b

Krok kupředu

16. října 2015 v 14:00 | Lúmenn |  poezie...
Celý život všem říkám, že neumím psát básně, když jsem spokojená a šťastná. Proto jsou taky obě moje básnické sbírky depresivní až běda:) A pak si vemte, že když tohle vím, že mi pořád nedošla jedna zásadní věc - já totiž skoro půl roku žádnou báseň nenapsala. Skutečně mi to docvaklo až ve chvíli, kdy kamarádka fotografka zveřejnila na facebooku fotku mě s drahým a další kamarádka pod to napsala - copak to vidím ve tvých očích, Lúmennko, není to štěstí? A víte co? Asi je:) A tak jsem ze sebe aspoň díky deštivému počasí vypotila nějaké ty verše a možná nejsou tak depresivní, jako obvykle, inu posuďte sami:)



Špinavá od své temné minulosti
házím své srdce na podlahu
a jako obětinu kladu
na oltář ti své zubožené kosti

plná potlačené zlosti,
plná vzlyků, jež nikdy nezazněly
chytám se zbytků svojí příčetnosti,
jež bez ladu a skladu
válí se všude uvnitř mojí cely.

Šepoty, úsměvy a polibek tvůj vřelý
mi vrací víru, kterou duší strach,
jenž mě zas a znova svádí na scestí.

Nepouštěj dlaň ve tmě, rytíři můj smělý,
kéž začnu po tvém boku zas věřit na štěstí.


Co myslíte, je v tom pohledu?:)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lori Lori | 18. října 2015 v 16:45 | Reagovat

Aká si (ste) kráásna!!! :) ( krásni :) )

2 Nemesis Nemesis | 20. října 2015 v 17:51 | Reagovat

pěkný.Nice!

3 dasatomaskova dasatomaskova | E-mail | Web | 21. října 2015 v 17:51 | Reagovat

Pěkné, MOC!!:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama