b

Listopad 2014

Jak mi bylo najednou strašně smutno ze světa

27. listopadu 2014 v 19:31 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Jsem poslední dobou nějaká naměkko, což se dá pochopit, viz tento článek. A nevím, jestli to na mě nějak dřív nedoléhalo nebo jsem si toho záměrně nevšímala, ale poslední dobou ke mě dorazilo z různých zpravodajských webů mnoho špatných zpráv a já si tak nějak říkám, že celé to naše veleslavné lidstvo jde do ... no žádné pěkné místo to nebude.
Říkám si, že to přece nemůže být tak zlé, jenomže pak otevřu jakoukoli diskuzi a vyleje se na mě špína z nejhlubších zákoutí lidských duší...a nejedná se o žádné psychopaty a magory, ale o zcela "normální" lidi, kteří z pro mě nepochopitelného důvodu nešetří ve svém projevu nadávkami, odsudky a hnusnými výroky, aniž by kolikrát znali toho, komu je adresují.

J.M.Sakka: Tak žádá Bůh

26. listopadu 2014 v 10:00 | Lúmenn |  literární díla...
Tak žádá Bůh
Autor: Jean-Michel Sakka
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 272
Rok vydání: 2008 (originál), 2010 (česky)

Měla jsem chuť si trochu oddechnout u nějaké nenáročné knihy a podle popisu se tato zdálo jako výtečná volba - něco ve stylu knih Dana Browna, nějaká ta starobylá mystéria, teroristi a super chytří hlavní hrdinové, co zachrání svět. Ano, tak nějak to bylo. Ale zas taková pecka to tedy nebyla.

Každý konec je těžký...

25. listopadu 2014 v 11:29 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
twin peaks animated GIF...a nejtěžší jsou otevřené konce, kdy máte více otázek, než odpovědí a patrně vám ty otázky budou v hlavě strašit už navěky a odpovědí se nikdy nedočkáte.
Už to bude měsíc, co jsem přišla o svého drahého, o člověka, o němž jsem si naivně myslela, že s ním strávím zbytek života. Že je to poslední střípek do mozaiky mých vztahů a že jsem již dostatečně poučená svými minulými chybami (a že jich bylo), že si už zasloužím plnohodnotný vztah, že se budu vdávat a mít rodinu, tak, jako si to již dlouho přeji.
A ono se tak nestalo. A vlastně ani dodnes nevím, co se stalo.

Křest mé nové sbírky "Bouře ve sklenici vína"

24. listopadu 2014 v 19:52 | Lúmenn |  poezie...
Neuvěřitelné se stává skutečností a já jsem se po čtyřech letech slibů a chystání konečně dokopala k vydání další básnické sbírky:) Ta první, která nese název Tma na konci tunelu, vznikla v roce 2006 a její vydání bylo mým dárkem k sedmnáctinám od táty. A dlouhých osm let později jsem konečně dala dohromady druhou a opět jsem zvolila název, který upravuje známé rčení.
A tak vznikla Bouře ve sklenici vína, která obsahuje moje verše z let 2006 až 2010 a na jejíž blížící se křest bych vás chtěla nyní pozvat.
Všechno to vypukne už za dva dny, ve středu 26.11., v klubu Desert v Brně, veškeré informace najdete na plakátku pod perexem. Ilustrací se tentokrát zhostil můj známý Antonín Bednařík, který doufám, jednou bude tak slavný, jako ilustrátor mé první sbírky, Nikkarin, který momentálně sbírá jedno výtvarné ocenění za druhým, což mě upřímně těší:)

Žena je míň, než muž a další muslimské perličky

21. listopadu 2014 v 21:02 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Bedlivě jsem sledovala kauzu, v níž se řešilo, zda je v pořádku, že dívkám na zdravotní škole bylo znemožněno nosit tzv. hidžáb, muslimský šátek zahalující vlasy a krk. Nejvíce jsem se ztotožnila s článkem na stránkách sdružení Ateisté ČR od pana Wernera, který přesně shrnuje můj postoj. Ve zkratce - nelze zvýhodňovat jednu skupinu obyvatel proti druhé, tedy věřícímu dát více práv, než nevěřícímu. Nechci to více rozebírat, koho zajímá můj názor, nechť si přečte článek, na nějž odkazuji.
Já chci psát o jiné věci - a tou jsou výroky účastníků diskuze v pořadu Máte slovo z 20.11., kde se tato věc řešila a pochopitelně se rozběhla debata na téma "islám a jeho slučitelnost s českým, resp. evropským liberárním prostředím". A po prohlášeních z úst muslimů musím říci, že slučitelnost je tam veškerá žádná. Posuďte sami.

