b















Zkoušky, maturity a život

23. května 2015 v 15:50 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Když tak čtu (stále doznívající) debaty na téma "co patří do maturity z češtiny a co už ne", to jak kdekdo řeší různé kánony a co je ještě všeobecný přehled a co už ne a taky to, že by maturanti měli mít někde jasně definováno, co mohou u maturity očekávat, nedá mi to si nevzpomenout na svoje školní zkušenosti. Nechám je mluvit místo svého názoru, obrázek nechť si udělá každý sám…



Jak mnozí ví, studovala jsem všeobecné gymnázium. Měli jsme na střední škole pochopitelně i předmět biologie. Ten na naší škole vyučovala paní učitelka Krajčová, dáma již v letech, která přistupovala ke studentům a zkoušení jejich vědomostí poměrně tvrdě.
My, naivní náctiletí študáci, jsme nenáviděli její přepadovky. Od ostatních učitelů jsme byli zvyklí, že nám dopředu řekli, kdy bude písemka a čeho se bude týkat. Na rovinu - nebyla jsem z těch, co by se učili, ať na plánovanou nebo neplánovanou písemku, ale aspoň si to o přestávce přečíst a připomenout bylo rozhodně lepší, než koukat do prázdného papíru a snažit se lovit vědomosti.
Do biologie jsme se tak nějak průběžně učili všichni, před hodinou jsme šustili sešity a snažili se odhadnout, jestli test bude nebo ne. Většinou jsme to neodhadli a tak nás písemky plné bází DNA, buněčného dělení, taxonomie živočišných druhů a dalších biologických lahůdek, zastihovali nepřipravené, respektive ne tak připravené, jak bychom mohli být.
Nesnášeli jsme to. Stěžovali si. Diskutovali. Prosili jsme. Paní učitelka se vždycky jenom usmála a prohlásila: "V životě vás taky nikdo neupozorní, že budete zkoušeni ze svých znalostí. K čemu mi je, že se našrotíte na písemku a druhý den nebudete nic vědět? Takhle se učíte průběžně a něco vám v těch hlavách zůstane."
Všichni, jak jsme tam ve svých namyšlených nácti letech seděli, jsme si mysleli, jaká to není hovadina. Uběhlo deset let a já si pořád pamatuju ohromné množství biologických poznatků. Ale dalo mi to ještě něco.

O pár let později jsme studovala na vysoké. Hodně spolužáků mělo s přechodem ze střední na vysokou problémy. Pro mě to taky nebylo snadné. Mojí výhodou ale bylo, že jsem většinu střední školy byla nemocná a do školy jsem moc nechodila, byla jsem tedy zvyklá se učit s poznámek druhých a z knížek.
Na vysoké škole totiž nebyli učitelé, kteří by nám diktovali, co si zapsat, nepředžvýkávali nám učivo na podstatné a nepodstatné. Neříkali nám, co bude v testu, ani jak bude dlouhý a obtížný.
Hodně lidí to první rok vysoké položilo na lopatky. Najednou jsme si museli sami filtrovat učivo, sami ho třídit podle pravidel, která jsme ale neznali. Co bylo pro jednoho autora důležité, druhý opomíjel, co jeden učitel tvrdě vyžadoval, to druhý bagatelizoval. Informací bylo příliš mnoho, aby se daly naučit za jediný den. Bylo potřeba víc, než se nazpaměť naučit pár stránek v sešitě, člověk musel myslet.
Omlouvám se, že si nevybavím, k jaké zkoušce jsem šla prvně v životě. Bylo to ještě v Olomouci na žurnalistice, ale ani za nic si nevybavím, co to bylo. Pamatuju si ale hodně dalších zkoušek, po nichž jsme stáli se spolužáky kolem popelníku, nadávali a vztekali se.
"Jakto, že to tam dal? To jsme vůbec neprobírali! Věděli jste to?"
Pořád dokola. Časem nám došlo, že to nemá smysl. Že kantor je ten, který určuje, co je podstatné a co nepodstatné, co bude v testu a co nikoli. A že je náš problém, jak se k tomu postavíme. Nikdo nás za ruku vodit nebude, musíme se sami učit, sami informovat a modlit se k bohům, abychom měli taky trochu toho štěstí a strefili se s učitelem v tom, co bude v testu aspoň se 60 % pravděpodobností, která byla obvykle nutná k úspěchu.

Naše učitelka biologie nás na tohle chtěla připravit. Chtěla nám ukázat, že vzdělání není totéž, jako dostat rozkaz k našprtání určitého souboru dat a ten splnit. To dokáže, s prominutím, každý debil. Chtěla nás připravit na vysokou školu, kde nám nikdo nediktoval, co si máme zapamatovat. Neměli jsme žádný kánon, z něhož bychom mohli čerpat, žádný seznam otázek, na něž musíme znát odpověď. Nevěděli jsme často dopředu, kolik bude mít test otázek, budou-li uzavřené či otevřené, kolik na ně bude času ani kolik bodů bude potřeba k projití.

Když jsem se začala živit sama, všem bylo úplně jedno, kde si informace seženu a jak. Nikoho nezajímalo, že něco nevím, ani proč. Mohla bych psát petice, prosit, aby mi bylo sděleno datum, kdy budou mé vědomosti a schopnosti potřeba, dožadovat se, abych věděla, co vlastně všechno musím vědět. Ale nebylo by mi to nic platné. Zaměstnavatelům i úřadům je úplně jedno, proč něco nevíte. Důležité jsou výsledky. Je to tvrdé, je to hnusné, možná je to někdy taky dost nespravedlivé. Ale bohužel, ať se mi to líbí nebo ne, je to život. A na ten nás škola má připravit.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 matthias matthias | E-mail | Web | 23. května 2015 v 16:29 | Reagovat

No nevím, jestli bych souhlasil s tím, aby o tom, co je důležité a co ne měl rozhodovat jen učitel. Takový systém se mi zrovna zrovna moc nelíbí.

A to, co v podstatě tvrdíš, je, že učitelé na VŠ jsou podrazáci (tj. dávají např. do testů něco, co vás naučili), ale nad tím se nepozastavuješ a místo toho chválíš učitelku biologie ze střední, že tě na takovou situaci připravila.

To je s nadsázkou trochu podobná logika, jako kdybych někoho okradl v dětství o peníze a řekl mu, že ho připravuji na reálný život, kde může být okraden kdekoliv a kdykoliv a kýmkoliv... Je to jakási resignace... "kradení se prostě děje - je to součást života - ok fajn... nebudu se nad krádeží pozastavovat..." stejně jako "no jo, tak učitelé na VŠ občas testují dost neférovým způsobem, ale je každém, jak si s tím poradí, takový je život..."

Já nepovažuji za dobré, když se lidi nadrtí zpaměti na test a pak to vypustí z hlavy další den, ale nepovažuji za dobré ani dávat podrazácké písemky a zkoušky a už tuplem pochybuji, že to někomu do života něco dá v rámci vzdělání (jen v rámci pochopení toho, že život není vždycky fér).

Prostě podrazácký přístup učitelů není opakem systému "řeknu vám, co bude v testu a vy se to nadrťte zpaměti a pak to zapomeňte" - spíše se to hezky doplňuje někdy a všechno bych ho hodil do škatulky "proč škola stojí za prd a nikdo se v ní nikdy nic nenaučí"

Co se týče argumentu o reálném životě...
"Zaměstnavatelům i úřadům je úplně jedno, proč něco nevíte."

Realita má podle mě blíž k tomu, když učitel řekne "že se bude psát test z toho a toho" a člověk se "nadrtí zpaměti"... Reálná situace - jdu si na úřad vyřídit něco konkrétního - tak si přesně zjistím, co k tomu potřebuji a připravím se. Pak, až úkon bude hotov mě to už nemusí zajímat.
(Viz třeba změna jména, kterou jsme oba prošli).

Zaměstnavatel na rozdíl od školy nemá problém s tím, že někdo něco neví. Hodně mých známých programátorů má kolem sebe stále nějaký knihy o programování a když náhodou něco neví, nebo si najdou jistí, tak se mrknou, jak se něco dělá - nikomu to nevadí - u zkoušky už by za to byl vyhazov. Nebo jsem si všiml, že některé sekretářky mají v kanceláři nějakou knihovničku, kde mají třeba účetnictví, sbírku zákonů, občanský zákoník, různé daňové zákony a jiný blbosti, ve kterých občas hledají, protože ty zákony prostě neumí zpaměti a neví vždycky všechno. Ve škole už by měly za pět za to, že to neví z hlavy.

Občas si procházím třeba diskuzní fóra o CNC programování a tam se i profíci navzájem ptají na různé věci. Třeba "klient mi zadal zakázku na výrobu dílu a já si nejsem jistý, jestli mám použít na frézování čepele z wolframu nebo ze slinutých karbidů"
Nebo třeba tady mě zaujal tento dotaz:
http://www.c-n-c.cz/viewtopic.php?f=83&t=17080
V reálném životě na rozdíl od školy není hanba něco nevědět...

