b

Říjen 2015

Rozhovor s měsícem

30. října 2015 v 18:12 | Lúmenn |  poezie...
Nepsala jsem nedávno, že už skoro nepíšu básně? A helemese! To si tak sedíte na balkóně na prastarém houpacím křesle, před vámi hoří svíčka v dýňové "jack-o'-lantern", kterou jste sami vyřezali, na obloze hvězdy, měsíc a v dálce širá krajina, pole, louky a staré jabloně, zahalené do chladného říjnového soumraku...
Jak z takové ponuré podzimní atmosféry vyklouznout bez básně, to skutečně netuším:) Tak tady ji máte:)

Kdo se nepoučí z dějin, je nucen je opakovat

29. října 2015 v 13:38 | Lúmenn |  názory a myšlenky...
Nejsem si už jistá, kdo je autorem výroku v nadpisu, ale dala bych ruku do ohně za to, že je ten výrok hluboká pravda. Je ale až s podivem, jak snadno si lidé minulost idealizují a nadávají na současnost, přičemž nevidí, že v minulosti řešili naši předkové tytéž problémy a stejně jako my si stěžovali kupříkladu na líné úředníky, vysoké daně a neefektivní státní správu.
A víte co? Vynechme slovo kupříkladu a pojďme se přesunout do roku 1851, tedy více než 150 let do minulosti, kdy vyšel v časopise Slovan článek českého novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského, na nějž mě dnes přivedla rozhlasová hra (koho by zajímala, doporučuji k poslechu zde). Článek je sice půldruhého století starý, ale kdyby byl napsaný dnešním jazykem, jako by z oka vypadl politickým komentářům současných žurnalistů. Ačkoli ti by za něj nebyli ani souzeni, ani vyhoštěni, stejně by jejich stížnost na státní aparát nebyla o nic platnější, než ta Borovského z půlky předminulého století.

Lúmennčí "trip to England"

27. října 2015 v 19:11 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Ano, ano, měla jsem v plánu napsat epický článek plný zážitků z mého několikadenního výletu do Anglie za Lizzy, která tam teď bydlí a pracuje. Jenomže jsem se stále nedostala z cestovního divnostavu a stále mě nepřestala bolet celá Lúmennka z krčení se na miniaturním prostoru letadla Raynairu a na sedadle autobusu. Takže ačkoli jsem přijela domů už včera večer, jsem stále taková mrákotná, piju jeden čaj za druhým a rozháním lehké nachlazení, které se o mě pokouší díky intenzivním změnám počasí a velké fyzické zátěži v posledních dnech. Ale svatosvatě slibuji, že až se posbírám, blog zase ožije - nejen parádními zážitky z cest, ale i dalším mišmašem, co se mi nashromáždil v hlavě. Zatím si jdu dát další "čaj, Earl Grey, horký" a zacvičit si na záda:))

Jak jsem se stala člověkem z okraje

17. října 2015 v 9:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Vyrůstala jsem v relativně malém městě, Prostějov má kolem padesáti tisíc obyvatel, a většina usedlíků se po něm pohybuje pěšky nebo na kole, protože MHDčko jezdí jednou za uherský rok a ještě samozřejmě v časech, které jsou vám k ničemu. Takže jsem si díky tomu v mládí rozdělila lidi na pouhé dva typy, aniž bych tušila, že může být ještě třetí, kterým se v dospělém věku stanu já. Pojďme se na ně podívat.

Krok kupředu

16. října 2015 v 14:00 | Lúmenn |  poezie...
Celý život všem říkám, že neumím psát básně, když jsem spokojená a šťastná. Proto jsou taky obě moje básnické sbírky depresivní až běda:) A pak si vemte, že když tohle vím, že mi pořád nedošla jedna zásadní věc - já totiž skoro půl roku žádnou báseň nenapsala. Skutečně mi to docvaklo až ve chvíli, kdy kamarádka fotografka zveřejnila na facebooku fotku mě s drahým a další kamarádka pod to napsala - copak to vidím ve tvých očích, Lúmennko, není to štěstí? A víte co? Asi je:) A tak jsem ze sebe aspoň díky deštivému počasí vypotila nějaké ty verše a možná nejsou tak depresivní, jako obvykle, inu posuďte sami:)

Poznat sám sebe znamená poznat celý Svět

15. října 2015 v 21:08 | Lúmenn, Oroniel15 |  literární díla...
Moje dlouholetá spřátelená blogerská duše Oroniel nedávno napsala knihu a požádala mě, zda bych jí tady nedala trošku prostoru na její propagaci. A protože se mi její nápad líbí a knížka vůbec nevypadá špatně, dávám jí na následujících řádcích slovo, aby vám mohla svoje dílo představit a pozvat vás k návštěvě svých stránek a třeba i k zakoupení knihy:)

Výzva "52 knih za rok" pokořena již v září:)

10. října 2015 v 12:42 | Lúmenn |  literární díla...
V rodinném fotoalbu mám fotku z nějakých desíti, jedenácti let a u ní je popisek - "Lúmennka a její nerozlučný přítel - kniha". A skutečně jsem v té době byla nejčastěji zastižitelná právě tak, jako na fotce - zahloubaná do stránek knihy, zcela mimo okolní svět. S věkem jsem čtení odsunula trochu na vedlejší kolej, byla spousta jiných aktivit, jimž jsem se věnovala - ať už akce s kamarády, koncerty, LARPy nebo pracovní a školní povinnosti, na čtení prostě nebylo tolik času a počet přečtených knih za rok začal klesat. Loni jsem si řekla, že chci zase číst víc, ale potřebuji nějakou motivaci - a sama sobě jsem udělila výzvu "alespoň knihu týdně". A letos jsem pokračovala...

Ti dám jednu výchovnou...

8. října 2015 v 15:06 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Médii teď hýbe zpráva o řediteli, jenž byl nakonec propuštěn za to, že dal žákovi pohlavek (více třeba zde). A znovu vyvolala celospolečenskou debatu o (ne)přípustnosti tělesných trestů ve výchově dětí. Jaký je můj pohled?
Nebudu se nijak vyjadřovat k onomu panu řediteli ani žákovi, které dostal pohlavek. Situaci neznám a nemohu ji objektivně soudit. Co ale objektivně soudit mohu, je to, jak jsem byla vychována já - koneckonců, ještě tomu není tak dávno, kdy jsem v dětských papučkách běhala po školních chodbách. Byla jsem někdy v životě fyzicky potrestána? Ano. Ublížilo mi to? Nemyslím.

V čem vlastně tkví debata o domácích porodech?

1. října 2015 v 22:21 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Dnes jsem se opět vyskytla u debaty o domácích porodech a opět vše probíhalo podle klasického scénáře - porody doma zakázat, kdyby se moje dítě nerodilo v porodnici tak je dneska mrtvý, ty ženy jsou vraždekyně/hazardérky se zdravím/praštěné ekomatky... Případně můj nejoblíbenější argument: "Ve středověku se rodilo doma a umíralo se, chcete zpátky do středověku?" Nemám teď potřebu nějak do hloubky jít do problematiky domácích porodů a předkládat argumenty pro a proti, to si laskavý čtenář jistě rád dohledá sám (a nebo si přečte šestidílný seriál od onni tady na blogu). Spíš jsem si dnes konečně uvědomila, o čem ty debaty vlastně jsou - jsou totiž o svobodě.