Remember, remember, the 17th of November

17. listopadu 2014 v 21:09 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Celý život se mi dobře pamatuje, kolik let již uběhlo od pádu komunismu v naší zemi - protože ve stejný rok jsem se narodila. A ačkoli jsem se nehnula z místa, žila jsem ve třech různých státech, za dvou různých režimů.
Ačkoli si pochopitelně jako malé půlroční škvrně nepamatuji vůbec nic z doby komunismu, moji rodiče mi celý život byli studnicí informací, ale největší mi byl můj dnes již zesnulý dědeček. Ten se v roce 1949 stal obětí nastrčeného agenta StB a za roznášení protirežimních letáků byl ve svých pětadvaceti letech odsouzen za velezradu. Ve vězení a v pracovním táboře v uranových dolech strávil dlouhých deset let, které ho navěky poznamenaly. Nebylo mu umožněno dokončit studium práv na vysoké škole a zbytek života strávil v dělnických profesích. Vždy, když vidím lhostejnost mých vrstevníků nebo stálá procenta komunistů ve volbách, vzpomenu si na něj a nemůže mi být jedno, co se tu čtyřicet let dělo a co díky generaci mých rodičů, tehdejších studentů, před pětadvaceti lety vzalo konečně za své.

I.McEwan: Pokání

16. listopadu 2014 v 10:00 | Lúmenn |  literární díla...
Pokání
Autor: Ian McEwan
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 325
Rok vydání: 2001 (originál), 2008 (česky)

Tuhle knížku mi strčila do ruky Lizzy s tím, že si ji prostě musím přečíst, že film je naprosto úžasný a kniha je prý ještě lepší. Nu tedy dobrá, řekla jsem si a popravdě jsem čekala mnoho, ale tohle skutečně ne. Z lyrické poetiky na každé stránce až mrazí, dějství duše jsou vykreslená do zvrácených podrobností, na kterými člověka ani nenapadne přemýšlet a přesto je kniha čtivá a příběh hluboký.

K.McClure: Minulé životy

15. listopadu 2014 v 19:49 | Lúmenn |  literární díla...
Minulé životy
Autor: Ken McClure
Nakladatelství: Klokan
Počet stran: 251
Rok vydání: 2006

Metoda vybírání knih ke čtení, kterou jsem si osvojila, nemám-li žádná aktuální doporučení, se mi velice zamlouvá, protože mi zatím přinesla samé zajímavé tituly. Jak to dělám? Prostě hrábnu do regálu v knihovně po prvním názvu, co mě zaujme. Přečtu anotaci. A pokud stále trvá zájem, namátkou otevřu knihu někde v půlce a přečtu pár řádků, ať omrknu autorův sloh. V pořádku? Tak šup s tebou domů kotě, strávíme spolu pár pěkných večerů o samotě v posteli;)
I tuto knížku jsem vyhmátla tímto způsobem a nakonec jsem ji přečetla ještě rychlejí, než jsem čekala. Je totiž docela napínavá a docela dobře napsaná. A ačkoli bych ji řadila mezi lehčí čtivo, rozhodně to nebyl promarněný čas.

Za právo diskriminovat!

14. listopadu 2014 v 23:35 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Sociální sítě včera rozhýbala zpráva o restauratérovi, který vyvěsil na svůj podnik cedulku se zákazem vstupu dětí do šesti let, byť v doprovodu rodičů a nyní je souzen za diskriminaci. Vlastně - už za ni je i odsouzený, ačkoli se stále marně odvolává.
Nemám zájem řešit tento konkrétní případ a rozmatlávat, zda je pro něj pokuta likvidační nebo ne, ani řešit, jaké měl k zákazu důvody. To totiž vůbec není podstatné. Podstatné je, že by podle mého názoru každý člověk, který poskytuje nějakou službu, měl mít právo vybrat si, komu ji poskytne a komu ne.

A.Wiesler: Kroniky Hagena von Stein I. - Štvanice na ďábla

12. listopadu 2014 v 20:11 | Lúmenn |  literární díla...
Kroniky Hagena von Stein II. - Štvanice na ďábla
Autor: André Wiesler
Nakladatelství: Fantom Print
Počet stran: 299
Rok vydání: 2008

Po napínavém prvním díle jsem se na druhý vážně těšila - už dlouho jsem nečetla fantasy, které by mě dostatečně chytlo. Opakující se klišé už mě začínala nudit a tak mě historické fantasy z prostředí husitských válek, kde vlkodlaci nejsou jen zlé bestie a hlavní hrdina není jen úžasný klaďas, příjemně potěšilo. V druhém díle se setkáváme s Hagenem von Stein v pozdější historické epoše a v mnohem horší náladě...

Hledání ztracené víry

11. listopadu 2014 v 20:23 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Kdybych měla charakterizovat poslední týdny mého života, jen těžko bych ve svém slovníku našla slušné výrazy. Vlastně ani ty sprosté kolikrát nedostačují na popis toho, jak jsem se cítila.
Rozešla jsem se se svým drahým - resp. byla jsem rozejita. Všechny ty sliby, všechna ta láska, porozumění a odevzdání se jeden druhému zmizely během pár pekelných týdnů a já doteď nerozumím tomu, co se stalo, co se změnilo. Díky tomuto zážitku, kdy se jeden den díváte milovanému do očí a slibujete si lásku do konce života a plánujete společné chvíle a druhý den jste náhle na seznamu ignorovaných osob, ještě hlouběji, než metaforické hovno na podrážce, díky tomu jsem přestala jíst a taky přestala cítit jakoukoli víru a naději. A hlavně jsem přestala věřit v lásku.

