b

Prosinec 2014

Štastný a veselý, však víte:)

31. prosince 2014 v 16:43 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
A je to tu. Okamžik, na který se těším už pár týdnů. Pitomý rok 2014, se svým číslem 7 a Vozem, co jede i přes mrtvoly, pomalu končí a blíží se rok 2015, osmička, Vyrovnání, zklidnění a dřevěná koza.
Pokud vám ty ezo věci nic neříkají, nic si z toho nedělejte. Je to stejně hlavně o tom, co máme v hlavě a kam se rozhodneme posunout, rozhodneme-li se vůbec. Já už nechci přešlapovat na místě, jako tomu je poslední dva měsíce, chci opět začít žít a nechat vše shnilé a staré v minulém roce a do nového vstoupit očištěná a svobodná. Nechci si dávat marná předsevzetí, jediné, po čem toužím, je nový začátek, nabrání směru a větru do plachet. Dosti bylo bezvětří:)
A vám přeji, abyste zažili totéž, aby svěží vítr nových číslíček v kalendáři zažehl touhu ve vašem srdci, kolečka osudu se roztočila tam, kam chcete a celý příští rok byl naplněný jen pozitivními událostmi. Ať se daří:) S láskou a úsměvem Lúmenn

Š.Kopřiva: Aktivní kovy

26. prosince 2014 v 20:27 | Lúmenn |  literární díla...
Aktivní kovy
Autor: Štěpán Kopřiva
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 372
Rok vydání: 2014

Juch, juch a ještě jednou juch! Pokud nechápete, pak tato citoslovce popisovala oslavný tanec, který tančím vždy, když si přečtu něco od svého oblíbeného autora a to něco mě nezklame, ale nadchne. Přesně to se podařilo Štěpánu Kopřivovi v jeho nejnovější knize, kterou jsem zhltla skoro vzápětí, co mi ji Vinnetou donesl pod stromeček:)

E.A.Sund: Vraní dívka

26. prosince 2014 v 20:17 | Lúmenn |  literární díla...
Slabost Victorie Bergmannové I. - Vraní dívka
Autor: Erik Axl Sund (pseudonym autorské dvojice)
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 328
Rok vydání: 2014 (česky), 2010 (originál)

Tahle kniha mě v knihkupectví upoutala svým obalem, z kterého přímo čiší něco naturálního a děsivého, tedy přesně to, co od druhu literatury s podtitulem "thriller jen pro silné povahy" očekávám. A i když silná čtenářská povaha jsem a kniha mě nijak výrazně nevyděsila, hodně mě pohltila a já se velice těším na další díly napínavé severské trilogie.

M.Waites: Žena v černém - Anděl smrti

26. prosince 2014 v 20:06 | Lúmenn |  literární díla...
Žena v černém
Autor: Martyn Waites
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 216
Rok vydání: 2014 (česky), 2012 (originál)

Šupky, dupky, vánoční úroda knih je tady. Tuhle jsem tedy přečetla bráškovi ještě před nimi, ale aspoň jsem ozkoušela za něj, co ho pod stromečkem čeká. A že je to vážně dobré:)

J.Hanák (ed.): Pokoj č.13

22. prosince 2014 v 18:47 | Lúmenn |  literární díla...
Pokoj č.13
Editor: Jiří Hanák
Autoři: William Fryer Harvey, Montague Rhodes james, Jerome Klapka Jerome, Sheridan le Fanu, Rosa Mulhollandová, Edith Nesbitová, Charlotte Riddellová, Bram Stoker, Edith Whartonová, Mary E. Wilkinsonová
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 229
Rok vydání: 2009

Přelom devatenáctého a dvacátého století, Anglie a Irsko. Může být snad strašidelnější doba a místo ke psaní hororových povídek?

Když dárky nosí Vinnetou

21. prosince 2014 v 21:34 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
V posledních letech se před Vánoci neustále opakují debaty na téma tradice versus komerce, resp. tedy Santa Klaus versus Ježíšek. Nejsem příznivcem tlustého pána z reklamy na Coca Colu, koneckonců, u nás tento fousatý děda nosí dárky na začátku prosince (Svatý Mikuláš - Sant Nicolaus - Santa Claus) a tak by mohl Vánoce přenechat někomu jinému. Nejsem ale ani fanoušek křesťanských tradic a můj názor na tohle téma můžete najít zde.
Ale o tom se dnes bavit vůbec nechci. V duchu debat "kdo kde nosí dárky" jsem si vzpomněla na Vánoce roku 1996, kdy mě bylo sedm a mojí sestře dva, a naše Vánoce byly vpravdě netradiční. Ten rok si totiž moje dvouletá sestřička usmyslela, že dárky nosí Vinnetou a nebylo možné jí to vymluvit. Všem rodinným příslušníkům hrdě ukazovala panenky a hračky a s hrdým úsměvem prohlašovala, že jí je nadělil Vinnetou. A víte co? Mě to dává smysl:)

This is internet, baby!

20. prosince 2014 v 17:27 | Lúmenn |  názory, úvahy a zamyšlení...
Už nějaký ten čas trpím drsnými ambivalentními pocity ohledně internetových diskuzí. Na jednu stranu je považuji za semeniště všeho lidského zla (viz) a brutálně to bahno nesnáším, na stranu druhou se do nich vrhám jak potrhlý paladin a se svým palcátem Pravdy a Lásky mám pocit, že změním svět.
Ha. Ha. Ha.
Dneska jsem zas očima přelétla pár takových diskuzí a potisící si přečetla ty stejné argumenty, které tolik diskutujících používá - a které jsem pochopitelně použila mnohokrát i já. Jsou to argumentančí faily, naprostá selhání logické diskuze a jsou tak otřepané, až vlastně nemají žádnou sílu. Pojďme si jich pár připomenout.

