b

Pátek třináctého plus jeden týden

20. května 2016 v 15:26 | Lúmenn |  Lúmennčin veřejný deníček...
Přemýšleli jste někdy, jaká je pravděpodobnost, že vám vaše plány zkříží požár divadla? Tak ať už jakákoli, já to dneska schytala;) To si tak Lúmennka řekne, že vytisknout chybějící sortiment mandal v rámu bude bohatě stačit den před plánovanou stánkařskou akcí a tak v pátek, krásný květnový slunný den týden po pátku třináctého, vyrazí do města do nejbližšího copy centra - pět zastávek šalinou, za půl hodinky budu zpátky, myslím si. Možná mě mělo varovat, když při výstupu na Malinovského náměstí cítím zápach hořícího dřeva a všude se rojí policajti. Možná jsem měla zbystřit, když uličku vedoucí ke copy centru za divadlem lemuje bíločervená páska a kolem pobíhá kameraman české televize. Ale já si jdu, nic netuše, dokud pomalu nevrazím do důležitě se tvářícího vojáka, jehož se zmateně ptám, jestli bych třeba jako nemohla projít přes pásku do vytouženého copy centra - nemohla, zazní v odpověď a mě teprve v tu chvilku napadne zvednout hlavu. Jejda, hustý černý dým. Ono asi hoří divadlo či co. Hořelo. Ale to pořád nebyla poslední kapka dnešního pekelného dne.


Až vám budou říkat, že pátek třináctého je nešťastný den, tak není - zato pátek dvacátého, to je to pravé datum, kdy je nejlepší zalézt doma pod duchnu a nevystrkovat ani nos.

Začalo to tím nejlepším, co mohlo - přijela tetička Irma na návštěvu. Znalí vědí, že nejde o příbuzenskou návštěvu, ale o každoměsíční prokletí každé ženy, jež svou přítomnost tak rádo ohlašuje bolestmi břicha a krví na povlečení. Takže ibalginek, horký čajík, chvíli si zakvílet a hurá po pochůzkách.

Ale co to? Před domem parkuje auto mého drahého, který jím včera odjel na LARP na druhou stranu republiky. Nakukuju do vozu - prázdný. Procházím pro jistotu celý barák - taky prázdný. Auto před domem, muž nikde. V hlavě se mi rojí děsivé scénáře, které ho donutily k nečekanému návratu do Brna. Nemoc. Zranění. Pohádal se s kamarády. Náhlé úmrtí v rodině. Telefon mi v ruce tůtá jak zběsilý, ale na druhé straně se nikdo nehlásí. Kdyby mu něco bylo, snad by byl doma, ne? Tak že by ho přepadli, když vystupoval z auta? Ale co s ním provedli? Proč jsem neslyšela volání o pomoc?
V těchto myšlenkách dorážím na Malinovského náměstí, kde se odehraje výše popsaná příhoda s hořícícm divadlem. Není divu, že zabraná do úvah o osudu mého drahého si nevšimnu ani policajtů, ani černého kouře, dokud mi na něj po zuby ozbrojený voják neukáže ústím své zbraně.


Hóóří nám divadlo, šálalála la...

Cestou do dalšího, o hodný kus vzdálenějšího copy centra, drtím v zubech nadávky. Pitomé divadlo, pitomej požár... A taky zadržuju slzičky, protože fakt netuším, kde se mi toulá můj muž a nedokážu přijít na to, proč by krucinál zaparkoval auto před domem a odešel někam pěšky, když má být pěkně za Kladnem na bezvadné post apo akci. Únos? Mimozemšťani? Aštar Šeran? Neznámí maskovaní muži, co ho přepadli, zamordovali a pak jeho mrtvolu spálili ve skladu kulis Mahenova divadla, aby odvedli stopy od svého hanebného činu?
Nepřítomně natisknu mandaly a další materiály, stejně nepřítomně zajdu na nákup a až černé mraky, kupící se na obloze, mě donutí oprostit se od myšlenek v mé hlavě a obrátit se směrem k realitě. Bude pršet, zhodnotím už zcela chladně a nezúčastněně, protože mě už dneska nic nepřekvapí. Hoří divadlo a můj chlap zmizel - nějaký déšť mě fakt nemůže rozhodit.