Od tokofobie k přirozenému porodu VII.

7. listopadu 2014 v 12:13 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
Po krátké pauze tu máme poslední část kamarádčina vyprávění o její cestě od strachu až k přirozenému porodu. První část si můžete přečíst zde, v celkem šesti dílech jsme se dosud dozvídali jak Onni hledala samu sebe, svou sílu a ženství až nakonec došla k okamžiku porodu - o němž se dočtete dnes.
Doufám, že tato série článků některým ženám alespoň trochu pomohla nalézt sebevědomí a vnitřní sílu a snad v některých lidech podpořila diskuzi o tom, co je to přirozený porod a jak jej dopřát co nejvíce ženám.
Děkuji Onni, že se můj blog mohl stát hostitelem jejích článků a přeji jí i Alexovi hodně zdraví:)

Žít Brno nelžou, pane Homolo!

5. listopadu 2014 v 13:36 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Nejvíc na světě nesnáším lež a nespravedlost. Takže když někdo někoho křivě obviní, čímž se tyto dvě věci spojí, je to něco na mě. Náhodou jsem dnes narazila na komentář pana Miroslava Homoly, údajně vedoucího redakce Práva v Brně. Tento člověk ale buď neví o žurnalistice zhola nic a tedy se nenamáhal obstarat si ke své glose fakta a nebo zcela záměrně upravil okolnosti a tedy lže.
A protože bezpráví a lež je něco, co skutečně nesnesu, napsala jsem drahéhu panu Homolovi e-mail a jsem velice zvědavá, zda zareaguje. O co přesně jde se dočtete pod perexem.

"Však si o to řekla!"

3. listopadu 2014 v 14:12 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Téma týdne "Staré zvyky" mi krásně sedlo do nálady - protože jsem právě usedla ke klávesnici pěkně naštvaná. Naštvaná, že i ve 21.století kolem sebe vidím rigidní středověké názory na morálku. Vím, že si prostě ty internetové diskuze nemám číst, když se nechci naštvat, ale když člověk neodolá, tak je to prostě síla, z které se musím vypsat.
Narazila jsem náhodou na článek, ve kterém se píše o znásilnění mladé ruské pornoherečky Loly Taylor. A pochopitelně se objevily pár lidí, kteří v diskuzi vyjádřili svůj naprosto stupidní názor, že si to daná slečna zasloužila a že jakožto prostituka nemá právo žalovat někoho za znásilnění. Zmohla jsem se jen na jedno velké nevěřícné - COŽE???

Od tokofobie k přirozenému porodu VI.

3. listopadu 2014 v 5:30 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
... aneb o porodním plánu.
Už se blížíme k závěru sedmidílného seriálu o porodech, který má na svědomí moje kamarádka Onni, novopečená maminka, která se vlastním usilím dostala z fobie z porodů a rozhodla se popsat svoji cestu k přirozenému porodu (o kterém se dočtete v poslední části).
Že to v České republice není snadné, se dozvíte v jednotlivých dílech, seriál začíná tady. V této předposlední části se Onni zaměřila na porodní plán, co to vlastně je, proč je důležitý a jak je možné, že to tolik žen podceňuje...
(Mimochodem, tento seriál vychází i na Poslu světla, protože se tematicky hodí na oba blogy a protože chci, aby si ho přečetlo co nejvíce lidí. Vám, kteří sledujete oba blogy, se omlouvám za duplicitu;))

P. Gotthard: Léky smutných

2. listopadu 2014 v 8:00 | Lúmenn |  literární díla...
Léky smutných
Autor: Pavel Gotthard
Nakladatelství: Host
Počet stran: 250
Rok vydání: 2013

Už je to nějaká doba, co jsem stvořila svůj trojlístek nejoblíbenějších knih - patří tam Tolkienův Silmarillion, trilogie Koji Suzukiho Kruh, Spirála a Smyčka a třetí místo donedávna okupoval Kopřivův Asfalt. Je mi ale líto, že se se třetím jmenovaným musím rozloučit a přesunout ho na čtvrtou příčku. Léky smutných si totiž místo v nejužším TOP výběru zaslouží, protože tato kniha mi skutečně vyrazila dech a nahrnula slzy do očí...

Od tokofobie k přirozenému porodu V.

1. listopadu 2014 v 8:00 | Lúmenn, Onni |  psychologie...
... aneb jak jsem chtěla rodit doma.
Další část čtení od Onni o její cestě ze strachu k uvědomění a k porození vlastního děťátka. Začátek série můžete číst zde, dílů bude celkem sedm a zveřejňuji je na svém blogu proto, abyse dostal k co nejvíce čtenářům a třeba pomohl nastávajícím maminkám v hledání sama sebe a svého ženství.
V minulých částech jste se mohli dočíst nejen o zkušenostech autorky, ale i fakta z českých a zahraničních porodnic a zamyšlení na dtím, zda není přece jen na soudobém porodnictví něco špatně...