G.R.R.Martin: Rytíř sedmi království

19. prosince 2014 v 11:59 | Lúmenn |  literární díla...
Rytíř sedmi království
Autor: George Raymond Richard Martin
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 272
Rok vydání: 2014

Jakmile jsem se dozvěděla, že je na pultech tahle kniha, začala jsem strašně nadávat:D "Co si o sobě ten chlap myslí? Jakej Rytíř? Koho to zajímá? Já chci další díl Písně a to hned!" Ale pak pochopitelně převážila radost. "Tak hele, Georgi, uděláme takovou dohodu, jo? Já si koupím tuhletu věc, slíbím, že nebudu prskat, když by se mi třeba nelíbila a ty budeš pěkně rychle psát, dohodnuto?" Nevím, co na to pan Martin, ale já kniu koupila mamince pod stromeček, úhledně ji zabalila do novin, aby se jí nic nestalo a že si teda aspoň kousek přečtu. Trvalo to dva dny a za jakoukoli skepsi se předem omlouvám, protože knížka je boží:)

Muži čtou muže, ženy čtou ženy a já jsem asi muž:)

15. prosince 2014 v 14:35 | Lúmenn |  literární díla...
Dnes jsem narazila na zajímavou studii o čtenářských rozdílech mezi muži a ženami - přečíst si článek můžete zde. Podle této studie, provedené na uživatelích serveru goodreads si ženy vybírají raději ženské autorky knih a muži zase pány spisovatele.
Na druhou stranu, je to trošku zavádějící, protože tato jasná data platí jen u nejprodávanějších knih roku 2014. S padesáti bestsellerů mezi ženami jich 45 napsaly dámy, v mužském žebříčku nejprodávanějších knih jich zase 45 napsali muži. Zbytek studie je popsán v článku trochu zmateně a vlastně vyznívá jako fňukání ženských, že jejich knihy jsou považovány za podřadné a pánové je nechtějí číst.
Já na to můžu jen pokrčit rameny a říct - jsem asi chlap:)

Když lidé mlčí

14. prosince 2014 v 23:54 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Sedala jsem si se zívnutím k počítači, že napíšu před spaním nějaký článek, měla jsem vymyšlený úvod a obsah a všechno a pak jsem najednou sklouzla zrakem k tématu týdne a nevěřícně jsem vyvalila oči. Jako vážně? Zase budeš věštit, blogu? Už poněkolikáté se mi téma týdne trefilo do nálady a tohle až k nevíře - když jsem před pár dny jela autobusem na výlet do vánoční Vídně, sumírovala jsem si v hlavě přesně tento článek - a pak jsem se rozhodla jej nenapsat.
"Co bych řekla, ale nemůžu" je titulek tématu týdne, ale já jsem článek chtěla pojmout více obecně, protože, jak jistě chápete, vzhledem k tomu, že některé věci člověk v sobě dusí a neříká, znamená, že je ani nevypíše na blog, tedy v případě, že jako já skončil v pasti veřejně známé identity. Můžu si jen obecně povzdechnout - a ačkoli jsem tohle téma k psaní zavrhla, nakonec jsem se rozhodla pár řádků napsat. Třeba to někoho nakopne, když už ne mě:)

J.Svátek: Paměti kata Mydláře

7. prosince 2014 v 19:20 | Lúmenn |  literární díla...
Paměti kata Mydláře
Autor: Josef Svátek
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 216
Rok vydání: 2004 (originál vyšel v roce 1887)

O této klasické knize jsem slyšela již před mnoha lety od spolužačky na gymplu, ale sáhla jsem po ní až nedávno, kdy se na mě a na Lizzy zvesela smála na regálu v knihovně. Přiznám se, že jsem byla vzhledem k roku prvního vydání trochu skeptická, ale nakonec mě kniha z 19. století velice mile překvapila a četla se mi až s překvapivou lehkostí.

Liška v pasti

3. prosince 2014 v 14:19 | Lúmenn |  poezie...
Vždycky mi špatná nálada dávala Múzu největší a teď mě potvora nechala na holičkách, takže plodím jednu láskobolnou hovadinu za druhou. Jak bych chtěla z toho, jak se cítím, vytesat spanilé verše, ale dávám dohromady upatlané rýmovačky jako (dávné paměti) puberťačka.
Jediné, co stálo alespoň trochu za to, je tahle liščí veršovánka, která má pro mě mnoho významových vrstev. Můžete si v ní najít to svoje - část příběhu za mě napsal Antoine Saint-Exupéry, část někdo, kdo mi říkal lištičko a já se od něj nechala příliš snadno ochočit.

Hrdinové v bílém

2. prosince 2014 v 15:39 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes jsem v rádiu poslouchala rozhovor s Petrem Mackem, člověkem, který jezdí na mise Lékařů bez hranic a jako vždy, když slyším o této organizaci, padala mi čelist a mrazilo mě v zádech. Po nedávném znechucení nad lidmi ve mě zase převládla naděje. Tuto organizaci sleduji už dlouhodobě a moc jim fandím, fascnuje mě, že existují lidé, kteří se vzdají svého pohodlí a na úkor soukromého života cestují do zemí s minimální zdravotní péčí, aby pomáhali lidem v nouzi.
Před časem jsem se začetla do blogů lékařů z celého světa, kteří pracují v mnohdy nepředstavitelných podmínkách, kde zachraňují lidské životy, perou se s předsudky a poznávají jinou kulturu. Pod perexem najdete pár ukázek a odkazů, protože tohle čtení byste si určitě neměli nechat ujít.