To, co jsem si malovala cestou v šalině, jako příjemný májový deštík, byla pořádná přeprška, která stihla zmáčet po vystoupení z dopravního prostředku mě a nákup, zatímco nebohé mandaly a létáčky jsem chránila vlastním tělem a naštěstí poměrně nepromokavou kabelkou.
Zmoklá, unavená, s bolavým bříškem a náladou pod psa dorážím domů, kde stále výhružně stojí drahého vozidlo a on stále nikde k nalezení. Pět nezodpovězených smsek jemu, i jeho kamarádům, asi bambiliarda nepřijatých hovorů a v břiše čím dál divnější pocit. Nakonec si píšu o číslo přítelkyni kamaráda, který má na akci být také a já na něj číslo nemám. Snad aspoň on to konečně zvedne a vysvětlí mi, co odválo mého milovaného z akce, na niž se tolik těšil.
Naštěstí to ale není potřeba - od slečny se dozvídám něco mnohem cennějšího, než telefonní číslo. Záhada stojícího auta vyřešena - podle domluvy ho tam nechal stát otec našeho spoleného kamaráda, protože drahého auto nebylo pro cestu na LARP třeba. Tato domluva byla učiněna již minulý víkend - ale můj nejdražší se mi o tom jaksi zapomněl zmínit.


Na tomhle pekelném stroji má můj drahý na akci jezdit -
se mi pak nedivte, že se o něj bojím:)

Zatímco tedy schnu strachy, všechno je jak má být, jen mi chyběl střípek do skládačky. Vařím si kafe a upadám do křesla, abych tyhle všechny zážitky sepsala a u toho stále nechápavě kroutím hlavou. Tolik povyku pro nic - heslo dnešního dne. Trocha kouře a hromada rojících se bezpečnostních složek, jak kdyby šlo o protitankovou munici a ne papundeklové domečky. Auto před domem, které přivezl někdo jiný, a Lúmennčí půldenní třeštění, co se stalo jejímu milému. Do večera ale pro jistotu už nikam nejdu. Pátku dvacátého pro dnešek stačilo:)

EDIT: Dvě hodiny po napsání a vydání článku jsem si v domnělém bezpečí svého pokoje rozbila svícen, který mám už deset let. Achjo... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 20. května 2016 v 15:45 | Reagovat

hezký blog:)

2 stuprum stuprum | Web | 20. května 2016 v 16:50 | Reagovat

Jestliže vyhoří divadlo, zatím vždy vzešla z lidu iniciativa založit sbírku. Ty jakožto tvor s kulturou bys měla stát první v řadě. :)

3 Lúmenn Lúmenn | Web | 20. května 2016 v 17:13 | Reagovat

[2]: naštěstí to vyhoření není tak zlé, schytaly to jen jedny kulisy;)

4 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 20. května 2016 v 19:24 | Reagovat

To teda musel být děsivý zážitek. Nechtěla bych. Tak hlavně že se nikomu nic nestalo.
Taky jsem zpozorovala, že většina pátků třináctého je v pohodě. Jako tentokrát. Čtvrtek dvanáctého strašný, pátek průměrný, sobota úžasná. A dneštní pátek též průměrný.

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 21. května 2016 v 7:48 | Reagovat

Některý dny fakt stojí za to... tak moment, v Brně hořelo? O_O Spousta věcí mi uniká XD
Co se týče zážitky s divadlem, zažila jsem jednou, když před představením nějaký blbec zavolal, že v divadle je bomba a při evakuaci to tam vypadalo asi podobně jako u tebe. Jasně, že tam nic nebylo, ale uhnala jsem si rýmu v mrazu (byl leden) a přišla o představení.

6 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 21. května 2016 v 9:12 | Reagovat

No jo, já přijela na Maliňák pozdě :-) Zaslechla jsem něco v rádiu, ale říkala jsem si, že to je nějaký fórek. Pak až kolegyně v práci vyprávěla....
Ale Bůh chraň abych si stěžovala, že se mi vyhýbají katastrofy :-)

7 Naira Naira | 21. května 2016 v 11:43 | Reagovat

Čas od času se zadaří, že se všchno "daří". To už má pak člověk strach, jestli na něho náhodou nespadne i to nebe :D

8 Leena Leena | 22. května 2016 v 13:26 | Reagovat

Grammar nazi poznámka:
Nic netušíc - ženský rod ;)
(Doufám, že se komentář neodeslal dvakrát, nějak mi to blbne.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama