b

Listopad 2015

Modern educayshun aneb když se rovnostářství přežene

28. listopadu 2015 v 12:22 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Včera jsem viděla fakt husté video, které asi nejlépe vystihuje problamatiku přílišného rovnostářství - což je mimochodem téma, o kterém na blogu píšu docela hodně. Jeden ze starších článků se jmenuje O lidské (ne)toleranci a v podstatě se dotýká téhož, o čem je video s názvem "Moderní vzdjeláváňí" (v originále Modern educayshun). Ještě z mého pera doporučuji k tématu zamyšlení Rovné přílěžitosti jako nebezpečný sociálněinženýrský konstrukt.
A teď k samotnému videu - asi nejsnazší bude, když si ho pustíte. Mě teda vyděsilo víc, než kdybych si včera před spaním pustila horor. Najdete ho v celém článku.

Zlý nebo hodný prezident aneb kouzla se sdělovacími prostředky

25. listopadu 2015 v 13:23 | Lúmenn |  lži, výmysly a manipulace...
Jsem asi poslední člověk v téhle zemi, který by se označoval za příznivce prezidenta Miloše Zemana, ale stejně mi to prostě nedá a říkám si, že ta šílená mediální protizemanovská masáž už je trochu moc. Když se řešila "kunda sem, kunda tam", tak to bylo i docela vtipné, články o tom, jak Zeman někde mezi řečí použil příslovečného necivilizovaného neandrtálce a pak dostal dopis od archeologa, že neandrtálci byly skoro tak civilizovaní, jako my, mi přišly spíš jako takový český folklór "hnidopišsky si kopněme do prezidenta", který tady fungoval už za Klause. Ale bouře která se strhla po Zemanově účasti na shromáždění na Albertově, to už si říkám, že prezident asi někomu pěkně leží v žaludku. Tohle není obhajoba Miloše Zemana, jenom na tomto příkladu vykreslím práci médií.

Nepochopení psaného textu kam se podíváš

23. listopadu 2015 v 19:42 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Poslední dobou (no možná nejen poslední dobou, ale tak nějak obecně furt) se na internetu setkávám s tím, že jeden mluví o voze a druhej o koze, jak říká krásné lidové přísloví. Já bych jej ještě poupravila na - jeden mluví o voze a druhej o vdolkách nadívaných konvalinkama, který prší na Marsu z nebe. Asi takhle nějak bych metaforicky vystihla neuvěřitelnou propast mezi tím, co člověk skutečně napsal a tím, jak to internetoví diskutéři chápou. Už jsem tohle téma naťukla zhruba před rokem v tomto článku, ale tam jsem nepochopení psaného textu zmínila jen okrajově. Jak tak ale zjišťuji, je to jev, který se úplně vymnknul kontrole...

Jak chutná dospělost?

17. listopadu 2015 v 10:27 | Lúmenn |  ztracena ve vlastních snech...
Ještě si pamatuju, jak chutná dětství. Jako sirup s příchutí čaje s rumem, co mi na chatě dělávala babička. Jako kostky cukru, které jsem jedla potají, když jsem měla zakázané sladkosti. Chuť dětství je prostě sladkosladká, jako lepivá cukrová vata nebo jako čokoláda, kterou jste si prostě museli vyzkoušet sníst zároveň se žvýkačkou a tak se vám teď přilepila k zubům a nejde dolů.

Pray for...us

16. listopadu 2015 v 9:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Vesmíre, Přírodo, Bože, či jak jinak nazvat tebe, ty všemocná všeobjímající entito, ze které jsme všichni vzešli - a nebo taky ne, záleží, čemu kdo věří. Pro ně tedy - nesmrtelný lidský duchu, lásko, rozume. Ty vyšší sílo, morální principe, co nás všechny přesahuješ a někde v hloubi srdce nám našeptáváš, co je správné a co je špatné. Asi vidíš, do jak hlubokých sraček jsme se vlastní vinou dostali - a vidíme to i my. A proto je tahle modlitba ne pro Paříž, kde musela umřít hromada lidí kvůli staletí staré knížce, není ani pro Indonésii, kde už týdny hoří pralesy a umírá jeden vzácný živočich za druhým, není pro Sýrii, kde umírají lidi každý den, je to modlitba pro nás všechny...

Mini Lúmennka z doby před čtvrt stoletím

15. listopadu 2015 v 15:53 | Lúmenn |  fotky...
Teďka je na sociálních sítích hrozná móda zveřejňovat svoje staré fotky. Musím ale říct, že je to docela zajímavé, dívat se na svoje kamarády, kterým táhne ke třiceti, jak vypadali před lety, všechna ta devadesátková móda, vytahané rifle, na hlavách culíčky nebo ježečky:) Taky je super v těch dětských rysech rozpoznávat oči a úsměvy, které znáte dnes a zjišťovat, že se až tolik nezměnilo.
A protože jsem nedávno dostala od mamky quest zdigitalizovat rodinná alba, můžu směle vytasit podobné fotografie - zatím jsem tedy v digitalizaci ustrnula v roce 1990, protože nemám moc čas sedět u skeneru, ale i tak je to docela vtipné, dívat se na svoje pětadvacet let staré výrazy a vidět tu neuvěřitelnou podobnost s dneškem:) Chcete-li se pobavit mini Lúmennkou, směle klikejte na celý článek:))

Ale žena tu je hlavně pro muže!

11. listopadu 2015 v 13:22 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Nedávné zrušení výstavy nahatých žen v knihovně Akademie věd rozpoutalo skutečnou bouři názorů. Ten můj krásně sarkasticky vyjadřuje tento článek, doporučuji si ho přečíst:)
Při brouzdání po vyjádřeních k tématu jsem objevila další článek, kde se autorka rozčiluje nad zpátečnickým uvažováním české společnosti, která si prý (zcela fujky a nekorektně) myslí, že žena tu je především pro muže. Chvíli jsem se nad tím zastavila a uvědomila jsem si, že si to myslím taky. Jenomže když přijememe fakt, že žena je tu pro muže pak si nutně musíme uvědomit, že muž je tady zase pro ženu. Vyjměme teď, prosím, z debaty homosexuální jedince a podívejme se na to, co je podle autorky onoho článku strašně zpátečnické a nemoderní, ale po čem naše společnost touží.

Jak jsem se stala workoholikem

6. listopadu 2015 v 20:41 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Zjistila jsem, že workoholismus, stejně jako každá jiná závislost, přichází plíživě. Není to tak, že byste jeden den leželi na gauči s lahváčem ve vytahaných gatích a kolem vás hnily krabice od pizzy a druhej den hnedka otočka naruby a hákovali byste 12 hodin v kuse, pak šli do posilky a nakonec uvařili večeři celé familii, včetně psa. Ne ne, je to mnohem nenápadnější, řekla bych dokonce, že až zákeřné.To, že furt makáte a když nemakáte, cítíte se nevyužitě, se vám nestane ze dne na den. Začne to tím, že děláte jen jednu práci za málo peněz, ale zas nežere moc času, tak vezmete druhou a protože se i tak kopete do zadku a chechtáků nepřibývá, tak ani nevíte jak a už podnikáte. A pak už se to s váma veze.

Nelehký úděl hledače pravdy

3. listopadu 2015 v 14:01 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tenhle blog vedu už déle, než devět let a je pro mě hrozně přínosné pozorovat, jak se za tu dobu moje názory vyvíjejí a míra poznání se zvětšuje. V době napsání prvního článku jsem byla sedmnáctiletá puberťačka, která měla ve všem vlastně jasno - jak už tak mladí lidé mívají. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že nejlepší hudba je metal a hip hop je sr**ka pro bezmozky, že křesťanství je hloupost pro fanatiky a že všichni politici jen lžou a kradou. Když se na některé věci podívám zpětně, dala bych svému náctiletému já pořádnou facku. Jenomže černobílé vidění světa má jednu obrovskou výhodu a proto jsme k němu asi všichni evolučně adaptováni - my jsme dobří, ti druzí jsou špatní, hotovo dvacet a mozek se nemusí zabývat složitými morálními operacemi, ale raději volit nejlepší strategii pro boj. Jenomže...