Jasně, něco jiného je třeba, když doktor musí rychle někoho operovat a nemůže si před tím třeba přečíst knížku o tom, jak operovat (nicméně doktoři se mezi sebou radí a baví taky a knihy jistě také stále čtou)... Jen ve škole platí, že "nesmíš opisovat" a "nesmíš se s nikým radit" a proto je škola celkem mimo realitu.

Jinak myslím, že doopravdy se něco naučit dá jen opakováním a pravidelným užíváním. Cizí jazyk se člověk doopravdy naučí, až se baví s lidmi, co je tento jazyk jejich rodným jazykem - ne z učebnic. Matematiku se naučí, až s ní denně přichází do styku - ne u tabule s učitelkou za hrbem. atd atd atd...

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 23. května 2015 v 16:40 | Reagovat

Škola (obzvlášt všeobecné gymnásium) by měla otevřít obzory.

3 moodupg moodupg | 23. května 2015 v 18:49 | Reagovat

Nemyslím si, že právě v češtině by neměl existovat přehled toho, co přesně máš na maturitu umět. Musíš si uvědomit, že ne všichni studují na gymnáziu. Já studovala střední průmyslovou školu a popravdě, nikdo tam češtinu nikdy moc neuměl a neřešil. Proč taky? Ti lidé byli po škole elektrotechnici nebo "ajťáci" a stačí, aby uměli vyplnit formulář, ale byli zase naopak dobří v tom, co dělali, a myslím, že maturita z elektrotechniky je například mnohem těžší než z nějakého teoretického předmětu na gymplu, protože to musíš chápat. Proto si myslím, že člověk by měl umět najít chyby, základní skladební dvojice, určit si větu vedlejší, hlavní, napsat pár slohů, určitě se to maturantovi hodí. Ale všeobecný literární přehled číšníci a zemědělci a spousta jiných oborů nepotřebuje k tomu, aby byli dobří v tom, co dělají.

4 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 23. května 2015 v 18:54 | Reagovat

Já si nemůžu pomoct, jsem už sice nějakou dobu ze školy, ale zas tam mám dítka a pevně věřím tomu, že šoupnout bez varování písemku není podraz.
Škola, jakákoliv, je od toho, aby se v ní člověk něco naučil. Už od malička se po nás chce, abychom se čili průběžně, jak našprtat data, tak i samostatně myslet.
Písemka bez varování má za úkol prověřit úroveň znalostí a ne úroveň momentálního našrocení.
Písemné práce jsou od toho, aby učitel věděl, na co se zaměřit, kde jsou slabiny studentů a kdo je flákač, na kterého si dát pozor.
A úroveň znalostí si na oplátku ověří i studenti, podle známky, kterou dostanou.
Takže já s článkem souhlasím.
Ano, jasně, že mě mnohokrát v životě potká spousta situací, kdy nebudu vědět, ale díky přístupu přísných učitelů na to jsem připravená.
Mám základní znalosti a postupem času jsem se naučila dohledat to, co nevím.
Ti, co měli milosrdnější učitele neumí ani dohledat. Natož přemýšlet.
Takže díky školo a díky za skvělý článek s myšlenkou, která mě zase ukázala kousek mé minulosti :-)

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 23. května 2015 v 19:18 | Reagovat

Skvěle napsáno!!

6 živočích živočích | 23. května 2015 v 21:47 | Reagovat

[1]: nemôžem si pomôcť ale tvoja analógia s okrádaním dieťaťa je veľmi scestná, nejak nesúvisí s tým čo sa článok snaží zdeliť. nárazové písomky nikomu nespôsobujú vyložené zlo až do takej miery že by to bolo protizákonné. (ja viem, vravel si berme to z nadsázkou, ale ja tam nadsázku nevidím, skôr demonštráciu niečoho totálne iného)
taktiež netuším akú školu si navštevoval ale nám najmä na vysokej škole nezakazovali radiť sa s niekým, naopak na niektorých predmetoch sa nás snažili naučiť spolupracovať. mnohí profesori nám povedali že im nevadí ak budeme spolupracovať na úlohách, ale každý z nás si musí dať nadobudnuté myšlienky a úvahy dokopy sám a vypracovať výsledok podľa seba (ak nešlo vyložene o tímový projekt)! opisovanie je samozrejme uplne iná vec, pretože človek ktorý opisuje od druhého zjavne nepoužíva svoj mozog a nerozvíja sa, a teda nejak obchádza účel školy.

a ešte k tomu príkladu z reálneho života čo uvádzaš, nedávno som bola na pohovore a nestihla som sa poriadne pripraviť, myslíš že keď som niečo nevedela, zamestnávateľovi stačilo na ospravedlnenie  povedať "prepáčte, ja v skutočnosti mám na to aby som vykonávala túto prácu, však keď túto vec neviem z hlavy tak sa mrknem do knihy alebo do dokumentácie..."

7 matthias matthias | E-mail | Web | 23. května 2015 v 21:55 | Reagovat

[6]: Psal jsem "s nadsázkou"

"nárazové písomky nikomu nespôsobujú vyložené zlo"
- Však ta analogie nebyla o tom, že nárazové písemky jsou zlo, ale že jsou něco, co není OK a mělo by se říkat "to není ok" a ne říkat "je to součást života, je třeba se s tím smířit a díky všem, co mě na tohle připravili"

"ám najmä na vysokej škole nezakazovali radiť sa s niekým" - já myslel při testech.

"nestihla som sa poriadne pripraviť" - na pohovor se musíš připravit, jinak to nejde, co čekáš =)

Jinak jo, v životě jsou případy, kdy něco musíš vědět, ale škola je založená od shora až dolů na tom, že musíš vědět, jinak selžeš a v reálném životě zase tak moc většinou (většinou!) nevadí, že něco nevíš...

8 živočích živočích | 23. května 2015 v 23:09 | Reagovat

[7]: no bodaj som sa stíhala pripraviť keď ten pohovor prišiel v podstate ako, hmm, nárazová písomka, keď mi zrazu na začiatku skúškového prišla ponuka mailom a dohadovali sme sa narýchlo... a vďaka mojej neistote v niektorých otázkach = nepripravenosť, mi pravdepodobne ušla vcelku dobrá práca (programátorská, no tiež bohužial neviem mnoho vecí ohladom image processingu z hlavy a keď robím na projekte tiež si gúglim vzorčeky a funkcie, alebo sa pozriem do starších materiálov, to samozrejme nezavrhujem.)

len by som sa chcela spýtať ako by teda mala podľa tvojho názoru vyzerať ideálna výuka v škole? určite som za to že školský systém má niektoré nedostatky, ale asi by som do nich nerátala nárazové písomky...

9 matthias matthias | E-mail | Web | 23. května 2015 v 23:38 | Reagovat

[8]: já v podstatě ani tak nemluvil o něčekaných písemkách jako o potřebě dávat do písemky něco, co se neprobíralo.
Viz věta "Jakto, že to tam dal? To jsme vůbec neprobírali! Věděli jste to?"

Tohle je cokoliv, jenom né OK...

Co je ideální - ideální neexistuje, ale jinak jsem psal v posledním odstavci v mém prvním příspěvku, co se mi zdá třeba ok ve školách...

10 živočích živočích | 23. května 2015 v 23:51 | Reagovat

[9]: tak mám šťastie že som nezažila v písomke nikdy veci ktoré sa nepreberali, alebo že by sa nejaký učitel sprosto vyžíval v trápení žiakov. neviem si predstaviť že toto niekto robí v nejakej normálnej škole.
a napokon - díky za odpovede

11 Lúmenn Lúmenn | Web | 24. května 2015 v 0:08 | Reagovat

[1]: rozhodně jsem článkem nechtěla říct, že by učitelé na VŠ byli podrazáci;) To, že jsme nevěděli, že něco bude v testu, bylo spíš proto, že na VŠ bylo těch informací tolik, že jednou týdně po dobu čtyř měsíců se prostě do hlavy nalít nedaly - a museli jsme si je vyhledat sami, sami si zhodnotit, co je podstatné a co nikoli, spojovat si informace dohromady.

Tvrdit, že je přepadová písemka nebo test, jehož zadání dopředu neznám, podraz, je právě znakem určité nedospělosti, kterou jsem na sobě pozorovala v těch 15ti. Ale život prostě není o tom, že je člověk vždy na všechno připraven a přesně ví, co dělat, co umět, co znát. A nejen v zaměstnání - prostě pořád. Mít co nejširší rozhled, chápat věci v kontextu a umět se vypořádat s nečekanou situací, to jsou ty nejdůležitější výstupy ze vzdělání.

[3]: čeština je náš mateřský jazyk a není jen o psaní tvrdého a měkkého y/i. Ale v didaktickém testu se 90% věcí týká jazyka jako takového, porozumění textu, pravopisu, což potřebuje nezbytně jak zemědělec tak stavař, ale taky číšník nebo co já vím prodavač housek. Těch zbylých 10%, kvůli kterým nikdo nevyletí, jsou příprava na zkoušku z literatury, která každého čeká a která úzce souvisí s historií, kulturou a práce s textem, takže je neméně důležitá a každý, kdo ke zkouškám jde, počítá, že ho literatura čeká. Každopádně těch pár bodů v testu ho nezabije, žádný test není koneckonců koncipován tak, aby ho všichni napsali na 100%.
Btw. Pořád jsem nepochopila výmluvu, proč by kuchaře nebo zámečníka neměly zajímat knihy nebo historický kontext světa, v němž žije.

12 stuprum stuprum | Web | 24. května 2015 v 0:34 | Reagovat

Souhlasím s moodupg, ten pracovní trh je už tak dost zašmodrchaný, že je zbytečné ho činit ještě složitějším - aby ses nakonec nedočkala toho, že při nadívání krocana budeš nucena vyhláškou ostatní kuchaře bavit podrobnostmi o hádce Seiferta s Tauferem v čtyřicátém devátém, protože všichni klempíři a dráteníci (bůh ví, jak jsou jednoduší) dostali delikátní nápad něco si do té palice, pěkně prosím, ve studovně - kromě pálenky, nalít.

Ať si každý dělá něco málo toho svého, ale hlavně dobře (a rád), jinak zbydou jen pseudozámečníci, kteří nevymění ani zámek, vždyť to je tak dnes na denním pořádku. :D

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 24. května 2015 v 9:39 | Reagovat

K té nročnosti: Zajímavý je průběh v čase aneb gůglil jsem:

Střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ) – tříletá škola zavedená začátkem 60. let namísto předcházejícího tzv. 3. stupně jedenáctiletek.

Jedenáctiletky založil začátkem 50. let totalitní režim socialistického Československa místo předúnorových gymnázií, která jím byla považována za příliš náročná.

Koncem 60. let byla sice místo SVVŠ zavedena čtyřletá gymnázia, ale původně zamýšlené zkvalitnění výuky se stalo obětí návratu do dob stalinského myšlení, „normalizace“ 70. let.

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 24. května 2015 v 9:43 | Reagovat

[12]:
"I skladník si může přečíst Vergilia v originále." (prof. Hrbolek)

Hrdobci na fejs!

15 matthias matthias | E-mail | Web | 24. května 2015 v 9:57 | Reagovat

[11]: Nechme nečekané testy nečekanými testy.

Za podraz považuji, když učitel dá do testu něco, co se neprobíralo, nebo se to zmínilo jen okrajově, nebo když to učitel učil, řekl u toho "ale není to tolik důležité a v testu to nebude", nebo je to něco, co se probíralo dva roky zpět a tudíž si to už nikdo nepamatuje přesně, nebo to ten učitel chce přesně slovo od slova tak, jak diktoval a když tam chybí nebo přebývá slovo, nebo je nějaký slovo jinak, tak to neuznává.

Nemám pocit, že by mě takové testy někdy v životě něco naučily - nebo že by mi něco daly. Naopak odvádí pozornost od učení a pozornost se soustředí pouze na to, jak takový test zvládnout. Víc, než učivem se pak musím zabývat logikou daného vyučujícího, zjistit, co po mně vlastně chce a popř. hledat způsob, jak to ochcat (např. za pomocí taháků).

Já to tak měl na střední v ekonomii - neučili jsme se tam ekonomii... učili jsme se tam, co ta konkrétní učitelka chce slyšet za definice, které se ji nejvíce líbí a v žádném případě se neopovažuj citovat jinou definici - vlastní, nebo nějakou z nějaké jiné učebnice.

Škola pak neučí, ale jen nutí studenty neustále bojovat s učiteli...

16 Lúmenn Lúmenn | Web | 24. května 2015 v 11:41 | Reagovat

[15]: chápu, co říkáš - ale o tom já vůbec nemluvím;). Zažila jsem takové učitele a nepovažuji to za fér jednání ani za způsob, jak se něco naučit.

To, o čem mluvím já, je vysokoškolský systém studia, kdy vám učitel v hodinách řekne jen velmi málo věcí a velmi obecně a zbytek se člověk musí naučit doma sám, dohledat si věci a učivo si sám tak nějak předžvejkat, aniž by to za něj někdo udělal. Prostě metoda, kdy člověk musí zapojit mozek a ne se jen naučit nazpaměť to, co mu někdo přikázal se naučit.

17 Libor Libor | Web | 24. května 2015 v 18:41 | Reagovat

Upřímně, mně ten vysokoškolský systém studia vyhovoval asi o trochu více (minimálně mi to přišlo zajímavější).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama