma jménem Tereza Boehmová na svém blogu napsala nenávistný článek o zlých odporných rasistech, údajně sídlících na facebookové stránce Citáty vo hovně. Tyto zrůdy, jak je nazvala, skrývají svoje odporné rasistické a xenofobní myšlenky za černý humor, ačkoli ve skutečnosti jsou to odporné kreatury, vyžívající se zvláště v masovém vraždění nevinných malých dětí a uctívání Hitlera. Koukla jsem se doma pod postel i do sklepa, ale nikde se tam zavražděné děti neskrývají a oltář nacistického vůdce jsem taky nikde nenašla...a přesto patřím k jednomu z téměř deseti tisíc fanoušků této stránky. Takže jak to je vlastně doopravdy?

Čeští mistři střihu

2. října 2014 v 21:16 | Lúmenn |  zajímavosti, šílenosti a vtipy...
Češi si prostě umí dělat srandu ze všeho a to na tomhle národu mám asi nejradši:) A když se zkombinuje dohromady český folklór se západní kinematografií, tak vznikne něco, z čeho se dá válet smíchy po zemi. V poslední době mě naprosto dostala tři videa, o která se nelze nepodělit. Najde se tam něco pro fanoušky Game of Thrones, hollywoodských bijáků i fotbalu:)