b

Březen 2016

Obrazy na vodní hladině

31. března 2016 v 18:45 | Lúmenn |  poezie...
Dlouho jsem nespletla žádná slova do veršů, asi proto, že mi myšlenky ustavičně létají kamkoli jinam, jen ne k poezii. Hodně věcí se mi uvnitř zatvrdilo, hodně pocitů jsem pohřbila do nejhlubšího šuplíku na dně své duše a poslední dny pomalu pracuji na tom, aby se ten emoční proud zase dostal na povrch. Jedním z příznaků obnoveného vztahu k vlastním emocím byl i dnešní noční sen nebo spíš vize, v níž jsem viděla Buddhu, jak trpělivě, tah za tahem, maluje obrazy na hladinu jezírka a každá kapka barvy je okamžitě pohlcena vodou dříve, než by mohla stvořit skutečnou malbu. V téhle vizi jsem viděla mnoho významů a byla pro mě moudrou radou - a zapůsobila na mě natolik, že jsem po dlouhých měsících poetického mlčení stvořila báseň.

Psychická slepota

30. března 2016 v 14:24 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Znáte pořekadlo "pro oči nevidí"? Jako malá jsem mu nerozumněla - snad "bez očí", ne? Říkala jsem si. Až časem jsem pochopila, jakou moudrost tahle slova skrývají. Náš nejpoužívanější a nejdůležitější smysl, zrak, aby se neustále nepřetěžoval, hodně věcí zjednodušuje. Stačí si najít jakýkoli optický klam a přesvědčíte se o tom během chvilky - zjednodušené, zautomatizované vnímání nám na jednu stranu ulehčuje život, na druhou stranu nám nedovoluje prohlédnout jednoduchý černobílý obrázek. I když víte, že na obrázku vlevo je pravý středový puntík nachlup stejně velký, jako levý, vaše oči vám je stejně velké neukážou. Jenomže tohle zjednodušené vnímání se často netýká jen našeho zraku, ale celého uvažování. Zautomatizované myšlenkové postupy nás ovládnout a nedovolí nám vystoupit ze zaběhlých mantinelů - a tak jako nevidíme dva stejně velké puntíky, nevidíme kolikrát ani řešení problému, které máme přímo před očima.

Zákaz svátečního prodeje - sociální inženýři opět mimo

28. března 2016 v 14:04 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
O vládou plánovaném návrhu na zákaz prodeje o některých státních svátcích se toho poslední dobou psalo až až. Část obyvatel toto vítá, prý se tím přiblížíme "Západu". Proti tomu lze namítnout, že zdaleka ne všechny vyspělé země EU takové opatření mají - Skotsko, Irsko, Dánsko nebo třeba Švédsko sváteční a nedělní prodej neregulují nijak.
Dalším hlasitým argumentem je fakt, že jsou zaměstanci supermarketů vykořisťováni a pod různými pohrůžkami vyhazovem jsou nuceni do práce ve svátky nedobrovolně chodit (osobně tedy nějak nechápu, proč je tedy takový problém spojit se s ostatními zaměstnanci a sváteční prodej bojkotovat hromadně nebo rovnou nevyhovující práci opustit, ale dejme tomu). Jiní zaměstnanci, zejména z řad studujících brigádníků, ale sváteční a nedělní prodej vítají jako dar z nebes, zejména kvůli povinnému stoprocentnímu příplatku ke mzdě.
Jenže o tomhle všem se tak nějak můžeme přít do aleluja a každý to uvidí jinak. Co na tom ovšem zaráží mě je, proč? Proč zrovna supermarkety? Proč ne jiné odvětví?

Kterak Lúmennka k vysokému záhonu přišla

27. března 2016 v 18:59 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Spoiler alert! Článek obsahuje zjednodušený kutilský návod!:)
Dokud jsem žila u našich, nechávalo mě zahradničení a vlastně jakékoli pěstování zcela chladnou. Považovala jsem se člověka, kterému chcípne i kaktus - oprávněně, jediný, jenž jsem kdy vlastnila, to skutečně po půl roce bez vody vzdal a uschnul. Ale co chcete po puberťákovi...:) Jak ale šel čas a já se osamostatnila, bylo mi ve studentském bytě bez rostlinstva smutno a tak jsem riskla pořízení dalších zelených spolubydlících a modlila se, aby brzy nenásledovali onen nešťastný kaktus. Pár květin to se mnou nevydrželo, ale jiné se vesele zelenají už skoro šest let. A k nim postupem času přibývaly další a další, až rostlinstvo při každém mém dalším stěhování tvoří čím dál početnější položku. A pak jsem se přestěhovala za drahým do domku se zahradou a moje pěstitelské pole působnosti se posunulo z květináčů pod širé nebe.

Obsedantně kompulzivní společnost

20. března 2016 v 11:16 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Poslední dobou si začínám říkat, že mě Vesmír/Bůh/osud/dosaď dle libosti, vyloženě zkouší a předhazuje mi do cesty neustále situace a lidi, kteří mě mají vzdělávat. Tato nehmotná síla si vybrala trollit mě skrze fanatické respektovače pravidel. Vážně - v jednom kuse je potkávám, mluvím s nimi, ba dokonce do nich naražím (samozřejmě v metaforickém smyslu). Pro mě, jakožto člověka skrz na skrz pravidly opovrhujícího, jsou to občas situace, kdy mám chuť zakousnout se do futer a kousat tak dlouho, dokud mě nepřejde chuť nahlas křičet. Asi je to nějaká výzva k trpělivosti či co:) Každopádně díky těmto lidem nabývám dojmu, že žiju ve společnosti, kde každý druhý trpí OCD a odmítá se léčit...

Jak jsem si nezaložila blog na iDnesu aneb Vavrouchová, nechceš si s tím jménem už dát pokoj?

15. března 2016 v 18:56 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Před časem jsem si řekla, že by nebyl špatný nápad založit si blog na iDnesu - zčásti proto, abych mohla své myšlenky šířit i mezi další čtenáře a zčásti proto, že jsem chtěla do tamních zatuchlých blogerských vod přinést něco nového. Nechtěla jsem vyvolávat kontroverze, ani plamenně diskutovat, spíš přinést nový pohled a zamýšlet se nad věcmi z netradičního úhlu, což dle mého na mainstreamových portálech tohoto typu trochu chybí. Myšlenka zrála pár měsíců, než jsem si konečně sedla a vyplnila přihlašovací formulář. A tady začaly problémy, jež vyústily v to, že tam nakonec blog nemám - a asi ani mít nebudu.

Články psané v hlavě

10. března 2016 v 13:19 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Tohle je taková blogerská úvaha, nad kterou přemýšlím už nějaký čas a docela by mě zajímalo, jak to třeba mají jiní blogeři. Po skoro deseti letech intenzivního blogování mám občas pocit, že na svět koukám jakousi zkreslenou optikou, kdy se mi v hlavě automaticky začnou skládat slova článku kdykoli, když o něčem přemýšlím. Na mých obou blozích se dá napočítat přes 3000 článků, každý v průměru alespoň stránku dlouhý, což je neuvěřitelné množství slov, které jsem během těch deseti let naťukala do klávesnice - ale vedle nich bych napočítala možná i stejné množství článků, které nikdy nespatřily světlo světa a navždy zůstaly uvnitř v mé mysli.

Data z EET lze zneužít, pane Komárku

4. března 2016 v 13:43 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
V úterním díle pořadu Pro a proti Českého rozhlasu na téma soukromí a šmírování občanů státem se Martin Komárek (ANO) rozohňoval a vášnivě bránil EET tím, že data z něj jsou nezneužitelná. Já bych mu teď (a dalším, co tento nesmysl tvrdí) ráda vysvětlila, proč se mýlí.
Pan Komárek řekl (parafrázuji): "Data z EET nelze zneužít. Jde zneužít například to, že vás někdo odposlouchává třeba když telefonujete, co si povídáte s manželkou, dětmi, to se zneužít dá. Ale data z EET jsou naprosto neškodná, je to jen drobná administrativní formalita, prostě pošlete účtenku na server, to se naprosto nijak nedá zneužít."
Pojďme se na to podívat podrobněji.

Ochráníme vás před požárem - za každou cenu!

2. března 2016 v 10:00 | Lúmenn |  svět podle Lúmenn...
Hodně často si uvědomuji, že naše společnost je hyperprotektivní - snaží se nás různými preventivními opatřeními chránit snad před každým myslitelným rizikem a těcho opatření rok od roku přibývá: všechny ty helmy na sport, pásy a airbagy v autech, nařízené hygienické normy, reflexní prvky, ochranné pomůcky, vyžadované postupy...
Člověku z těch všech norem jde tak akorát hlava kolem a je diskutabilní, zda počet obětí různých nehod díky všem těm opatřením klesá či naopak (jak jsem nedávno slyšela v rádiu) se lidé chovají díky bezpečnostním prvkům rizikověji v domnění, že tyto odvedou v případě nehody práci za ně. Každopádně v tomto týdnu mě vyloženě vytočily dva případy, týkající se právě oné přehnané ochrany - a na mysli mám přísné požární předpisy, které hned ve dvou případech u nás v Brně vedou namísto ochrany lidí k jejich zkáze.

10 nejlepších knih za rok 2015 - část II.

1. března 2016 v 10:00 | Lúmenn |  literární díla...
Jak jsem slíbila, tak i činím - a předkládám vám výběr deseti nejlepších knih, které jsem přečetla v roce 2015. Nejsou to v žádném případě vždy nové kousky, některé jsou naopak poměrně staršího data. A v jenom případě se také nejedná o jedinou kihu, ale hned (zatím) sedmidílnou sérii detektivních thrillerů. Výběr je to vůbec hodně pestrý, najdete v něm detektivky, post apokalyptická sci-fi i historické romány, inspirované zejména obdobím druhé světové války, takže věřím, že vás můj výběr třeba inspiruje ke čtení:) Knihy jsou řazeny zhruba podle toho, jak moc se mi líbily a jak moc vysoko je hodnotím, ačkoli jsou to velmi jemné nuance, koneckonců se jedná o 10 nejlepších knih z celkem více než sedmdesátipoložkového seznamu:) První část TOP 10 žebříčku, tedy příčky od desátého do šestého místa, si můžete přečíst v článku 10 nejlepších knih za rok 2015 - část I.